Soukromé zajištění bezpečnosti v Jihoafrické republice
[Vyšlo na Mises.org dne 16. IX. 2025. Autor Henry Lever]
Západní media malovala růžový obrázek o transformační cestě od systému apartheidu v Jihoafrické republice. Jižní Afrika byla široce popisována jako země se slibnou a nadějnou budoucností. Naneštěstí o 35 let později nám realita říká jiný příběh. Neslaný nemastný hospodářský růst vedl k dramatickému zaostávání HDP na hlavu. Původně bylo toto HDP téměř dvojnásobné než byl průměr na hlavu u tzv. rozvíjejících se trhů (emerging markets), Jihoafrická republika nyní padá pod průměr těchto trhů.
Jak její ekonomika stagnuje, kvalita života upadá stejně tak i v případě jiných metrik. Jižní Afrika má jednu z nejvyšších násilných kriminalit na světě s průměrnými 75 zabitími a 400 loupežemi s přitěžujícími okolnostmi každý den, co se týká roku 2024. Tím jak stát selhává v tom, aby poskytl bezpečnost jihoafrické produktivní vrstvě, ztrácí svůj monopol na poli odvětví zajištění bezpečnosti. Soukromé společnosti vstoupily, aby vyplnily mezeru, kterou zanechala selhávající vládní zajištění bezpečnosti. To představuje zajímavou případovou studii pro libertariány celého světa [pro ostatní jde samozřejmě o případovou studii selhání té správné přepestré společnosti, pozn. překladatele], když jednotlivci dobrovolně nahrazují státní služby tržními alternativami, a tak nahrazují umírající národní vládu, která ztrácí uchopenou moc.
Příval násilné kriminality by neměl být překvapující. Jihoafrická ekonomika byla těžce poškozena státními intervencemi, 45 % Jihoafričanů je závislých na sociálních dávkách. Intervencionismus je zhoršen jeho těžkou rasovou dynamikou, když si vláda vybírá a cílí na bělochy pomocí politik jako je konfiskace půdy. Takovéto aktivity vytváří podmínky pro stav nejistoty a vyhání soukromé investice. Spolu s tímto přímým socialismem a populistickými sliby v ruku v ruce vytváří vládní strana politiku oběti. Vládnoucí Africký národní kongres (African National Congres; ANC) se pořád zaměřuje na bílé jako na zdroj mnoha problémů v zemi a trvá na tom, že rasismus zůstává primární příčinou nerovnosti. To vše vytváří motivaci pro kulturní parazitování a násilnosti.
Člověk by si měl také povšimnout, že jedinečné negativní aspekty jihoafrické společnosti jen prohlubují již existující ekonomické problémy, které jsou vlastní státem poskytované bezpečnosti. Jmenovitě jde o to, že státní policejní agentury jsou za všech okolností byrokratické. Jako takové jsou neschopné provádět ekonomickou kalkulaci. Podobně jako plně socialistické ekonomiky nejsou schopny provádět ekonomickou kalkulaci, protože nemají tržní ceny pro své vstupy, byrokracie nejsou schopné provádět ekonomickou kalkulaci, protože nemají žádný mechanismus zisku a ztráty, který by určil trhy pro jejich výstupy. Stát poskytuje služby, za které se povinně platí prostřednictvím daní bez ohledu na cenové signály, na které musí jinak firmy na trhu reagovat. Nevyhnutelným výsledkem je nadměrná alokace nebo nedostatečná alokace těchto služeb včetně bezpečnosti. Zatímco v Jižní Africe toto má podobu epidemie hrozných vražd, zásadní selhání monopolu veřejného sektoru ovlivňuje negativně všechny společnosti se státní policií.
V tomto kontextu se zrodilo odvětví soukromého zajištění bezpečnosti v Jižní Africe. Počet aktivních pracovníků je v tomto odvětví přibližně 609 000 . To je od dost více než dohromady jak v Jihoafrické policii (South African Police Service) tak Jihoafrických ozbrojených silách (South African Defense Force). Zatímco tyto nejsou zřejmě dostatečné k tomu, aby udržely na uzdě národní problém s násilnou kriminalitou, u soukromého zajištění bezpečnosti je tomu jinak. A tomuto zajištění dávají komunity, které jsou dost zámožné na to, aby si je mohly dovolit, přednost před vládní policií. V kombinaci s uzavřenými komunitami (gated communities) jde o hlavní sílu směřující k decentralizaci, která vede k tomu, že se v jinak selhávající zemi vytváří kapsy s civilizací.
Z perspektivy libertariánů je tento jev dosti zajímavý. Jižní Afrika se stala skutečným světovým příkladem, kdy je soukromé poskytování bezpečnosti preferováno před vládou poskytovanou veřejnou bezpečností. Také to poskytuje protipříklad k údajné nemožnosti soukromé správy. Naopak vůči očekávání etatistických kritiků, spolupráce a stabilita v odvětví bezpečnosti narostla. Organizace jako je „Security Association of South Africa“ (SASA) se zformovaly, aby poskytly soukromé standardy a samosprávu, přitom toto odvětví navíc hájí. Objevila se také spolupráce s občany a bezpečnostními agenturami, o zločinu se komunikuje pomocí WhatsAppu.
Situace má také zajímavé implikace pro libertariánskou strategii. Zatímco jihoafrická kriminalita a chudoba se staly příznačnými, ukazuje to, že státní moc může býti ohrožena soukromým odvětvím, které nahradí veřejné služby, zvláště v pro všechny důležitém bezpečnostním sektoru, který formuje základ státní existence. Převzít výhodu toho, že je vládou poskytovaná bezpečnost neefektivní případně zcela chybí, může poskytnout vektor postupu, pomocí kterého může být stát oslabován, zatímco se komunity stávají více odolné vůči státnímu útisku.
Libertariáni nejsou samotní, kdo rozumí tomu, že soukromé zajištění bezpečnosti může ohrozit státní moc. Progresivní novináři, pro příklad, píší články, které odsuzují společnosti poskytující soukromou bezpečnost jakožto ohrožení demokratické správy a jako mechanismus nerovnosti. Co je však významnější, jihoafrická národní vláda nedávno učinila pokusy o zakleknutí těchto společností. „Úřad pro regulaci soukromých bezpečnostních služeb“ (Private Security Industry Regulatory Authority) vydal v březnu 2025 návrh dodatku, který by významně toto odvětví reguloval. Návrh obsahuje vágní restrikce stran množství munice a řadu různých jiných forem omezování zbraní, včetně požadavků na technologie ke stopování zbraní, která není v současnosti dostupná. Nicméně navrhované regulace nejsou v současnosti kvůli velkému pobouření v odvětví účinné.
Zatímco zde budou v budoucnu určitě další pokusy o zakleknutí, státní pozice může býti neudržitelná tím, jak početnost a palebná síla soukromého sektoru činí státní donucení nemožným. Tato odolnost je pravděpodobně nejzajímavějším aspektem odvětví. I když iluse míru je často ceněná, státy vždy vytrvaly v tom, že drží hrozbu násilím jako své trumfové eso. Schopnost státu vynutit svoji vůli je klíčem k udržení státní kontroly, ale díky rozvinutí robustního a dobře organizovaného sektoru bezpečnosti se tato možnost jihoafrické vlády zdá býti eliminovaná.
Bezpečnostní krise v Jižní Africe ukazuje, že když státy selhávají v tom, aby dodaly svoji nejzákladnější funkci, soukromý sektor tuto mezeru vyplní. Je to důkaz, že decentralizace, inovace a dobrovolná spolupráce mohou vytvořit skutečné, funkční instituce, když stát slábne, a že tento úspěch ukazuje živoucí vyvrácení mýtu, že jedině vláda může zajistit pořádek. Ještě více povzbuzující je pak příklad vítězství soukromého sektoru nad státem, který se nervosně drží moci. A ukazuje, že když dobrovolné instituce mají velkou kinetickou energii, ukazuje se, že je nemožné je funkčně regulovat. Jihoafrická republika je zemí v zoufalém stavu a většina tohoto vývoje by nebyla možná nebo by nebyla žádaná v zemích prvního světa, kde je poptávka po bezpečnosti nižší [prozatím, pozn. překladatele]. Bez ohledu na to, si musíme být vědomy toho, že v případě selhání státu jsou zde významné možnosti, jak toho využít.
Pro veškeré (i placené) odkazy viz originál.