Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Vezmeme-li Rothbardovu zakladatelskou práci, kterou udělal při rozvíjení a šíření libertriánské teorie, je zajímavé si povšimnout, jak je přinejlepším ignorován a v horším případě opovrhován v širším libertariánském hnutí. Co je zajímavější, je to, že Rothbard schytává kule ze všech stran - mnoha způsoby, jednu věc, kterou má mnoho libertariánů hlavního proudu a libertinských libertariánů dohromady společnou, je to, že pohrdají Rothbardem. Proč tomu tak je? 

Stát je teritoriální monopolní donucující - agentura, která se může zabývat trvalým, institucializovaným porušováním  práva na soukromé vlastnictví a vykořisťováním - ve formě vyvlastňování, zdanění a regulování - vlastníků soukromého majetku. Pokud nepředpokládáme nic jiného než vlastní zájem části vládních činitelů, pak u všech států (vlád) můžeme očekávat, že využijí tento monopol, a dají tak najevo směřování směrem k nárůstu vykořisťování. Na jednu stranu to znamená vzrůstající domácí vykořisťování (a vnitřní zdanění). Na druhou stranu, a tento aspekt bude zvláště předmětem zájmu v následujícím textu, to znamená územní expanzi. Státy se chtějí vždy pokoušet zvětšovat své vykořisťování a daňovou základnu. Tím, že tak dělají, nicméně přicházejí do konfliktu s jinými soutěžícími státy. Soutěž mezi státy jakožto územními monopoly na donucení je ze své samotné nátury eliminující soutěží. Tj. může zde být jen jeden monopolista na exploataci a zdanění v jakékoliv dané oblasti; tak, od soutěže mezi různými státy můžeme očekávat podporování tendence směrem k rostoucí politické centralizaci a konečně k jednomu světovému státu. 

Rozhledny bez státních a evropských dotací? Ale ano, v minulosti běžná věc a i v dnešní době se najdou. O tom se vás bude snažit přesvědčit dnešní článek.

V roce 2013 historik a spisovatel Thomas Fleming, autor více než padesáti knih včetně životopisů George Washingtona a Benjamina Franklina a historie dvou světových válek, učinil příspěvek k Americké občanské válce ve své knize „A Disease in the Public Mind: A New Understanding of Why We Fought the Civil War.“ Druh „nemoci veřejného mínění“, o kterém Fleming hovoří se zdá, že zahájí druhou vlnu, které se mnozí obávají jako toho, co zahájí druhou občanskou válku.

Sociální demokraté umístili na vrchol svého stranického programu požadavek socializace výrobních faktorů. Toto by mělo být jasně a bez dvojsmyslů lidmi interpretováno, jako nucené vyvlastnění výrobních faktorů státem a následné vládní řízení všech oborů ekonomické aktivity. Ale sociální demokraté důrazně tvrdili, že takto nebyl jejich základní požadavek vůbec myšlen. Znárodnění a socializace, tvrdili tito, byly dvě zcela odlišné věci. Opatření ke znárodnění a municipializaci různých továren a podnikání, které Německá říše a její členské země zvažovaly od 80. let 19. století jako základní část jejich socio-ekonomických politik, nebyla, tvrdí, ani socializací ani prvním krokem k ní. Tyto opatření byla naopak výsledkem kapitalistické politiky extrémně zhoubné pro zájmy pracujících. Nepříznivá zkušenost se znárodněním a munipicializací koncernů, tak neměla žádný vztah k socialistickému požadavku na socializaci. Nicméně marxisté nevysvětlili, co socializace opravdu znamená a jak se liší od znárodnění. Udělali jen několik neohrabaných pokusů, ale velmi brzy se z diskusí o tomto nepříjemném problému stáhli. Předmět byl tabuizován. Žádný slušný Němec nebyl tak neuvážený, aby porušil tento zákaz vznesením dotazu.