Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Když jsem asi před pár lety napsal článek o podnikatelích tzv. období divokého kapitalismu [1] netušil jsem, že existuje "Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století", která umožňuje lépe nahlédnout různé "tváře" podnikatelů tohoto převratného období. V tomto článku nás bude zajímat převážně dobrotivá "tvář" těchto podnikatelů. 

Často se uvádí, že být levicový znamená zastávat se chudých. Být pravicový pak znamená zastávat se privilegií pro bohaté a mocné (těch dělení na levici a pravici je však podstatně více). Zkusme zapřemýšlet pomocí logické dedukce nad uvedeným rozdělením z pohledu stanovení nebo zvýšení minimální mzdy. Nebudeme se však zabývat tím, zda je takové opatření správné nebo nesprávné.

Hasiči patří ode vždy k velmi považovaným povoláním. V současnosti je v České republice řada hasičských sborů placena z veřejných prostředků a sborům dobrovolných hasičů přispívají obce anebo je rovnou zřizují. Je však pro existenci služeb hasičů nutné, aby byli tito placeni z veřejných prostředků?

Zasloužilí a nezasloužilí potřební za divokého kapitalismu z pohledu tehdejších nižších vrstev.

V této části se podíváme na ubytovny (případně i podobné nájemní bydlení) pro sociálně slabé, kteří jsou závislí na sociálních dávkách a na problémy, které jsou s těmito ubytovnami spojené. V poslední době se objevují informace, že sociální dávky mizí u poskytovatelů ubytování na ubytovnách, kteří navíc domy ponechávají ve špatném stavu. Viz třeba zde: „Podnikavci nacpou početné rodiny a jejich příbuzné ze zahraničí do nezkolaudovaných objektů a místností, které vypadají hůře než prasečák, a pak od nich jen kasírují příspěvky na bydlení.“ [1]. To nyní prozkoumáme blíže.

Lze vyjít v České republice se sociálními dávkami?

Nyní přejdeme k problému sociální otázky za komunismu. K tomu nám převážně poslouží kniha „Základy sociální péče“ vydaná péčí nakladatelství Portál. Detailní citace z této knihy najde čtenář v e-knize „U rudého snědeného krámu“.

Dnes se to zdá téměř neuvěřitelné, ale v minulosti byla Velká Británie zemí, která měla systém soukromých převážně charitativních nemocnic a jiné lékařské péče. Tento systém byl docela rozsáhlý a nevedl si na tehdejší dobu nějak špatně. V tomto vícedilném příspěvku si tuto historii přiblížíme. Okrajově se zde budeme zabývat i lékárnami a léky.

Proč věřit statistikám nezaměstnanosti? Aneb o nezaměstnanosti.

Intervence české centrální banky (ČNB) z konce roku 2013 na devizovém trhu s cílem dosáhnutí inflačního (inflací se zde rozumí růst cenové hladiny a týká se to celého příspěvku) cíle banky ukázala na jednu zajímavou věc, kterou lapidárně shrnul ve svém článku ekonom a politik dr. M. Pánek: "Česká národní banka (ČNB) zahájila devizové intervence, lid se začal bouřit, mluvit o okrádání atp. A já to nechápu. Vypadá to, že lidi v podstatě až teď zjistili, že máme centrální banku a že ta manipuluje českou měnu a centrálně plánuje, co se s ní bude dít....Skutečnost je taková, že ČNB vyhlásila inflační cíl 2 %. A protože v bankovní radě jsou ekonomové a ne politici, rozhodli se, že tento cíl budou držet, přestože svým krokem strašně naštvou veřejnost, která o jejich počínání dosud nejevila nejmenší zájem." [1]. Jinými slovy určitá část lidu si zřejmě myslela, že centrální banka udělá něco jiného, než centrální banka nakonec udělala. Někteří zřejmě ani netušili, co centrální banka dělá či může dělat.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii.

Představení Rakouské ekonomické školy z pera současného předního rakouského ekonoma Jesúse Heurta de Soto. Vymezení rakouské školy vůči neoklasické ekonomické škole (včetně keynesiánství) a představení rakouské školy jako školy popisující dynamicky se vyvíjející ekonomiku a odmítající úzké pojetí racionálně jednajících a dokonale informovaných ekonomických subjektů. Poznámka: výpisky nebyly po napsání překontrolovány a nenahrazují knihu!

Hospodářská kriminalita a rozkrádání za komunismu.