LUDWIG VON MISES: ZÁKLADY VIII
IX. Cesta pryč
[Přeloženo z originálu „The Essential von Mises“ od Murraye N. Rothbarda. Původně vyšlo roku 1973]
Jsou zde nadějné známky toho, že prakticky celoživotní izolace idejí a přínosů Ludwiga von Misese rychle přichází ke svému konci. Pro v posledních letech vnitřní kontradikce a katastrofické následky zla se stává vzrůstající měrou evidentní obrat v sociálních vědách a politice. (23) Ve východní Evropě uznaná neschopnost komunistických vlád plánovat své ekonomiky vedla k narůstajícímu hnutí směrem ke svobodnému trhu. Ve Spojených státech a západním světě Keynesiánské a inflacionistické mastičkářství odhalilo svůj nevyhnutelný bankrot.
Podpořte tento web
„Postkeynesiánská“ vláda Spojených států zápasí bezmocně s řízením zdánlivě trvalé inflace, která přetrvává i během recese, protože přehlíží běžnou ekonomickou moudrost. Selhání Keynesiánských politik, spojených s evidentními vadami v Keynesiánské teorii, je zaviněné rostoucími problémy s celým Keynesiánským rámcem.
Oslňující plýtvání vládních výdajů a byrokratická pravidla vrhají stále tvrdší světlo na Keynesův známý výrok, že je jedno zda vláda utrácí zdroje na produktivní aktiva nebo na pyramidy. Nenapravitelný kolaps mezinárodního monetárního řádu zaviněný světovými Postkeynesiánskými vládami směřuje od jedné krise k jiné mezi neuspokojivými „řešeními“: plovoucími směnnými kurzy fiat (neplnohodnotných) peněz anebo pevnými kurzy opírajícími se o řízení směny, které poškozují zahraniční obchod a investice.
Krise Keynesiánství musí být nahlížena v širším rámci krise etatismu a intervencionismu, v myšlení a jednání. V USA se moderní etatistický „liberalismus“ sám ukázal jako neschopný ve zvládnutí krise, kterou vytvořil: s konfliktem nacionalistických militantních bloků, financováním, obsahem, personálem a strukturou veřejných škol, se skřípěním mezi trvalou inflací a rostoucím veřejným odporem proti devastujícímu konfiskačnímu zdanění.
Jak sociální péče a válčení moderního válečnického státu blahobytu jsou se vzrůstající měrou odmítány. Ve sféře teorie je zde rostoucí rebelie proti ideji, že elita „vědeckých“ technokratů nám musí vládnout jako hrubému materiálu kvůli svému sociálnímu inženýringu. A idea, že vláda může a musí násilím vykrmovat nerozvinuté a rozvinuté země k „ekonomickému růstu“, se také dostává pod rostoucí útok.
Všude, ve zkratce, ve všech sférách myšlení a jednání, se moderní etatismus, se kterým Mises po celý svůj život bojoval, stává terčem rostoucí bubnové palby a deziluze. Lidé nejsou již déle ochotni se podrobit dekretům a diktátu svých samozvaných „suverénních“ vladařů. Ale problém je, že svět nemůže vybojovat tuto cestu pryč z etatistického bahna, dokud nemůže najít životaschopnou a logickou alternativu.
Co jsme ještě plně nezjistili je to že Ludwig von Mises nabízí takovouto alternativu: nabízí cestu pryč z krizí a dilemat, které zasahují moderní svět. Během celého svého života předpovídal a ukazoval důvody našeho současného rozčarování a urovnával konstruktivní alternativní cestu, abychom ji mohli následovat. Není žádným zázrakem, že během jeho 92 let trvajícího pozoruhodného života více a více lidí objevilo a obracelo se k této cestě.
V úvodu (roku 1962) jeho anglického překladu „The Free and Prosperous Commonwealth“ Mises napsal: „Když jsem se před 35 lety pokoušel shrnout ideje a principy té společenské filosofie, která byla kdysi známá pod názvem klasický liberalismus, nedopřával jsem si zbytečné naděje, že tento můj výčet by mohl zabránit hrozící katastrofě, ke které politiky, které byly přijaty evropskými národy, prokazatelně vedly. Vše, co jsem chtěl dosáhnout, bylo nabídnout malé menšině přemýšlivých lidí příležitost dozvědět se něco o cílech klasického liberalismu, a tak vydláždit cestu pro znovuzrození ducha svobody PO přicházejícím debaklu.“ (24)
Ve svém holdu Misesovi Jacques Rueff prohlásil: „…Ludwig von Mises střežil základy racionální ekonomické vědy… Svým učením zasel osivo obnovy, která přinese ovoce, jakmile lidé více začnou preferovat teorie, které jsou pravdivé, před teoriemi, které jsou potěšujícími. Když tyto dny nastanou, všichni ekonomové zjistí, že Ludwig von Mises zasluhuje jejich obdiv a vděk.“ (25)
Indicie se násobí, že debakl a selhání etatismu opravdu vede k této obnově, a že přemýšlivá menšina, v kterou Mises doufal, že ji vytvoří, se rychle rozrůstá. Jestliže bychom opravdu měli být na prahu obnovy ducha svobody, potom znovuzrození bude vrcholným momentem života a myšlení vznešeného a skvělého člověka.
(23) Pro filosofickou interpretaci širokého odmítání a přehlížení Ludwiga von Misese, viz Murray N. Rothbard, “Ludwig von Mises and the Paradigm for Our Age,” Modern Age (Fall, 1971), str. 370–79.
(24) Ludwig von Mises, The Free and Prosperous Commonwealth: An Exposition of the Ideas of Classical Liberalism, překlad Ralph Raico (Princeton, N.J.: D. Van Nostrand, 1962), str. vi–vii.
(25) Jacques Rueff, “The Intransigence of Ludwig von Mises,” v Mary Sen-nholz, ed., On Freedom and Free Enterprise (Princeton, N.J.: D. Van Nos-trand, 1956), str. 16.