Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jakto, že já libertarián pro svobodu volby, se postavím a fandím, když reverend Falwell oznámil po volbě, že by chtěl obnovit morálku většiny; a byl odmítavý, když Cal Thomas, bývalý vicepresident této organizace ze své povýšenecké pozice jednoho z křesťanských sloupkařů favorizovaných neokonzervativci, žádal, aby Falwell takto nečinil? Thomas radí "více soucitu a méně konfrontace", varuje, že jsme v "post-křesťanské kultuře", tak že křesťanští konzervativci by se měli sami omezit na tak "pozitivní" míru, jako je utrácení svých peněz na stipendium pro děti, které navštěvují školy a na krizi těhotenských center, které nabízejí adopci. Jinými slovy: opustit politický aktivismus, nebo jakoukoliv konfrontaci se zlem.

Otázka potratu je mnohem složitější. Protože odpůrci potratů považují potrat za vraždu lidské bytosti, vyražení dveří od ložnice kvůli zabránění vraždy by tak nebylo žádným proti libertariánským postojem. A navíc by to bylo zřetelně ve velmi rozdílně kategorii oproti policejnímu vynucení zákonů proti sexuálním aktivitám. Ale i tak je zde pozoruhodný prostor pro spojenectví mezi libertariány pro svobodu volby a náboženskou pravicí pro život. Na prvním místě, jak jsem napsal o libertariánském republikánském kandidátovi do kongresu Henry Butlerovi, jeho postoj pro svobodu volby ho neochraňuje před očerňováním ze strany davů obhajujících potraty, protože on oponuje tomu, aby daňoví poplatníci hradili potraty jiným, ne jen proto, že my jsme proti tomu, aby všichni plátci daní hradili lékařskou péči, ale také protože je zvláště obludné nutit ty, co se hnusí potratů jako vraždy, aby platili takovéto vraždy.

Sem tam lze narazit na názor, že v Brně již je spousta obchodů, supermarketů, hypermarketů, obchodních pasáží atd. A i proto je už třeba některým stavbám nových obchodů bráněno, a tyto se nerealizují anebo se budou realizovat později (Kaufland v Bystrci či Aupark u Zvonařky). Jedním z argumentů, který se používá, je ten, že v Brně připadá na obyvatele větší plocha obchodů, než jinde ve velkých městech v republice.

V lednovém čísle (ročník 2012) časopisu Dějiny a současnost publikovala historička Ivana Čornejová článek o veřejném financování vědy v České republice ("Jak se věda vyplácí aneb Jak se platí za vědu"). Článek se zaměřuje především na kritiku způsobu rozhodování o veřejném financování vědy. Probírá však i konkurenci a zneužívání financí na vědu.