Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Od 70. let 19. století do pozdních 50. let 20. století zde bylo neoficiální příměří mez Severem a Jihem. Každá strana uznávala a vzdávala poctu odvaze druhé strany; uznávalo se, že Sever bojoval za zachování Unie, a protože Old Glory (americká vlajka) byla spálena a Jižané bojovali za svobodu a bránili své domovy; dvěma velkými hrdiny války byl Abraham Lincoln (1809-1865) a Robert E. Lee (1807-1870); a Jih připouštěl, že otroctví bylo špatné, ale nikdy nepřipouštěl, že bylo kruté.

Od narození vynikajícího českého ekonoma a zároveň i pedagoga a politika Karla Engliše loni v srpnu uplynulo 140 let a letos v červnu uplyne 60 let od jeho úmrtí. President Václav Klaus ve své stati "Karel Engliš-padesát let od smrti" k jinému Englišovu výročí napsal, že ve světle novodobých poznatků o ekonomickém chování státu (a zejména o chování těch, kteří za stát rozhodují), které nám přinesla škola takzvané veřejné volby J. Buchanana  a G. Tullocka a dalších, se nám Englišovo pojetí státu - jako instituce sledující cíl "zdravého a kulturního národa" - musí zdát jako příliš idealistické. To je bezesporu pravda. Nicméně sám Karel Engliš (1880-1961) vyjádřil několikrát pochybnosti o politickém řešení problémů společnosti. Byť sám politické řešení do jisté míry považoval za nutné.

Rothbard plánoval, že kniha „Man, Economy and State“ (česky vyšlo jako Zásady ekonomie) bude obsahovat závěrečnou část, která představí souhrnnou klasifikaci a analýzu typů vládních intervencí. Naneštěstí tato část knihy se objevila v původní edici jen v dost zkrácené formě. Její plné vydání přišlo až roku 1970 pod názvem „Power and Market“ (česky Ekonomie státních zásahů) (36) Kompletní verze „Man, Economy and State with Power and Market“, jak Rothbard původně zamýšlel, že bude vypadat, byla nakonec publikována v roce 2004.

Ve středu (28.4.2021) předseda Federálního rezervního systému (Fedu) Jerome Powell ukázal, jak jednoduché otázky ne vždy dostanou jednoduché odpovědi. Když mluvil k mediím po posledním mítinku Federal Open Market Committee (FOMC), byly položeny některé obtížné otázky. Tak moc obtížné, že Powell si musel zopakovat jednu otázku sám pro sebe: "Kdy bude ekonomika stát na svých vlastních nohách?" Ihned na ni navázal: „Nejsem si jistý, jaká je přesná povaha této otázky.“

Rychle: Jaká je nejpronásledovanější menšina ve Spojených státech? Ne. Mýlíte se. (A není to vůbec Big byznys: jedno z nejsměšnějších prohlášení Ayn Randové.) Dobře, zvažme toto: která skupina byla postupně postavena mimo zákon, ostouzena a očerňována prvně vládou, a potom ve své většině společností, která následovala své vedení? Která skupina, která je daleka toho, aby vyšla ze „záchodu,“ byla doslova přinucena vrátit se na záchod po staletích, kdy hrdě chodila po veřejných náměstích? A která skupina tak tragicky převzala hodnotový systém svých utlačovatelů, tak že je hluboce zahanbená a provinilá kvůli praktikování svých rituálů a zvyků? Která skupina je tak ubyta, že nikdy nepomyslí na obhajobu sebe sama, jakýmkoliv pokusem, který je veřejně odsouzen a vysmíván? Která skupina je takovým hříšníkem, že použití lékařské statistiky proti ní je považováno za legitimní prostředek zasloužilého řádu?

Nehodlám se zde věnovat problematice exekutivních příkazů. Spíše hodlám reagovat na vývoj architektury a odezvu na onen příkaz. Já jsem asi ten poslední člověk, který by horoval za nové státní budovy. Spíše je zajímavé, že když už se staví (a nemusí!), tak se stát, kromě loupení zdrojů na jejich stavbu a vymýšlení dalších tyranských opatření, která v těch budovách budou vymýšlena, vyžívá v tom, aby byli nebozí nevolníci týráni ještě po stránce estetické.