Domácí výuka je naší nejlepší obranou proti státu
[Vyšlo dne 15. V. 2025 na webu Mises.org. Autorka Heather Carsonová]
Je zde bitva, která právě probíhá u našich sousedů ve státě Illinois, která se týká zákonů o domácí výuce (Homeschool Act). Tento zákon odstraňuje současný minimální dohled nad domácím vzděláváním ve státě Illions a vystavuje rodiny risku porušování práv oficiálních záškoláků ze strany státu přímo v jejich domovech. Zákon požaduje, aby rodiče vyplnili formulář prohlášení o domácím vzdělávání, stejně jako vzdělávací osnovy pro svůj místní školský okrsek, což postaví jejich děti pod jurisdikci toho stejného systému, ze kterého se mnoho rodin snaží vystoupit. Formulář zveřejňuje osobní informace o dítěti a dává každou rodinu na milost úředníka pro domácí vzdělávání, který se může objevit v domě, kde dítě bydlí a požadovat doklady o vzdělávání dítěte.
Americký vzdělávací systém je katastrofou na své cestě k samodestrukci. Vždy selhává, ale někteří Američané jsou tak oddáni nerealistickému ideálu, že vzdělání má být provozováno centralizovaným státem, že nemohou vidět jeho selhání, i když kvalita vzdělání je v trvalém úpadku po desetiletí. Tento úpadek je patrný v neustále klesající výkonosti v testech, v nižší kvalitě vzdělávání a v rostoucí násilné atmosféře na školách. Rodiče učící doma děti vidí červené prapory a zvolna se od 70. let 20. století začínají pokoušet o secesi od veřejných škol. Od té doby zažívala domácí výuka trvalý růst až do doby pandemie kovidu, počty rodin doma učících děti se zdvojnásobily.
A něco dalšího se stalo v době pandemie. Rodiče začali s hrůzou zjišťovat, že jejich děti neumí číst, přestože byli uklidněni různými „hodnoceními“ vydávanými vládními školami, že jejich děti jsou na odpovídající úrovni. Podvodná výuková praxe projevující se ve skandálu stran čtení, který byl pokryt vzdělávací reportérkou Emily Hanfordovou v její sérii dokumentů „Sold A Story“. Ti, kdož provozují vzdělávací systém, selhali u amerických dětí v té nejzákladnější dovednosti: čtení.
No, nějak ti stejní úředníci věří, že jsou kvalifikování k tomu, aby nabídli řádné ohodnocení dětí, které se učí doma. Skutečnost, že úředníci mají na starost vzdělávání, dělají vše, aby si podrželi kontrolu nad rodinami, jejichž děti se učí doma, je pochopitelná. O děti, které se vzdělávají doma, se starají jejich rodiče a i je vzdělávají. To je prvořadý úkol pro rodiče vůči jejich dětem. Výchova dětí je těžká práce. Je to fysicky i emočně namáhavé. V momentě, kdy své dítě přivedete na svět, tak je zde změna. Náhle se rytmus každého dne otáčí okolo vašeho dítěte. Podrobili se rytmu, přivítali povinnost cvičení a učení svých potomků, předávání své kulturní a náboženské víry, která je definuje jako rodinu nebo klan nebo komunitu. Přiklonili se k poptávce a odpovědnosti zintenzivněním a prohlubováním svých vazeb.
Dává smysl, že stát by chtěl toto nějak narušit. Rodiny představují odpor vůči státu. Rodiny mají svoji vlastní organizaci, která je od státu oddělená a předchází ho. Pokud se stát sám může vložit do rodinné organizace a zbaví rodiče břemene výchovy a vzdělávání svých dětí, potom by děti vlastně patřily státu. Navíc rodiče by byli svobodní při sledování (své) individuální identity, která jde za omezení daná rodinnými povinnostmi. Ve své knize „The Total State“ Auron MacIntyre tvrdí, že: „… lidská identita není individuální konstrukcí; je sestavena pomocí závislostí a povinností ve vztahu k okolní komunitě. Lidská humanita není ukována pomocí souboru absolutní svobody nebo práv; je založena na omezeních, které uvalují na jednotlivce kultura a okolnosti.“
Býti rodičem je omezení – velmi důležité omezení – ale je to pořád omezení. Pokud je ale něčí identita založena v něčem jiném – v něčem mimo rodinu, jako je neomezené sledování sebe sama – potom se předání něčích dětí státu skrze vzdělávací systém, zdá být v zásadě sledováním tohoto ideálu.
Systém je takový dle toho, co dělá. A co dělá vzdělávací systém, je to, že usiluje o oddělení dětí od jejich rodičů ve snaze implementovat víru v to, že tak zesiluje podporu jedince v sebe sama. Stát je žárlivým bohem a bude se snažit převzít oblasti vlivu, které si s ním konkurují, včetně role rodičů. Rodiče by neměli býti připraveni o povinnosti vůči svým dětem. Tento illinoiský zákon o domácí výuce je jen dalším pokusem přenést zdravou vzájemnou závislost, která je zřejmá ze vzkvétajících rodin a komunit s domácí výukou, na sebe.
Domácí výuka je cílem rodiny a je omezující. Snaze o domácí výuku musí být oddáni oba rodiče. Rodiny musí patřit do navzájem propojené komunity se sdílenou vírou a pracovní etikou. Toto propojení zesiluje závazky a rodinné vztahy. Pokud domácí výuka padne za kořist státního dohledu, ztratí na prvním místě to, co ji dává život a úspěch.