Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Relativní úpadek Británie není již více předmětem spekulací, ale jde o měřitelný vývoj. Pokud budou pokračovat současné trendy v příjmu, produktivitě a nákladech na život, Litva je na cestě do roku 2030 předehnat Spojené království v průměrném životním standardu, Polsko pak bude následovat zhruba roku 2034. Co kdysi znělo nepravděpodobně nyní odráží aritmetika růstu: udržující se konvergence ve střední a východní Evropě versus stagnace ve Spojeném království všude mimo Londýn.

Podle zprávy z Kodaně zrušila Sovětská vláda peníze. V budoucnosti se nebude již více platit rubly, ale odběrními lístky (poukázkami), které musí prodejní místa přijímat. Pokud nebudou odběrní lístky využity do dvou měsíců jejich platnost skončí: tím se zabrání tomu, aby tyto lístky obíhaly mezi lidmi jako nějaký druh peněz. Není jasné, zda tyto odběrní lístky mají být denominovány v penězích anebo v určitém množství zboží. V prvním případě by nešlo o nic jiného než o vydání nového druhu peněz. Všechny vlády, které bojovaly proti oslabování své vlastní měny, se pokoušely zabránit kompletní ztrátě její hodnoty tím, že vydaly nový druh peněz, který se pokoušely nějakým způsobem udržet v oběhu. Když už nebyly assignáty po nějaké delší době během Francouzské revoluce přijímány, byly nahrazeny „mandats territoriaux“. Podobně Spojené státy vydaly v roce 1780 nové peníze „new tenor“, když kontinentální bankovky zcela selhaly. Ale pokud jsou nové ruské odběrní lístky splatné ve zboží namísto v penězích pak představují nový experiment.

Navzdory zoufalým podmínkám ve kterých se sami nalézáme, nepovažuji naši situaci za nepříznivou. Vídeň a Rakousko mohou mít před sebou dobrou budoucnost, pokud nebudeme dělat vše, abychom naši situaci zhoršili. Co se děje, je prakticky opakem toho, co potřebujeme, aby se udělalo. Není tak divu, že věci se pro nás vyvíjejí špatně. Dnes žijeme a žili jsme roky tím, že promrháme to, co vytvořila předchozí desetiletí svobodnější ekonomické politiky. Co mne činí optimistickým je ta skutečnost, že celkově ve srovnání s dobou před válkou, světové ceny surovin a potravin, které dovážíme z ciziny, narostly méně než ceny průmyslového zboží, u kterého budeme sto ho vyvážet a méně než obchodní zisky, které může vídeňský byznys vytvářet. Opravdu, naše výdělky z prodeje hotového zboží by mohly být větší, než byly v dřívější době.