Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ranné roky – Rothbard se stává libertariánem

30. 12. 2020

[Autor: David Gordon. Vyšlo v knize The Essential Rothbard]

 

Murray Newton Rothbard se narodil 2. března 1926 jako syn Davida a Rae Rothbardových. Byl brilantním studentem už jako malé dítě. A jeho akademické záznamy z Kolumbijské univerzity, kde byl vynikající v matematice a ekonomice, byly hvězdné.

 

Na Kolumbijské univerzitě na něj velmi zapůsobil filosof Ernest Nagel (1901-1985) (A). Nagel byl vždy připraven se studenty diskutovat: Rothbard říkal, že se jevil být nedočkavým dozvědět se to, zda by studenti nemohli přispět k problémům, o kterých měl nejasnosti. Nagel zdůrazňoval analýzu argumentů; a v třídě, v které navštěvoval Rothbard přednášky o filosofii společenských věd, Nagel kritizoval institucionální školu pro její opozici k ekonomické teorii. Nagel tvrdil, že ekonomové by neměli sami sebe uzavírat do hromadících se dat. Dobrá teorie vysvětluje fakta: ne je jen napodobuje.

 

murray-christmas.jpg

 

Je-li tomu tak, hlavní námitky institucionalistů k ekonomii jsou mylné. Tito tvrdili, že teoretická tvrzení jsou nevyhnutelně jen přibližnou pravdou, protože nikdy nemohou napodobit s úplnou přesností detaily reálného světa. „Institucionalisté považují ekonomickou teorii za pouze relativní pro určité historické situace, proto jsou univerzální ekonomické zákony nelegitimními. Podle institucionalistů každý teoretik pojednává o nejdůležitějších problémech své doby… Tak mohli tvrdit, že ekonomičtí teoretici jsou selektivní. Ale jakékoliv vědecké bádání je selektivní!“ (1)

 

Nagel připouštěl uvedené předpoklady, ale odmítal závěry. Vysvětlení nemá za cíl odrážet svět, jen mu má odpovídat. Jestliže ekonom řekne například, že za jistých podmínek ceny zboží klesnou, poptávané množství naroste, jeho vysvětlení nemůže být mylné kvůli neschopnosti vytvořit seznam všech detailů o každém konkrétním trhu. „Teorie musí: (1) vysvětlit, (2) poskytnout prostředky pro předpovědi…Kritika teorie (jak to dělají institucionalisté) na základě toho, že základní předpoklady nejsou podporovány statistickou evidencí je velmi slabá – trvá to století, aby se nashromáždily důkazy.“ (2)

 

Rothbard vstřebal Nagelův bod o vysvětlení a nikdy se od něj neodchýlil; ale brzy odmítl Nagelům pohled na předpovídání. V přijaté teorii se odlišoval od učení většiny, která působila na ekonomické fakultě Kolumbijské univerzity. Mnoho z nejdůležitějších profesorů přijalo institucionalistickou víru. Velmi ovlivnění Wesleyem Clairem Mitchellem (1874-1948), klíčový lidé v „National Bureau of Economic Research“ (volně přeloženo jako Národní kancelář pro ekonomický výzkum), Arthur Burns a John Maurice Clark hleděli na ekonomickou teorii skepticky. (3) Burns byl sám výborným teoretikem, ale jeho schopnosti byly většinou směřovány ke kritice práce ostatních. (4) Burns znal Rothbarda, když byl Rothbard ještě dítětem a David Rothbard požádal Burnse, aby „dával pozor“ na jeho syna. Žádné blízké akademické vztahy mezi těmito dvěma se však během Rothbardova pobytu na Kolumbijské univerzitě nerozvinuly.

 

Naštěstí, jeden z Rothbardových učitelů Georg Stigler (1911-1991) neměl odpor k teorii. A v jeho přednáškách se Rothbard setkal s argumenty kritickými ke kontrole cen a rent, které ho velmi ohromily. Stigler spolu s Miltonem Friedmanem napsali pamflet kritický k cenové kontrole, vydaný organizací Foundation for Economic Education. (5) (B) Rothbard této organizaci napsal a brzy navštívil její vedení. Zde se setkal se zakladatelem FEE Leonardem Readem (1898-1983) podobně jako s F. A. „Baldou“ Harperem (1905-1973), ekonomem a sociálním filosofem, který nejen, že podporoval svobodný trh, ale pochyboval vůbec o potřebnosti vlády. A co je důležitější, setkal se s Ludwigem von Misesem (1881-1973). Misesova rigorózní obrana svobodné tržní ekonomiky měla hluboký vliv na Rothbardovo myšlení; a když se objevilo v roce 1949 Misesovo mistrovské dílo „Human Action“ (česky Lidské jednání) (6), hned ho zhltnul. Začal navštěvovat Misesův seminář na Newyorské univerzitě, stal se jedním z hlavních účastníků. Pro seminář napsal řadu článků, které později částečně začlenil do svých publikovaných děl: ty zahrnovaly zprávu o kritice teorie mezního užitku od neokantovského ekonoma Harra Bernardelliho a analýzu kvantitaitní teorie peněz. Mezitím Rothbard absolvoval Kolumbijskou univerzitu – byl zvolen členem Phi Beta Kappa – jakožto vynikající v ekonomii a matematice a započal doktorskou práci v ekonomii. (7)

 

Na postgraduálním studiu byl Rothbardovým mentorem významný historik ekonomie Joseph Dorfman (1890-1983), autor vícesvazkové knihy „The Economic Mind in American Civilization,“ (8) vysoce erudovaná práce. Rothbard o něm řekl: „Profesor Dorfman je absolutně bez sobě rovných jako učenec ohledně historie amerického ekonomického myšlení a názorech. Z většiny historiků učinil jen novináře… Dorfman byl první kdo zničil dílo Arthura Schlesingera, mladšího "Age of Jackson". Schlesinger představil Jacksona jako proto-F. D. Roosevelta, vedoucího masy proti monopolnímu kapitalismu; skutečně, Dorfman ukázal, že Jackonsiáni byli libertariánští: dávali přednost svobodnému trhu, laissez-faire, právu jednotlivých států a tvrdým penězům a byli pro tržní.“ (9)

 

Rothbard sdílel Dorfmanovu vášeň pro historická bádání a jeho Ph.D. these „The Panic 1819“ (10) zůstávají do těchto dní standardní prací o tématu. Rothbard získal svůj doktorát v roce 1956; nemohl skončit dříve kvůli neshodámu mezi Dorfmanem a Burnsem o tom, jak by these měly být pojednány.

 

Jak Rothbard prohluboval své porozumění laissez-faire ekonomice, čelil dilematu. Jestliže dobré argumenty ukazovaly, že trhy mohou zásobovat zbožím a službami lépe než by mohl Stát, proč by měl člověk dělat výjimku stran obrany a spravedlnosti? Proč zde čelíme unikátní situaci, v které zaopatření pomocí donucujícího monopolu překonává trh? Argumenty proto, aby trh zaopatřoval zboží a služby lze aplikovat paušálně. Je-li tomu tak neměla by být ochrana a obrana nabízena spíše na trhu než dodávána donucujícím monopolem? Rothbard zjistil, že by musel buď odmítnout laissez-faire anebo se chopit individualistického anarchismu. Rozhodnutí přišlo v zimě roku 1949, nebylo těžké. Jakmile byla jednou tato záležitost pozvednuta, Rothbard zjistil, že jakkoliv se to zdálo překvapivé, svobodný trh nemusel být opuštěn ani v tomto případě.

 

Při tom, jak se blížil své obrazoborecké odpovědi, byl Rothbard velmi ovlivněn několik anarchistickými individualisty 19. věku. Nazval knihu Lysandera Spoonera (1808-1887) „No Treason“ „největší obhajobou anarchistické politické filosofie, která kdy byla napsána," dal ji do seznamu „Knihy, které mne formovaly.“ (12) Označil Benjamina Tuckera (1854-1939) jako „brilantního politického filosofa“ i přes jeho „bezútěšnou ignoraci ekonomie.“ (13) Detailní pokus belgického ekonoma Gustave de Molinariho (1819-1912) vysvětlit jak by pracoval systém soukromé ochrany, ho ohromil: „Ve zkratce, odůvodnil: [jestliže] volná konkurence [může] poskytovat spotřebitelům nejefektivnější služby a monopol je vždy špatný u jiných statků a služeb, proč by toto nemělo být aplikováno na služby obrany. Tvrdil, že jednotliví podnikatelé by byli schopni dodat obranu ve venkovských oblastech, zatímco velké společnosti typu pojišťoven by mohly totéž dodávat městským spotřebitelům.“ (14)

 


(1) Přednáškové poznámky třídy Ernesta Nagela pořízené Rothbardem v létě 1948; Rothbard Paper. The Murray N. Rothbard Papers jsou uloženy v Ludwig von Mises Institutu v Auburnu ve státe Alabama a obsahují Rothbardovi dopisy, korespondenci (1940-1995), poznámky a nepublikované eseje (1945-1994) a koncepty publikovaných prací stejně jako noviny Old Right a noviny libertariánského hnutí.
(2) Poznámky z Nagelových přednášek; Rothbard Papers.
(3) Nagel kritizoval Mitchella ve svých přednáškách; Rothbard Papers.
(4) V knize „Man, Economy and State“ Rothbard přiznává Burnsovi důležitou kritiku teorie monopolistické konkurence, přednesené při jeho třídní přednášce. V roce 2004, jak Rothbard původně zamýšlel byla kniha „Man, Economy and State“ vydána spolu s „Power and Market“, Všechny citace a odkazy na stránky jsou zde činěny z této edice „Man, Economy and State With Power and Market“, Scholar’s Edition (1962; Auburn, Alabama: Ludwig von Mises Institute, 2004), str. 732.
(5) George Stigler a Mitlon Friedman, Roofs or Ceilings?: The Current Housing problem (Irvington-on-Hudson, N. Y.: Foundation for Economic Education, 1946).
(6) Ludwig von Mises, Human Action: A Treatise on Economics, Scholar’s Edition (1949; Auburn, Alabama: Ludwig von Mises Institute, 1998). Česky vyšlo jako Lidské jednání: pojednání o ekonomii (Praha: Liberální institut 2006 a znovu 2018).
(7) Kritici rakouské ekonomické školy, kteří prohlašují, že neochota školy používat matematiku pramení z neschopnosti Rakouských ekonomů zvládnout tento předmět by si měli povšimnout, že Rothbard byla výborným matematikem. Obzvláště měl rád teorii množin.
(8) Joseph Dorfman, The Economic Mind in American Civilization, 5 svazků (New York: Viking Press, 1946).
(9) Dopis Ivanu Bierlymu, 14. listopadu 1959; Rothbard Papers.
(10) The Panic of 1819 (New York: Columbia University Press, 1962).
(11) Lysander Spooner, No Treason (Larkspur, Colorado: Pine Tree Press, 1965).
(12) Poznámka k Tomu Flemingovi, 24. ledna 1994; Rothbard Papers.
(13) Nepublikovaný esej „A Reply by Benjamin Tucker II,“ nedatováno, cirka 1954; Rothbard Papers.
(14) „On Gustav de Molinari,“ nepublikováno, nedatováno; Rothbard Papers.

 

Poznámky překladatele:
(A) Nagel pocházel z území dnešního Slovenska.
(B) V roce 1964 byl Rothbardův učitel G. Stigler zvolen presidentem "Americké ekonomické asociace" a roku 1982 obdržel tzv. Nobelovu cenu za ekonomii.