Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 2. 2014

Za komunistů bylo lépe? Nejen maso a toaletní papír někdy nebyly

Ve slezském Hlučíně, který ležel v Ostravské průmyslové aglomeraci, bývala situace někdy následující: „Nedostatkovým zbožím bylo kakao. V masnách se běžně tvořily fronty, maso se obvykle prodalo již v dopoledních hodinách a pracující ženy pak mohly odpoledne koupit pouze drůbež a uzeniny.“. Nebylo to zde jediné nedostatkové zboží: „V letních měsících scházely v prodejnách potravin slazené minerální vody, mezi sýry nebylo příliš na výběr. Vázlo zásobování ovocem a zeleninou. Co se týká průmyslového zboží, nedostávalo se mrazniček a barevných TV přijímačů. V prodeji masa obchodníci často vázali jeden druh na jiný, méně atraktivní, nebo dostaly hospodyňky k požadovanému druhu masa automaticky dováženo maso horší kvality nebo odřezky, apod. Panoval nedostatek ponožek a punčochového zboží. Výčet by mohl pokračovat jízdními koly Favorit a babetami.“ [1].

 

Pro obec Netín (okr. Žďár nad Sázavou) se připomíná, že: "Lidé stojí fronty na uzeniny, na maso, na ovoce a zeleninu. Tato situace trvá nepřetržitě až do poloviny 80. let minulého století". Zlepšení nastalo až s výstavbou nové prodejny. Obchodní činnost v dřívější době, tj. v šedesátých letech zde vypadala následovně: „Zásobování, o kterém se v tisku psalo jako o plynulém a standardním, komentuje ve své kronice Antonín Sýkora: „Místní Jednota nemá hřebíky, ani ty malé, a žárovky nebyly půl roku. Neseženou se hrábě, vidle a motyky, kterých je často zapotřebí. Je bída i o chléb, kdo si nepřispíší, nedostane.“ [2]. Ve středočeském Berouně se od února 1962 nedostávalo masných výrobků, hospodyňky čekající ve frontách na maso zde byly obdařeny přezdívkou „masařky“, čili frontové bojovnice za maso. Režim vyhlásil v červenci 1963 čtvrtky za bezmasé dny a roku 1964 de facto kapituloval a maso výrazně zdražil [3].

 

V jihomoravské Čejči měli podobné zkušenosti o necelé desetiletí dříve. V roce 1954 nastal například nedostatek masa, které se prodávalo pouze v sobotu. [4].  Některé maso chybělo, jiného však bylo dost, jen ho nikdo moc nechtěl. Komunistický poslanec Josef Podlešák na schůzi České národní rady ze dne 10. prosince 1986 uvedl, že: "Jsou i jiné příklady ne zcela domyšlených výrob, kdy jedna část produkce je žádána a to, co je nutné s ní současně vyrobit, nemá užití. Např. chov ovcí. Vlnu potřebujeme, ale pro skopové maso není dostatečný odbyt" [5]. Zdá se, že ani s kvalitou masa to tehdy nebylo vždy dobré. Slovenská komunistka a poslankyně Petronela Višňovcová uvedla na schůzi Slovenské národní rady ze dne 24. října 1985 následující: "Je však potrebné zlepšiť zásobovanie vidieka mäsom a mäsovými výrobkami. Kvalita niektorých potravinárskych výrobkov, najmä mlieka, mäsa a výrobkov z nich nie je uspokojivá. Mäsové výrobky napr. sú často presolené a tým trpí ich kvalita [6].

 

Vraťme se však k zásobování. Ve zlatých 60. letech v Olomouci je popisována následující situace: „Každodenní život olomouckého občana šedesátých let se potýkal s běžnými nedostatky oné doby, zaviněnými úrovní služeb a obchodu. Až do roku 1965 vázly dodávky potravin, především masných výrobků, přidělovaných do maloobchodní sítě podle direktivního rozpisu. To samozřejmě přinášelo nezbytné fronty, nákupní horečky či bezmasé dny ve veřejném stravování. Nedostatečný sortiment průmyslového zboží pak patřil k samozřejmému koloritu tohoto období.“ [7]. Únor 1980 přinesl v Břeclavi problém v zásobování potravinami, šlo (zase) o maso. Vepřové na dlouhou dobu zmizelo a hovězího masa bylo málo. V lednu roku 1982 opět zmizelo maso z obchodů a očekávalo se jeho zdražení. 30. ledna bylo oznámeno výrazné zdražení masa o 40 až 100 %, i když 1. února bylo oznámeno zvýšení důchodů o 30 Kč měsíčně. A dále: „Také před papírnictvím se tvořily dlouhé fronty kupujících – toaletní papír zcela zmizel z pultů.“. V listopadu roku 1983: „kromě nedostatku jižního ovoce zmizely z drogistických obchodů prací prášky do praček a co bylo horší, velmi často chyběly i hygienické potřeby pro ženy; zásobování zcela vázlo.“. Rozklad hospodářství zde pokračoval dále, 26. července 1988: „…znovu nekonečná fronta čekajících občanů před papírnictvím, všichni doufali, že konečně si budou moci koupit toaletní papír, který již 3 týdny nebyl k dostání.“. V říjnu téhož roku jsou uváděny obrovské problémy v zásobování obchodů, zase chyběl toaletní papír, dámské vložky a prací prášky do praček [8]. V dějinách Klatov se píše, že: "Fronty se stály na barevné televizory, pračky, na ledničky, auta, zájezdy k moři atd. Krizová situace v zásobování se projevovala mimo jiné i nedostatkem takových komodit jako máslo, toaletní papír či dámské hygienické potřeby." [9].

 

Pro rok 1988 uváděl kronikář ve Skutči (okr. Chrudim): "Od počátku roku 1988 byl značný nedostatek toaletního papíru (nejen ve Skutči, celostátně). Při dodávkách tohoto druhu zboží se tvořily velké fronty, např. v týdnu od 14. 3. do 19. 3. a v dalších obdobích roku. Od poloviny roku byl nedostatek hygienických vložek pro ženy. Opět i na toto zboží se tvořily velké fronty. Byl nedostatek různých prášků na praní a zubní pasty. V prosinci se poněkud zmírnil nedostatek toaletního papíru. Dovážel se z Rakouska, Finska, Jugoslávie a Číny." [10]. Pro město Mělník se uvádí, že: „Významným problémem bylo zásobování, přetrvával nedostatek masa i jiných produktů. Přestože Mělník byl stále převážně zemědělským okresem, nejprve musel splnit dodávky pro okresy průmyslové a jeho obchody zely prázdnotou.“ Částečným řešením bylo povolení prodávat zemědělské přebytky na trzích a vánoční trh [11].

Běžné bylo tehdy i zdražování. Pramen o dějinách obce Dolních Dunajovic (okr. Břeclav) obsahuje porovnání cen některých vybraných výrobků za roky 1965 a 1986. Krystalový cukr za tu dobu zlevnil o 13 % a hrubá mouka stála stejně. Ostatní uvedené věci však zdražily. Káva zrnková a litr vína zdražily o 20 %, čokoláda na vaření o 30 %, salámy o 33 %, rum o 43 %, hovězí a vepřové maso o 81 % a 57 % a litr benzínu podražil z 2,40 Kčs na 9 Kčs – tj. o význmaných 275 %! (s. 7. kap. 1). Dějepisný materiál k obci Sudoměřice (okres Hodonín) uvádí i zdražování k roku 1979: benzín Speciál ze 4.40 na 6.50 Kčs (zdražení o 48 %), Super z 5.00 na 7.50 Kčs (zdražení o 50 %) a topná nafta z 0.80 na 2.00 Kčs (zdražení o 150 %). Od 26. VII. došlo ke zvýšení poštovních a telefonních poplatků a cena elektřiny se zvýšila o 50 % [12]. A tak by se dalo pokračovat.

 

[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 1.
[2] Ibid.
[3] Ibid.
[4] Ibid.
[5] Ibid, kapitola 6.3, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004007.htm.
[6] U rudého snědeného krámu, kapitola 15.1 a http://www.psp.cz/eknih/1981snr/stenprot/018schuz/s018007.htm.
[7] U rudého snědeného krámu, kapitola 1.
[8] Ibid.
[9] Ibid, kapitola 10.
[10] Ibid.
[11] Ibid, kapitola 1.
[12] Ibid, kapitola 10.

 

Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.