Jdi na obsah Jdi na menu

Turecká ekonomika je ve velkých problémech

17. 5. 2022

[Autor: Joseph Solis-Mullen. Vyšlo dne 5. ledna 2022 na Mises.org]

Během let si pozorovatelé turecké politiky zvyknuli na nevyzpytatelné obraty v politice, která vychází z Ankary. Obzvláště období od politických reforem roku 2017, znamená, že president Recep Tayyip Erdogan, který má velkou kontrolu nad základními funkcemi státu, čelí málo překážkám při změnách svých pohledů na to, co je správné nebo nezbytné. Tento nedostatek efektivní institucionální kontroly jeho autority vede, jak je tomu v současnosti, zemi k ekonomickému útesu.

mises-erb.jpg

Již od roku 2018 byla země zasažena vícenásobnou krisí. Charakterizovanou stagnací, nezaměstnaností, dramatickými zvraty, co se týká ceny turecké liry, rostoucí inflací, upadající obchodní bilancí, rostoucími náklady a narůstajícími krachy firem, Erdoganovo současné zasahování do centrální banky si říká o rozdmýchání celé věci do kolosální katastrofy. I když je srovnání s hyperinflací, která přemohla výmarské Německo, často hyperbolické, nebezpečí v Turecku je reálné.

Erdoganovo trvání na tom, že vyšší úrokové míry centrální banky vedou k vyšší inflaci, tedy přímý opak tvrzení ortodoxní ekonomie, vedla tureckou centrální banku ke snížení úrokových sazeb čtyřikrát v několika měsících, i když inflace pokračovala v růstu. Jak ukazuje graf níže, globální investoři tureckou liru opustili, stejně jako mnoho lidí v Turecku, lira tak ostře poklesává na hodnotě.

turecka-lira.jpg

Zjevné zmrtvýchvstání turecké liry po Erdoganově oznámení plánu na ochranu vkladů v lirách z prostředka prosince je přeludem. I když spotřebitelé a byznys znovu vložili nějaké tři miliardy liber do tureckých bank, reálné znovu povzbuzení liry přichází od centrální banky, která pomocí operací na volném trhu a pomocí státních členských bank vykoupila liru v hodnotě sedmi miliard dolarů za pouhé dva dny. Jako v každé měnová krisi, přitom centrální banka vyprazdňuje svoje rezervy zahraničních měn ve snaze podepřít kurs liry. Až se tato podpěra zhroutí, jak se většinou vždy stane, na jaké úrovni lira skončí je otázkou. Parafrázujíce spisovatele Ernsta Hemingwaye, proces to bude postupný a potom náhlý.

Doma se snaží Erdogan presentovat krisi, jakožto výsledek nepřátelských zahraničních celních tarifů, jako jsou ty přijaté Spojenými státy v roce 2018 a výsledek perfidnost globalistických bankovních piklů. Zda bude anebo nebude schopen přesvědčit turecké (pořád ještě) početné a vzdělané střední vrstvy, že jde o tento tento případ, až budou tyto vrstvy v roce 2023 příště volit, se teprve uvidí. Prvotní náznaky nevypadají slibně. V roce 2019 jeho strana AKP (Adalet ve Kalkinma Partisi, nebo-li Strana spravedlnosti a rozvoje), utrpěla nejhorší volební porážku od převzetí kormidla v roce 2003, ztratila lokální kontrolu nad Istanbulem a Ankarou. Erdoganova volební koalice se měnila postupně za jeho dvě dekády u moci; nicméně AKP vždy čerpala svoji primární podporu od ortodoxních muslimů, venkovských komunit a chudých (ve skutečnosti, Erdogan často v současnosti cituje, mezi svými argumenty pro snížení úrokové míry, i zákaz lichvy v Koránu. Když na začátku sloužil jako premiér, dohlížel Erdogan na dramatickou expanzi turecké ekonomiky a státu blahobytu. Toto úsilí a širší úspěch v ekonomice učinil Erdogana a AKP pochopitelně populární. Nicméně ekonomický růst byl nevyrovnaný. Velké a přetrvávající deficity rozpočtu se staly pravidlem, když narůstaly státní výdaje a narůstalo spoléhání se na globální úvěrové trhy. Obzvláště během druhé dekády jeho panování, když se jeho reformní plány zasekly a narostly zahraniční politické neúspěchy, politické trafiky a korupce se staly běžnějšími; rovněž mnoho udělalo pronásledování těch lidí, kteří byli domněle nepřátelští k režimu. Spoléhaje se hodně na rostoucí měrou nedostupné státní dotace, další kolaps liry způsobí, že dovážené nutné vstupy požadované tureckou ekonomikou, se stanou prohibitivně drahými. Přes Erdoganovo doufání, turecká obchodní bilance bude dále upadat i přes znehodnocování liry, kvůli tomu, že paralyzovaní ekonomiky pomocí inflace, která byla vytvořena Erdoganovými setrvalými intervencemi, bude táhnout ke dnu výrobními kapacity soukromého a veřejného sektoru. Masová nezaměstnanost bude pak následovat.

Před dekádou mnoho geopolitických a geoekonomických proroků předpovídalo, že se Ankara stane dominantní mocností v regionu a hráčem světového významu. S pákovým efektem své geografie a členstvím v NATO, mělo Turecko velký stupeň flexibility, který se sešel s rostoucí ekonomikou a relativně mladou a vzdělanou populací. Tato populace začala očekávat velké věci a je vzrůstající měrou rozčarovaná.

Pokud bude Erdogan dále směrem dolů sledovat tuto cestu, on a AKP to při volbách v roce 2023 nezvládnou. Ať už byl pokus o převrat z roku 2016, o němž Erdoğan tvrdí, že ho odvrátil, legitimní, nebo vymyšlený, ať už jde o několik set milionů dolarů zazděných v Erdoganově tisícipokojovém paláci, je otázkou, zda armáda, která je stále více placena bezcennými papírem, bude ochotna se postavit, nebo dokonce střílet do svých krajanů při pokusu o svržení stále nepopulárnějšího režimu.