Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Vyšlo dne 3.VIII.2026 pod názvem „What Would happen if Spain had n Open Border with Morocco“ na webu Mises.org; Autor Ryan McMaken] 

Minulý týden více než 50 000 lidí nelegálně vstoupilo do španělské exklávy Ceuta, která má běžně populaci 80 000 obyvatel. Ceuta je umístěna na severoafrickém pobřeží a sdílí hranici s Marokem, arabsky mluvící zemí s populací 36 milionů obyvatel. Mnoho migrantů se protlačilo skrze hraniční bariéry, tisíce dalších uplavalo krátkou vzdálenost, aby obešli pozemní překážky. Ceuta - podobně jako další španělská exkláva Melilla - dlouhodobě čelí významným výzvám stran udržení integrity svých hranic s okolním marockým územím.

Španělská města v exklávách (zároveň i enklávách) jsou plnohodnotným španělským teritoriem - tj. obyvatelé mají stejný právní status jako španělští residenti na pevnině. Tak, potencionální maročtí migranti hledí na trvalý pobyt v Ceutě - legální nebo nelegální - jako na prostředek k získání trvalého pobytu ve Španělsku. Skrze Schengenskou dohodu by jim to garantovalo přístup do celé Evropské unie. Navíc standard života ve španělských městech-exklávách - stejně jako ve zbytku Evropské unie - je mnohem vyšší, než na okolním marockém území. V Ceutě, pro příklad, je HDP na hlavu zhruba 24 000 dolarů. V Maroku je HDP na hlavu méně než 5 000 dolarů.

Maroko je policejní stát s relativně slabou ekonomikou. Není v něm žádná svoboda slova a veřejné odmítnutí islámu je považováno za kriminální čin. Není těžké vidět, proč průměrný Maročan - tj. lidé, kteří nejsou členy vládnoucí kleptokratické oligarchie - čelí enormnímu pokušení emigrovat do Ceuty nebo Melilly, pokud se naskytne příležitost.

Důvody pro náhlou, mohutnou a patrně koordinovanou masovou migraci z minulého týdne se diskutují. Ale tento případ nabízí důležitý příklad toho, proč zastánci otevřených hranic odmítají čelit složitějším geopolitickým otázkám, které s imigrací souvisejí. Zřídka - pokud vůbec - obhájci otevřených hranic probírají pravděpodobné výsledky politiky otevřených hranic pro nějakou společnost, která sdílí pozemskou hranici s mnohem chudším a lidnatějším státem. Situace v Ceutě pomáhá ukázat proč.

Obhájci otevřených hranic mají tendenci trvat na tom, že efekty masové imigrace jsou téměř zcela ekonomického rázu jako úroveň zaměstnanosti a produktivity práce. [1] Není jasné, zda jde o úmyslné vyhýbání se nebo o obyčejnou naivitu, co se týká reality geopolitiky. V každém případě historická zkušenost naznačuje, že v reálném světě, neomezovaná migrace pravděpodobně často povede k politickému zvratu, občanským nepokojům a násilným represáliím. Vlády světa toto samy samozřejmě vědí, což je důvod proč mnoho zemí používá migraci jako nástroj ve své strategické politice. Tak, není vůbec překvapivé, že je zde mnoho zpráv, které tvrdí, že marocká vláda v Rabatu aktivně podporovala migraci z minulého týdne, jakožto část své zřejmé politiky k převzetí kontroly nad španělskými exklávami.

Jak bylo naznačeno minulý týden při událostech v Ceutě a Melille - kde celkový počet migrantů překonal 50 procent celé populace daného území - důsledky migrace jdou zřetelně daleko za pouhé ekonomické otázky. Skutečně, pokud by se hranice Ceuty a Melilly opravdu otevřely všem potencionálním migrantům, jistě by to téměř jistě znamenalo rychlé zbavení volebního práva domorodých Ceuťanů a Melillanů. Také by to pravděpodobně znamenalo rychlou de facto anebo de jure anexi ze strany Maroka. Tj. domorodá populace by byla rychle přečíslena i jen malou částí marocké populace. Domorodá populace těchto regionů by se rychle stala politickou menšinou a byla by nepodstatná pro vládu nad těmito městy.

Jakmile bude původní populace odsunuta do menšinového statusu, může být snadno oloupena. Majetek této menšiny, jejíž členové se narodili v této zemi - která bude odsouzena jako "kolonizátoři" marocké půdy – by se stal brzy, předmětem konfiskace, jak tato menšina rychle zjistí, jakožto reparace ve prospěch "vyššího dobra" "kolonizované" většiny. De facto vláda měst by se stala vládou lokální milice složené z etnických Maročanů - pravděpodobně s finanční a vojenskou podporou od Marockého státu. Nakonec by mohl být uspořádám plebiscit, aby se mezinárodní komunitě ukázalo, že "lid" Ceuty a Melilly si přeje radši vládu Rabatu než Madridu. Politika otevřených hranic by pro Ceutu a Melillu téměř jistě vedla ke zrušení politické autonomie, masovému drancování vlastnictví domorodců a šlo by o málo více než pouhé rozšíření militaristického Marockého státu.

Nic z toho se samozřejmě aktuálně nestalo, protože ani Španělsko ani jeho exklávy neotevřely hranice. I přes všechnu proimigrační rétoriku vládnoucí socialistické strany, Madrid ještě udržuje své hranice s Marokem a vyhostil desítky tisíc migrantů, kteří přišli minulý týden. Lehkost s jakou se téměř 60 tisíc migrantů přivalilo do města s jen 80 tisíci obyvateli, nicméně ukazuje, jak rychle se může politická a demografická realita změnit v tváří tvář nekontrolované migraci.

Ve svých vlastních textech o masové imigraci Ludwig von Mises tento problém rozpoznal. Poznamenal, že je pravdou, že některé velmi velké země jako Spojené státy by mohly potencionálně absorbovat velké počty migrantů za nějakou delší dobu. Na druhou stranu, tvrdil, že země s mnohem menší populací – Mises použil jako příklad Austrálii – by byly rychle zaplaveny imigranty z mnohem lidnatějších sousedních zemí. Mises poznamenal, že domorodá populace by se potom stala politickou menšinou a sestoupila by na politický status podobný populaci, která byla ovládnuta vojensky. 

No, obhájci otevřených hranic neochvějně ignorují dopady, které by měla masová migrace na malé země - a zvláště na malé bohaté země vedle velkých chudých zemí. Otevřely-li by takové země skutečně hranice, země jako Litva by přestaly existovat jakožto nezávislé entity téměř okamžitě. Jejich obyvatelstvo by bylo, použijeme-li slova von Misese, "vojensky obsazeno". A není to pouze pravdou jen pro národy, které jsou téměř nahoře, co se týká příjmů, jako je Španělsko nebo Litva. Pokud by Botswana pro příklad otevřela hranice se Zimbabwe a se Zambií, Beučuánci - jejichž počet je jen 2,3 milionu lidí - by byli brzy přečísleni nově příchozími ze sousedních zemí. Politické instituce by brzy odrážely bezradnost nové bečuánské menšiny. Majetek obyčejných obyvatel Botswany by pravděpodobně byl brzy "přerozdělen". A podobný osud by pravděpodobně potkal obyvatele Dominikánské republiky, pokud by otevřeli svoji hranici s lidnatějším Haiti.

Pro mnoho libertariánů toto představuje nepříjemný hlavolam [2], a ten je stejného druhu, který identifikoval Mises, ale nikdy s ním nebyl konfrontován. Mises, podobně jako většina libertariánů dával přednost volnému pohybu jak zboží tak osob, jakožto součásti laissez-faire ekonomické politiky. No, zboží a osoby jsou zásadně rozdílné v důležitém ohledu. Zatímco zboží je jednoduše neživým objektem, lidské bytosti nejsou jen ekonomickými subjekty. Jsou také politickými hráči. To vkládá do imigrace důležitý politický rozměr. Mises ho rozpoznal, když tvrdil, že strach z politických dopadů masové migrace "je oprávněný". Mises pokračoval: "Kvůli enormní moci, která je podřízena rozkazům státu, národnostní menšina musí očekávat od většiny jiné národnosti to nejhorší. Jakmile je státu přiznána rozsáhlá moc, kterou dneska má a o níž si veřejné mínění myslí, že stát má na tuto rozsáhlou moc právo, myšlenka na to žít ve státě, jehož vláda je v rukou členů cizí národnosti, je opravdu nepříjemná.“

Pokud použijeme Misesův rámec, vidíme, že případ Ceuty a Melilly, záplava ze strany místní etnické marocké populace by zcela obrátila moc státu proti etnické španělské populaci, která by se sama ocitla v menšině. Mises se jeví jako nezúčastněný, pokud jde o to se chopit politik, které přímo omezují pohyb osob za účelem vyhnutí se tomuto druhu politického otřesu. Ale, jak poznamenal libertariánský historik R. Raico, "Mises neměl žádnou teorii stran toho, jaké síly vytvářejí a udržují klasickou liberální společnost - vyjma neustávající racionální ekonomické argumentace.“ [3]

Tak, co by měl libertarián dělat? Měli by Ceuťané jednoduše otevřít hranice a věřit "racionálním ekonomickým argumentům", aby si zajistili svá práva pod novou marockou většinou? Zkušenost ukazuje, že sebeobrana skrze jiné prostředky by mohla být obhajitelná. Tyto "jiné prostředky" se jeví zahrnovat udržování jistého druhu hranic a omezení volného pohybu osob. Pro libertariány by to nebylo zřejmě uspokojující. Nicméně Raico tvrdí: "Volná migrace se jeví býti v jiné kategorii než jiná politická rozhodnutí, a to v tom, že její následky trvale a radikálně mění složení demokratického politického tělesa, které činí rozhodnutí. Ve skutečnosti je klasický liberální řád, tam kde existuje a do jakého stupně existuje, produktem vysoce komplexního kulturního rozvoje. Člověk by se pro příklad divil, co by se stalo s liberální společností Švýcarska za režimu 'otevřených hranic'." [4]

POZMÁMKY PŘEKLADATELE:

[1] Obávám se, že v zásadě jde spíše ze strany obhájců masové migrace pouze o jistý druh zástěrky anebo ekonomickým argumentům tito vůbec nerozumí. Pomocí ekonomie totiž lze při nejlepší vůli obhájit pouze výběrovou a nikoliv masovou migraci. Vezme pro příklad 40 migrantů, kteří se chtějí přestěhovat do země A. Z nich je 20 pracovitých a vzdělaných a po svém příchodu do země A pracuje a vytváří hodnoty bez toho aniž by prakticky čerpali nějaké sociální dávky. Více pracujících hlav vede k větší dělbě práce a tedy i k větší produkci, což více než vykompenzuje větší počet strávníků. Dalších 20 migrantů z těchto 40 migrantů, kterým se pracovat nechce, počítá s tím, že bude trávit svůj čas na sociálních dávkách anebo na uměle vytvořených pracovních místech s dotovanými platy apod. Máme tu naráz více hlav, ale bez větší dělby práce a bez větší produkce, ale za to tu máme více strávníků, kteří musí být dotováni domorodou populací, která se tak musí uskromnit. Pokud bych tento případ hodnotil jen a pouze z čistě ekonomického bodu pohledu, tak nejlepší ekonomické výkony zajistí pouze přijetí 20 pracovitých migrantů a odmítnutí 20 lenošných migrantů a nikoliv přijmutí všech 40 migrantů. Čili výběrová migrace. Takhle ale zastánci masové migrace vůbec neuvažují, v jejich očích jejich stát nemůže diskriminovat těch 20 líných imigrantů a musí je přijmout také, protože rasismus a tak dále. Dedukuji z toho, že ekonomické argumenty spíše hrají v případě migrace spíše jen nějakou zástěrku. Dalším problémem obhájců masové migrace je to, že v očích těchto lidí je každá kultura v podstatě stejně hodnotná. Kultura Papuánců je na stejné úrovni jako kultura česká. Z toho tak nějak plyne, že je v podstatě jedno, zda nějaká kultura ze světa zmizí, to úzce souvisí s jejich bojem proti údajnému rasismu.
[2] Poměry se přece jen mění a hodně libertariánů dneska považuje migraci za výdobytky státu blahobytu a/nebo migraci nepřátelsky naladěných migrantů za nepřijatelnou. U nás se zastánci masové migrace vyskytují v případě libertariánů v podstatě již jen ve Svobodném přístavu M. Urzy a v Institutu libertinských studií T. Pajonka a M. Pánka. Domnívám se, že dneska tvoří již mezi českými libertariány spíše menšinu a jejich vliv postupně upadá. 
[3] Článek je na Ludwiga von Mises poněkud přísný. Jednak Mises (1881-1973) strávil většinu života v době, kdy nepřipadala masová migrace za vymoženostmi státu blahobytu vůbec v úvahu. Nikdo nečekal na migrant se sociálním dávkami, sociálním bydlením, dětskými přídavky atd. Tyto záležitosti často byli k dispozici domorodcům pouze ve formě charity a svépomoci. Čili tento problém Mises řešit ani v podstatě nemusel. Lze však rovněž říci, že Mises nepovažoval migraci z kulturně velmi odlišného prostředí za dobrý nápad. Jeff Deist před čase k Misesovi napsal: "Přestože byl silně proti nacionalistický a proti kolonialismu, Mises rozuměl přirozenému strachu těch, co se obávali „záplavy“, když uznával Lockeho argument pro usídlení: ‚Averse, kterou většina lidí cítí vůči cizím národnostem a speciálně vůči jiným rasám je evidentně příliš velká, aby se dalo připustit pokojné usazení takovýchto antagonismů. Stěží si můžeme představovat, že Australané dobrovolně povolí imigraci evropských neanglických národů a je zcela mimo diskusi, že by měli povolit Asiatům vyhledávat práci a trvalé bydlení na jejich kontinentě. Australané anglického původu trvají na tom, že skutečnost, že to byli Angličané, kteří prvně zpřístupnili tuto půdu pro osídlení, dává Angličanům speciální právo výlučného vlastnictví celého kontinentu po všechny nadcházející časy.‘." (https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/ludwig-von-mises-o-imigraci.html). Konečně Mises nepovažoval za dobrý nápad ani migraci z kulturně relativně blízkého a civilizovaného prostředí, pokud šlo o migraci neloajálních národů. Ve své knize "Omnipotent Government The Rise of the Total State and Total War" jasně napsal: „Tato uvažování nejsou obhajobou pro otevření USA a britských dominií německým, italským a japonským imigrantům. Za současných podmínek by USA a Austrálie mohli jednoduše spáchat sebevraždu připuštěním nacionálních socialistů, fašistů a Japonců. Mohli by rovnou kapitulovat před fýrerem a japonským císařem. Imigranti z těchto totalitních zemí jsou dnes předvojem jejich armád, pátou kolonou, jejíž invaze by učinila všechny opatření na obranu bezcennými. Amerika a Austrálie si můžou zachovat svou svobodu, svoji civilizaci a svoje ekonomické instituce jen pevnými překážkami pro vstup poddaných diktátorů. Ale tyto skutečnosti jsou výsledkem etatismu. V liberální minulosti imigranti nepřicházeli jako předvoj dobývání, ale jako loajální občané svých nových zemí.“ (https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/totalni-valka.html). Tento argument je velmi dalekosáhlý a lze ho stěží přecenit. V podstatě říká, že to, jak vypadají vlády jednotlivých zemí, je určeno z velké míry míněním většiny obyvatelstva dané země. Dlouhodobě se nedá totiž vládnout vůči vůli většiny. Pokud jsou některé země chudobné a fungují špatně, je to především dáno jejich obyvateli. Pokud se tito obyvatelé ve velkém počtu přemístí jinam, vytvoří na daném území velmi pravděpodobně stejný systém vlády jako ve svém někdejším domově. Mieses se nakonec dostal k tomu, že považoval migraci za záležitost, která se nedá vyřešit jen a pouze na poli ekonomie. Nicméně Raicova poznámka o tom, že Mises v podstatě žádnou teorii stran toho, jaké síly vytvářejí a udržují klasickou liberální společnost, vyjma ekonomických argumentů, neměl, je docela relevantní.   
[4] Bohužel od doby tohoto Raicova tvrzení uběhl už nějaký ten pátek a Švýcarsko si podobně jako některé jiné země západní Evropy osvojilo politiku částečně otevřených hranic pro masovou migraci. Tak uvidíme k čemu to povede.