Jdi na obsah Jdi na menu
 


LUDWIG VON MISES: ZÁKLADY IX

14. 7. 2020

Dodatek: Věda ekonomie


[Eamonn Butler, citace z knihy „Ludwig Von Mises: A Primer“]


Ekonomové chtějí, aby jejich disciplína byla vědecká. Podobně jako přírodní vědci, chtějí ukazovat vazby mezi věcmi, a dělat předpovědi o tom, jak se tyto budou chovat v budoucnosti. Mises měl ten názor, že ekonomie je opravdu vědecká, ale způsobem dosti jiným než fyzikální vědy. A pokud může činit důležité předpovědi, jsou tyto opět dosti rozdílného druhu a přesnosti. (26)  


Důležitost hodnot
Rozdílem je, že všechny ekonomické jevy závisí na hodnotách, volbě a jednání zúčastněných jednotlivců. Ekonomové hlavního proudu tvrdí, jako by jedna eko-nomická proměnná — řekněme cenová hladina — měla přímý vliv na druhou — jako je agregovaná poptávka. Ve skutečnosti, zde není žádná taková věc jako cenová „hladina“, ale miliony specifických cen, každá fluktuuje proti jiným. Rozdílné ceny budou ovlivňovat rozhodnutí různých jednotlivců různými způsoby, v závislosti na jejich specifických osobních potřebách a vyhlídce, a jak tito hodnotí možnosti nabídky v daném čase a místě. Není zde na tomto nic mechanického: ekonomie tak nemůže být nikdy o předvídatelných statistických vazbách mezi věcmi.

 

ludwig-von-mises-576x720.jpg


Ekonomické koncepty jako ceny, náklady, peníze, nezaměstnanost, směnné kurzy, výdaje a úspory nemají žádný význam mimo toho, jaký mají význam pro dotčené jednotlivce, a jak tito jednotlivci ve výsledku jednají. Ekonomie je zakořeněna v lidských hodnotách. Ale hodnoty nejsou součástí objektivního světa, jako hmotnost nebo teplota nebo délka, kterými se zabývají přírodovědci.


Hodnota není něco, co existuje v samotném zboží, která může být měřena na nějaké matematické stupnici. Různí lidé hodnotí věci různě: pro příklad, někteří lidé mohou vidět rostoucí ceny na trhu cenných papírů jako dobrý důvod k nákupu, a jiní jako dobrou příležitost k prodeji. Hodnota je v mysli jednotlivců. Je to něco emocionálního, otázka osobního mínění. Nezávisí to jen na našem fysickém okolí, ale na našem současném duševním a fysiologickém stavu.

 

>>ROTHBARD: Wall Street, banky a americká zahraniční politika<<


A naše hodnoty se mění, protože náš svět se mění a naše potřeby se mění. Vznikají nové produkty a nové procesy činí alternativní statky levnějšími, což vede k tomu, že lidé mění své priority. Výsledky jsou nepredikovatelné: masová výroba nějaké módní položky, pro příklad, ji může učinit dostupnou chudým, ale již ne více přitažlivou pro módní vědomí bohatých.


Fakt, že lidské hodnoty jsou osobní, rozdílné a mění se, představuje pro ekonomy problémy. Známé makroe-konomické agregáty jako „poptávka“ nebo „investice“ musí být nahlíženy jako pouhá statistická shrnutí jednání jednotlivců na trhu — jednání, která jsou rozličná, osobní a daleko od uniformity. Tyto statistiky nemají žádný nezávislý život. Nemohou být vysvětleny bez odkazu na osobní hodnoty jednotlivců, které mění formu, a pro-měňují se podle specifických událostí. (27) 


Ekonomové tak plýtvají svým časem, když zkoušejí hledat statistické vazby mezi makroekonomickými agregáty, říká Mises. Pro příklad, třebaže může být zřejmé, že ceny ovlivňují poptávku, je stejně jasné, že tento vztah není nikdy přesný. Exaktní výstup spočívá na významu jednotlivých událostí pro jednotlivce, kteří zde jsou v daném čase, a na tom, co dělají jako výsledek. Hledání ekonomických zákonů (nebo ještě hůře „konstant“) je zavádějící.


Věda o lidském jednání
Ačkoliv je ekonomie zakořeněna v lidských hodno-tách, není odvětvím psychologie. Není o tom, proč si lidé vybírají specifické věci — řekněme proč konzumují alkohol — je jenom o výsledcích voleb na trhu — jak mnoho alkoholu poptávají, za jakou cenu. Ekonomie bere hodnoty a záměry jednotlivců za „dané“. Zaměřuje se výhradně jen na jejich jednání. Je to, říká Mises, část obecnější vědy lidského jednání, praxeologie. A k popsání tohoto vědeckého studia lidského ekonomického jednání — jak vznikají ceny z bzukotu aktivit lidského jednání — používá Mises termín katalaktický. Celkový výsledek takových směn nazývá katalaxií — obávaje se, že termín ekonomie by to činil příliš mechanickým, úmyslným a plánovaným.


Ale jako věda, se katalaxie dosti liší od přírodních věd, které objevují věci a činí užitečné předpovědi po-mocí programu pozorování a testování. Kvůli jedné věci, ekonomové nemají aparát, s kterým by mohli pozorovat hodnoty jiných lidí. A za druhé, ekonomické výstupy nemůžou být nikdy testovány, protože exaktní okolnosti nemohou být nikdy opakovány: jednotlivci, jejich volby, jejich hodnoty a jejich motivy se trvale mění. 


Nicméně, ekonomie je věda, která může objevit věci a i činit předpovědi, tvrdí Mises — ne na základě pozorování a testování, ale skrze proces dedukce. Podobně jako geometrie nebo matematika může být odvozena z několika jednoduchých a zřejmých axiomů o přímce a čísle, tak věda o lidském jednání může být dedukována ze samotného konceptu jednání a volby. 


Interpretace hodnot z jednání
Nemůžeme vidět do myslí jednotlivců a objevit, jaké jsou příčiny jejich jednání v jednotlivých případech, říká Mises; ale to nám nebrání naložit s jejich aktuálními volbami vědecky. Můžeme pořád vystavět teorie poptávky a ceny (pro příklad), ačkoliv co se týče jejich původu, jsou nepřístupné a osobní. 


Opravdu, můžeme si udělat obrázek lidského hodno-cení z vykonaných voleb, které lidé ve skutečnosti učini-li. Osobní aktuální volby na trhu, vysvětluje Mises, uka-zují, kterým věcem člověk ve skutečnosti dává přednost, a tak odhaluje něco o hodnotové škále — což Mises nazývá demonstrovanými (tj. projevenými) preference-mi. Nemůžeme vidět lidské hodnoty, ale můžeme je odvodit z toho, co si každá osoba aktuálně vybrala.


Víme z naší vlastní mysli, že když vybíráme jednu věc před druhou, je to proto, že jí dáváme přednost před jinou. A samozřejmě, co my vybereme, musí být důležitější pro nás, než to, co si nevybereme nebo čeho se vzdáme, abychom získali. Podobně, když vidíme jiné lidi činit volbu, předpokládáme, že jejich jednání je také motivováno jejich hodnotami a preferencemi. Pokud je vidíme činit série voleb, vybírat některé věci a opomíjet jiné, uzavřeme, že podobně jako my sami, každý jednotlivec má rozvinutou vlastní hodnotovou škálu.


Nyní můžeme začít letmým pohledem na to, co Mises myslí, když říká, že základy ekonomie mohou být dedukovány z konceptu samotného jednání. Když lidé jednají a činí volby, tak to implikuje, že mají soubor hod-not, a že považují některé věci za důležitější než jiné. Bez potřeby znalosti toho, co přesně nějaký jednotlivec ak-tuálně vybírá, logika volby nám dává základní myšlenky ekonomie — myšlenky jako užitek, náklady a směna.

 
Příklad analýzy užitku
To, co ekonomové nazývají analýzou mezního užitku je dobrým příkladem tohoto přístupu v jejich práci. Po jedno století ekonomové zápasili s problémem, že něco jako voda, tak důležitá pro život, byla levná, zatímco diamanty, tak nepodstatné, byly drahé. Proč by měly být diamanty hodnoceny mnohem výše než voda? Zakladatel Rakouské ekonomické školy Karel Menger, poskytl odpověď. Jednotlivci si nevybírají abstraktně mezi „vo-dou“ a „diamanty“: nečelí volbě mezi vší vodou na světě nebo všemi diamanty světa. Jediná volba je, zda by chtěli nějaký malý objem vody nebo nový diamant. A skutečností je, že většina lidí, již má dostatek vody pro své uspokojení, a tak si opravdu necení nějaký šálek vody navíc: to je to, proč je voda levná. Ale lidé se nedomnívají, že mají mnoho diamantů; a jsou ochotni platit štědře za jeden navíc: to je to, proč jsou diamanty drahé.


Osoba v poušti, samozřejmě, může hodnotit šálek vody opravdu velmi vysoko a mohla by být ochotná za něj obětovat jmění v diamantech. Tedy zde není žádná fixní „kvantita hodnoty“, která existuje ve vodě a v diamantech; co si lidé vybírají, závisí zcela na aktuálním množství, kterým jsou obdařeni a na jejich osobních podmínkách a stavu mysli v daný okamžik. To vše znamená, že hodnoty a volby nemůžou být měřeny a predikovány v uhlazených matematických rovnicích.


Někdo s bolestí hlavy by mohl přivítat dva aspiriny, ale nemyslel by si, že sto aspirinů by bylo 50× lepších. Osoba, která potřebuje 10 klád k dokončení přístřešku, může směnit pršiplášť za 10, 20 nebo 30 klád: ale ne za devět, které by ji nemohly ochránit před deštěm. V rámci toho zde není žádná aritmetika, stran lidských hodnocení jistého množství věcí, po které se můžeme pohybovat nahoru a dolu, abychom zjistili, jak lidé budou oceňovat různá množství. 


Mylné myšlení v ekonomii hlavního proudu
Pokud se lidé účastní nějaké směny, v které se chtějí vzdát něčeho, co měli, na oplátku za něco co by chtěli, jak provádí svoji volbu? Odpověď, tvrdili ekonomové Rakouské školy, je ta, že lidé se vzdávají něčeho, co jim přináší menší výhodu. Nemusí zvažovat hodnotu všeho, co vlastní: jen hodnotu jednoho kusu z toho, co je pro ně nejméně užitečné. Toho, čeho se zbaví, se rozhodli zbavit na základě mezní užitečnosti, jak tomu říkají ekonomové. A podobně, rozhodují se ve stejném duchu o tom, co přijmou při výměně. Přijmou něco, co je pro ně užitečnější, než to, čeho se chtějí vzdát, jenom když je mezní užitek z toho pro ně větší.


Mnoho z této analýzy nalezlo svoji cestu do ekono-mie hlavního proudu, ačkoliv se tomu často špatně rozumí. Mnoho lidí nakládá s užitkem jako kvalitou, která existuje ve zboží, spíše než jako emocionální reakcí kaž-dého jednotlivce na zboží. Co je nejhorší, říká Mises, že se to nalézá v učebnicích, kde se k sobě přičítají „sloupce“ „užitku“, aby vytvořily graf „celkového užitku“. Ale lidské emoce, lidské hodnoty nemůžou být měřeny a přičítány k sobě v tomto duchu — jak ukazuje příklad aspirinu výše.


Důvěrně známé učebnicové „indiferenční křivky“ jsou stejně vadné. Účelem těchto hladkých grafů je ukázat, jako mnoho jedné věci se jednotlivec vzdá pro jinou věc. Ale my nemůžeme extrapolovat z rozhodnutí, které lidi učinili, když čelili volbě v reálném světě, abychom řekli, jak budou reagovat na jiný soubor voleb. Lidské hodnoty nejsou tak hladké a predikovatelné — jako příklady ze žurnálu.


Chybné myšlení jako toto znásobuje problémy pro ekonomy hlavního proudu, věří Mises. Na základě několika málo pozorování o aktuálních volbách v minulosti, tvrdí, že mohou identifikovat „sklony“ (řekněme ke spotřebě nebo spoření), které jsou měřitelné a konstantní, které jim dovolují dělat předpovědi o budoucích vol-bách. Ale všechny tyto konstrukce jsou zcela nerealistické. Mises zdůrazňuje, že minulé preference osob nám nemůžou říci, jak budou tyto osoby reagovat na rozdílnou, reálnou volbu v budoucnosti — mnohem méně hypotetickou.


Částečně je to tak, protože ekonomie hlavního proudu přehlíží pravé bohatství lidských hodnocení. Zaměřuje se jen na „ekonomické statky“ — věci, které můžou být zobchodovány na tržišti — a vidí lidi jako „racionální agenty“ vybírající si mezi těmito statky. V realitě, vysvětluje Mises, jsou lidské volby mnohem širší a více emocionálnější, než tyto. Jednotlivci si můžou, pro příklad, vybrat osobní slávu před finančním ziskem.


Ekonomie hlavního proudu opominula tuto důležitou polovinu příběhu. Tím narušuje platnost svých vlastních teorií.

 

(26) Viz Misesovu knihu „Epistemological Problems of Economics“ pro plné vysvětlení tohoto přístupu.
(27) Tento přístup je znám jako metodologický individualismus.

 

* KONEC *

 

Celou e-knihu najdete ZDE (bod 7)