Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ludwig von Mises: základy IV

7. 5. 2020

[Přeloženo z originálu „The Essential von Mises“ od Murraye N. Rothbarda. Původně vyšlo roku 1973]

 

IV. Mises mezi válkami


Kniha „The Theory of Money and Credit“ popohnala mladého Ludwiga von Misese do předních řad evropských ekonomů. Následujícího roku 1913 se stal profesorem ekonomie na Vídeňské univerzitě; a během 20. a 30. let 20. století se Misesův seminář ve Vídni stal strážným světlem pro bystré mladé ekonomy po celé Evropě. V roce 1926 Mises založil prestižní rakouský institut pro výzkum hospodářského cyklu a v roce 1928 publikoval svoji rozvinutou teorii hospodářského cyklu „Monetary Stabilization and Cyclical Policy“. (6)   


Ale i přes známost své knihy a jeho semináře na Vídeňské univerzitě, pozoruhodný pokrok dosažený Mise-sem a jeho knihou „The Theory of Money and Credit“ ekonomickou profesí nebyly nikdy plně uznány anebo akceptovány. Toto odmítnutí bylo symbolizováno faktem, že ve Vídni byl Mises vždy soukromým docentem, tj. jeho místo na univerzitě bylo prestižní, ale neplacené. (7)

 

Podpořte tento web 


Svůj příjem získával jako ekonomický poradce rakouské (vídeňské) obchodní komory, tuto pozici zastával od roku 1909 až do doby, než v roce 1934 opustil Rakousko. Důvodem pro obecné zanedbání Misesových výkonů tkvěl v problémech s překlady, nebo hlouběji tkvěl v kurzu, jaký ekonomická profese začala nabírat po 1. světové válce. V izolovaném světě anglických a amerických učenců neměla práce nepřeložená do angličtiny žádný dopad; a tragicky „The Theory of Money and Credit“ se neobjevila v angličtině až do roku 1934, kdy jak ještě uvidíme, bylo příliš pozdě, aby se ujala.


Německo nemělo nikdy tradici neoklasické ekonomie jako v samotném Rakousku, Rakouská ekonomická škola začala upadat, úpadek symbolizovala v roce 1914 smrt Eugena von Böhm-Bawerka a odchod již neaktivního Karla Mengera krátce po začátku 1. světové války. Ortodoxní Böhm-Bawerkovci silně odolávali Misesově pokroku a začlenění jeho měnového a hospodářského cyklu do rakouské analýzy. Proto bylo pro Misese nutné, aby vytvořil nově ze studentů a následovníků svoji vlastní „neorakouskou“ ekonomickou školu. 


Jazyk nebyl v Anglii a Spojených státech jediným problémem. Pod umrtvujícím a panovačným vlivem novoricardiána Alfreda Marshalla (1842–1924) nebyla Anglie nikdy příznivě nakloněná rakouskému ekonomickému myšlení. A v USA, kde se Rakouská škola držela pevněji, došlo po 1. světové válce k žalostnému úpadku na úrovni ekonomického teoretizování.


Dva vedoucí „rakouští“ ekonomové ve Spojených státech, Herbert J. Davenport z Cornellovy university a Frank A. Fetter z Princetonské university, do doby vzniku 1. světové války k ekonomické teorii přestali přispívat. Do tohoto teoretického vakua ve 20. letech 20. století vstoupili dva mýlící se a rozhodně ne-rakouští ekonomové, oba pomohli zformovat (starší) „Chicagskou školu“: Irving Fisher z Yaleho university s mechanistickou kvantitativní teorií a důrazem na vhodnost vládní manipulace s měnou a úvěrem za účelem zvýšení a stabilizování cenové úrovně; a Frank H. Knight z Chicaga, se svým důrazem na vhodnost nikdy neexistující „dokonalé konkurence“ a se svým popíráním důležitosti času v analýze kapitálu nebo časové preference při určení úrokové míry.


Navíc ekonomický svět se podobně jako svět ekonomie stal postupně nepřátelským k Misesovu pohledu. Mises napsal knihu „The Theory of Money and Credit“ v čase světového soumraku relativního laissez-faire a zlatého standardu, který před 1. světovou válkou převažoval. Jak se válka uvedla v ekonomických systémech, víme dobře do dneška: svět státismu, vládního plánování, intervence, vládní neplnohodnotné (fiat) měny, inflace a hyperinflace, kolapsů měn, cel a devizových kontrol.


Mises působil v šedivém ekonomickém světě okolo sebe celý život s velkou statečností a osobní integritou. Ludwig von Mises se nikdy neohnul před větrem změn, které viděl jako nešťastné a katastrofální; ani změny v politické ekonomii ani v hospodářské vědě by ho nemohly přivést k ústupku o jediný kousek z přesvědčení a předložené pravdě, jak ji viděl. V holdu Misesovi francouzský ekonom a význačný obhájce zlatého standardu Jacques Rueff mluví o Misesově „nesmlouvavosti“ a správně píše: „S neúnavným entusiasmem a se statečností a nezlomnou vírou Mises nikdy neustal v kritizování mylných důvodů a nepravd používaných k ospravedlnění většiny našich nových institucí. Demonstroval — v nejdoslovnějším smyslu toho slova — že tyto instituce, když tvrdí, že přispívají k blahobytu člověka, jsou okamžitým zdrojem těžkostí a bolestí a nakonec příčinou konfliktů, války a zotročení. Nezvažoval cokoliv, co by ho mohlo odchýlit o kousek od přímé příkré cesty, po které ho vedl jeho rozum. V iracionalismu naší doby zůstal osobou čistého rozumu. Ti, kdo ho slyšeli, byli na počátku často udivení přesvědčivostí jeho úvah, kterými je dovedl do míst, do kterých by se nedovážili dojít kvůli lidské bázlivosti.“ (8)   

 

(6)  Zahrnuto v knize On the Manipulation of Money and Credit, Percy L. Greaves, ml. Ed. (Dobbs Ferry, N. Y.: Free Market Books, 1978). Přetištěno v Misesově knize „The Causes of the Economic Crisis: And Other Essays Before and After the Grat Depression (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 2006).
(7)  Studenti platili malý poplatek za seminář. (Pozn. překladatele: Mises se později stal na univerzitě neplaceným mimořádným profesorem).
(8)  Jacques Rueff, „The Intransigence of Ludwig von Mises“, v Mary Sennholz, ed. On Freedom ad Free Enterprise: Essays in Honor of Ludwig von Mises (Princeton, N. J.: D. van Nostradan, 1956), str. 15-16.

 

Pokračování za týden a půl