Válečná ekonomika od Misese I
[Autor Ludwig von Mises, převzato z knihy Intervencionismus: Ekonomická analýza]
1. Válka a tržní ekonomika
Demokracie je výsledkem tržní ekonomiky v domácích záležitostech, mír je důsledkem zahraniční politiky. Tržní ekonomika znamená mírovou kooperaci a mírovou směnu zboží a služeb. Nemůže přetrvat, když je na pořadu dne vraždění ve velkém stylu. Nekompatibilita války s tržní ekonomikou a civilizací nebyla plně rozpoznána, protože postupující rozvoj tržní ekonomiky změnil původní charakter války samotné. Postupně se změnila totální válka pravěkých časů do války vojáků moderní doby.
Totální válka je hordou, která se pohybuje za účelem boje a plenění. Celý kmen, všichni lidé se pohybují; nikdo - ani žena nebo dítě - nezůstávají doma, jestliže musí plnit povinnosti, které jsou základními pro vedení války. Mobilizace je totální a lidé jsou vždy připraveni jít do války. Každý je válečníkem anebo slouží válečníkům. Armáda a kmen, armáda a stát jsou identické. Není zde žádný rozdíl mezi bojovníky a nebojovníky. Cílem války je zlikvidování celého nepřátelského kmene. Totální válka není ukončena mírovou smlouvou, ale totálním vítězstvím. Poražení - mužové, ženy, děti - jsou popraveni; jestliže jsou sníženi na úroveň otroků, znamená to milost. Jen vítězný kmen přežívá.
Ve válce vojáků na druhou stranu, armáda provozuje boj, zatímco občané, kteří nejsou v armádě sledují svůj běžný život. Občané platí náklady válčení; platí za udržování a vyzbrojování armády, ale jinak zůstávají sami mimo rámec válečných událostí. Může se stát, že válečné akce zboří jejich domy, poničí jejich půdu a zničí jejich jiné vlastnictví; ale to je také částí válečných nákladů, které musí nést. Může se také stát, že jsou oloupeni a náhodou zabiti válečníky - i těmi, kteří jsou z jejich "vlastní" armády. Ale to jsou události, které nejsou vlastní válce jako takové; spíš překážejí, než aby pomáhaly operacím velitelů armády a nejsou tolerovány, pokud ti, co velí mají plnou kontrolu na svými jednotkami. Válčící stát, který zformoval vyzbrojil a udržuje armádu považuje loupení ze strany vojáků jako trestný čin; byli najmutí k boji, ne k loupení ve svůj prospěch. Stát chce udržet civilní život takový, jaký je obvyklý, protože chce zachovat schopnost svých občanů platit daně; dobyté oblasti jsou považovány jako jeho vlastní domény. Systém tržní ekonomiky má být udržován během války tak, aby sloužil požadavkům válčení.
Evoluce, která vedla od totální války k válce vojáků by měla války zcela eliminovat. Byla to evoluce, jejíž konečným cílem by mohl být jen trvalý mír mezi civilizovanými národy. Klasičtí liberálové 19. věku by si byli plně tohoto faktu vědomi. Považovali válku za pozůstatek temných dob, které byly zkázonosné, podobně jako již odvanuté instituce - otroctví, tyranie, netolerance, pověrčivost. Měli pevnou víru v to, že budoucnost bude požehnána trvalým mírem.
Věci nabraly jiný směr. Rozvoj, který měl přinést pacifikaci světa se obrátil. Tomuto kompletnímu obrácení nemůže být porozuměno jako isolovanému faktu. Jsem dnes svědky vzestupu ideologie, která vědomě neguje vše, co bylo považováno za kulturu. "Buržoazní" hodnoty mají být přehodnoceny. Instituce "buržoazie" mají být nahrazeny proletářskými institucemi. A stejným způsobem, má být ideál věčného míru, nahrazen glorifikováním síly. Francouzský politický myslitel Georges Sorel (1847-1922), apoštol zaměstnaneckých odborů a násilí, byl patronem jak bolševismu, tak fašismu.
Je to jen malý rozdíl, že nacionalisté chtějí válku mezi národy a že marxisté chtějí válku mezi třídami, tj. občanskou válku. Co je rozhodující je ten fakt, že obojí kážou vyhlazující válku, totální válku. Je také důležité to, zda různé antidemokratické skupiny pracující ve spolupráci, jak je tomu nyní, nebo se stane, že bojují spolu navzájem. Buď, jak buď, prakticky vždy se spojují, když přijde na útoky na západní civilizaci.
2. Totální válka a válečný socialismu
Považujeme-li jako státy hordy barbarů, kteří přepadli Římskou říši z východu, museli bychom říci, že zformovali totální státy. Hordy byly ovládány politickým principem, kterému nacionální socialisté nyní říkají vůdcovský princip. Jen vůle Attily nebo Alaricha se počítaly. Jednotliví Hunové nebo Gótové neměli žádná práva a žádnou sféru soukromé existence. Všichni muži, ženy a děti byly jednoduše jednotkami v armádě svých vůdců anebo jejími pomocnými silami; museli bezpodmínečně poslouchat. Bylo by chybou předpokládat, že tyto hordy byly socialisticky organizované. Socialismus je systém produkce, který je založen na veřejném vlastnictví výrobních faktorů. Do té míry, do jaké nežily z loupení dobytého, ale museli poskytovat pro své vlastní potřeby svoji vlastní práci, jednotlivé rodiny vyráběly ze svých vlastních zdrojů a na svůj vlastní účet. Vládce se sám nezabýval takovýmito záležitostmi; jednotliví mužové a ženy byly na svém vlastním. Nebylo zde žádné plánování a žádný socialismus. Rozdělení kořisti není socialismem.
Tržní ekonomika a totální válka jsou nekompatibilní. Ve válce vojáků bojují jen vojáci; pro velkou většinu je válka jen procházení bolestivým zlem, ne aktivním zábavou. Zatímco armády spolu navzájem bojují, občané, rolníci a pracující se pokouší pokračovat v provádění svých běžných aktivit.
První krok, který vede od války vojáků nazpět k totální válce bylo zavedení povinné vojenské služby. Tím se postupně odboural rozdíl mezi vojáky a občany. Válka již nadále neměla být záležitostí žoldáků; měla zahrnout každého, kdo měl požadovanou fysickou zdatnost. Slogan "národ ve zbrani" prvně vyjadřoval jen program, který nemohl býti zcela realizován kvůli finančním důvodům. Jen část tělesně schopné mužské populace obdržela vojenský trénink a byla odvedena k vojenské službě. Ale když byla tato cesta nastoupena, není možné se zastavit u polovičatého opatření. Nakonec mobilizace armády byla vázána i na absorbování mužů nezbytných pro domácí výrobu, kteří měli odpovědnost za zásobování bojovníků jídlem a vybavením. Bylo nutné rozlišit mezi důležitými a nedůležitými povoláními. Lidé v povoláních, která byla důležitá pro zásobování armády, museli být zproštěni nasazení v bojových jednotkách. Z tohoto důvodu dispozice s dostupnou lidskou silou byla dána k rukám vojenským vůdcům. Povinná vojenská služba zamýšlela dát každého, kdo je tělesně vhodným do armády; jen neduživí, fysicky nezpůsobilí, staří, ženy a děti z tohoto byli vyjmuti. Ale když se zjistilo, že část tělesně schopných musí být použita na industriální frontě pro práci, která by mohla být vykonávána starci a mladistvými, méně tělesně schopnými a ženami, potom zde nebyl žádný důvod rozlišovat povinnou službu mezi tělesně zdatnými a tělesně neschopnými. Povinná vojenská služba tak vedla k povinné pracovní službě všech občanů, kteří byli schopni práce, mužů a žen. Vrchní velitel vykonával moc nad celým nádorem, nahradil tělesně schopné v práci méně zdatnými odvedenci a umístil tak mnoho tělesně zdatných, jak jen mohl, na frontě, když mohl na domácí frontě ušetřit bez toho, aby ohrozil dodávky armádě. Také rozhodoval, jak bude výroba využita. Mobilizace se stala totální; národ a stát byly transformovány do armády; válečný socialismus nahradil tržní ekonomiku.
V tomto spojení není důležité, zda je či není bývalým podnikatelům dána privilegovaná pozice v tomto systému válečného socialismu. Mohou být nazýváni manažery a mít vyšší pozici v továrnách, které nyní všechny slouží armádě. Mohou obdržet větší příděl, než ti, kdož byli dříve jen úředníky nebo pracujícími. Ale nejsou již více podnikateli. Jsou obchodními vedoucími, kterým je řečeno, co a jak vyrábět, kde a za jakou cenu nakupovat výrobní faktory, a komu a za jakou cenu prodávat výrobky.
Pokud je mír považován za pouhý oddech, během kterého se národ sám musí vyzbrojit pro přicházející válku, je nutné v mírových časech postavit výrobu na válečné nohy stejně tak jako se připravuje a organizuje armáda. Bylo by nelogické potom odkládat mobilizaci až do propuknutí nepřátelství. Jediný rozdíl mezi válkou a mírem v tomto ohledu je ten, že v čase míru množství mužů, kteří během války budou použiti na frontové linii, je ještě zaměstnán na domácí frontě. Přechod od mírových podmínek k válečným podmínkám je pak jen pohybem těchto mužů z domácí fronty do armády.
Z konečné analýzy je zřejmé, že válka a tržní ekonomika jsou nekompatibilní. Tržní ekonomika se mohla vyvinout jen proto, že zprůmyslnění zatlačilo militarismus do pozadí, a protože učinil to, že totální válka "degenerovala" do války vojáků. Nepotřebujeme zde diskutovat otázku toho, zda socialismus nutně vede k totální válce. Pro předmět, který tu zvažujeme, není taková analýza nutná. Může nám stačit to, že řekneme, že agresor nemůže vést totální válku bez zavedení socialismu.