Levicový nebo pravicový? Toť otázka!
Často se uvádí, že být levicový znamená zastávat se chudých. Být pravicový pak znamená zastávat se privilegií pro bohaté a mocné (těch dělení na levici a pravici je však podstatně více). Zkusme zapřemýšlet pomocí logické dedukce nad uvedeným rozdělením z pohledu stanovení nebo zvýšení minimální mzdy. Nebudeme se však zabývat tím, zda je takové opatření správné nebo nesprávné.
Zavedení minimální mzdy nebo její zvýšení znamená (má-li být tedy efektivní, v opačném případě pokud je mzda stanovena pod nejnižší mzdou v ekonomice nemá žádný význam a je jen pro „parádu“ – všichni pobírají více), že se zvyšuje cena, kterou je nutné platit za práci občanů, kteří dříve pobírali mzdu menší než je právě nově stanovaná minimální mzda. Potíž však je, že se stoupající cenou dané služby (práce), klesá ochota poptávajících tuto službu (práci) nakupovat (křivka poptávky je klesající). Důvodem je skutečnost, že zaměstnavatelé, kteří zaměstnávali zaměstnance, kteří pobírali nižší mzdu než je nově nařízená mzda, jim budou muset platit více - tj. těmto zaměstnavatelům vzrostou náklady. (stanovením nebo zvýšením minimální mzdy klesne rozdíl mezi hodnotou výstupu zaměstnance a jeho novou mzdu, která zahrnuje i daně a administrativní náklady, a již se ho nevyplatí dále zaměstnávat. Tento rozdíl může nabýt i záporné hodnoty).
Růst nákladů sníží za jinak nezměněných okolností těmto zaměstnavatelům zisky a případně některé u nich uvrhne i do ztráty (takový zaměstnavatelé se nazývají často termínem mezní). Tito zaměstnavatelé pak budou muset ukončit svoje méně ziskové případně ztrátové podnikání a propustí své zaměstnance a přesunou se do firem a odvětví (třeba i jen jako zaměstnanci), kde nebudou realizovat ztrátu a kde dosáhnou v ekonomice obvyklý zisk. Nicméně tito zaměstnavatelé si pohorší. Pokud by tomu tak nebylo a naopak by si polepšili (nicméně se to může výjimečně stát), již dávno by se do těchto firem a odvětví přesunuli dobrovolně sami. Také je možné, že půjdou se svými zaměstnanci na úřad práce.
Suma sumárum za nezměněných okolností (růst ekonomiky a mezd by mohl minimální mzdu zneefektivnit – tj. všichni by pobírali více; pokles ekonomiky a mezd by působil opačně) v ekonomice bude poptávka po zaměstnancích pobírajících minimální mzdu menší než bez zavedení nebo zvýšení této mzdy. Část těchto zaměstnanců, tak přijde o práci a bude pobírat sociální dávky (odhlížíme od toho, že zvýšení mzdy vyvolané zavedením nebo zvýšením minimální mzdy přivábí další občany, kteří začnou při této ceně nabízet práci). Tito už totiž nemají možnost se přesunout jinam, v každé další práci bude jejich výstup zpravidla nižší, než byl v práci, o kterou přišli. Tyto dávky samozřejmě musí být nižší než minimální mzda, jinak by pracoval za tuto mzdu jen ten, koho to baví. Propuštěným zaměstnancům se tak příjmy sníží (budou si moci koupit méně statků a služeb). Naopak zbylí zaměstnanci, kteří si místo udrží, si polepší – příjmy jim vzrostou (budou si moci koupit více statků a služeb).
Podívejme se však ještě na spotřebitele. Poklesem zaměstnanosti dojde pravděpodobně k poklesu produkce statků a služeb, které poskytovali propuštění zaměstnanci. Nepropuštění zaměstnanci sice mohou pracovat déle (to sníží jejich zásobu volného času, a tím klesne i jejich nepeněžní příjem – závisí to však také na zákonné úpravě), ale delší pracovní doba vede často k únavě, nižší produkci, chybám, nárůstu úrazů – jinými slovy k poklesu produktivity práce, a tím i k neschopnosti nahradit plně produkci propuštěných. Pokles produkce statků a služeb a s ním spojený růst cen (zboží a služeb je méně) asi bohaté příliš nezarmoutí, střední třída oželí za rok třeba jen pár obědů v restauraci, horší to už budou mít nízko příjmové skupiny spotřebitelů.
Pokud tedy vezmeme, že být levicový znamená zastávat se chudých, tak v případě zavedení nebo zvýšení minimální mzdy:
- to platí pro zaměstnance, kteří si místo udrží – jejich příjmy vzrostou (odhlížíme od toho, že přijdou o část svého volného času),
- neplatí to pro zaměstnance, kteří přijdou o práci a půjdou pobírat sociální dávky (pravda je, že budou mít nyní volný čas a s určitým rizikem možnost pracovat na černo, ale tito zaměstnanci preferovali bývalou práci s nižším příjmem z ní plynoucím před tímto volným časem – proto na tom budou hůř) (odhlížíme od dalších ztrát – např. ztráta pracovních návyků),
- neplatí to ani pro nízko příjmové skupiny spotřebitelů, tyto se budou muset uskrovnit.
V posledních dvou případech se zdá být, že v takový obhájce minimální mzdy je spíše pravicový - zastává se privilegií pro relativně bohatší zaměstnance na účet chudších nezaměstnaných a chudších spotřebitelů. Proto pokud někdo tvrdí, že je levicový (ve smyslu zastávání se chudých) a obhajuje zavedení minimální mzdy anebo její zvýšení, pak je levicový v tomto smyslu jen částečně.