Jdi na obsah Jdi na menu
 


O původu peněz V

31. 10. 2020

[Přeloženo z originálu „On The Origins of Money“ od Karla Mengera. Vyšlo roku 2009. Dostupné na www.mises.org]

 

VII. Proces diferenciace mezi komoditami, které se stávají prostředkem směny a zbytkem


Když se relativně více prodejné komodity stanou „penězi“, tato velká událost má na prvním místě efekt na značný nárůst jejich původní prodejnosti. Každý eko-nomický subjekt přináší méně prodejné zboží na trh, aby získal zboží jiného druhu. Má tak silnější zájem v konvertování toho, co má, v prvé řadě do zboží, které se stává penězi. Pro takovou osobu směna jejího méně prodejného zboží za zboží, které jako peníze jsou více prodejné, získává oproti dřívějšku nejen vyšší pravděpo-dobnost, ale také jistotu toho, že člověk bude schopen získat ihned ekvivalentní množství každého druhu ko-modity, které je na trhu. A jejich kontrola nad těmito závisí jednoduše na jejich potěšení a výběru. Pecuniam habens, habet omnem rem quem vult habere. (Kdo má peníze, může mít každou věc, kterou si přeje). 

 

karel-menger.jpg


Na druhou stranu, ten, kdo přináší jiné zboží než peníze, zjistí sám, že je více či méně v nevýhodě. Pro získání stejné vlády nad tím, co trh dopřává, musí tento člověk prvně převést směnitelné zboží do peněz. Charakter jeho ekonomické nevýhody je ukázán tím faktem, že je přinucen překonat těžkosti předtím, než dosáhne svého cíle, kteréžto těžkosti neexistují pro někoho, kdo je již překonal, pro člověka, který už vlastní zásobu peněz. To má vše velký význam pro praktický život, vzhledem k tomu, jak překonat tuto těžkost, která neleží nepodmíněně v dosahu toho, kdo přináší méně prodejné zboží na trh, ale závisí částečně na podmínkách jednotlivého prodávajícího, které tento nemá pod kontrolou. Čím méně prodejné je jeho zboží, tím jistěji bude trpět penalizací stran tržní ceny nebo se bude muset spokojit s čekáním na okamžik, kdy pro něj bude možné provést převod na tržní cenu. Ten, kdo touží v oblasti peněžní ekonomiky směnit zboží jakéhokoliv druhu, které není penězi za jiné zboží dodané na trh, nemůže jistě hned dosáhnout tohoto výsledku anebo v rámci nějakého předurčeného časového intervalu, za tržní cenu. A čím méně prodejné jsou statky přinesené ekonomickým subjektem na trh, tím nepříznivější pro jeho vlastní účely bude jeho ekonomická pozice ve srovnání s pozicí těch, kteří si přinesli peníze na trh. Uvažme například vlastníka zásoby chirurgických nástrojů, který je nucen skrze náhlou nouzi nebo skrze tlak věřitelů, tuto zásobu převést na peníze. Cen, kterých dosáhne, budou vysoce náhodné, ba, zboží bude tak omezeně prodejné, že budou zcela neodhadnutelné. A toto platí pro převod drženého zboží všeho druhu, který je s přihlédnutím k času nuce-ným prodejem. (9) Jiný je případ někoho, kdo chce na trhu převést komoditu, která se stává penězi, bezodkladně do jiného statku dodaného na trh. Tento dosáhne svého cíle, nejenom s jistotou, ale obvykle také za cenu odpovídající obecné ekonomické situaci. Ba, zvyk ekonomického jednání nás činí tak jistými, že budeme schopni získat na oplátku za peníze jakékoliv statky (zboží) na trhu, kdykoliv si přejeme za ceny odpovídající ekonomické situaci, že nemáme z větší části povědomí, jak mnoho nákupů, které denně plánujeme učinit, které s ohledem na naše potřeby a čas, kdy je musíme ukon-čit, jsou nucenými nákupy. Nucené prodeje na druhou stranu následkem ekonomické nevýhody, kterou obyčejně zahrnují, se vzrůstající měrou samy na sebe neklamným způsobem upozorňují zúčastněné strany. Co tudíž vytváří zvláštnost komodity, která se stává penězi, je to, že její vlastnictví nám přináší jakýkoliv čas, tj. v jakýkoliv okamžik cítíme připravenost v zajištění si kontroly na každou komoditou, která je na trhu, a tedy obvykle za ceny přizpůsobené ekonomické situaci, která panuje v daný okamžik; kontrola propůjčená na druhou stranu jinými druhy komodit nad tržními statky s ohledem na čas a částečně také i na cenu, je relativně nejistá, jestliže ne absolutně nejistá. 


Tak efektem vytvořeným takovými statky, které jsou relativně více prodejné počínající peníze, je rostoucí rozdíl mezi jejich stupněm prodejnosti a prodejností všech ostatních statků. A tento rozdíl v prodejnosti vy-znívá jako všudypřítomný a musí být považován v jistém ohledu jako za něco absolutního. Praxe každodenního života, podobně jako právní věda, která se úzce přidržu-je větší části pojmů převládajících v každodenním životě, rozlišuje dvě kategorie v peněžním obchodě — statky, které se stávají penězi a statky, u kterých se toto neděje. A základ tohoto rozlišování, jak zjišťujeme, leží v těchto rozdílech v prodejnosti komodit, které byly vyloženy výše — rozdíl tak významný pro praktický život, a který je i dále prohlouben intervencemi ze strany státu. Toto rozlišení navíc, nalézá svoje rozlišení v jazyce v rozdílném významu připojeném k „penězům“ a „zboží“, „nákupu“ a „směnám“. Ale také dovoluje hlavní vysvětlení převahy kupujících nad prodávajícími, jež nalezlo rozmanité úvahy, přesto byly doposud ponechá-ny neadekvátně vysvětleny. (9)  


V tom spočívá vysvětlení okolností, proč nucené prodeje a případy exekucí obzvláště, zahrnují jako pravi-dlo ekonomický bankrot osoby, jejíž majetky jsou pro-dávány, a že ve větším stupni je málo daného zboží prodejné. Správné rozpoznání neekonomického charakteru těchto procesů bude nutně vést k reformě v dostupném právním mechanismu. 

 

(9) Srovnej ohledně tohoto bodu s mými Grunsatze der Volkswirtschaftslehre, 1871, str. 250 a dále.