Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Autor Ryan McMaken. Vyšlo dne 24. XI. 2025 na Mises.org]

Paleolibertáni velmi mnoho mluví o potřebě oslabit - anebo i zrušit - stát. A mají pravdu. Ale nutnou částí opozice vůči státu je výstavba jiných institucí, které mohou vyzvat státní moc a nabídnout alternativy ke státu. Tj. pokud máme smysluplně podkopat stát, je nutné podnítit, nechat narůst a udržet robustní nestátní instituce jako jsou církve, rodiny a soukromé trhy [a spolky, sdružení apod., pozn. překladatele]. Tyto jsou institucemi, které nazýval starý klasický liberalismus "občanskou společností". 

Pravděpodobně nejdůležitější z těchto institucí je rodina. Mezi všemi lidskými institucemi je rodina zdaleka nejvíce "přirozená" v tom smyslu, že existovala vždy a všude, kde se vyskytovali lidé. Je pro lidskou praxi zásadní takovým způsobem jakým nikdy stát nebyl a nikdy nemůže býti.

Stát nakonec není ani přirozený ani nutný a existoval jen v jistých časech a na jistých místech. Nicméně, když stát existoval a kde existoval, snažil se oslabit a nahradit všechny jiné instituce. Během vzestupu moderního státu v Evropě to jistě byla pravda, když zástupci státu pracovali na převzetí kontroly nad církví, nahrazení šlechty a zrušení nezávislosti městských a regionálních samospráv.

Podobně stát usiloval o nahrazení rodiny. To je prováděno pomocí množství strategií včetně vládního vyučování, vojenských odvodů, státních sociálních systémů a daní uvalených na dědictví. Rodiny byly vždy hrozbou pro státní moc, protože rodiny často na místo státních institucí přitahovaly loajalitu jednotlivců a rodiny můžou být rozhodující pro to, aby nabídly jednotlivcům ekonomickou a společenskou stabilitu. V tomto úsilí o zničení rodiny stát dosáhl v posledních stoletích rostoucího úspěchu. Ačkoliv rodina dodnes existuje, existuje ve velmi oslabeném stavu. 

To má také dopady na všechny jiné instituce občanské společnosti. Výzkumy posledních desetiletí ukazují, že sezdané páry s dětmi - tj. celistvé rodiny - jsou základem pro udržitelnost náboženských institucí, charitativních organizací, dobrovolnictví, sousedskou stabilitu a pro lokální sociální instituce, které vytváří tkanivo pro stabilitu komunity. Úpadek rodin - který náhle začal v 60. letech 20. století - byl také klíčovým faktorem v úpadku těchto jiných institucí [60. léta nejsou náhoda, protože v 60. letech v USA vznikl moderní stát blahobytu pod egidou boje s chudobou presidenta L. Johnsona, pozn. překladatele]. Jinými slovy rodinná demografie je kritickým faktorem. Jak klesá sňatečnost a porodnost, upadá občanská společnost a roste státní moc.

Vlastně z perspektivy státu je ideální demografickým stavem pravděpodobně společnost složená z jednotlivců, kteří vychovávají malé množství dětí v nenábožensky založených domácnostech. Tento typ oslabených rodin se ukazuje býti méně angažován občansky, je křehčí, více se stěhuje, je méně ekonomicky úspěšný a méně se účastní života náboženských institucí. To vše pomáhá zajistit slabší sociální vazby spojené s trvalou závislostí na státu.

Rodiny jsou aktivnější při budování občanské společnosti
Občanská společnost byla vždycky něčím více než tržní institucí, která v rámci ní existuje. Nějaká fungující společnost se skládá z bezpočtu neformálních společenských sítí mezi institucemi, v rámci sousedství a v rámci rodin samotných. Bez toho, zde nemůže býti žádná společnost s "vysokou mírou důvěry" a výsledkem toho je větší míra společenské izolace, kriminality a chudoby. Navíc sociální dovednosti a loajálnost klíčové pro zachování společnosti musí být také předávány dále budoucím účastníkům.

Po mnoho let někteří sociologové tlačili teorii, že členové stabilních rodin jsou méně společenští a méně inklinují směrem k účasti v komunitě. Důkazy, které ukazují opak se pokračující měrou vrší, a tak populární knihy jako je "Bowling Alone" od Roberta Putmana ukazují, co bylo dlouho zřejmé mnoha lidem: že opuštění vzoru dřívějších sňatků a výchovy dětí vede k větší izolaci.

Sezdaní rodiče jsou často klíčovou skupinou, která je základem pro udržení těchto sítí a institucí. Pro příklad ve studii z roku 2010 zjistil Richard Caputo, že: "Rodiny hrají důležitou roli v přenosu občanského uvědomění: horizontálně skrze interakce s jinými dospělými v komunitě a církevních aktivitách, které zesilují a pomáhají šířit občanskou kulturu a vertikálně jakožto rodiče, kteří socializují své děti... Bylo zjištěno, že sezdaní lidé se stávají dobrovolníky častěji než nesezdaní lidí primárně kvůli nárůstu příležitostí takto činit, kteréžto příležitosti vyvstávají mezi jinými možnostmi z navštěvování školy, kam chodí jejich děti... bylo zjištěno, že typický dobrovolník byl sezdaný rodič s dětmi, zvláště dětmi školního věku, žijící v domácnosti."

"Občanská účast" může znamenat mnoho věcí, ale bylo zjištěno, že sezdané osoby se zvláště účastnily "ne-aktivistické" občanských událostí jako obstaravatelé financí v komunitě, podporovatelé místního podnikání a lidé, kteří věnovali čas nepolitickým organizacím. Caputo poznamenává "více než čtvrtina sezdaných osob (28,5 %) byla ne-aktivistickými dobrovolníky, téměř dvakrát tolik jako u lidí, kteří žijí odděleně, vdov nebo rozvedených (17,4 %) a nikdy nesezdaných osob (14,4 %)." (V kontrastu k tomu nesezdaní lidé mají tendenci se více účastnit v politických aktivitách jako je dobrovolnictví ve prospěch politických stran.)

Navíc jedna australská studie z roku 2018 usuzuje: "Rodiče zdá se hrají klíčovou roli v udávání směru k občanské participaci a v podněcování mladých účastníků v tom, aby se účastnili - dokonce ve větší míře než zajišťuje pozitivní zkušenost ze školy anebo než zaručuje přátelství s vrstevníky. Data, která tu uvádíme, podkopávají představu, že silné rodiny nepřispívají k občanské společnosti - a naznačují, že silné vztahy utvořené v rámci rodin mohou vést k vazbám mimo ni."

Mnoho příspěvků od sezdaných párů s dětmi v tomto ohledu může být popsáno jako "náhodné". Tj. jak Caputo poznamenává, proces vychovávání a vzdělávání dětí vede jednoduše ke vtažení rodin do víc společenských rolí a do více propojených rolí v rámci komunity. Navíc sezdané páry s dětmi mají menší tendenci se stěhovat, a tak přispívají ke stabilnějšímu sousedství a komunitám. A sezdané páry spolu zůstávají déle než nesezdané páry, které spolu žijí na hromádce. Relativně dlouhá životnost sezdaných párů vede k větší stabilitě domácího života dětí. I když jde o stěhování za příjmem, vysoká úroveň residenční mobility je spojena s "negativními výsledky včetně pokusů o sebevraždu, kriminalitou, duševními problémy, zneužíváním drog a nepřirozenými úmrtími". 

Navíc jedna studie pro Federální ministerstvo pro bydlení a sociální služby (US Department of Housing and Human Services) zjistila, že "se rodiny s jedním rodičem stěhují dvakrát více ve srovnání s rodinami se dvěma rodiči (26 % respektive 13 %)." Přítomnost dětí často podněcuje sezdané rodiče k tomu, aby se vyhnuli i stěhování na kratší vzdálenosti. Rodiče mohou instinktivně usuzovat na to, co ukazují výzkumy – zvláště časté stěhování vede k rozvratu v životě dítěte a koreluje s negativními sociálními výsledky.

Spojení mezi rodinami a vírou
Podobně jako rodiny, náboženské instituce - přinejmenším na Západě - nabídly konkurenci státním institucím a byly významné pro nezávislost občanské společnosti. Klíčovým blokem náboženských institucí jsou rodiny se sezdanými páry. Pro příklad podstatně větší část sezdaných lidí navštěvuje bohoslužby ve srovnání s nikdy nesezdanými a odděleně žijícími/rozvedenými dospělými. To je posíleno tím, když do rovnice vstoupí děti. 

Řada studí ukazuje slušné překrytí pokud jde o chování a životní styl mezi sezdanými lidmi a nábožensky založenými lidmi. To je díky tomu, že sezdaní lidé mají tendenci býti nábožensky založení a naopak. Jak shrnuje Hanna Seariacová: "Navíc sezdaní lidé obecně pravděpodobněji budou nábožensky založení a zůstanou nábožensky založenými. Obojí jak náboženství a manželství mají prokazatelné přínosy. Výzkumy ukazují, že lidé mají tendenci být veselejší, více se občansky angažují, participují ve vícero komunitách, zaznamenávají nějaké přínosy pro zdraví a více se angažující ve filantropii. Manželství má přínosy pro jednotlivé páry a jejich děti, ale je také nápomocné ve vytváření ekonomické stability... Výzkumníci zjistili, že děti, které vyrůstají v rodině s jedním rodičem pravděpodobněji odpadnou od svého náboženství a méně pravděpodobně budou navštěvovat bohoslužby... Jak děti pozorují rozkol v manželství svých rodičů, stanou se pravděpodobněji méně nábožensky založenými a pravděpodobněji nevstoupí do manželství nebo budou míti nestabilní manželství."

Je zde zpětná vazba. Zatímco sezdaní a lidé, kteří vychovávají děti, jsou více angažování ve společnosti, mnoho z tohoto angažování zahrnuje dobrovolnou službu ve prospěch náboženských institucí a s nimi spojených charitativních organizací. To pak celkově podněcuje více angažovanosti a trvalejší angažovanost mezi těmito sezdanými lidmi a jejich náboženskými institucemi. 
Data také ukazují, že lidé, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby mají tendenci býti častěji sezdaní a zakouší mnohem menší míru rozvodovosti. To vede k delší době trvání manželství, což pak vede k většímu dobrovolnictví a angažování se v komunitě a tak dále.

Politické názory sezdaných lidí a nábožensky založených lidí
Rostoucí nepolitická angažovanost mezi sezdanými lidmi pravděpodobněji odráží ideologické sklony, které jsou skeptictější ke státní moci. Ve svém výzkumu návštěvnosti bohoslužeb Ryan Burge uzavírá : "Není zde téměř žádná 'liberarní víra' ve Spojených státech ... Čím více lidé navštěvují kostel, tím méně liberální jsou". "Liberální" v tomto kontextu znamená "levicový" nebo "progresivní" nebo "sociálně demokratický."

Graf. Návštěva bohoslužeb a zastávaná politická ideologie

Mezi těmi, kteří navštěvují (bohoslužby) jednou týdně nebo více než týdně, se ne více než 16 % samo sebe identifikuje jako "liberální" nebo "velmi liberální". Téměř 60 % těch, co navštěvují bohoslužby více než jednou týdně se identifikuje jako konzervativní nebo "velmi konzervativní". Tato korelace je tak pevná, že dokonce protíná i rasové kategorie. (1)

Čemu tito konzervativci věří? No, pro naše účely je zde - tj. při pohledu na rodinu jako nestátní instituci - výzkum organizace "Pew Research Center" z roku 2021, který ukazuje, že lidé, kteří se sami identifikují jako konzervativci, mají tendenci velkou měrou souhlasit s tvrzení "vláda téměř vždy plýtvá a je neefektivní", a "vláda dělá příliš mnoho věcí". V kontrastu k tomu je opak pravdou pro ty, kteří se sami označují za "liberální" a ostře nesouhlasí s tím, že vlády příliš plýtvají a jsou příliš mocné.

Současně sezdaní lidé mají častěji tendenci se sebe identifikovat jakožto "konzervativní". To vede k takzvané "manželské mezeře" (marriage gap), u které je značná mezera mezi politickými pohledy mezi sezdanými a nesezdanými - zvláště mezi ženami. Nesezdané ženy mají tendenci se klonit více nalevo od sezdaných žen a drží se mnohem pozitivnějšího pohledu na aktivity státu.

Je lehké vidět proč se státy a jejich představitelé snaží dlouho oslabit rodiny a s ní spojené instituce. Bez silných rodin, hlavní instituce občanské společnosti, je také oslabováno mnoho jiných nestátních institucí a státní instituce jako veřejné školy a sociální programy se stávají pro životy mnoha lidí důležitějšími.

Pro všechny odkazy viz originál.

Poznámka:
(1) Dodatečný rozměr této záležitosti může být nalezen v tom, jak konzervativci mají tendenci k tomu, aby hlásili větší "kvalitu vztahů". Viz Troy L. Gangmeier, Scott M. Stanley, Kayla Knopp, Galena K. Rhoades, "Political Party Identification and Romantic Relationship Quality", Couple Family Psychol 25, číslo 9 (červen 2020) (https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8266382/).