Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 2. 2023

Stručná historie nebělošských otrokářů v USA

[Vyšlo 9. XI. 2020 na Mises.org. Autor Lipton Matthews.]


Studium otrokářství je nejspornější záležitostí současné Ameriky. Ale často je jeho historie zneužívána mysliteli napříč spektrem k tomu, aby tito dosáhli politických bodů. K porozumění komplexity takové instituce, musíme upustit od podceňování role minorit jako jsou černoši a Indiáni v otrokářství. Po většinu historie bylo otrokářství normou a zlehčování účasti nebělochů, umenšujeme jejich lidství. Sledování něčích zájmů k získání zisku nebo moci je konzistentní s lidskou náturou. Zobrazování menšin jako vrozeně cnostnných, je vypovídá do role nezralých osob. Místo toho bychom měli zvýraznit jejich autonomii jakožto racionálně jednajících lidí, kteří usilovali o dosažení specifických cílů v kontextu otrokářské ekonomiky. Černoši a američtí Indiáni prokazovali schopnost stejně tak kalkulovat jako bělošští otrokáři; a je to paternalismus, který nám vsugeruje to, že selhávají v tom, aby byli činiteli s vlastními zájmy.


Jedna z nejranějších pionýrských zpráv o černošských otrokářích byla ta od historika a aktivisty Cartera G. Woodsona. Woodson rozvinul to, co je široce známo jako teorie "benevolentní držby otroků." Podle tohoto pohledu, černí držitelé otroků primárně vykupovali příbuzné a přátele od bílých pánů, aby jim poskytli vyšší kvalitu života. Aby byl omezen růst černošské populace byly zavedeny omezující zákony, ty ztížili černošským vlastníkům otroků propuštění otroků z otroctví bez schválení státem. V Jižní Karolíně, pro příklad černoši, kteří koupili své příbuzné, ženy anebo přátele museli obdržet po roce 1820 povolení od státu předtím, než propustili zotročené Američany. Proto nákup černých otroků od bílých pánů byl strategií používanou svobodnými černochy proto, aby zajistili větší stupeň svobody pro své milované. Skutečně, Woodsonova teze zůstává mezi akademiky populární, jak dává tušit Philip J. Schwarz: "Zvětšující se měrou restriktivní legislativa, tvrdé ekonomické podmínky, volba mnoha svobodných černochů držet jiné černochy jen dočasně a pravděpodobně averse jiných černochů k otroctví lidí zajistily, že černošské vlastnictví lidí bylo významné jen jako anomálie, nebylo typickou záležitostí." Ačkoliv je Woodsonova teorie pořád vlivná, bývá mnohými proti ní namítáno, že minimalizuje materiální tendence afroamerických vlastníků otroků.


Larry Koger ve svém dechberoucím textu „Black Slaveowners: Free Black Masters in South Carolina, 1790-1860“ debatuje s dominantním tvrzením propagovaným žáky Woodsona: "Když Carter G. Woodson tvrdil, že svobodní černoši kupovali zotročené příbuzné a přátele, měl dost pravdy. Nicméně, svobodní černoši, kteří drželi své milované, kupovali jiné černochy za účelem dosažení zisku. Klasifikovat tyto transakce jako dobročinné je chybou. Ačkoliv tito otrokáři obvykle demonstrovali laskavé chování směrem ke svým zotročeným příbuzným a přátelům, existovala komerční a materialistická směna mezi nimi a jejich otroky koupenými pro investice. Ve skutečnosti černoši, kteří si udržovali dvojí vztahy ke svým otrokům, nebyli všeobecně oddaní protiotrokářské věci. Pro ně bylo otrokářství utlačující institucí, když zasáhlo jejich milované příbuzné a důvěryhodné přátele, ale mimo tuto oblast bylo nahlíženo otrokářství jakožto zisk přinášející instituci, která má být využita."  Jiní učenci nás vyzývají, bychom nebyly šokováni, že černoši v USA vyjádřili zájem o vlastnictví otroků, jak shrnul Calvin Wilson: "Černoši si přinesli ze svých rodných zemích africké ideje a zvyky. Mnoho z těch, co odtamtud přišlo do Ameriky bylo otroky ve svých vlastních zemích. Jiní byli vlastníci otroků v Africe. V obou případech byli na otrokářství zvyklí. Nebylo tak nepřirozené pro černochy v Americe držet své bratry v otroctví, když se stali svobodnými a schopnými koupit si svoje druhy.“


Také, podobně jako jejich bílí kolegové, někteří černošští vlastníci otroků byli notoricky známí pro svoji surovost. Ronald E. Hall ve své zásadní publikaci "An Historical Analysis of Skin Colour Discriminamtion: Victimism among Victim Group Populations" odmítá předpoklad, že černošští otrokáři byli vždy humánní, tím, že užívá příklad Williama Ellisona. "William Ellison je významný jak pro své bohatství, tak pro svoji krutost směrem k černým otrokům, pro kterou byl znám mezi jižanskými černochy a bělochy. Historikové se z nějakého důvodu pokoušeli obhájit jeho případ diskriminace skupin obětí, pravděpodobně jakožto záležitost politické korektnosti." 


No, pokud předpokládáte, že Hallův komentář o Ellisonovi je anomálním příkladem, může změnit váš pohled toto odsouzení černošských otrokářů od louisianského otroka, které je uvedené v knize "Journeys and Explorations in the Cotton Kingdom" od Fredericka Lawa Olmsteada: "Můžete si myslet pane, že bude dobré dostat se ke svému vlastnímu národu; ale není tomu tak. Řeknu vám pravdu, pane; vím, že musím odpovědět, jsou to velmi špatní páni, promiňte. Raději budu sloužit jakémukoliv muži na světě než černochovi. Pokud bych byl prodán černochovi, utopím se. Udělal bych to - utopil se! Nechtěl bych to udělat; ale nechtěl bych být prodán barevnému pánovi za nic na světě." Woodsonova teze je jasně neobhajitelná.

 

antonie-dubulcet.jpg

Antonie Dubuclet


S větší pádností, než většina autorů, Hall diskredituje pozici černošských otrokářů, jakožto pozici hlavně motivovanou humánními zájmy: "Ve většině příkladů vlastnictví černých otroků, záznamy naznačují, že černoši, kteří vlastnili otroky tak dělali pro stejné důvody, jakožto běloši: zisk... Úžas, v roce 1860 existovalo přinejmenším šest černochů - pravděpodobně mulatů (ligth-skinned) - žijících v Louisianě, kteří vlastnili 65 nebo více otroků. Mezi nimi C. Richardsová a (její syn) P. C. Richards, kteří vlastnili 152 svých černých bratrů, aby tito pracovali na jejich plantáži s cukrovou třtinou. Podobně impozantní louisianský svobodný černoch Antonie Dubuclet vlastnil přes 100 tmavých černých otroků. Byla také v cukerním byznysu a ztloukl majetek v hodnotě (v dolarech roku 1860) 264 000 dolarů. Dáme-li Dubucletovo bohatství do kontextu, průměrná kalkulace bohatství jižanského bělocha v tu dobu byla 3 978 dolarů."


Podobně Indiáni byli také hráči v otrokářství a musí být poznamenáno, že tato instituce existovala před příchodem Evropanů. Podle vědkyně Joyce Ann Kievitové: "Mnoho severoamerických indiánských kmenů praktikovalo nějakou formu otrokářství před příchodem Evropanů do Severní Ameriky. Status otroka byl kmen od kmenu různý. Někteří otroci byly vykořisťováni na práci, jiní byli používání pro rituální oběti, a několik jich bylo poskytnuto pro potřeby žen, jejichž manželé byli zabiti ve válce a mnoho bylo přijato do kmenů." Nicméně se zavedením plantážového otroctví evropskými osadníky, si Indiáni bystře uvědomili finanční příležitosti, které by mohli získat z tohoto podnikání.


Barbara Krauthamerová bystře vyvrátila názor, že Indiáni měli malý zájem na vykořisťování černých otroků kvůli finančním výhodám: "Od pozdního 18. století až dokonce americké občanské války čoktavští a čikavští mužové a ženy drželi lidi afrického původu v otroctví. Jako jejich bílí jižanští protějšci, Indiáni kupovali, prodávali, vlastnili a vykořisťovali černošskou pracovní sílu a reprodukci pro sociální a ekonomické zisky. Čoktové a Čikasové kupovali otroky - muže, ženy a děti - pro práci na jejich mississippských farmách a plantážích a ke službě v jejich domech... Čoktové a Čikasové rozuměli tomu, že otrokářství dovolovalo akumulovat osobní bohatství."


Ani bychom neměli zvažovat bajku o tom, že indiánští vlastníci otroků byli všeobecně šlechetní. R. Halliburton v poutavé knize „Red over Black: Black Slavery among the Cherokee Indians,“ tvrdí, že zacházení s černými otroky kolísalo od laskavého až po nadměrně kruté, což ukazuje, že zobecňování u otrokářů bývá často nepřesné.


Předpoklad, že jen bílí lidé mají zkaženou schopnost kalkulovat sledování svých zájmů na náklady jiných, je urážkou černochů a Indiánů. V lidech je vrozené zaujetí pro dosažení různých cílů, i když nejsou konzistentní s cíli širší skupiny. Romantizace historie menšin tím, že se zobrazují jako svatí je dosti dehumanizační. Rasistickým podtextem je to, že bílí lidé jsou unikátní lidé, protože mají odvahu přechytračit konkurenty.