Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Původní série článků "U rudého snědeného krámu" (vyšlo původně na www.mises.cz), z které byla extrahována notně zkrácená verze v podobě série článků "Za komunistů bylo lépe?". Vzhledem ke značné rozsáhlosti této série jsem ji rozčlenil na menší úseky. Tuto sérii jistě není nutné číst celou, stačí se tu a tam občas začíst a nahlédnout do časů minulých. Tato série článků je zde na webu dostupná celá v jednom pdf dokumentu.

O katastrofálních dopadech omezování svobodného obchodu byla napsána spousta knih. Přesto k němu dále dochází. Připomeňme si na příkladu Japonska, že nejde o pouhou teorii. Jednou bohatá země se může snadno přeměnit na zaostalý kraj.

Dost často se soudí, že divoký kapitalismus 19. století znamenal masové zbídačování obyvatelstva. Lze se to například dočíst v knize "Základy sociální práce" od O. Matouška a kolektivu: "V 19. století dochází v důsledku industrializace k rozvoji měst a zbídačování širokých vrstev obyvatel." [1]. Přičemž třeba B. Loewenstein píše obecně, že vznikající průmysl chudobu nevytvořil (naopak chudobě nabízel práci). Avšak nová bída byla zřetelnější než stará, protože se koncentrovala na tovární regiony. Byla stupňována tím, že se do nich hrnuly nejen části vzrostlé vesnické chudiny, ale také obyvatelé zvláště zaostalých zemí, v Anglii především Irů [2]. O to zde ale přímo nejde. My se v této stati zaměříme jen na jednu z okolností zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích či obecněji bydlení nižších vrstev obyvatel v rozvíjejících se městech nebylo nic moc. Došlo zde však k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příklady bydlení nižších vrstvách převážně na vesnici. Půjde zde zároveň o nástin této problematiky a typů zdrojů, které lze pro tuto problematiku použít.

Dost často se soudí, že divoký kapitalismus 19. století znamenal masové zbídačování obyvatelstva. Lze se to například dočíst v knize "Základy sociální práce" od O. Matouška a kolektivu: "V 19. století dochází v důsledku industrializace k rozvoji měst a zbídačování širokých vrstev obyvatel." [1]. Přičemž třeba B. Loewenstein píše obecně, že vznikající průmysl chudobu nevytvořil (naopak chudobě nabízel práci). Avšak nová bída byla zřetelnější než stará, protože se koncentrovala na tovární regiony. Byla stupňována tím, že se do nich hrnuly nejen části vzrostlé vesnické chudiny, ale také obyvatelé zvláště zaostalých zemí, v Anglii především Irů [2]. O to zde ale přímo nejde. My se v této stati zaměříme jen na jednu z okolností zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích či obecněji bydlení nižších vrstev obyvatel v rozvíjejících se městech nebylo nic moc. Došlo zde však k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příklady bydlení nižších vrstvách převážně na vesnici. Půjde zde zároveň o nástin této problematiky a typů zdrojů, které lze pro tuto problematiku použít.

Detailní rozbor ohledně peněz, frakčního bankovnictví (bankovnictví částečných rezerv) a příčin a průběhu hospodářských krizí, včetně pohledu právního, etického a historického z pera jednoho ze současných čelních představitelů rakouské ekonomické školy a stoupence bankovnictví 100 % rezerv.

Rothbardův článek „Nesmyslnost anarchokomunismu“ mne vyprovokoval k napsání krátkého dodatku. V zásadě mají anarchokomunisté tři možnosti, jak organizovat svoji společnost.

Při jedné z návštěv Benátek a jejich širšího okolí jsem si všiml, že se zde na údržbě některých památek v této jinak poměrně etatistické zemi podílejí i soukromé firmy. Je celkem známo, že Itálie má obrovské množství nejrůznějších památek. Protože finance státu a jiných veřejných autorit jsou omezené, tak zde zbývá i nějaký prostor pro soukromou akci. Zajímavé je, že se v případě alespoň některých těchto akcí, činí odvolání na prestiž, a to v podobě informačních tabulek či textů se jménem firmy. Uvedu zde nyní dva příklady na toto téma.