Jdi na obsah Jdi na menu

Vyloučené lokality pohledem místních politiků

16. 10. 2021

Pohled místních politiků na vyloučené lokality patří k zajímavým věcem, které občas stojí za prozkoumání. V následujícím článku se podíváme (nejen) na postoje lokálních politiků z města Krupky (okr. Teplice). Krupka má velkou vyloučenou lokalitu převážně (nikoliv však zcela) obydlenou Romy. Ve zdejší vyloučené lokalitě žije zhruba 4 tisíce obyvatel, přesné číslo však nelze zjistit, jelikož nejsou všichni obyvatelé hlášeni k trvalému pobytu (1). Je to však tak jako tak poměrně dost obyvatel. Co si myslí zdejší politici? V rámci jednoho výzkumu bylo vyzpovídáno celkem šest lokálních politiků (anonymně), a to z šesti různých politických uskupení. Zástupci dalších politických uskupení buď nereagovali anebo původně přislíbený rozhovor později odmítli (2). Již roku 2011 město navázalo spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. Důvodem byla snaha zlepšit celkovou situaci v lokalitě. V roce 2011 v lokalitě tak působila jediná nezisková organizace poskytující sociální služby, do roku 2015 přibyly další. „V současnosti zde tedy funguje nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Zde se zaměřujeme na povědomí aktérů o službách a na představy ohledně jejich případného budoucího rozvoje.“ (3). Jaké jsou názory místních politiků po skoro 10 letech? Jistě tyto názory mohou být a jsou subjektivní a může zde být i problém s dostatečnou informovaností (jak celkem správně tvrdí jeden z citovaných textů), ale Krupka je poměrně malé město s asi jen 12,5 tisíci obyvateli. Vyloučená lokalita zahrnuje asi 1/3 obyvatel města a stěží je možné, aby si ji místní lidé natož zdejší politici nevšimli.

 

koniklece.jpg

 

Sociální dávky

Lokální politici mluvili o záležitostech, která by šlo rozdělit na několik oblastí. Jednou z nich byly sociální dávky. Jeden z politiků se domníval, že: „Dávky v hmotný pomoci by se mohly samozřejmě navýšit, ale chtělo by k tomu určitě nějakou větší kontrolu, jak jsou dávky využívány a komu jsou vypláceny, pokud je to vyplaceno někomu, kdo si za to jde koupit alkohol, cigarety nebo to prohraje někde v herně, tak si myslím, že je úplně nesmysl ty dávky zvyšovat.“ Aktéři se také shodovali na tom, že by měla být výplata sociálních dávek časově omezena (4). Všichni zpovídání lokální politici si uvědomují, že lidé z vyloučené lokality mají často pouze základní vzdělání, děti ve školách mají špatné výsledky či vysoké absence. Někteří z aktérů to dávali za vinu rodičům, jiní vzdělávacímu systému nebo vrozeným predispozicím. Ti, kteří obviňovali rodiče, tvrdili, že se podle nich dostatečně nevěnují svým dětem. Argumentovali tím, že když rodiče nechodí do práce, tak proč by měly děti chodit do školy: „To vidí doma, já jsem doma viděl, že máma s tátou odcházeli každý ráno do práce a bral jsem to, že takhle musí bejt… Pokud jim budeme dávat peníze zadarmo, tak nebudou potřebovat žádný vzdělání, žádný návyky, nic.“ Jiný politik tvrdí, že: „To je opravdu ta třetí generace, kteří už se narodili s tím, že budou žít ze sociálních dávek, a to je špatně a hmm, to bysme ty sociální dávky musely dát na nějakou hranici chudoby.“ (5).

 

Kriminalita, chování a vybydlování

Kriminalitu a sociálně patologické jevy, které jsou spojovány s lokalitou v Krupce, vnímá většina aktérů tohoto výzkumu jako etnický problém, který se týká převážně Romů: „Myslím si, že je tam problém v jiném pojetí cti, beru to tak, že oni jsou, tahlecta menšina je zvyklá se chovat to prostě, drobná krádež u nich není takovej zločin jako u nás, když si chtěj něco vyříkat, tak si to jdou nejprve verbálně a pak mnohem rychleji používaj facky než my…“ (6). Na to, proč v dané lokalitě nežije většinová společnost měl jeden z politiků ten názor, že po některých extempore a situacích, které tam byly, tak se spousta bílých lidí se odstěhovala, a to z toho důvodu, že se tam nedá už normálně žít. Podle něj v lokalitě Romové zaútočili i na policisty. Do lokality se dle něj obyčejný člověk bojí hlavně po setmění chodit (7). K brutálnímu útoku na policisty v Krupce skutečně došlo, mnozí si na něj ještě vzpomenou. Zde je informace od policie: „Starší muž obviněný z přečinů násilí proti úřední osobě a vyhrožování s cílem působit na úřední osobu na místě narušoval vyšetřování dopravní nehody muže, který pod vlivem alkoholu naboural dvě zaparkovaná vozidla. Je podezřelý, že opakovaně neuposlechl výzev, aby svého jednání zanechal, následně fyzicky napadl zasahující policisty a vyhrožoval nejen jim, ale také policistově rodině. Mladistvý, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro provinění násilí proti úřední osobě, je podezřelý, že během služebního zákroku zezadu napadl policistku [kamenem, pozn. autora], která následkem útoku utrpěla poranění hlavy, a poté z místa utekl. Po několika hodinách byl zadržen a následně obviněn, po provedení všech nezbytných úkonů byl propuštěn na svobodu, starší obviněný byl dnes na základě návrhu státního zástupce umístěn do vazby.“ (8). Svého času byl známý i velmi těžký útok na chlapce z roku 2010 (9).

 

Lokální politici z Krupky se také domnívají, že sociálně patologické jevy jako jsou drogy, gamblerství vyřešit nejde. Dle nich opatření mohou být v rámci osvět, preventivních programů, ale dle nich to ve většině případů stejně nezabere (10). Pokud uvážíme, že již skoro 10 let v dané lokalitě působí Agentura pro sociální začleňování a dnes i další neziskové organizace, nelze se takovýmto názorům ani celkem divit. 10 let je přece jen docela dlouhá doba a výsledky by za tu dobu nějaké být měly.

 

Politici zmiňovali i devastaci bytového fondu v lokalitě tzv. vybydlování: „No, pokud si tam nájemník najde byt, byt je určitě v dobrém stavu, o ty byty je pečováno, ale po roce dvou vidíme migraci, migraci těch rodin, jeden byt se zdevastuje, přestěhujou se do druhého, samozřejmě družstvo, pokud ten byt opět chce pronajmout, musí ho opravit, takže byty jsou v celkovém dobrém stavu, ale tady tím točením z bytu do bytu je otázkou času, kdy to dopadne jako Chánov.“ Některé byty jsou také přelidněné (11). Je pak docela pochopitelné, proč je bydlení pro tyto lidi poměrně drahé, aby pronajímatel neprodělával, musí do nájmů započítat i časté rekonstrukce bytů.

 

Z města Podbořany (asi 6,5 tisíce obyvatel) pochází toto hodnocení: "Ubytované osoby… jsou velmi hlučné, obtěžují kolemjdoucí a ostatní obyvatele nadměrným hlukem, neslušným vyjadřováním nebo žebráním o peníze… Díky chování některých nájemníků jsou rozbité dveře, neudržované společné prostory, chybějící okapy, v okolí popelnic nepořádek, tvoří se černé skládky... Mnoho z nájemníků je zadlužených, nelze vyloučit lichvu... Nemovitost je naprosto neudržovaná. Společné prostory jsou zaplněny výkaly, odpadem. Rovněž domácnosti byly shledány v době šetření jako naprosto nevyhovující pro bydlení... V uvedené oblasti dochází k časté fluktuaci rodin s dětmi... Jedná se o vícečetné rodiny, které jsou několik let odkázány na nepojistný sociální systém... Dochází zde často ke kumulaci osob bez přístřeší." (12). Dle starosty města Aše D. Blažka v jedné z bezdoplatkových (tj. vyloučených) zón města se dnes už sice lidé tolik neopíjejí, ale mají tolik dětí, že je v lokalitě, kde žijí, dost rušno (13). A třeba orgán sociálně právní ochrany dětí v Chomutově zaznamenal ve vyloučené lokalitě svoji nejmladší klientku: dívku, které bylo šest let a do evidence kurátora pro děti a mládež se dostala z důvodu spáchání krádeže (14). To je dosti tristní situace.

 

Mimochodem když jsme u Chomutova, tak jeden z článků v časopise "Fórum sociální politiky" uvádí, že: „Ve všech lokalitách zaznamenáváme relativně velký počet neúplných rodin mezi klienty OSPOD: odpovídá to situaci, kdy se velký počet manželství rozvádí a současně přibývá matek samoživitelek.“ A jinde v tomtéž textu stojí: „Výchovné problémy se nejvíce vyskytují u tzv. rekonstituovaných rodin - s nevlastním rodičem (80 %). To může mít spojitost s problémy mezi rodiči či s novým partnerem jednoho z rodičů. Děti změny mezi členy rodiny (obzvláště rodiči) často špatně snášejí." (15). Ke zločinnosti se tu pak píše: „Ze spolupráce s policií ČR víme, že v Chomutově a v Jirkově jsou často vykrádány sklepní kóje u panelových domů. Objevují se i případy, kdy je krádež spáchána společně s dospělými. To bývají většinou již zletilí kamarádi či členové rodiny. Dále se v tomto prostředí velmi rozšiřuje užívání návykových látek mezi mládeží, kdy jde většinou o užívání marihuany.“ (16). Někdy tedy vlastní členové rodiny slouží zároveň jakožto učitelé ve zločineckém řemesle.

 

Nezaměstnanost a škola

Obecně míra nezaměstnanosti ve vyloučených lokalitách v České republice dosahuje asi 80 až 85 %. V Krupce se odhady pohybují kolem 80 % obyvatel a jedná se především o dlouhodobou nezaměstnanost. Chybí dostatečné vzdělání, kvalifikace a praxe. Podle zdejších politiků obyvatelé vyloučených lokalit ani většinou pracovat nechtějí, jelikož pobírají dávky: „Tu práci ani nepotřebují, protože si vystačí s tím, co jim dá stát, takže ty lidi moc do práce nechtějí, a pokud by chtěli, narazíme zde na problém vzdělanosti.“ (17). Město Krupka v roce 2013 měla za cíl zavést systém propustného zaměstnaní pro motivované osoby, tento systém se pak měl v roce 2014 zrealizovat. Lidé měli být prvně zaměstnáni na rok v rámci samosprávy, za druhé měla přijít již specializovanější práce v rámci komerčního sektoru zajištěná zhruba na devět měsíců v rámci dotací. Konečně za třetí následovalo setrvání na dotovaných pracovních místech a dále vstup na otevřený trh práce. Tento systém se podařilo v Krupce zavést a Agentura pro začleňování jej prezentuje jako příklad dobré praxe (18). To je ale dosti zvláštní tvrzení, vezme-li v úvahu zdejší 80 % nezaměstnanost. Sami politici konkrétní opatření pro řešení nezaměstnanosti nenavrhovali, většina se totiž shodla na tom, že se situace nedá vyřešit (19).

 

V Chomutově jsou problémem i neomluvené absence, ty tvoří velký podíl výchovných problémů u dětí a mladistvých a jde o nejčastější problém, který kurátor pro děti a mládež na OSPOD v Chomutově řeší. Otázkou je na kolik je to vina rodičů a nakolik dětí. Někteří rodiče dětí, které mají jakýkoliv problém s povinnou školní docházkou, problémy svalují na to, že si učitel na jejich dítě zasedl. Ale často sami rodiče nepodněcují své děti dostatečně k řádné školní docházce, nezajímají je školní výsledky dětí a podobně (20).

 

Závěr

Zde presentovaný pohled místních politiků na vyloučené lokality je v zásadě naplněn nejen řadou informací od lidí, kteří v daném městě či obci bydlí, ale i tím, že tito politici si myslí, že v rámci současného systému není možné zjednat žádnou výraznější nápravu situace. Je také patrné, že různé i dlouhodobé snahy o řešení problémů zde skončily velmi malými přínosy (80 % nezaměstnanost apod.). Vývoj natož pokrok zde moc tedy vidět není.

 


(1) Vašat, J. a Blahoutová, N. Téma sociálně vyloučených lokalit z perspektivy lokálních politických aktérů. In. Fórum sociální politiky č. 6, 2020, str. 23.
(2) Tamtéž, str. 24.
(3) Tamtéž, str. 23 a 25.
(4) Tamtéž, str. 25.
(5) Tamtéž, str. 26.
(6) Tamtéž, str. 26.
(7) Tamtéž, str. 26.
(8) Útočníci z Krupky byli obviněni [online, 2018]. Dostupný z (přístup V/2021): https://www.policie.cz/clanek/utocnici-z-krupky-byli-obvineni.aspx.
(9) Česká wikipedie, heslo „Rasistický útok v Krupce“; https://cs.wikipedia.org/wiki/Rasistick%C3%BD_%C3%BAtok_v_Krupce.
(10) Vašat, J. a Blahoutová, N. Téma sociálně vyloučených lokalit z perspektivy lokálních politických aktérů. In. Fórum sociální politiky č. 6, 2020, str. 27.
(11) Tamtéž, str. 27.
(12) Zieglerová, Al. Dva roky vyhlašování bezdoplatkových zón. Méně dávek, více bídy. In. Fórum sociální politiky č. 5, 2019, str. 26.
(13) Tamtéž, str. 29.
(14) Součková, K. a Buriánek, J. Vyloučené lokality na Chomutovsku z pohledu péče o rizikové mladistvé. In. Fórum sociální politiky č. 2, 2020, str. 12.
(15) Tamtéž, str. 14 a 16.
(16) Tamtéž, str. 16.
(17) Vašat, J. a Blahoutová, N. Téma sociálně vyloučených lokalit z perspektivy lokálních politických aktérů. In. Fórum sociální politiky č. 6, 2020, str. 27.
(18) Tamtéž, str. 27.
(19) Tamtéž, str. 27.
(20) Součková, K. a Buriánek, J. vyloučené lokality na Chomutovsku z pohledu péče o rizikové mladistvé. In. Fórum sociální politiky č. 2, 2020, str. 16.