Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Je poměrně známo, že slavný rakouský ekonom, politik a jeden ze zakladatelů rakouské ekonomické školy Eugen Böhm von Bawerk (dále jen Eugen Böhm) se narodil v Brně dne 12. února 1851 (některé prameny tvrdí chybně, že se narodil ve Vídni). Díky bádání v archivních dokumentech je také možné určit, kde se tak v Brně stalo. Dříve než se podíváme na to, kde se vlastně Eugen Böhm narodil a jak toto místo vypadá dnes, nebude na škodu krátce projít jeho životopis.

Čas od času pronikají do tisku v bohatých zemích zprávy o špatných pracovních podmínkách a bídném životě továrních dělníků v zemích tzv. třetího světa. Zejména se jedná o rychle se industrializující země východní Asie a především Čínu. Z těchto zpráv se dovídáme, že dělníci pracují i 14 hodin denně, mají někdy jen jeden volný den za měsíc, mrzačí se při nehodách (lze se domnívat, že úrazy se stávají především nezkušeným novým pracovníkům), a to vše za nízkou mzdu [1]. Někdy vlivem tvrdých pracovních podmínek nevydrží a spáchají i sebevraždu [2]. Přesto však proud zájemců o těžkou práci v továrnách v těchto zemích neutuchá [3]. V tomto článku si připomeneme, že podobnou zkušeností prošly i naše země, a také se podíváme na motivy tehdejších žadatelů o práci v továrnách a i dolech. K tomu nám výraznou měrou napomůže kniha dvou našich předních sociálních historiků J. Machačové a J. Matějčeka: Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781 – 1914 (2. vydání vyšlo tento rok). I když se v této knize v některých případech jedná o nástin a odhady, těžko se dočkáme nějaké lepší knihy na toto téma. Domnívám se také, že kniha dobře odráží hlavní tendence sociálního vývoje té doby.

V minulém roce se na pultech knihkupectví objevil dotisk druhého vydání nejznámější knihy Friedricha Augusta von Hayeka "Cesta do otroctví". V dnešní době, kdy se velká část knih druhého vydání ani nedočká, je potěšující, že je kniha jednoho z předních obhájců (byť s výhradou) svobody 20. století stále populární. Pojďme si ji přiblížit. 

Bývalé lázně v Kyselce, které vybudoval slavný podnikatel s minerální vodou H. K. Mattoni, jsou dnes dle časopisu Euro téměř v troskách. Soubor staveb z poslední čtvrtiny devatenáctého století v převážně eklektickém stylu (tzv. historizující slohy) se skládal z hotelů, promenády, lázeňských domů, restaurace, vlastní Mattoniho vily atp. V současnosti vlastní sedm staveb z uvedeného souboru společnost "Karlovarské minerální vody" a zbylých třináct společnost "C. T. S. Duo". Stavby jsou památkově chráněné. Nicméně majitelé se v minulosti snažili o jejich vyjmutí z památkové ochrany. V současnosti se zdá, že možná už za rok se řada staveb ocitne úplně ve zříceninách [1].

Kdyby hledal člověk něco, co nejvíce zdražilo od dob komunismu, tak by velmi pravděpodobně skončil u vodného a stočného. Stránka Zakomunistu.cz uvádí k roku 2011 zdražení od dob revoluce o nějakých 1 177 % [1]. Otázkou je, jak bylo této nízké ceny za komunismu dosaženo? Pravděpodobně existovaly tehdy vyšší dotace odvětví vodárenství. Tehdy bylo obvyklé, že stát poskytoval komunálním podnikům dotace. Přirozeně stát ty peníze nejprve vzal podnikům a občanům vyplatil nižší mzdy. To bylo výhodné, protože to není přímo viditelné a vypadá to opticky lépe. Existuje ještě jedna metoda, která umožňuje účtovat nižší ceny za vodné a stočné. Tu si nyní přiblížíme. Jde o "čepování" málo kvalitní vody a neudržování vodárenských a kanalizačních sítí. Vedle toho mohly působit samozřejmě i jiné vlivy. Dejme slovo prvně dějepisným knihám a pak tehdejším vládcům.

Prý někdy za komunistů nebývalo maso a jiné věci, tvrdí a píší někteří lidé. Bohužel se tito lidé pak již většinou neobtěžují uvést nějaké konkrétní příklady a uvést případně i prameny, ze kterých čerpali. V dějepisné literatuře lze přitom nalézt k tomuto tématu poměrně dost věcí.

V této stati se podíváme na sociální dávky v České republice tak, jak platily v roce 2013 (v současnosti došlo k menším změnám, zejména u příspěvku na bydlení). Nejprve zde některé z těchto dávek přiblížíme, a pak provedeme porovnání příjmů z těchto dávek s příjmy z nižších mezd (platů). Poté provedeme stejné srovnání s tím, že budeme uvažovat menší nelegální přivýdělek na straně dávky pobírajících občanů.

Jako druhou knihu vydal Ludwig von Mises Institute "Obžalobu duševního vlastnictví" od N. S. Kinselly. Útlá kniha amerického patentového právníka a libertariána představuje nový pohled na duševní vlastnictví založený na přirozeném právu. Ten si nyní ve zkratce přiblížíme.

Po listopadové revoluci odešla do historie velká část českého textilního průmyslu. Běžně se soudí, že tato část podlehla tlaku nové konkurence z Asie a nepovedené privatizaci. Na tom pravda nějaká bude, protože za poslední dobu se značně zmenšil textilní průmysl i v méně vyspělých státech vyspělé Evropy, které nebyly součástí komunistického bloku. V těch hodně vyspělých zemích zmizel ve prospěch jiných odvětví už relativně před dávnou dobou. V této části si však ukážeme, že takový pohled není úplný, a že ve skutečnosti tento průmysl již značně upadl v době vlády komunismu

Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí (N. N. Taleb, Praha-Litomyšl: Paseka 2011). Výpisky toho nejzajimavějšího z Talebovi známé knihy. Jde o kritiku historismu, empiricimsu, předpovídání a přehnané matematizace nejen ekonomie. Kritka ekonomů, historiků a finančních analytiku. Poznámka: výpisky nebyly po napsání překontrolovány a nenahrazují knihu!

Komunisté o nedostatcích, pracovní morálce, nečistotě a zastaralosti průmyslu.