Jdi na obsah Jdi na menu

Právo šaría pro nemuslimy - recenze

18. 8. 2021

Zatímco ředitel Liberálního institutu Martin Pánek v těchto dnech oslavuje návrat multikulturní společnosti do Afghánistánu a chystá konferenci na toto téma... anebo snad ne? My se podíváme na právo šaría. Právo šaría má smysl studovat i dnes, protože v řadě států světa jde o platnou právní normu. Stačí se podívat na tento obrázek na wikipedii ZDE. Existují země, které plně toto právo uplatňují (jak ve věcech osobního statusu, tak v trestním řízení). Jde třeba o Súdán, Saudskou Arábii, Jemen, Irák, Irán nebo Pákistán či některé oblasti Nigérie, Spojených Arabských emirátů a Indonésie. Dále je mnoho zemí, kde je právní systém sice sekulární, ale šaría se však uplatňuje ve věcech osobního statusu. Mezi významné země z této skupiny patří Alžírsko, Egypt, Etiopie, Tanzanie, Sýrie, Indie nebo Malajsie či některé oblasti Nigérie či (dle volby) Indonésie. Existuje i mnoho převážně muslimských zemní, kde šaría nemá vliv na soudnictví. Ovšem obrázek není v tomto bodě úplně přesný (1), protož někde má právo šaría přesto určitý vliv, třeba v Senegalu a Turkmenistánu. Za přijetí šaríi se pléduje běžně i v některých evropských zemích a USA. Navíc: „V současnosti si asi 75 % muslimské populace na Blízkém východě, v severní Africe a jižní a jihovýchodní Asii přeje, aby se právo šaría stalo oficiálním právním systémem, a asi 51 % muslimů tvrdí, že by se šaría měla uplatňovat pouze u následovníků islámské víry.“ V případě Ruska nebo Balkánu dává přednost tomu, aby se právo šaría aplikovalo jen na muslimy 65 % zde žijících muslimů. Na druhou stranu 32 % britských muslimů ve věku 25-34 let a 37 % britských muslimů ve věku 16-24 let upřednostňuje právo šaría před zákony země (2). O právu šaría má proto smysl něco vědět. A právě proto jsem šáhl po knize „Právo šaría pro nemuslimy“ z brněnského Centra pro studium politického islámu a napsal k ní recenzi.    

 

Šaría obecně

Kniha nejprve po úvodní části seznamuje čtenáře s tím, co je to vlastně právo šaría. Právo šaría je islámské právo a je základem požadavků, které muslimové vznášejí. Třeba pokud muslimové požadují po školách, aby poskytly místnost k modlitbě nebo nosí-li žena šátek na hlavě či žádají-li muslimové zvláštní ošetřování žen v nemocnicích, či neotištění karikatur Proroka v novinách, je to vše založeno na právu šaría. Následuje velmi zajímavý poznatek, který bývá často opomíjen: "Právo šaría je základ pro náboženský, politický a kulturní život všech muslimů.“ (3). To je velmi důležitý poznatek, islám není totiž jen náboženstvím a nějakým etickým systémem, ale je zároveň i právem a politikou. Ostatně v knize se píše: "O islámu musíme mluvit v politickém kontextu, protože se jedná o mocný politický systém." A navíc: "Muslima sice zajímá islám jako náboženství, na všechny nevěřící však působí politická stanoviska islámu." (4). Každé usnesení nebo zákon v šaríi se odkazuje na Korán nebo sunnu, což je dokonalý příklad Mohameda, který se nachází ve dvou textech: v hadísech (činy a skutky Mohamedovi) a v síře (životopis Mohamedův). Korán, hadísy a síra tvoří doktrínu islámu. Z níž Korán však tvoří jen 14 % z celkového počtu slov, které tyto knihy obsahují. Islám tak tvoří ze 14 % slova Alláha (čili Boha) a z 86 % slova Mohameda (5).

 

1200px-flag_of_taliban_-bordered-.svg.png

 

Kniha je členěna na jednotlivé kapitoly podle toho, čím se tyto zabývají. Prvně ovšem uveďme známý hadís o zřeknutí se islámu. Bucharí 9,83,17 praví: "Mohamed: Muslim, který připustí, že neexistuje žádný jiný bůh než Alláh a že já jsem jeho prorokem, nesmí být zabit s výjimkou tří důvodů: jako trest za vraždu, cizoložství a zřeknutí se víry." (6) Dnes je v převážně muslimských státech situace zhruba většinou taková, že za odpadnutí smrt přímo nehrozí, ale ani se nedá říci, že by byla situace nějaká dobrá: "… odpadlík se nemůže dožadovat žádných lidských práv, protože se podle práva šaría dopustil zločinu, za který zasluhuje smrt. Z toho důvodu nemá nárok na žádnou náboženskou svobodu nebo jiná lidská práva. Podle názoru drtivé většiny muslimských teologů končí právo na náboženskou svobodu a lidská práva opuštěním islámu, byť v praxi se islámské soudy uchylují k trestu smrti jen zřídka. Mnohem častěji se k němu uchýlí rodina odpadlíka nebo okolní společnost." (7).

 

Nevěřící

Islám věnuje nevěřícím (zvaným káfirové) značnou část energie, většina Koránu (64 %) se věnuje káfirům, téměř celá Síra (81 %) se zabývá Mohamedovým bojem s nimi. Hadísy jim věnují 37 % textu. Celá trilogie pak 51 % svého obsahu (8). Velmi známým se stal verš z Koránu 9:29, který říká: "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud se nepodrobí a nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi." (9). Komentátor Koránu az-Zamachšarí (1070-1143) ve svém výkladu k súře 9:29 napsal: "Vymáhání daně z hlavy musí být spojeno s ponížením a pokořením. Chráněnec se musí objevit osobně, a to pěšky, ne na koni. Zatímco platí, musí stát, a výběrčí daní sedí před ním. Výběrčí daní ho má popadnout za límec, zatřepat s ním a vyřknout slova: 'Zaplať daň z hlavy!' Když zaplatil, měl dostat facku do týlu." (10).

 

To se týká takzvaných lidí Knihy, čili židů a křesťanů. Jich se týká i verš Koránu 40:35: "To jsou ti (káfiři), kdož se hádají ohledně znamení Alláhových (verše koránu), aniž se jim k tomu dostalo oprávnění. Veliký je vůči nim odpor u Alláha i těch, kdož uvěřili (muslimů). A takto Alláh zapečeťuje srdce každého pyšného a úporně vzdorujícího." (11). Káfirům nesmí být tak0 dáván zakát (povinná charita, někde de facto sociální podpora), dle verše Koránu 83:43 je možné se jim vysmívat ("Dnes však se káfirům posmívají ti, kdož věřili, a na pohovkách ležíce se rozhlížejí. Dostalo se káfirům odměny za to, co činili?"), je nutné si je nebrat za přátele (Korán 3:28: "Nechť si věřící neberou káfiry za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby. A Alláh vás varuje před sebou samým a u Alláha je cíl konečný.") a vůbec káfiři jsou prokletí (Korán 33:60 (až 62): "Prokleti budou (káfiři), kdekoliv se octnou a budou zajati a bezohledně zabiti podle zvyklostí Alláhových vůči těm, kdož již předtím byli. A nenalezneš ve zvyklosti Alláha změnu žádnou.") (12). V Koránu je celkem dvanáct veršů, které prohlašují, že muslim není přítel káfira. Vedle zmíněného verše 3:28 je to třeba verš 4:144: „Vy, kteří věříte! Neberte si káfiry za přátele místo věřících! Chcete snad dát Alláhovi důvod k vašemu potrestání?“ (13).

 

Zajímavá, ale ne zrovna moc pozitivní je tato citace Muslim 001,0031: Mohamed: „Bylo mi přikázáno vést válku proti lidstvu do té doby, dokud lidé nepřijmou, že neexistuje jiný bůh nežli Alláh a dokud neuvěří, že jsem jeho prorokem a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vysloveny. Když takto učiní, budu chránit jejich životy a majetek, pokud šaría nestanoví jinak, v tom případě pak jejich osud leží v rukou Alláhových.“ (14). Boj čili džihád ostatně dle Warnera: „…zabírá velkou část trilogie. Verše džihádu tvoří 24 % pozdějšího politického koránu a průměrně 9 % z celého koránu. Džihád tvoří 21 % Buchárího hadísů a síra věnuje džihádu 67 % svého textu.“ (15).

 

Dle Warnera také platí, že šaría disponuje dvěma skupinami pravidel - jedněmi pro muslimy a druhými pro káfiry, a s káfiry nejedná moc jako s rovnocennými lidmi, ale jako s níže postavenými lidmi. To dle něj představuje právní dualismus. Islám má dva pohledy téměř na vše, co se týká káfirů. Warner podává příklad z koránu. Korán 73:10 uvádí: "Trpělivě snášej to, co oni (káfiři) hovoří, a vzdal se od nich důstojně." Korán 8:12 naopak praví: "A hle Pán tvůj vnukl andělům? 'Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí káfirů hrůzu a vy jim usekejte hlavy i konečky prstů!" (Dalo by se možná použít i místo slova useknout slovo bijte, čili bijte je po šíjích a po konečcích prstech). Přičemž obecně platí anulování a pozdější verš má větší váhu než dřívější. Přičemž dle Warnera jsou ovšem oba verše stále platné (16). To je pro mne nový úhel pohledu. Warner k tomu píše: "V praxi to znamená, že rané verše se používají, když je islám slabý, a pozdější verše tehdy, kdy je islám silný - paralelně k životu Mohameda." (17). Mohamed byl vlastně ve svém mekkánském období náboženským vůdcem nějakých 150 lidí, ale v Medíně se mu podařilo pomocí boje posílit své řady o desítky tisíc lidí. Takže to nějaký smysl skutečně dává.

 

Warner píše, že: "Islám nemá společný morální princip pro lidstvo, místo toho má dualistickou etiku. Existují zde dva různé přístupy: Muslim je pro jiného muslima vždy bratrem. S káfirem může muslim zacházet buď jako s bratrem, nebo jako s nepřítelem. V islámu také platí, že něco, co není pravdivé, nemusí být vždy lež." (18). Tím se naráží na princip takíje, který je v knize také rozebrán. V knize je dále popsán i status dhimmí, který patří muslimům podrobeným vyznavačům Knihy, kteří musí platit za ochranu poplatek (džizju), a kteří mají podřadný právní status (19).

 

Rodinné právo a ženy

Kapitola o ženách začíná dnes už docela známým citátem z Koránu (4:34) "Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A cnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Alláh nařídil střežit. A ty jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Alláh věru je vznešený, veliký. (20). Tento text asi hodně čtenářů už někdy v minulosti zaregistrovalo, ale zajímavé tu jsou i jiné citáty. Třeba Ishák verš 969 praví, že se ženy nesmí vůči ostatním sexuálně projevovat, a pokud tak činí, budou umístěny do oddělené místnosti a lehce zbity. Muži pak mohou některé věci zakazovat, protože ženy jsou zajatkyněmi mužů a nedokáží se ovládat. Abú Dáwúd 11, 2142 pak praví: "Mohamed řekl: 'Muže se nikdo nebude ptát na to, proč bije svou ženu.‘.“ (21). Zde je však v knize chyba. Dle webu Sunnah.com je text sice správně, ale číslo verše by mělo být 2147! Poněkud kuriosním se jeví Buchárí 7,62,81, kde se pravý: "Mohamed řekl: 'Manželský slib, u něhož je nejvíce očekáváno jeho plnění, je mužovo právo užívat si vagíny své ženy." (22) To zní značně překvapivě. Zapátral jsem tedy na oblíbených webech. Sunnah.com k tomu třeba anglicky píše: „The stipulations most entitled to be abided by are those with which you are given the right to enjoy the (women's) private parts.“ (23) Čili: „(Manželské) sliby, u nichž je nejvíce očekáváno jejich plnění, je vaše právo užívat si (ženských) přirození.“ Velmi podobně to vidí https://www.sahih-bukhari.com/Pages/Bukhari_7_62.php. To by mohl být jeden z důvodů vysoké porodnosti v muslimských zemích. Na druhou stranu, protože nyní tato porodnost v některých významných muslimských zemích klesá (Saudská Arábie, Irán, Turecko apod.) je možné, že v tomto směru dochází v muslimské společnosti k určité emancipaci.

 

Umění a svoboda názoru

Kniha "The Reliance of the Traveller", klasický právní text šaríe uvádí třeba o hudbě tyto náležitosti (r40.1 a r40.2): flétny, smyčcové a jim podobné nástroje se zakazují, je zakázáno používat hudební nástroje nebo naslouchat mandolíně, loutně, činelům a flétně. Ale je dovoleno hrát na tamburín, avšak bubnování je třeba například zase zakázáno. Písně pak mají způsobovat pokrytectví (24). Prakticky všem je asi známé to, že v islámu platí zákaz znázorňovat živé postavy. Buchárí 7,72,843 praví: "Mohamed byl jednou zklamaný, protože došlo k opoždění Gabrielovy slíbené návštěvy. Když konečně Gabriel dorazil, Mohamed si na zpoždění stěžoval. Gabriel mu řekl: 'Andělé nevstoupí do domu, ve kterém se nachází pes nebo obraz.'." Přirozeně i literatura je předmětem požadavkům šaríe. Mohamed sám nechal odstranit několik umělců. Buchárí 5,59,369 popisuje zabití básníka Kaíba, který se Mohamedovi protivil (25). Zabit byl i Abú Rafí (Buchárí 5,59,371) a po obsazení Mekky Mohamedem třeba i dvě dívky, které zpívaly satirické písně o Mohamedovi. Z toho důvodu se mohou dít věci jako byly vraždy umělce jako T. van Gogha anebo případ Salman Rushdie (26). Kritizovat Mohameda, Alláha či dokonce doktrínu islámu se považuje dle práva šaría obecně za kacířství, a takové jednání by mělo být eliminováno (27).

 

Ulehčení

Warner upozorňuje také na to, že platí, že: "Když jsou okolnosti obtížné a právo šaría nemá převahu, může si muslim ulehčit. Muslimové mají například povinnost se modlit a nebýt ve styku s vepřovým masem, ale pokud jsou okolnosti těžké, jsou požadavky zmírněny [ulehčení se nazývá tajsír, pozn. autora]. To vede ke konceptu darura - nezbytnosti. Pokud je to nezbytné, je vše, co je zakázáno, povoleno. Pokud je muslim hladový a není k dispozici žádná halal strava (vyhovující zásadám šaríe), pak může jíst jakékoli jídlo..." A tak podobně (28). Anebo například pokud se muslim nemůže modlit v práci nebo ve škole, může být modlitba provedena později. Podle Warnera to znamená, že požadavky se týkají toho, co muslimové chtějí, nikoliv toho, co je (z náboženského hlediska) nezbytné. Jestliže jejich požadavky zůstanou nenaplněny; náboženství to nezpůsobí žádnou újmu. (29)

 

Šaría v Evropě

Kniha obsahuje i zkrácený popis uplatňování práva šaría v Evropě. To je také velmi zajímavá část knihy, ale kvůli tomu, že recenze je už příliš dlouhá vybírám pouze pár věcí. Pro příklad v britském právu jsou verdikty šaría soudů oficiálně závazné ve věcech rozvodu, finančních sporů a domácího násilí. Dále třeba v Nizozemí se v mešitách právo šaría uplatňuje mj. v oblastech manželství, rozvodu, dědictví, péče o dítě a rodičovské autority. Nizozemské orgány v Rotterdamu a Amsterodamu nyní oficiálně i uznávají sňatky muslimů, kteří mají několik manželek. A tak podobně. Známé jsou no-go zóny, kde se toto právo také uplatňuje (Británie, Německo, Norsko, Nizozemí atd.): "Média nedávno informovala o uzavřených komunitách v těchto zemích, v nichž neoficiálně platí právo šaría. V těchto oblastech nazývaných 'no-go zóny' nebo také 'šaría zóny' na dodržování práva šaría dohlížejí tzv. 'šaría' hlídky'." (30). V muslimských oblastech a čtvrtích může být právo šaría neoficiálně v Evropě vynucováno i u káfirů (31).

 

Závěr

Knihu, která je pořád dostupná, je nutné zájemcům, zvláště těm, kteří nemají moc času a preferují stručnější knihy, jen doporučit. Je docela čtivá, stručná a dobře pochopitelná. Navíc, a to je nejdůležitější, je výborně ozdrojovaná a řada tvrzení z ní se dá dobře ověřit i jinde, jak je ostatně patrné z níže uvedených poznámek. Z knihy se však něco nového jistě dozví i pokročilejší znalec problematiky.
 

Poznámky:

(1) Pro bližší informace viz ZDE.
(2) Warner, B. Právo Šaría pro nemuslimy. Brno: CSPI International 2015, str. 71, 72.
(3) Tamtéž, str. 13.
(4) Tamtéž, str. 12. Podobně viz str. 17.
(5) Tamtéž, str. 14.
(6) Tamtéž, str. 15. Pro srovnání viz zde: https://sunnah.com/bukhari:6878.
(7) Společnost islámu a společnost Západu srovnání. České Budějovice: Kknihy.cz, 2020.
(8) Warner, B. Právo Šaría pro nemuslimy. Brno: CSPI International 2015, str. 29.
(9) Tamtéž, str. 32.
(10) Gopal, J. Islám: historicko-kritická studie. Praha: Naše vojsko 2017, str. 309. Dnes se džizja v muslimských zemích většinou neplatí, druhořadé postavení však často zůstává: https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/letem-svetem-nejen-krestanu-v-nektery-islamskych-zemich.html; https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/letem-svetem-krestanu-v-nektery-islamskych-zemich-podruhe.html; https://www.bawerk.eu/clanky/recenze-knih/ve-stinu-islamu-recenze.html.
(11) Warner, B. Právo Šaría pro nemuslimy. Brno: CSPI International 2015, str. 30-31.
(12) Tamtéž, str. 31-32. Pro srovnání viz zde: https://quranx.com/33.60; https://quranx.com/33.61; https://quranx.com/33.62.
(13) Tamtéž, str. 44. Viz i zde: https://quranx.com/4.144.
(14) Tamtéž, str. 35. Pro srovnání viz zde: http://hadithcollection.com/sahihmuslim/Sahih%20Muslim%20Book%2001.%20Faith/sahih-muslim-book-001-hadith-number-0031.html.
(15) Tamtéž, str. 38.
(16) Tamtéž, str. 41 a 42. K druhému citátu Koránu pro srovnání viz zde: https://quranx.com/8.12. Viz i následující verš: https://quranx.com/8.13 „To je, protože odporovali Alláhu a jeho Proroku. Tomu, kdo odporuje Alláhovi a jeho Proroku, je Alláh ve svém trestání strašlivým.“
(17) Tamtéž, str. 42.
(18) Tamtéž, str. 43.
(19) Tamtéž, str. 46-48.
(20) Tamtéž, str. 19. Pro srovnání viz zde: https://quranx.com/4.34.
(21) Tamtéž, str. 20.
(22) Tamtéž, str. 27.
(23) Čerpáno odsud: https://sunnah.com/bukhari/67.
(24) Warner, B. Právo Šaría pro nemuslimy. Brno: CSPI International 2015, str.  53. Podrobněji viz zde: https://seekerofthesacred.files.wordpress.com/2009/08/reliance_of_the_traveller.pdf, str. 316.
(25) Tamtéž, str. 53-55.
(26) Tamtéž, str. 54-55.
(27) Tamtéž, str. 77-78.
(28) Tamtéž, str. 63.
(29) Tamtéž, str. 64.
(30) Tamtéž, str. 73, 74-76.
(31) Tamtéž, str. 80.