Jdi na obsah Jdi na menu
 


LUDWIG VON MISES: ZÁKLADY V

20. 5. 2020

V. Mises o ekonomické kalkulaci a socialismu

 

[Přeloženo z originálu „The Essential von Mises“ od Murraye N. Rothbarda. Původně vyšlo roku 1973]

 

Rakouští ekonomové vždy implicitně dávali přednost politice svobodného trhu, ale v klidném a relativně svobodném světě pozdního 19. věku se tito ekonomové nevzrušovali s explicitní analýzou svobody a vládních intervencí. Zatímco pokračoval v rozvinutí své teorie hospodářského cyklu, obrátil Ludwig von Mises v prostředí urychlujícího se etatismu a socialismu svoji mocnou pozornost k analýze vládních intervencí a plánování. Jeho odborný článek z roku 1920 „Economic Calculation in the Socialist Commonwealth“ (9) byl senzací: demonstroval poprvékrát, že socialismus byl nerealizovatelným systémem pro průmyslovou ekonomiku; protože, jak Mises ukázal socialistická ekonomika zbavená tržního systému svobodného trhu by nemohla racionálně kalkulovat náklady nebo alokovat výrobní faktory efektivně do nejvíce potřebných úkolů.


Ačkoliv opět nebyla do roku 1934 přeložena do angličtiny, Misesova demonstrace měla enormní dopad na evropské socialisty, kteří po dekády zkoušeli vyvrátit Misese a přijít s funkčním modelem socialistického plánování. Mises začlenil tyto náhledy do komplexní kritiky socialismu ve své knize „Socialismus“ (1922). (10)  

 

Podpořte tento web 


Do té doby, než Misesova devastující kritika socialismu byla přeložena, bylo světu amerických ekonomů řečeno, že polský socialista Oskar Lange „vyvrátil“ Misese, a socialisté odpočívali bez toho, aby se obtěžovali číst Misesovy vlastní příspěvky. Rostoucí a přiznaná selhání komunistického ekonomického plánování v SSSR a východní Evropě, v těchto průmyslověji pokročilejších ekonomikách po druhé světové válce, poskytla dramatické potvrzení Misesových názorů — ačkoliv Misesova vlastní demonstrace je ještě pohodlně zapomenuta. 


Pokud nemůže socialismus fungovat, tak ani nemůžou fungovat specifické akty vládních intervencí do trhu, což Mises nazval „intervencionismem“. V sérii článků během 20. let 20. věku Mises kritizoval a vyvrátil množství etatistických ekonomických opatření, tyto články byly posbírány do knihy „Kritik des Interventionismus“ (1929). (11)  


Jestliže není socialismus ani intervencionismus životaschopný, potom nám zbývá „laissez-faire“ klasický liberalismus, nebo-li svobodná tržní ekonomika, a Mises rozšířil svoji analýzu o výhody klasického liberalismu v jeho pozoruhodné knize „Liberalismus“ (1927). (12) V „Liberalismu“ Mises ukázal úzké propojení mezi mezinárodním mírem, občanskými svobodami a svobodnou tržní ekonomikou. 

 

VI. Mises o metodologii ekonomie

 

20. léta 20. století tak zažila, jak se Ludwig von Mises stal vynikajícím kritikem etatismu a socialismu a zastáncem laissez-faire a svobodné tržní ekonomiky. Ale to ještě nebylo pro jeho pozoruhodně tvůrčí a plodnou mysl dosti. Mises viděl, že samotná ekonomická teorie, i ve své Rakouské formě, nebyla ani plně systematizována ani neměla kompletně vypracovány svoje metodologické základy.


Navíc Mises zjistil, že ekonomie více a více podléhala kouzlu nových a špatných metodologií: obzvláště „institucionalismu“, který zásadně zcela odmítal ekonomii, a „positivismu“, který se stoupající měrou a mylně pokoušel konstruovat ekonomickou teorii na stejných základech jako fyzikální vědy. Klasičtí ekonomové a starší Rakouští ekonomové stavěli ekonomii na řádné metodologii; ale jejich specifické proniknutí do metodologie bylo často náhodné a nesystematické, a proto tito neustavili metodologii dostatečně explicitně anebo nerozpačitě tak, aby mohla odolat novému útoku positivismu a institucionalismu. 


Mises pokračoval v ukování filosofického základu a metodologie ekonomie, tímto tak naplnil a systematizoval metody Rakouské ekonomické školy. Tyto byly prvně rozvinuty v jeho knize „Grundprobleme der Nationalökonomie“ (1933). (13)  


Po 2. světové válce, když se institucionalismus ztrácel a positivismus naneštěstí totálně ovládl ekonomickou profesi, Mises dále rozvinul svoji metodologii a odmítl positivismus ve své „Theory and History“ (1957) (14) a v „The Ultimate Foundation of Economic Science“ (1962). (15) 


Mises začal sám především proti positivistické metodě, která vidí člověka v duchu fyziky jako kameny a atomy. Pro positivisty je funkcí ekonomické teorie pozorování kvantitativní statistické pravidelnosti v lidském jednání, a potom na základě toho vydumat zákony, které by potom mohly být použity pro „předvídání“ anebo „testování“ dalších statistických dat. Positivistická metoda je samozřejmě jedinečně vhodná pro myšlenku ekonomiky řízené a plánované „sociálními inženýry“, kteří nakládají s člověkem jako bezduchým fyzikálním objektem.


Jak Mises napsal v úvodu ke své knize „Epistemolo-gical Problems of Economics“, tento „vědecký“ přístup: „studuje chování lidských bytostí podle metod newtonovské fyziky, která se uchyluje k hmotě a pohybu. Na základě tohoto údajně „positivního“ přístupu k problémům lidského druhu, plánují „sociální inženýring“ vyvinout novou techniku, která by dovolila „ekonomickým carům“ plánované společnosti v budoucnosti jednat s živým člověkem způsobem, který umožňuje inženýru jednat s neživým materiálem.“


Mises vyvinul svoji, s tímto kontrastující, metodologii, kterou nazýval „praxeologie“ anebo obecnou teorii lidského jednání, ze dvou zdrojů: deduktivní, logické, na jednotlivce zaměřené analýzy klasických a Rakouských ekonomů; a na filosofii historie „Jihozápadní německé škole“ z přelomu století, zvláště na Rickertovi, Diltehym, Windelbandovi a Misesovu přítele Maxi Weberovi.


V podstatě Misesovská praxeologie má položeny své základy na jednajícím člověku: na jednotlivé lidské bytosti, která není kamenem nebo atomem, který „se pohybuje“ podle kvantitativně určených fyzikálních zákonů, ale který má vnitřní úmysly, cíle a záměry, kterých se snaží dosáhnout, a ideje o tom, jak těchto dosáhnout.


Ve zkratce, Mises v kontrastu k positivismu, prohlásil za primární fakt lidské jednání — mysl člověka, která si osvojuje cíle a snaží se jich jednáním dosáhnout. Existence takového jednání je objevena introspekcí (zkoumáním svého nitra) stejně jako pozorováním lidských bytostí při jejich aktivitě. Protože lidé používají svoji vůli k jednání ve světě, jejich výsledné jednání nemůže nikdy být kodifikováno v kvantitativních historických „zákonech“.


Proto je zbytečné a mylné, aby se ekonomové pokoušeli přicházet s predikovatelnými statistickými zákony a korelacemi pro lidské jednání. Každá událost, každé jednání v lidské historii je rozdílným a unikátním výsledkem, svobodným jednáním a vzájemným ovlivňováním osob; proto zde nemohou být žádné statistické předpovědi anebo „testování“ ekonomických teorií.


Jestliže praxeologie ukazuje, že lidské jednání nemůže být strčeno do přihrádky kvantitativních zákonů, jak tam pak může být vědecká ekonomie? Mises odpovídá, že ekonomická věda jako věda o lidském jednání musí být a je velmi rozdílná od positivistických modelů fysiky. Jak klasičtí a Rakouští ekonomové ukázali, ekonomie může být založena sama na velmi málu široce pravdivých a zřejmých axiomech, axiomech odvozených z introspekce samotného charakteru a podstaty lidské-ho jednání. Z těchto axiomů, můžeme odvodit jejich logické důsledky jako ekonomické pravdy. Pro příklad, základní axiom existence samotného lidského jednání: že lidé mají cíle, jednají pro jejich dosažení, jednají nutně v souvislostech času, používají ordinární hodnotové škály a podobně. 


Ačkoliv nebyly přeloženy až do doby po 2. světové válce, Misesovy ideje stran metodologie byly přineseny do anglicky mluvícího světa v silně zředěné formě jeho studentem a v té době stoupencem, mladým anglickým ekonomem Lionelem Robbinsem (1898–1984). Robbinsonova „Essay on the Nature and Significance od Economic Science“ (1932) (16) , ve které autor uznal svůj „zvláštní dluh“ Misesovi, byla uznávána po mnoho let v Anglii a Spojených státech jako vynikající práce stran metodologie ekonomie.


Ale Robbinsonův důraz na podstatu ekonomie jako studie alokace vzácných prostředků na alternativní cíle, byl vysoce zjednodušenou a naředěnou formou praxeologie. Postrádal všechnu hloubku Misesova vhledu do charakteru deduktivní metody a do rozdílu mezi ekonomickou teorií a charakterem lidské historie. Jako výsledek toho, spolu s Misesovými vlastními pracemi, které se týkaly tohoto tématu nepřeloženými, Robbinsonova práce byla sotva úspěšná v zastavení rostoucího přílivu positivismu.

 

(9) „Die Wirtschaftsrechnung im sozialistischen Gemeinwesen,” v Archiv für Sozialwissenschaften 47 (1920): str. 86–121. Přeloženo do angličtiny S. Adlerem a zahrnuto v F. A. Hayek, ed., Collectivist Economic Planning: Critical Studies of the Possibilities of Socialism (London: G. Routledge & Sons, 1935).
(10) Ludwig von Mises, Socialism: An Economic and Sociological Analysis (Indianapolis: Liberty Press/Liberty Classics, 1981). Německé edice 1922, 1932. Anglický překlad J. Kahane, 1936; rozšířený o Epilogue, Planned Chaos, 1951; Jonathan Cape, 1969.
(11) Ludwig von Mises, A Critique of Interventionism, překlad Hans F. Sennholz (New Rochelle, N.Y.: Arlington House, 1977); přetisk 1996 od Ludwig von Mises Institute. Původní německá edice 1976 u Wissenschaftliche Buchgesellschaft (Darmstadt, Germany), s předmluvou od F.A. Hayeka.
(12) Liberalism: A Socio-Economic Exposition, překlad Ralph Raico, Arthur Goddard, Ludwig von Mises, ed. (Kansas City: Sheed Andrews and McMeel, 1978); 1962 edice The Free and Prosperous Commonwealth (Princeton, N.J.: D. Van Nostrand). Česky vyšlo jako Liberalismus. Praha: Ekopress 1998.
(13) Přeloženo do angličtiny Georgem Reismanem jako Epistemological Problems of Economics (Princeton, N. J.: D. Van Nostrand, 1960); přetištěno 2003 (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute).
(14) (1957, 1969, 1976; New Rochelle, N.Y.: Arlington House, 1978); pře-tištěno 1985 a 2007 (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute).
(15) (Princeton, N. J.: D. Van Nostrand, 1962); druhá edice 1978 (Kansas City: Sheed Andrews a McMeel).
(16) (London: Macmillan, 1932).