Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. 4. 2020

Ludwig von Mises: základy III

[Přeloženo z originálu „The Essential von Mises“ od Murraye N. Rothbarda. Původně vyšlo roku 1973]

 

III. Mises o hospodářském cyklu

 

V knize „The Theory of Money and Credit“ byly obsaženy přinejmenším základy ještě jednoho vynikajícího úspěchu Ludwiga von Misese: dlouho hledané vysvětlení mysteriosního a znepokojujícího ekonomického fenoménu — hospodářského cyklu. Od doby rozvinutí průmyslu a pokročilé tržní ekonomiky v pozdním 18. věku si pozorovatelé povšimli, že tržní ekonomika je předmětem zdánlivě nekonečné série střídajících se boomu a úpadků, expanzí, někdy eskalujících do pádivé inflace nebo těžké paniky a deprese.

 

ludwig-von-mises-576x720.jpg


Ekonomové se pokoušeli o mnoho vysvětlení, ale i ta nejlepší trpěla jednou základní vadou: nikdo z nich se nepokusil integrovat vysvětlení hospodářského cyklu s obecnou analýzou ekonomického systému, s „mikro“ teorií cen a produkce. Ve skutečnosti tak bylo těžké učinit, protože obecná ekonomická analýza ukazovala, že tržní ekonomika má tendenci směřovat k „rovnováze“ (ekvilibru), s plnou zaměstnaností, minimálními chybami v předpovědích apod. Odkud je potom trvalá série boomů nebo úpadků?


Ludwig von Mises viděl, že protože tržní ekonomika nemůže sama vést k trvalému kolu boomů a úpadků, vysvětlení musí ležet mimo trhy: v nějaké vnější intervenci. Postavil svoji velkolepou teorii hospodářského cyklu na třech dříve nepropojených elementech. Jedním byla Ricardiánská demonstrace způsobu, jakým vláda a bankovní systém obvykle rozšiřuje peníze a úvěr, vyhání do výše ceny (boom) a zaviňuje odliv zlata a následnou kontrakci peněz a cen (úpadek). Mises zjistil, že toto bylo výborným předběžným modelem, ale nevysvětlovalo to, jak byl výrobní systém hluboce ovlivněn boomem nebo proč by deprese měla být potom nevyhnutelná. Druhým elementem byla Böhm-Bawerkovská analýza kapitálu a struktury výroby. A třetím byla demonstrace významu rozdílu mezi „přirozenou“ úrokovou mírou (míra úroku bez vlivu expanze bankovního úvěru) a mírou ve skutečnosti ovlivněnou bankovními půjčkami pro výrobní systém a ceny od švédského „Rakušana“ Knuta Wicksella (1851–1926). 


Z těchto tří důležitých, ale rozptýlených teorií Mises vytvořil svoji velkolepou teorii hospodářského cyklu. Do (relativně) hladkého fungování a harmonie tržní ekonomiky přichází expanze bankovního úvěru, povzbuzovaná a podpořená vládou a její centrální bankou. Jak banky rozšiřují nabídku peněz (bankovky a deposita) a půjčují nové peníze byznysu, stlačují úrokovou míru pod „přirozenou“ míru, neboli míru časových preferencí, tj. míru svobodného trhu, která odráží dobrovolný poměr mezi spotřebou a investicemi veřejnosti.


Jak je úroková míra uměle snížena, byznys si bere nové peníze a rozšiřuje strukturu výroby, přidává kapitálové investice, zvláště ve „vzdálenějších“ stádiích produkce: v dlouhodobých projektech, výrobě strojů, průmyslových surovinách a podobně. Nové peníze jsou použity k přeplácení mezd a jiných nákladů a k přemístění zdrojů do těchto ranějších „vyšších“ řádů investic. Poté, co pracující a jiní výrobci obdrží nové peníze, přičemž jejich časové preference zůstávají nezměněny, budou utrácet ve svém původním poměru mezi spotřebou a úsporami. Ale to znamená, že veřejnost nebude dosti spořit, aby bylo možno nakoupit investice učiněné do vyšších řádů produkce, a kolaps toho-to byznysu a investic se tak stane nevyhnutelným. Recese nebo deprese je potom nahlížena jako nevyhnutelné přizpůsobení výrobního systému, při kterém trh likviduje špatné „nadměrné investice“ z doby inflačního boomu a vrací se k poměru spotřeby a investic, který je preferovaný spotřebiteli.


Mises tak poprvé integroval vysvětlení hospodářského cyklu s obecnou „mikroekonomickou“ analýzou. Inflační expanze peněz skrze vládou řízený bankovní systém vytváří přeinvestování v odvětvích kapitálových statků a podinvestování v odvětvích výroby spotřebních statků, a „recese“ nebo „deprese“ je nutným procesem, při kterém trh likviduje pokřivení z doby boomu a navrací se k systému výroby svobodného trhu, který je organizován k tomu, aby sloužil spotřebitelům.


Náprava přichází tehdy, když je přizpůsobovací proces dokončen. Závěry stran politiky, které plynou z Misesovy teorie, jsou diametrálně v protikladu k současné módě, jedno zda „Keynesiánské“ anebo „post-Keynesiánské“. Jestliže vláda a její bankovní systém provádějí inflaci úvěru, je Misesovým receptem za
(a) zastavit rychle inflaci a za
(b) nezasahovat do recesního přizpůsobení, nedržet vysoko mzdové sazby, ceny, spotřebu anebo špatné investice, tak aby bylo umožněno nutnému likvidačnímu procesu dělat svoji práci tak rychle a hladce, jak je to jen možné. Tento recept je přesně stejný, pokud už je ekonomika v recesi. 

 

Pokračování za týden.