Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Autor Murray N. Rothbard; Vyšlo dne 12. III. 2022 na Mises.org]

Těžká hospodářská deprese, kontrakce bankovních peněz, těžké břemeno daní, pomocí kterých se splácely státní dluhy, to vše obrátilo lidské myšlení k vydávání papírových peněz za účelem financování vlády. Historici ovlivnění populistickými zápasy 19. století vždy identifikovali zastánce inflace s „farmáři-dlužníky“ a obhájce tvrdých peněz jako „obchodníky-věřitele.“ Skutečně, zatímco je pravdou, že dlužníci, zvláště během těžkých časů, měli tendenci k tomu dávat přednost inflaci, obchodníci byli ještě pravděpodobněji než farmáři ve velkých dluzích, protože mají větší úvěrové ohodnocení a můžou si půjčovat více. Výsledek byl ten, že většina ekonomických skupin v 80. letech 18. století dávala přednost inflaci: hlavním problémem bylo určení toho, které skupiny by získali potěšení z nově vytvořených peněz. Bohaté kliky obchodníků, které si již užívali výhod existujícího monopolu státem privilegovaných bank přirozeně oponovali konkurenci státních peněz; jiní měli tendenci dávat přednost novým emisím. Výjimky byly většinou střízlivé mysli, které si vzpomínali na rychlé znehodnocení a zmatky během války.   

První stát, který postrkoval papírové peníze během poválečné periody byla Pensylvánie, v březnu 1785. Konstitucionalisté protlačili toto opatření, ale tento „radikální“ akt byl podstatou aliance farmářů a bohatých věřitelů veřejného sektoru, kteří byli horliví, aby se stát zásobil svými penězi, kterými by zaplatil jejich úrokové pohledávky. Tak z emise 150 tisíc liber papírových pokladních poukázek šlo 100 tisíc liber na splátku veřejného dluhu a 50 tisíc liber bylo půjčeno na cenné papíry zajištěné půdou. Peníze mohly být použity pro placení daní; nebyly nicméně legálním platidlem pro soukromé dluhy. Vskutku, konzervativci se zalekli ustavení zákonného platidla, ne papírových peněz samotných. Tak jako během Války za nezávislost, konzervativec Pelatiah Webster se neobával bank nebo papírových peněz, ale zákonů o legálním platidle. Hlavní opozice proti záležitosti státních papírových peněz, dosti přirozeně přišla od kliky z „Bank of North America,“ ta představovala dvě hlavní konkurenční metody při zásobování států novými penězi. „Bank of North America“ odmítala přijímat již znehodnocené státní peníze za par (1:1 ke kovovým penězům), což byl hlavní faktor pohánějící zákonodárný sněm k tomu, aby svoje privilegium zrušil. I přes horečné útoky na všechny hanobitele státních peněz, tyto oslabily o 7,5 % do léta roku 1786 a následující rok konzervativci ovládaný pensylvánský sněm začal ničit a stahovat nesplacené bankovky. 

V Jižní Karolíně byly „farmáři-dlužníci,“ kteří směřovali stát k tomu, aby přijal papírové peníze, velkými plantážníky, kteří byli hluboce zadluženi u britských obchodníků za nákupy otroků kvůli náhradám za tisíce, které ztratili během války. Připojili se k charlestonským obchodníkům, kteří také dlužili Britům. V říjnu 1785 Jižní Karolina autorizovala emisi úrok nesoucích bankovek za 100 tisíc liber, které byly poskytnuty proti cenný papírům zajištěným půdou. Bankovky byly přijímány na placení daní, ale opět nešlo o legální platidlo. Odpůrcům se podařilo stlačit dolů vydané množství z původních předpokládaných 400 tisíc liber. Mimořádné úsilí včetně bojkotů, organizovaných i individuálních, bylo činěno obchodníky a plantážníky Jižní Karoliny proto, aby se udržela hodnota bankovek, ale tato hodnota nicméně spadla o 10 % do jara roku 1878.

Severní Karolina vydala 100 tisíc liber v papíru v roce 1786, a tyto byly legálním platidlem. Přes třetinu této emise bylo použito státem k nákupu jednoho milionu liber tabáku za dvojnásobnou cenu, než byla tržní cena, a tak byla poskytnuta příjemná dotace tabákovým plantážníkům ze státu. Zbytek peněz šel na zaplacení nároků veteránů Války o nezávislost. Protože peníze byly legální platidlem, Greshamův zákon (peníze nadhodnocené státem budou vytláčet z oběhu peníze ním podhodnocené) začal rychle fungovat. Kovové peníze zmizely ze Severní Karolíny a papírové se znehodnotily o více jak 50 % do konce roku 1787. A protože věřitelé mimo stát nepřijímaly oslabující papírovou měnu, obchodníci zjistili, že je těžké platit svým věřitelům. Obchodníci tak hodně utrpěli kvůli tomu, že byli nuceni přijímat papírové peníze od státu, zatímco ve stejný čas jejich věřitelé mimo stát trvali na tvrdých penězích. Mezitím bylo množství tabáku nacpáno ve státních skladech a stát zjistil, že je není možné prodat někde za cenu blízkou ceně, která byla za tabák zaplacena. Konečně stát musel převzít 50 % ztrátu na tabáku. Dokonce desetiletí byla Severní Karolína nucena stáhnout z oběhu a zničit papírové peníze.

Georgie měla podobnou zkušenost; zákonodárný sněm vydal peníze za 30 tisíc liber v roce 1786, aby zaplatil veteránům Války za nezávislost a bankovky byly učiněny legálním platidlem pro všechny platby: emise byla učiněna kvůli žádosti rychle se rozšiřujícího počtu osadníků ve vnitrozemí. Peníze ihned začaly oslabovat a obyvatelé města Savannahu je chytře a s rostoucí měrou odmítali přijímat i přes zákony. Jen za rok spadly georgijské papírové peníze na hodnotu čtyři za jeden (kovový peníze) a přestaly být legálním platidlem v roce 1790. 

Ve státě New Jersey se v případě emise jednalo v podstatě o pozemkovou banku, kterou prosadil sněm přes odpor rady. Zákonodárný sněm nakonec v květnu 1786 schválil emisi 100 tisíce liber ve formě zákonného platidla, které mělo být kryto zástavou v podobě nemovitostí. Lokální spolek civilní stráže terorizoval kupce a obchodníky, aby přijímali papírové peníze za par, ale tito nemohli terorizovat newyorské a filadelfské obchodníky a papírové peníze rychle začaly oslabovat o 15 %. Do roku 1789 byly papírové peníze příliš bezcenné, aby se dostávaly do oběhu.

Vydání newyorských papírových peněz opět popírá dichotomii „radikálního farmáře-dlužníka,“ „konzervativního obchodníka-věřitele“. 200 tisíc liber bylo vydáno roku 1786, z čehož tři čtvrtiny byly půjčeny na hypoteční cenné papíry anebo pokladniční poukázky a jedna čtvrtina byla zaplacena na úrocích držitelům veřejných dluhopisů. Staughton Lynd zjistil, že vedoucí konzervativní noviny z New York City „New York Daily Advertiser,“ schvalovaly vydání papírových peněž, stejně jako konzervativní „Bank of New York.“ Konzervativci byli uspokojeni tím, že papírové peníze nebyly učiněny legálním platidlem pro nové dluhy, ale jen pro ty staré. Mělo by být poznamenáno, že radikální newyorští vůdci oponovali legálnímu platidlu a většina oponovala papírovým penězům (1). Papírové peníze obecně spadly o 12 %.

Během Konfederační periody vydalo papírové peníze sedm států a stát Rhode Island byl bezpochyby ten nejvíce horlivý. Stát, ve kterém předtím byl prudkým ozbrojený odpor proti výběru daní, vydal 100 tisíc liber v roce 1786, značné množství, když zvážíme jeho malou populaci. Peníze byly také zajištěny půdou – zákon o vydání papírových peněz byl protlačen venkovskými farmáři i přes rozhodný odpor komunity obchodníků z města Providence. Rhode Island nejen, že nabídl velmi nízké úrokové míry na své půjčky; vydal také obzvláště přísný soubor zákonů o legálním platidle a trestech. Opravdu, osoba obviněná z ohavného zločinu odmítnutí přijmout nové bankovky za par (1:1 ke kovovým penězům) měla být popohnána před zvláštní soud, bez možnosti využít výhody procesu s porotou anebo i práva se odvolat. Tento hrozný útok na věřitele a obchodníky vyvolal masový odpor kupců a obchodníků. Mnoho obchodníků i přes zákon, odmítlo přijímat tyto bankovky, a i uzavřelo na protest svoje obchody. Farmáři naopak slibovali bojkot prodeje své produkce do města Providence. Zákazníci se bouřili a pokoušeli se přinutit obchodníky k přijímání bankovek za par a mnoho obchodníků a věřitelů bylo přinuceno ze státu utéci. Konečně rozhodný soudní odpor proti donucujícímu zákonu vedl po zuřivém boji ke zrušení nechvalně známého zákony v prosinci roku 1786. Bankovky poté rychle znehodnocovaly, přišly o 10 % nominální hodnoty do konce roku 1788 a klausule o legálním platidla byla zrušena v roce 1789. 

Rhode Island byl mnohem úspěšnější ve svém zacházení s věřiteli veřejného sektoru. Věřitelé byli přinuceni zákonem přijmout splacení svých úvěrů v rychle se znehodnocujících papírových penězích. Tímto způsobem byl schopen Rhode Island přenést na svoje občany prakticky celé břemeno státního dluhu do roku 1790 a dluhy byly splaceny s minimální obětí lidem z Rhode Islandu.

Ze šesti států, které nevydaly emisi papírových peněz během 80. let 18. století, stát Connecticut zvládl uniknout krisi daleko zdravější metodou omezením nouzových daní a snížením (běžných) daní. Stát Delaware ležel v obchodní a finanční oblasti Pensylvánie a proto v něm kolovaly pensylvánské bankovky a státovky. Názorem Virginie byly spolehlivé tvrdé peníze, toto mínění bylo sdíleno virginskými klasickými liberály stejně jako konzervativci, a tak zde byl malý boj. 

Silné úsilí za papírové peníze povstalo ve státě Maryland v roce 1786 a Inflacionistická strana volala po emisi papírových bankovek za 350 tisíc liber, z čehož mělo být 200 tisíc liber půjčeno vlastníkům půdy. Marylandský senát tento zákon zablokoval, když byl prošel sněmovnou v roce 1786. Podobně jako Connecticut, Maryland po vypuknutí ozbrojených útoků na své výběrčí daní, byl částečně schopen zmařit úsilí o papírové peníze oslabením výběru daní a pozastavením nuceného prodeje půdy pro daňové delikventy. Ve státě New Hampshire také bolestné břemeno daní vedlo v září 1786 k pochodu velkého ozbrojeného davu do hlavního města. Dav oblehl budovu sněmu a dovolával se vydání papírových peněz; ale tlupa odporujících občanů a milice vytlačila rebely a voliči z měst lehce zamítli zákon o papírových penězích, který byl na pořadu sněmu. Konzervativní Massachusetts, tlačený nejtvrději ze všech, odmítl vydat emisi papírových peněz anebo udělit úlevy z daní anebo v exekucích proti daňovým přestupkům.

(1) Profesor Lynd shrnuje: „Kvůli svému významu v politice konce 19. století, otázka papírových peněz byla považována často za centrální záležitost, která oddělovala radikály od konzervativců v Kritické době (Critical Period, podle některých historiků doba 80. léta 18. století v americké historii). Nebylo zde nic tohoto druhu… Údajné extrémní vítězství bylo, ve skutečnosti mírným inflačním opatřením, které rychle vešlo ve znalost u všech skupin v komunitě, podobně jako v jiných městech… Čeho se všichni věřitelé obávali u papírových peněz nebyla inflace jako taková… ale že by se mohly papírové peníze stát legálním platidlem. (Staughton Lynd, „The Revolution and the Common Man: Farm Tenants and Artisans in New York Politics, 1777-1788“ (nepublikovaná disertační práce, Kolumbijská univerzita, 1962), str. 221-213.