Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ten, kdo aspoň trochu sleduje posledních několik let americké hospodářství, ví, že v USA není vše tak, jak má býti. Ekonomika Spojených států, jakkoliv si vede lépe než ekonomika řady zemí Evropské unie, se více méně již několik let potácí nepříliš daleko od vod stagnace a zachraňují ji jen rostoucí federální výdaje. I ty však mají své skryté náklady. Jednou položkou v těchto nákladech je i hrozba vyšší cenové inflace (o peněžní inflaci ani nemluvě). Na ni má hospodaření státu významný (byť ne zcela přímý) vliv. A navíc se zdá, že je z hlediska ekonomické situace poměrně jedno zda u vesla sedí Demokraté nebo Republikáni (rozdíly mezi nimi panují především v kulturních otázkách a mnohem méně v ekonomických záležitostech). 

John F. Kennedy; Malcom X; Martin Luther King; Robert F. Kennedy a nyní George Wallace: smršť politických atentátů a pokusů o atentáty v posledním desetiletí pokračuje. A můžeme dodat: generál Edwin Walker a George Lincoln Rockwell. U všech těchto krutostí jsme krmeni podle pokryteckých not od liberálů a médií spojených s establišmentem. Na prvním místě se předpokládá, že každý z těchto atentátů byl proveden, musel býti proveden „osamělým střelcem“ – k čemuž můžeme přidat osamělého střelce, který zabil Lee Harveye Oswalda před věznicí. Jeden samotář, vyšinutý psychopat, jehož motivy jsou tak samozřejmě záhadné a nejasné, a který nikdy, nikdy nejednal ve shodě s nikým.

Intervencionismus není ekonomickým systémem, to jest, není metodou, která by dovolovala lidem dosáhnout jejich cílů. Je jen systémem postupů, které narušují a nakonec ničí tržní ekonomiku. Překáží produkci a zmenšuje uspokojení potřeb. Neučiní lidi bohatšími; učiní lidi chudšími. Uznejme, že intervencionistická opatření mohou dát jistým jednotlivcům nebo jistým skupinám jednotlivců výhody na náklady ostatních. Menšiny mohou získat privilegia, která je obohatí na náklady jejich spoluobčanů. Ale většina nebo celý národ, utrpí díky intervencionismu jen ztráty. 

Západní media malovala růžový obrázek o transformační cestě od systému apartheidu v Jihoafrické republice. Jižní Afrika byla široce popisována jako země se slibnou a nadějnou budoucností. Naneštěstí o 35 let později nám realita říká jiný příběh. Neslaný nemastný hospodářský růst vedl k dramatickému zaostávání HDP na hlavu. Původně bylo toto HDP téměř dvojnásobné než byl průměr na hlavu u tzv. rozvíjejících se trhů (emerging markets), Jihoafrická republika nyní padá pod průměr těchto trhů.

Intervencionismus není ekonomickým systémem, to jest, není metodou, která by dovolovala lidem dosáhnout jejich cílů. Je jen systémem postupů, které narušují a nakonec ničí tržní ekonomiku. Překáží produkci a zmenšuje uspokojení potřeb. Neučiní lidi bohatšími; učiní lidi chudšími. Uznejme, že intervencionistická opatření mohou dát jistým jednotlivcům nebo jistým skupinám jednotlivců výhody na náklady ostatních. Menšiny mohou získat privilegia, která je obohatí na náklady jejich spoluobčanů. Ale většina nebo celý národ, utrpí díky intervencionismu jen ztráty.