Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Je známo, že Mussolini byl poměrně dlouhou dobu socialistou a k socialismu se nakonci svého života i vrátil. V mezičase však není možné o Mussolinim mluvit jednoduše jako o pouhém socialistovi. Sám Mussolini píše ve své stati "Doktrína fašismus", že: "Žádní jednotlivci nebo skupiny (politické strany, kulturní sdružení, ekonomická sdružení, sociální třídy) mimo stát. Fašismus tak oponuje socialismus, jehož jednota se státem (který slučuje třídy do jedné ekonomické a etické reality) je neznámá, a který nevidí v historii nic jiného než jen třídní zápas. Fašismus podobně odporuje odborům jakožto třídní zbrani." Fašismus ale uznává reálné potřeby, které vedou ke vzestupu socialismu a odborů tím, že jim dává náležitou váhu v cechovním nebo korporativistickém systému, ve kterém jsou rozcházející se zájmy koordinovány a harmonizovány do jednoty státu

Průmyslová politika je naléhavě nabízena demokraty a konservativci jako nástroj pro omlazení americké ekonomiky. Někteří tvrdí, že inovace budou váznout, pokud USA neaplikuje průmyslovou politiku na hlavní sektory. Úspěch zemí Dálného východu je často uváděn jako podpora pro průmyslovou politiku, nicméně jeho obhájci prodávají zjednodušený příběh.

Až doposud byla cenová inflace brána za zlo, tedy aspoň pokud přesáhla úroveň pár procent. Zejména tomu tak bylo mezi ekonomy. Větší oblíbenost takových záležitostí jako Moderní měnová teorie (MMT; jiný výraz pro vyšší peněžní i cenovou inflaci) toto možná časem změní. Jednou z věcí, kterou se ekonomové chtějí vyhnout v případě inflace je monetizace státního dluhu. Ta tak byla doposud v učebnicích ekonomie popisována jakožto neblahá věc. Uvedu zde pár příkladů tohoto fenoménu. Ovšem hned na úvod uvedu, že monetizace státního dluhu je docela běžnou záležitostí.  

Napříč západním světem jsou pomníky zasvěcené historickým osobnostem jako byli Robert Milligan a Edward Coulston káceny. Tvrdí se, že památník mužům jako byli tito, oslavují imperialismus a zotročení černochů. Nicméně nemůžeme debatu přepustit radikální levici. Je zde nešťastná praxe v intelektuálních kruzích kritizovat hlavně bělochy za jejich zapojení do imperialismu a otrokářství. Málokdy se diskutují tyto podniky z ne-západního úhlu pohledu. Ale to je nevyrovnaná presentace historie. V protikladu k populárním historkám nejsou imperialismus a otrokářství unikátní pro bělochy. Během historie se černoši ochotně podíleli na obou těchto podnicích. Mnoho lidí zná příběhy o evropských dynastiích, ačkoliv historie imperialismu a otrokářství v západní Africe je většinou neznámá mimo vědeckou komunitu afrikanistů. Musíme osvětlit tyto události, abychom zničili mýtus o tom, že historicky byli černoši pasivními pěšáky v evropském imperialismu. Západní Afrika je významně zajímavá pro naši analýzu, protože je hlavně černošská. Významné je také to, že potomci západoafrických otroků žijí v západních zemích.

Ve své nové knize „Dílčí reformy jsou málo: řešením je systémová změna“ bývalý presidenta Václav Klaus píše, že naše země stagnuje, stagnuje politicky a stagnuje i ekonomicky. Václav Klaus se snaží v této poměrně útlé knize čtenářům vysvětlit proč tomu tak je, a co by se dalo dělat pro to, aby Česká republika opět hospodářsky rostla. Klaus píše, že hrdiny dnešní doby nejsou již: „… Thatcherová, Reagan, Hayek, Friedman a mnoho dalších – jako tomu bylo před více než 30 lety. Hrdiny jsou Klaus Schwab. Celá klientela Davoského ekonomického fóra, Bill Gates, zelení ideologové a popírači historie, neboť není pochopeno, že to, co tito lidé názorově přinášejí, jsou jen inovované myšlenky zcela zdiskreditované komunistické revoluce v roce 1917.“