Jdi na obsah Jdi na menu
 


LUDWIG VON MISES: ZÁKLADY VI

1. 6. 2020

VII. Mises a kniha „Lidské jednání“

 

[Přeloženo z originálu „The Essential von Mises“ od Murraye N. Rothbarda. Původně vyšlo roku 1973]

 

Bylo to vše dobré a výtečné stran formulování správné metodologie pro ekonomickou vědu; byla zde ještě jedna věc, a mnohem těžší úkol, skutečně vytvořit ekonomii, celé tělo ekonomické analýzy, na těchto základech a s použitím této metody. Normálně by bylo považováno za nemožné, aby se očekávalo od jednoho člověka vykonání obou úkolů: pracovat na metodologii a potom na těchto základech rozvinout celý systém ekonomie.


Z pohledu Misesova dlouhého seznamu práce a úspěchů by bylo neuvěřitelné očekávat, že Mises sám by vykonal tento extrémně těžký a obtížný úkol. A přece Ludwig von Mises, isolovaný a sám, opuštěný téměř od všech svých následovníků, v Ženevě v exilu z fašistického Rakouska, mezi světem a profesí, které opustily všechny jeho ideály, metody a principy, to udělal.


V roce 1940 publikoval svůj korunní a monumentální úspěch, „Nationalökonomie“, dílo, které bylo nicméně ihned zapomenuto uprostřed válkou zničené Evropy. Naštěstí kniha „Nationalökonomie“ byla rozšířena a přeložena do angličtiny v roce 1949 jako „Human Action“ (Lidské jednání). (17) Tak Mises mohl považovat „Lidské jednání“ za vůbec nejpozoruhodnější úspěch, který vytvářen za dosti tvrdých nepříznivých okolností učinil jeho úspěch inspirativnějším a dechberoucím.

 

Podpořte tento web


Lidské jednání JE; je to ekonomie celá, rozvíjená od prověřených praxeologických axiomů, založená přímo na analýze jednajícího člověka, účelového jednotlivce, který jedná v reálném světě. Je to ekonomie vyvinutá jako deduktivní disciplína, vycházející z logických implikací existence lidského jednání. Pro mě, který měl privilegium číst knihu při publikování, to byl čin, který změnil kurs mého života a idejí. Byl zde systém ekonomického myšlení, o kterém někteří z nás snili a nikdy nemysleli, že by mohl být dosažen: ekonomická věda, úplná a racionální, ekonomie, která by mohla být, ale nikdy nebyla. Ekonomie provedená „Lidským jednáním“. 


Velikost Misesova počinu může také být pochopena z toho faktu, že jen „Lidské jednání“ bylo prvním obecným pojednáním o ekonomii v Rakouské ekonomické tradici od 1. světové války; bylo to první takové obecné pojednání v jakékoliv tradici. Po 1. světové válce se ekonomie stala rostoucí měrou fragmentovaná, rozdělená do částí a kousků neintegrované analýzy; a proto od dob předválečných spisů takových vynikajících mužů jako Fetter, Clark, Taussig a Böhm-Bawerk, ekonomové přestali presentovat svou vědu jako koherentní, deduktivní integrovaný celek.


Jediní spisovatelé, kteří se pokouší presentovat celkový obrázek na tomto poli, jsou autoři elementárních učebnic: které jen odhalují nedostatek v ucelenosti ne-šťastného stavu, kterého ekonomie dosáhla. Ale nyní ukázalo „Lidské jednání“ na cestu z bažiny neucelenosti. 


Je toho o něco více, co by mělo být o „Lidském jednání“ řečeno, mimo upozornění na několik z mnoha detailních příspěvků v tomto velkém korpusu ekonomie. I přes Böhm-Bawerkův objev a důraz na časové preference jako základ pro úrok, Bawerk sám kompletně nevytvořil své teorie na tomto podkladě a ponechal problém preferencí zmatený.


Frank A. Fetter (1863–1949) vylepšil a uhladil teorii a vytvořil čisté vysvětlení časových preferencí ve svých pozoruhodných, ale opomíjených spisech v prvních dvou dekádách 20. věku. Fetterova vize ekonomického systému byla v podstatě taková, že spotřebitelské užitky a poptávky ustavují ceny spotřebního zboží, že individuální faktory získávají svoji mezní užitečnost, a že potom všechny z těchto výnosů jsou diskontovány úrokovou mírou neboli časovou preferencí, přičemž věřitel nebo kapitalista získává diskont. Mises vzkřísil Fetterův zapomenutý úspěch, ukázal ještě dále, že časová preference je nutně praxeologickou kategorií lidského jednání a integroval Fetterovu teorii úroku do Böhm-Bawerkovské teorie kapitálu a do své vlastní teorie hospodářského cyklu. 

 

ludwig-von-mises-576x720.jpg


Mises také poskytl velmi potřebnou metodologickou kritiku současné módní matematické a statistické metody ekonomie, systému odvozeného od švýcarského neoklasika Léona Walrase, a metodologie, která téměř vytlačila jazyk nebo verbální logiku z ekonomické teorie. Pokračoval ve výslovně anti-matematické tradici klasických ekonomů a Rakouských ekonomů (mnoho z nich bylo důkladně trénováno v matematice), Mises tvrdil, že matematické rovnice jsou užitečné jen při popisování bezčasové, statické, neexistující „obecné rovnováhy“.


Odchodem z této nirvány k analyzováním jednání jednotlivců v reálném světě, světě času a očekávání, naděje a chyb, se matematici (v ekonomii) stanou nejen neužitečnými, ale vysoce matoucími. Mises ukázal, že samotné používáním matematiky v ekonomii je částí pozitivistického omylu, který zachází s lidmi jako s kameny, a proto věří, že jako ve fyzice může být lidské jednání nějak bráno s matematickou přesností určení dráhy letu rakety. Navíc, protože jednotliví lidé mohou jen vidět a odhadovat v termínech reálných rozdílů, použití diferenciálního počtu, s jeho předpokladem nekonečně malých kvantitativních změn, je jednoduše nepřiměřené pro vědu o lidském jednání.


Použití matematických „funkcí“ také vzbuzuje představu, že všechny události na trhu jsou „vzájemně závislé“; protože v matematice jestliže x je funkcí y, potom je y ve stejném smyslu funkcí x. Tento druh metodologie „vzájemné závislosti“ může být dokonale legitimní na poli fyziky, kde není v činnosti unikátní kauzální agent. Ale ve sféře lidského jednání je tu kauzální agent, „jedna“ příčina: účelové jednání jednotlivého člověka.


Rakouští ekonomové tudíž ukázali, že tok příčin je, pro příklad, od spotřebitelské poptávky směrem k oceňování faktorů produkce, a v žádném případě opačným způsobem. Podobně módní „ekonometrická“ metoda, která se pokouší integrovat statistické události a matematiku je dvojnásob mylná; jakékoliv použití statistiky k tomu, aby se dospělo k zákonům schopným předpovídat, předpokládá, že v analýze jednotlivého jednání může jako ve fyzice jeden objevit pevné konstanty, neměnné kvantitativní zákony. A ještě, jak zdůrazňuje Mises, nikdo nikdy neobjevil jedinou kvantitativní konstantu v lidském jednání, a nikdo ji pravděpodobně neobjeví, je-li dána svoboda vůle vrozená každému jednotlivci.


Z tohoto klamu pochází současná mánie pro „vědecké“ ekonomické předpovídání a Mises břitce ukazuje na zásadní klamy této letité nevyléčitelné marné aspirace. Ubohý záznam ekonometrického předpovídání v minulých několika letech, přes použití vysokorychlostních počítačů a údajně sofistikovaných ekonometrických „modelů“, je dalším potvrzením množství pohledů, které Mises poskytl.


Bohužel v meziválečné době pronikl do anglicky mluvícího světa mimo části jeho metodologie jen jeden aspekt z Misesovy ekonomie. Na základě své teorie hospodářského cyklu Mises předpověděl depresi v čase, kdy v „Nové éře“ 20. let 20. století většina ekonomů včetně Irvinga Fishera vyhlašovala neomezenou prosperitu zajištěnou manipulacemi vládních centrálních bank.


Když udeřila Velká deprese, začal se ukazovat oživující zájem obzvláště v Anglii o Misesovu teorii hospodářského cyklu. Tento zájem byl dále zažehnut emigrováním Misesova vynikajícího následovníka Friedricha A. von Hayeka (1899–1993) na Londýnskou ekonomickou školu (London School of Economics), jehož vlastní rozvinutí Misesovy teorie hospodářského cyklu bylo v raných 30. letech 20. století rychle přeloženo do angličtiny. Během této doby Hayekův seminář na londýnské škole vychoval mnoho teoretiků Rakouské teorie cyklu, včetně Johna R. Hickse, Abby P. Lernera, Ludwiga M. Lachmanna a Nicholase Kaldora; a takoví angličtí stoupenci Misese jako Lionel Robbins a Frederic Benham publikovali Misesovo vysvětlení Velké deprese v Anglii.


Práce Misesových rakouských studentů jako Fritz Machlup a Gottfried von Haberler začaly být překládány a Robbins dohlížel na překlad, na dlouho poslední, Misesovy knihy „The Theory of Money and Credit“ v roce 1934. V roce 1931 Mises publikoval svoji analýzu deprese v knize „Die Ursachen der Wirtschaftskrise.“ (18) V první polovině 30. let 20. století to vypadalo velmi dobře, jako by Misesovská teorie hospodářského cyklu vyhrála den, a pokud by tomu tak bylo, potom by zbytek Misesovské ekonomie nemohl být tak daleko pozadu.


Amerika byla ve vyzdvižení Rakouské teorie pomalejší, ale enormní vliv anglické ekonomie ve Spojených státech zajistil, že Misesova teorie hospodářského cyklu byla také rozšiřována po této zemi. Gottfried von Haberler poskytl první shrnutí Misesovy-Hayekovy teorie hospodářského cyklu v USA (19) a brzy se nastupující ekonom Alvin Hansen obrátil směrem k přijetí Rakouské doktríny. Kromě teorie hospodářského cyklu Hayek, Machlup a mladý ekonom Kenneth Boulding vzkřísili v amerických žurnálech v pozoruhodné sérii článků Rakouskou teorii kapitálu a úroku. 


S rostoucí měrou se zdálo, že Rakouská ekonomie by byla vlnou budoucnosti a Mises by přinejmenším dosáhl uznání, které si tak dlouho zasluhoval a nikdy nedosáhl. Ale v bodě vítězství zasáhla tragédie ve formě známé Keynesiánské revoluce. S publikováním knihy „Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (rok 1936), zmatené a neúplné nové obhajoby a racionalizace inflace a vládních deficitů Johna Myanarda Keynese (1883–1946), zasáhla tato revoluce ekonomický svět jako prérijní požár.


Až do doby Keynese, ekonomie poskytovala nepopulární záštitu proti inflaci a deficitnímu utrácení; ale nyní s Keynesem a vyzbrojeni nejasným, obskurním a kvazimatematickým žargonem, ekonomové mohli spěchat do populární a výnosné koalice s politiky a vládami usilujícími o rozšíření svého vlivu a moci. Keynesovská ekonomie byla krásně šitá k tomu, aby byla intelektuálním pancířem moderního státu blahobytu, pro intervencionismus a etatismus v rozsáhlém a mohutném měřítku.


Jak se často stává v historii sociálních věd, Keynesiánství se neobtěžovalo s vyvrácením Misesiánské teorie; ta byla jednoduše zapomenuta, smetena pryč spěchající Keynesiánskou revolucí. Misesova teorie hospodářského cyklu stejně jako zbytek Rakouské ekonomie byly jednoduše zality orwellovskou „mezerou v paměti“ a z uvedeného důvodu pro ekonomy a svět ztraceny.


Pravděpodobně jeden z nejhorších aspektů masivního zapomenutí bylo zběhnutí Misesových nejschopnějších následovníků: spěch ke Keynesiánství nejen Hayekových anglických studentů, Hansena, který se brzy stal vůdčím americkým Keynesiáncem, ale i Rakušanů, kteří měli lepší znalosti, a kteří rychle opouštěli Rakousko, aby přijali vysoké akademické posty ve Spojených státech a vytvořili umírněné křídlo Keynesiánské ekonomie. Po třpytivě slibných 20. a 30. letech 20. století zůstali jen Hayek a méně známý Ludwig Lachmann (1906–1990) věrní a nepošpinění. Bylo to uprostřed této izolace, ničící zasloužené naděje, kdy Ludwig von Mises pracoval na dokončení velké stavby knihy zvané „Human Action“ (česky „Lidské jednání“). 

 

(17) (New Haven, Conn.: Yale University Press, 1949, 1963); třetí edice, přepracováno (Chicago: Henry Regnery, 1966); scholar’s edition (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 1998, 2008). Česky vyšlo jako Lidské jedná-ní: pojednání o ekonomii (Praha: Liberální institut 2006 a 2018).
(18) Překlady Bettina Bien Greaves, „The Causes of the Economic Crises,” in Ludwig von Mises, On the Manipulation of Money and Credit (Dobbs Ferry, N.Y.: Free Market Books, 1978). Přetištěno jako The Causes of the Economic Crisis: And Other Essays Before and After the Great Depression (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 2006).
(19) To je pořád jeden z nejlepších krátkých úvodů do Misesovské analýzy hospodářského cyklu. Viz Gottfried von Haberler, „Money and the Business Cycle,” in The Austrian Theory of the Trade Cycle and Other Essays (New York: Center for Libertarian Studies, září 1978); přetištěno 1996 a 2003 (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute).