Jdi na obsah Jdi na menu
 


Keynes a komunisté

14. 11. 2020

[Autor: Ralph Raico. Vyšlo dne 30. VIII. 2019 na www.mises.org]

 

V akademické obci je široce rozšířeným názorem, že John Maynard Keynes (1883-1946) byl modelovým klasickým liberálem v tradici Lockeho, Jeffersona a Tocquevilleho. Jako tito muži, má se běžně za to, že Keynes byl upřímným, opravdovým, příkladným člověkem s vírou ve svobodnou společnost. Pokud se odlišoval od klasických liberálů v některých zřejmých a důležitých názorech, bylo to jednoduše proto, že zkoušel zmodernizovat zásadní liberální ideje tak, aby odpovídali nové době. Ale pokud byl Keynes takovým modelovým zastáncem svobodné společnosti, jak si máme vysvětlit jeho podivné komentáře z roku 1933 podporující, ačkoliv rezervovaně, společenské "experimenty", které probíhaly v tu dobu v Itálii, Německu a Rusku? A co jeho divný úvod německého překladu jeho knihy Obecné teorie z roku 1936, kde píše, že jeho přístup k ekonomické politice je mnohem lépe vhodný pro totalitářský stát jako je ten, který provozují nacionální socialisté, než, pro příklad Británii?

 

j.-m.-keynes.jpg

 

Keynesovi obránci se snaží minimalizovat význam těchto tvrzení, využívajíce různé dvojsmysly. Ale nikdo z nich, co vím, se nikdy neobtěžoval postavit k jednomu dosti jednoznačnému prohlášení Keynese. To bylo obsaženo v krátkém rozhlasovém rozhovoru, který poskytl v červnu 1936 BBC, v seriálu "Knihy a autoři" a může být nalezeno ve svazku 28 jeho sebraných spisů. V tomto rozhovoru jediná kniha, kterou se Keynes zabývá v celém čase, je tehdy publikovaný masivní svazek od Sidney a Beatrice Webbových "Sovětský komunismus" (První edice nesla podtitul "Nová civilizace?", v pozdějších vydáních byl tento podtitul vypuštěn.) Jako vůdci Fabiánské společnosti, Webbovi pracovali po desetiletí za dosažení socialistické Británie. Ve 30. letech se z nich stali nadšení propagandisté nového režimu v komunistickém Sovětském svazu - slovy Beatrice, "zamilovali se do sovětského komunismu". (Co nazývala láskou, její vyvdaný synovec Malcom Muggeridge označil za "tupé pochlebování".)

 

Během jejich tří týdenní návštěvy Ruska, kde, jak se chvástal Sidney, s nimi bylo nakládáno jako s „novým typem královské vznešenosti“, jim sovětské autority dodali fakta a statistiky pro jejich knihu. Komunisté byli velmi spokojeni s konečným výsledkem. V Sovětské svazu samém byl „Sovětský komunismus“ režimem přeložen, publikován a propagován; jak tvrdila Beatrice: „Sidney a já jsem se stali v Sovětském svazu ikonami.“ Od té doby, co se „Sovětský komunismus“ objevil, byl nahlížen jako vrcholný příklad pomoci a útěcha četných dalších cestovatelů do Stalinova teroristického státu. Jestliže byl Keynes liberál a milovník svobodné společnosti, očekával by jeden, že jeho recenze bude kousavým odsouzením. Ale opak je pravdou.

 

* Podpořte tento web *

 

Ve svém rozhovoru prohlašoval, že "sovětský komunismus" má být knihou, "u které každý seriózní občan udělá době, když ji prozkoumá". "Až doposud se události v Rusku odehrávaly příliš rychle a mezera mezi 'profesemi od papíru' a aktuálními výkony byla příliš široká pro to, aby byla možná řádná úvaha. Ale nový systém nyní úspěšně vykrystalizoval, aby mohl být podroben pozorování. Výsledek je působivý. Ruští inovátoři prošli nejen revolučním stupněm, ale také stupněm doktrinářským." 

 

„Je zde ponecháno málo anebo nic, co by neslo nějaký speciální vztah k Marxovy a Marxismu pro odlišení od jiných systémů socialismu. Jsou zaměstnáni rozsáhlým administrativním úkolem pro vytvoření kompletně nového souboru společenských a ekonomických institucí pracujících hladce a úspěšně na území tak rozsáhlém, že pokrývá jednu šestinu souše světa. Metody se pořád rychle mění jako odpověď na zkušenosti. Empirismus a experimentalismus největšího rozsahu, o který se kdy bylo usilovalo ze strany nezaujatých administrátorů, je v chodu. Mezitím nám Webbovi umožnili vidět směr, kterým se věci jeví pohybovat, a jak daleko se tyto dostaly.“ 

 

Británie, domnívá se Keynes, má mnoho, co se učit z díla Webbových: „Zanechává mne toto dílo se silnou touhou a nadějí, že v této zemi můžeme objevit to, jak zkombinovat neomezenou připravenost k experimentování se změnami v politických a ekonomických metodách a institucích, a zároveň uchovat tradicionalismus a jakýsi druh konzervatismu, šetrnému ke všemu, co má lidská zkušenost za sebou, v každém oboru vědomí a jednání. (Povšimněte si mimochodem, ústupků a záměrné nekonzistence typické pro mnohé Keynesovo filosofování - "neomezovaná připravenost pro experimentování" má být kombinována s "tradicionalismem" a "opatrným konzervatismem.")

 

V roce 1936 nikdo nemusel být závislý na klamné propagandě Webbových stran informací o Stalinově systému. Eugene Lyons, William Henry Chamberline, Malcom Muggweride sám a jiní odhalili krutou pravdu o umrlčí kobce, která předsedá Keynesovým "nezaujatým administrátorům". Kdokoliv ochotný poslouchat, se mohl dovědět skutečnosti týkající se teroristickému hladomoru v ranných 30. letech 20. století, rozsáhlém systému otrokářských pracovních táborů a téměř universální bídě, která plynula ze zrušení soukromého systému vlastnictví (výrobních faktorů). Pro ty, kteří nebyli zaslepeni "láskou", nebylo těžké poznat, že Stalin zřídil modelový zabijácký stát 20. století. V Keynesových poznámkách a v nedostatku jakéhokoliv zájmu o ně mezi jeho stoupenci, nalézáme opět, bizarní dvojitý metr, na který upozornil Joseph Sobran: jestliže by nějaký oslavovaný autor řekl něco podobného o nacionálně socialistickém Německu v roce 1936, jeho jméno by bylo špiněno do dnešních dnů. Přes zlo, jakým se nacionální socialisté stali, v roce 1936 jejich oběti obnášeli malý zlomek obětí komunismu. Co vysvětluje Keynesovo ocenění knihy Webbových a sovětského systému? Je zde jen malá pochybnost, že hlavním důvodem je pocit, který sdílel s těmito dvěma Fabiánskými vůdci: hluboce zakořeněná nenávist k vyhledávání zisku a kapitalistům.

 

Podle jejich přítelkyně a Fabiánské kolegyně Margaret Cole, to byl morálníma duchovním smysl, že Webbovi hleděli na Sovětský svaz jako "naději pro svět". Pro ně "nejvíce vzrušující" ze všeho byla role Komunistické strany, kterou Beatrice držela za "náboženský řád", angažovaný ve vytvoření "komunistického svědomí". Již v roce 1932 Beatrice oznamovala: „Tj., protože věřím, že přichází den pro změnu od egoismu k altruismu – jakožto hlavnímu pramenu lidského života – tak jsem komunistkou.“ V kapitole „Na místo zisku“ v „Sovětském komunismu“ Webbovi blouzní o nahrazení peněžních motivů rituálem „hanby mizerům“ a komunistickou sebekritikou. Až do úplného konce svého života v roce 1943, Beatrice pořád velebila Sovětský svaz pro „mnohotvárnou demokracii, jeho pohlavní, třídní a rasovou rovnost, plánovanou výrobu pro komunitní spotřebu a nade vše za jeho penalizaci motivů hledání zisku. 

 

Pokud jde o Keynese, jeho dlouholetý odpor k finančním motivům lidského jednání se rovnal obsesi. Díval se na snahu o peníze "jako na centrální etický problém moderní společnosti", a po své vlastní návštěvě Sovětského svazu velebil potlačení peněžních motivů jako "obrovskou inovaci". Pro něj, jako pro Webbovi, to bylo podstatou "náboženského" elementu, který odhalili a obdivovali na komunismu. Pozoruhodným rysem Keynesova ocenění Sovětského systému je totální nedostatek ekonomické analýzy. Keynes se jeví jako lehkovážně nevědomý stran toho, že zde může existovat problém racionální ekonomické kalkulace za socialismu, jak načrtl o rok dříve svazek redigovaný F. A. von Hayekem "Collectivist Economic Planning", který uváděl seminární esej z roku 1920 od Ludwiga von Misese "Economic Calculation in the Socialist Commonwealth."

 

Ekonomové diskutovali o této otázce po roky. Vše, o co měl Keynes na starosti je vzrušující velký experiment, úctu vzbuzující rozsah společenské změny, která se udává v Sovětském svazu za řízení těchto "nezaujatých administrátorů". To nám na mysl navozuje komentář Karla Brunnera stran Keynesova názoru na společenské reformy: "Člověk si stěží mohl myslet z materiálu těchto esejí, že by je napsal sociální vědec, i ekonom. Jakýkoliv sociální snílek z řad inteligence by je mohl vytvořit. Rozhodujícím otázkám se zde nečelí anebo nejsou vysvětleny." 

 

Ne, Keynes nebyl „modelovým klasickým liberálem“, ale spíše etatistou a apologetem nejhorších režimů století. Ti, jež jako Mises rozumí politickým důsledkům jeho ekonomické teorie, budou stěží překvapeni.