Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Důkaz za posledních 30 let je jasný. Keynesiánské politiky zanechávají masivní množství dluhu, slabšího růstu a klesajících reálných mezd. Navíc, jak se díváme na každý z tzv. stimulačních plánů, skutečnost ukazuje, že tzv. multiplikační efekt vládního utrácení ve skutečnosti neexistuje a má dlouhodobé negativní dopady na zdraví ekonomiky. Stimulační plány nafoukly velikost vlády, která naopak vyžaduje více dolarů z reálné ekonomiky, aby financovala své aktivity.

Studium otrokářství je nejspornější záležitostí současné Ameriky. Ale často je jeho historie zneužívána mysliteli napříč spektrem k tomu, aby tito dosáhli politických bodů. K porozumění komplexity takové instituce, musíme upustit od podceňování role minorit jako jsou černoši a Indiáni v otrokářství. Po většinu historie bylo otrokářství normou a zlehčování účasti nebělochů, umenšujeme jejich lidství. Sledování něčích zájmů k získání zisku nebo moci je konzistentní s lidskou náturou. Zobrazování menšin jako vrozeně cnostnných, je vypovídá do role nezralých osob. Místo toho bychom měli zvýraznit jejich autonomii jakožto racionálně jednajících lidí, kteří usilovali o dosažení specifických cílů v kontextu otrokářské ekonomiky. Černoši a američtí Indiáni prokazovali schopnost stejně tak kalkulovat jako bělošští otrokáři; a je to paternalismus, který nám vsugeruje to, že selhávají v tom, aby byli činiteli s vlastními zájmy.

V pozdější době měl Douglas North pravdu, když zdůrazňoval to, že instituce určují dlouhodobý ekonomický růst. Nicméně, i přes jeho genialitu při vnímání vztahů mezi ekonomií a jinými oblastmi, toho napsal North o kultuře málo. Ačkoliv vůdčí ekonomové nyní začínají brát kulturu seriosně, je zde pořád stejná představa, že všichni lidé jsou v zásadě stejní. Na rozdíl od legendárního Davida Landese, který nebojácně klasifikoval některé kultury, jakožto nevhodné pro pokrok, většina ekonomů odmítá hodnotové soudy tím, že tvrdí, že kultura je buď funkční anebo se špatně přizpůsobuje. Pro příklad, v předindustriální době jsou lidé především soustředěni ve venkovských komunitách, sdílejí zdroje, které jim pomáhají se zajistit proti risiku. Nicméně v post industriálním kontextu, kde jsou individuální a komerční hodnoty prvořadě, může býti toto sdílení nahlíženo jakožto břemeno anebo překážka pro podnikání. Proto, kultury, které byly kdysi užitečné, mohou překážet pokroku a v zásadě se stát negativními.