Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náboženská pravice: směrem ke spojenectví (I/II)

1. 6. 2017

"Libertariáni se snaží být tolerantními lidmi, ale jedním problémem je, že nechutní jedinci jako Hoppe a jeho podporovatelé se snaží zničit libertariánský brand – kontaminují tuto značku svými nenávistnými projevy. Ve svém jádru jsou tito nenávistníci kolektivisté, ne individualisté, soudí a odsuzují ostatní za zločin jejich rasy, jejich sexuální orientace, jejich náboženství, jejich etnicity apod. V tomto smyslu prosazují věci, které jsou v přímém protikladu k libertariánskému individualismu. Že měli podporu lidí jako Murray Rothbard, Lew Rockwell nebo Ron Paul, to ještě zhoršuje. Vypadá to potom, že tato bigotnost je legitimní součástí libertarianismu – přičemž je to přímý útok na fundamentální libertariánské předpoklady."


James Peron, rudý "libertarián"

 

[M. N. Rothbard, únor 1993, vyšlo na Mises.org]

 

Jakto, že já libertarián pro svobodu volby, se postavím a fandím, když reverend Falwell oznámil po volbě, že by chtěl obnovit morálku většiny; a byl odmítavý, když Cal Thomas, bývalý vicepresident této organizace ze své povýšenecké pozice jednoho z křesťanských sloupkařů favorizovaných neokonzervativci, žádal, aby Falwell takto nečinil? Thomas radí "více soucitu a méně konfrontace", varuje, že jsme v "post-křesťanské kultuře", tak že křesťanští konzervativci by se měli sami omezit na tak "pozitivní" míru, jako je utrácení svých peněz na stipendium pro děti, které navštěvují školy a na krizi těhotenských center, které nabízejí adopci. Jinými slovy: opustit politický aktivismus, nebo jakoukoliv konfrontaci se zlem.


Většina libertariánů smýšlí o křesťanských konzervativcích stejně šokujícím způsobem jako levicová media, ne-li hůře: že jejich cílem je uvalit křesťanskou teokracii, zakázat likéry a jiné způsoby hédonické zábavy a vylomit dveře ložnic ve snaze vynutit policejní morálku po celé zemi. Nic nemůže být vzdálenější pravdě: křesťanští konzervativci se pokoušejí zahnat levicové liberální elity, které používají vládu k útoku a praktickému zničení křesťanských hodnot, principů a kultury.


Vylomení dveří od ložnic?
Je pravdou, že protestantismus 19. století, zejména v oblastech Yankeeů na severu byl hnán postmiléniovým pietismem k použití vlády k potlačení hříchu, kategorie, která byla velmi široce definována, obsahujíce postavení alkoholu mimo zákon, stejně jako hazardních her, tance a všech forem narušujích nedělní klid. Sodomie byla prohlášena za nelegální, ale také za nelegální byla prohlášena heterosexuální nemravnost, jako smilstvo a cizoložství. Ale staromódní postmiléniový pietismus byl mrtvý stejně jako blboun nejapný od 20. let 20. století. I když mnoho křesťanských konzervativců upřednostňuje ponechání některého nebo všech zákonných regulací sexu ze symbolických důvodů, neznám žádnou křesťanskou skupinu, která se chce pustit do křížové výpravy za vynucení těchto zákonů, nebo za ustavení politiky vylomení dveří do ložnic. Z toho důvodu také existuje velmi málo konzervativních skupin požadujících prohibici; jestliže a když by prohibice přišla do USA, bylo by to levicově liberální opatření, vytvořené z důvodu vylepšení našeho "zdraví" a kvůli omezení nehod na silnicích. Neexistují žádné křesťanské skupiny, které chtějí pronásledovat gaye anebo cizoložníky.  


Nynější bitva je na velmi rozdílném teritoriu. Bitva se vede ohledně "antidiskriminačního" práva, které dělá nelegálním najímání, propouštění anebo sdružování v souladu se sexuálními preferencemi nebo nepreferencemi. V případě gayů, stejně jako v případě černých, žen, Hispánců, "handikepovaných" a bezpočtu jiných trpících (victimological) skupin, směřují tyto skupiny k "antidiskriminačním" opatřením, jsou objevována nová rovnostářská "práva" a očekává se, že budou vynucena majestátností práva.


Za prvé, tyto "práva" jsou zosnována na náklady ryzích práv každého člověka nad jeho majetkem; za druhé všechna tato "práva" jsou tak řečeno irelevantní, protože problém najímání, propouštění, spolčování a tak dále je něco, co může být rozhodnuto jen lidmi a institucemi samotnými na základě toho, co je více vhodné pro tu kterou organizaci. Tyto "práva" nemají, co dělat s tímto případem. Za třetí Ústava byla systematicky překroucena, aby byla opuštěna striktně limitovaná vláda ve prospěch křížové výpravy federálních soudů, která se vede za účelem rozmnožení a vynucování takovýchto podivných práv.


Ohledně podivnosti těchto práv řekněme následující: předpokládejme, že se rozhodnu otevřít čínskou restauraci. Udělám vědomé rozhodnutí, že najmu jen čínské číšníky, kteří mluví jak čínsky tak anglicky, protože chci přilákat převážně čínskou klientelu. Neměl bych míti právo použít své vlastnictví k najmutí jen čínských číšníků? Stejný druh podnikatelských rozhodnutí by měl být oprávněný a zůstat bez námitek, jestliže by si přál najmout pouze muže, pouze ženy, jen černochy, jen bílé, jen gaye, jen heterosexuály atd. Ale, co když se mé podnikatelské rozhodnutí ukáže být mylným a já ztratím mnoho nečínských zákazníků? V takovém případě moje podnikání utrpí a já je budu muset buď změnit anebo podnikání opustit. Ještě jednou, mělo by to býti mé rozhodnutí, tečka.


Shrnuto: antidiskriminační zákony jakéhokoliv druhu jsou zlem, agresí proti ryzím právům člověka a jeho vlastnictví a jsou neekonomické, protože ochromuje efektivní podnikatelská rozhodnutí.


To nás přivádí k prvnímu kontroverznímu rozhodnutí zvolené clintonovské před-administrativy: eliminace zákazu služby gayů ve vojsku. Vojsko by mělo býti zvažováno jako jakýkoliv jiné podnikání, organizace anebo služba; jeho rozhodnutí by měla být na podkladě toho, co je nejlepší pro armádu a "práva" nemají, co dělat s takovýmito rozhodnutími.


Dlouhotrvající vojenský zákaz služby gayů ve vojsku nemá nic společného s "právy" anebo dokonce "homofobií"; spíše je to výsledek dlouhodobých zkušeností právě tak jako selského rozumu. Vojsko není jako jiné civilní organizace. Nejenom, že jsou jeho vojáci v bojových situacích (které se částečně týkají i civilních skupin jako je policie), ale vojenský velitel má efektivní totální kontrolu nad osobami a životy svých podřízených, zvláště v bojových situacích. V takových situacích otevření homosexuálové zapletli do protěžování svých milců, a zapletli do sexuálního vykořisťování a zneužívání podřízených pod jejich velením. Přidej nepříjemnosti v osobních a intimních situacích a dojdeš k destrukci morálky a efektivnosti bojových jednotek.


Standartní odpověď gayů je zajímavá pro to, že je jak abstraktní tak nereagující na tento bod. Jmenovitě: všechny sexuální aktivity jsou a měly by být ve vojsku nelegální, ne méně sexuální zneužívání podřízených. Udělejte nelegální jen tyto aktivity, říkají obhájci gayů ve vojsku, a udělejte jakoukoliv sexuální orientaci zákonnou a legitimní.       

 
Jeden problém s touto libertariánsky znějící odpovědí je, že zaměňuje, co by mělo být nelegální samo o sobě od toho, co by mělo být nelegální jako dobrovolný prvek nějaké organizace (například vojska), které můžou míti a měly by míti svá vlastní pravidla členství, umožňující jejich vlastní najímání, povyšování a propouštění. V kriminálním právu, jen by činnosti (jako loupení a vražda) měly být nelegální a ne mentální orientace. Ale kdo by měl být anebo by neměl být členem vojska, by mělo záležet na vojenských pravidlech, a ne prostě jen začlenit kohokoliv, kdo není zločincem. No, křehotinky, které jsou napůl slepé, nejsou samozřejmě sami o sobě kriminálníci, ale jistě by mělo mít vojsko právo zakázat takovým lidem členství.


Za druhé standartní pro homosexuální odpověď ignoruje fakt lidské přirozenosti. Jistě, především libertariáni by si měli být vědomi absurdity udělat sex nelegálním, a tak deklarovat konec této záležitosti. Vtip je v tom, že vojsko chápe, že když by byl sex opravdu zakázán, tak by to nevyřešilo tuto záležitost, protože lidská přirozenost často zvítězí nad právem. Prostituce byla nelegální od nepaměti, ale sotva zmizela. Je to právě z důvodu bystrého chápání lidské přirozenosti, proč si vojsko chce podržet zákaz služby gayů ve vojsku. Vojsko naivně nepředpokládá, že dnes nejsou žádní gayové v armádě anebo námořnictvu. Na druhou stranu není zde záměr pokračovat v "honu na čarodějnice" zkoušením slídit po tajných gayích. Celý vtip je v tom, že s odmítnutím gayů, problém protěžování, sexuálního zneužívání a tak dále, je z většiny minimalizován. Nechme gayovství ve vojsku otevřenou bránu, ale problémy a úpadek morálky se bude stupňovat.


Stejná omezení platí a fortiori pro ženy ve vojsku, speciálně integrování úzkých osobních a intimních kontaktů jaké existují v boji. (Stará metoda segregace ženských jednotek pro psaní, řízení jeepů atd. nepředstavovala takové problémy.) Protože je zde mnohem více heterosexuálních než homosexuálních můžů, a protože zde není otázka "záchodů", protěžování a zneužívání bude mnohem více rozbujelé. Opět, ilegalizaci sexu ve vojsku by bylo ještě více těžší vynutit. To je zvláště pravdou v současném klimatu, kdy "sexuální harašení" bylo rozšířeno na dotýkání a i vilné pohledy. Představte si smíšené sprchy a skandál Tailhook, to vše umocněné na n-tou!


Problém žen ve vojsku byl dále zhoršen normami fyzických požadavků dle pohlaví ve vojsku. Protože se ukázalo pro ženy skoro nemožným projít testy síly a rychlosti, tyto testy byly umenšeny tak, že jimi většina žen může projít; a to zahrnuje i takové nezbytné bojové dovednosti jako je přenášení zbraní a házení granátů!


Konečně libertariáni ustoupí ke svému standartnímu argumentu, že všechna tyto omezení se mají aplikovat na soukromé organizace, a že tato "práva" se nevtahují na takovéto organizace, kdežto rovnostářská práva se mají aplikovat jen na takové vládní organizace jako je vojsko. Ale, jak jsem napsal v případě, zda má někdo "právo" zasmradit veřejnou knihovnu jen proto, že je veřejná, tento druh nihilismu musí být opuštěn. Dávám přednost privatizaci všeho, ale ještě před tímto slavným dnem, by existující veřejné služby měly být provozovány tak efektivně jak je jen možné. Jistě poštovní služby by měly být privatizovány, ale čekajíce na šťastný den, měli bychom obhajovat, aby bylo pošťákům dovoleno hodit všechny dopisy do popelnice, ve jménu toho udělat službu, aby byly co nejhorší jak jen možno? Nehledě na hrůzu jakou takový postoj [vzhledem k relativně malému množství libertariánů, je možná taková obava předčasná, protože jejich postoje nebudou mít na společnost významný vliv, pozn. překladatele] uvaluje na chudé spotřebitele (to jest na nás), je zde ještě jedna vážná chyba na této standartní libertariánské pozici (které jak přiznávám, jsem se sám držel), že to pošpiňuje a činní zmatečným férový koncept "práv" a přetváří jej ze striktní obrany jednotlivce a vlastnictví na zmatený rovnostářský mišmaš. Proto "anti-diskriminace" nebo i "práva" afirmativní akce ve veřejných službách vytvářejí podmínky pro jejich nepopiratelnou obludnou expanzi do království soukromí.

 

Pokračování