Jdi na obsah Jdi na menu
 


Levicoví libertariáni

12. 5. 2020

[Autor Lew Rockwell. Vyšlo jako 6. kapitola v knize “Against the Left: A Rothbardian Libertarianism”]

 

Táhni ty nácku!

Retard Bizonov, taky "libertarián"

 

Marxisti byli notoricky známí pro rivalitu i nad nejjednoduššími rozdíly. Jedna skupina se oddělila od druhé, obrátila pořádek slov skupiny, od které se oddělila a prohlásila sama sebe za novou a čistou skupinu. První skupina byla, novou skupinou prohlášena jako část fašistické konspirace k potlačení přicházejícího triumfu pracujících, ačkoliv rozdíly mezi těmito dvěma skupinami byly zcela nezjistitelné i expertům. Neformální debaty vedené mezi libertariány v těchto časech o tom, zda lidé mají být „thick“ (progresivní) nebo „thin“ (zásadoví) libertariány, jsou jiného charakteru. Zasahují samotné jádro toho, co je to libertarianismus. 

 

 

vasekveselka.jpg
Typický levicový libertarián dneška

 

Zásadoví (thin) libertariáni věří v princip neagrese, že někdo nemůže iniciovat fyzické násilí proti někomu jinému. Zásadový libertarián sám sebe považuje jednoduše za libertariána bez přívlastků. Většina progresivních libertariánů pravděpodobně věří v princip neagrese, ale také věří, že zápas za svobodu musí být koherentní, libertariáni musí být oddáni také návrhům jiných názorů. Předtím, než budu pokračovat, nechte mne předejít jedné námitce. Neměl bych trávit svůj čas útoky na stát namísto nad kritikou jiných libertariánů? Během let na LewRockwell.com jsme nenechali žádný kámen neotočený, abychom ukázali zla a lži státu a budování libertariánské alternativy. Jako důkaz svědčí moje kniha, která v této tradici pokračuje: Against the State: An Anarcho-Capitalist Manifesto. 

 

Za druhé, není nic špatného na tom, co někteří lidé haní jako „rivalitu“. Zdvořilá výměna idejí je to, co umožňuje vývoj škol myšlení. A souhlasím s Tomem Woodsem: není pravou, jak mnozí prohlašují, že libertariáni jsou unikátně náchylní ke sporům mezi sebou. Stačí pozorovat Demokraty, Republikány, domovnické asociace, Katolíky, Protestanty, Muslimy – nebo ostatně vlastně kohokoliv. Zastánci progresivního libertarianismu [v České republice: Liberální institut a část lidí na fóru Svobodný přístav, v USA třeba J. F. Tucker a Cato institut, pozn. překladatele] navrhují, aby libertariáni byli vázáni obranou něčeho většího, než je jen princip neagrese, a že libertarianismus zahrnuje závazky, které jdou za toto dále. Jeden takový zastánce nedávno řekl, „Mám problém, abych věřil tomu, že libertariánská filosofie je zaměřena jen na vlastnictví a nepatřičné použití síly.“ Ale bez ohledu na to, jak těžké může být pro takovou osobu v toto věřit, je to přesně to, co je libertariánstvím, a to je vše. Někteří libertariáni nám řekli ano, ano, libertarianismus je o neagresi a soukromém vlastnictví a všem tomto, ale to je jen část většího projektu oponujícího všem formám útlaku, jedno zda uvaleného státem anebo ne. Toto má pro progresivní libertariány dva důsledky. Za prvé oponovat státu není dostatečné; opravdový libertarián musí oponovat různým jiným formám útlaku, ačkoliv některé z nich nezahrnují fysickou agresi [ani vyhrožování fysickou agresí, pozn. překladatele]. Za druhé, libertarianismus by měl být podporován, protože omezení anebo zrušení státu přinese jiné druhy výsledků, které mnoho progresivních libertariánů podporuje: menší firmy, více zaměstnaneckých družstev, více ekonomické rovnosti apod. 

 

Pojďme vyhodnotit tyto důsledky jednu po druhé. Tvrzení, že není dostatečné pro libertariány, aby oponovali agresi, znamená spadnout do stejné pasti, která zničila prvně klasický liberalismus a transformovala ho do moderního liberalismu. Jak se potom všem stal klasický liberalismus 18. a 19. věku státem posedlým liberalismem 20. a 21. věku? Jak se kdysi ctihodné slovo liberalismus poprvé krát zvrhlo? Přesně kvůli progresivismu (thickism). Jistě liberálové 20. století říkají, my dáváme přednost svobodě, ale protože jen negativní svoboda – tj. restrikce stran státu – se nejeví jako přínosná pro úspěšné rovnostářské výsledky, potřebujeme více než toto. Navíc pro omezení nějaké aktivity státu, potřebujeme rozšíření jiné formy státních aktivity. Potom všem, noví liberálové řeknou, státní útisk není jedinou formou útlaku ve světě. Je zde chudoba, která omezuje schopnost lidí činit své životní volby. Je zde soukromé vlastnictví, které omezuje lidskou schopnost činit volby. Je zde diskriminace, která omezuje příležitosti lidí. Je zde spílání, kvůli kterému se lidé cítí špatně. Zaměřit se jen na stát znamená pominout tyto reálné formy škod, tvrdí noví libertariáni. 

 

Zní to povědomě? Není to přesně to, co mnoho progresivních (thick) libertariánů nyní říká? Útočit na stát není dostatečné, slyšíme. Musíme útočit na „patriarchát,“ hierarchii, nerovnost a tak podobně. Progresivní libertariáni můžou mezi sebou nesouhlasit ohledně toho, co dodatečné závazky libertarianismu znamenají, ale všichni souhlasí, že libertariáni nemůžou jednoduše být oddáni jen vymýcení iniciace fysického násilí. 

 

Jestliže nějací libertariáni si přejí nebo pracují směrem ke společnosti, která odpovídá jejich ideologickým preferencím, jsou samozřejmě volní, aby tak činili. Ale je pro ně špatné – zvláště pokud trvají na velkém stanu v rámci libertarianismu – uvalit na jiné libertariány jakoukoliv výstřední faleš, kterou přihodí k naší ctihodné tradici, aby naznačili, že lidé, kteří nesdílejí tyto další ideologie, nemůžou být skutečnými libertariány, nebo naznačují to, že by bylo „vysoce nepravděpodobné“, aby někdo, kdo selhává v tom, aby se těchto ideologií držel, mohl opravdu být libertariánem. No, to, že to jsou ti samí lidé, kteří si stěžují na „netoleranci“, je jen do nebe volající ironie.

 

"Tím pádem nebezpečí progresivního libertariánství netkví jednoduše v tom, že velká část americké populace neprojde jeho vstupními podmínkami - tedy, že nebude zjišťovat každých deset minut, o čem nás televizní stanice MSNBC informuje, že je přijatelné si myslet a říkat. Nebezpečí je v tom, že progresivní libertariánství bude importovat svá ostatní témata, jež, podle jejich vlastního doznání, nezahrnují iniciaci fysického násilí, do libertariánství samotného. Tím jej promění v něco zcela jiného od přímočarého a elegantního morálního a společenského systému, který jsme po generace obhajovali."

 

Nyní k druhému důsledku, oponování státu by se mělo dávat přednost, protože to povede k rovnostářským výsledkům. (Samozřejmě zrušení státu nutně zvýší úroveň rovnostářství z pohledu stavu; nerovnost stavu mezi úředníky státu na jedné straně, kteří dnes mohou provozovat všechny druhy morálních ohavností s legitimitou státu, který je podporuje, a obyčejnými lidmi, kteří jsou poutáni tradičními morálními pravidly stran krádeže a agrese, na druhé straně, nebude existovat, když stát zmizí.) Ale co když tomu tak není? Tvrzení, že firmy budou mít tendenci být menší na svobodném trhu, a že vládní politiky podporují velké podnikání, je příliš povrchním tvrzením o příliš komplexním fenoménu. Co když absence státu nepovede k žádné změně ve velikosti firem anebo ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec anebo v nerovnosti bohatství? 

 

V takovém bodě, otázka bude: jakému principu budou progresivní libertariáni více oddaní, neagresi anebo rovnostářství? Co když si budou muset vybrat? Podobně nenávist některých klasických liberálů proti církvi, tyto motivovala ke konfiskaci církevního majetku a uvalení restrikcí na různé druhy církevních aktivit. Když došlo k volbě mezi jejich vírou ve svobodu a jejich osobní nenávistí k církvi, jejích osobní nenávist zvítězila a jejich údajný zásadový odpor k násilnosti byl dočasně odložen.

 

Jak se lidé dostanou k libertarianismu není také podstatné. Jsou zde různé školy myšlení, které ústí do principu neagrese. Jistě, můžeme samozřejmě debatovat, jak přesně vzniká agrese v určitých případech a jiné základní otázky v rámci obecného rámce nepřípustnosti agrese. Ale jestliže škola myšlení, ke které patříte, směřuje jen částečně směrem k neagresi, není to příklad toho, že jste objevili nejnovější anebo lepší formu libertariánství. Takový případ jen znamená, že jste částečným libertariánem, ne jiným druhem libertariána. 

 

Ať se tvrdí to, že právo na sebeobranu je „rasistické“, že Bitcoin je „rasistický“ nebo že by libertariáni měli odhodit „privilegia bílých“ – všechno toto je podporováno libertariány tvrdícími, že se posunuli dále za naši údajnou fixaci na princip neagrese – různé formy progresivního libertariánství činí zmateným jádro učení toho, v co věříme. Žádný z těchto zájmů nemá ani kousek společného s libertariánstvím. Všechny tyto dodatečné nároky odvádějí od ústředního principu: pokud oponujete iniciaci fysického donucení, jste libertarián. Tečka. Jak obtížné to bylo?