Daňové návrhy proti pokroku a demokracii
[Vyšlo dne 3.III.2026 na Mises.org. Autor Jesús Huerta de Soto]
Stalo se módou věřit v to, že nerovnost a „extrémní“ bohatství kompromitují demokracii, a že následkem toho musí být daně na vysoké příjmy a bohatství ještě více zvýšeny. Několik levicově orientovaných ekonomů (jako Krugman, Stiglitz a Zucman) a politických a společenských vůdců tuto myšlenku podporuje, což lehce najde odezvu u občanů zatížených břemen stagnujících reálných mezd ve společnosti postižené sklerózou zaviněnou státním intervencionismem a ohromnými regulacemi. Stojíce před zjednodušenými slogany a demagogickou manipulací navrhují tito, že pokud by „ti nahoře“ platili více, bude společenská „smlouva“ posílena a demokracie bude očištěna, je povinností každého dobrého ekonoma položit několik nepohodlných otázek. Pro příklad, kdo nakonec bude platit více: karikovaní bohatí anebo obyčejní pracující ve formě míst s nižšími výdělky a nižší budoucí mzdou? A jaké to vše má skutečné důsledky pro demokracii?
No, ekonomická věda je paličatá: zvyšování daní bohatým trestá úspory, investice, inovace, akumulaci kapitálu a podnikatelskou kreativitu, a tak snižuje výrobu a reálné mzdy většiny lidí. Ve stejný čas to dále rozšiřuje diskreční moc politiků pro to, aby mohli udělovat privilegia a dotace zájmovým skupinám a kupovat si hlasy voličů, které jsou nutné k tomu, aby zůstali u moci. To vše vede k tomu, že to oslabuje rovnost před zákonem, kterou zdravá demokracie vyžaduje.
Předpokládejme, že zde jsou dva pracovníci – jeden indický a jeden americký – se stejnou pracovní dobou a vykazující stejné pracovní úsilí. První z nich pracuje s primitivními nástroji a nespolehlivou závlahou a hnojivem; druhý pracuje s moderním traktorem a má ke své potřebě nejmodernější závlahu a hnojiva. Kdo vydělá mnohem větší mzdu? Jasně ten druhý a to díky té skutečnosti, že je mnohem produktivnější, ne kvůli státním regulacím, veřejnému utrácení nebo přerozdělování příjmu. Je to jednoduše kvůli většímu množství a větší kvalitě kapitálového vybavení, které činí pracovníka mnohem produktivnějšího. No, pokutovat daňově ty, které spoří, akumulují finance, inovují a investují právě do takovýchto kapitálových statků, je nejjistější cestou ke zpomalení a zastavení růstu mezd.
Udělejme si trochu výpočtů: zdanění bohatství 3,5 % za rok znamená, že pro příklad po 10 letech zmizí více než 40 % kapitálových statků, které by mohly být naakumulovány a k dispozici pracujícím, jde o pro ně ohromné náklady ve formě ušlého budoucího nárůstu mzdy. Předpokládejme nyní, že demagogie nakonec zvítězí a 80 miliardové jmění španělského miliardáře Amancia Ortegy bude vyvlastněno, aby bylo rozděleno dvěma miliardám chudých lidí ve světě, kteří obdrží 40 euro na osobu. Vážně může někdo tvrdit, že toto vylepší demokracii? Protože náklady, co se týká prosperity, životního standardu a společenské soudržnosti budou ohromné: uzavřené firmy nebo firmy bez kapitálu, zrušené investice, zablokované inovace a nad vše ještě zničená pracovní místa a málo kvalifikovaná práce za nízkou mzdu. K tomu musíme přidat sloní nárůst státu, byrokracie a politického kmotrovství. Protože čím více stát vybere, tím více diskreční moci získá, tím větší úsilí a vynalézavosti „dobyvatelů renty“ (rent-seekers), lovců dotací a lobbistických skupin bude věnováno na zajištění určitých výhod, což dále bude ničit demokracii a vládu práva. No, jak bude kořist, která se přerozděluje růst (jen v krátkém období) v souvislosti se zpomalujícím se ekonomickým rozvojem, jsou podněcovány společenské konflikty, které se stávají neřešitelnými v rostoucí měrou se polarizujícím prostředí, které překáží demokracii nebo činí fungování demokracie nemožným.
Ve zkratce, zdanění „proti bohatým“ vážně škodí pracujícím, zvláště těm více zranitelným, zatímco zároveň ničí a dále poškozuje demokracii. No, měl by být aplikován recept, který zvrátí společenskou a demokratickou krisi naší doby, která je nevyhnutelným následkem viru etatismu, který nás zasahuje, a který je přesně opačný: nízké a jednoduché daně, eliminace daní na úspory a bohatství, právní jistota, respekt k soukromému vlastnictví, obecná deregulace a striktní omezení veřejných výdajů tak, aby se zabránilo neproduktivní politické kastě v tom, aby mohla plenit a přerozdělovat – pomocí nakupování hlasů voličů – bohatství těch, kteří je vytvářejí se svým úsilím a podnikatelskou kreativitou.