Jdi na obsah Jdi na menu

Základy Islámu a jejich výklad - recenze

12. 4. 2022

"Věž, že nevíra, bezbožnost, pochybnosti, novátorství, zbloudění a rozptylování v náboženství vznikaly vždy jen prostřednictvím řeči a těch, kdo řeči vedou, diskutují, dohadují se, sváří se a jsou domýšliví." (Imám al-Barbahárí)


"A kdo od novátora tvář odvrátí, toho srdce Bůh naplní vírou; kdo spílá novátorovi, tomu poskytne Bůh v den největší bezpečí; a toho, kdo novátora pokoří, vyzdvihne Bůh o sto stupňů do ráje." (Imám al-Barbahárí)

 

Kniha čili nový počin z nakladatelství Lukáše Lhoťana "Základy Islámu a jejich výklad" pojednává o základních ideových oporách islámské ortodoxie a je tvořena dvěma částmi, a to jednak ze spisu imáma ibn Hanbala (780-855) "Základy sunny" a za druhé spisu imáma al-Barbahárího (867-941) "Výklad suny." Důležité je také uvést, že spis ibn Hanbala je nutné chápat jako vyznání víry ortodoxního islámu, kdy šlo o reakci na (středověkou) muslimskou racionalistickou filosofii (tzv. mutazilité) (1).


Obecný úvod
Njeprve nějaký krátký obecný úvod. Islámská sunnitská právní věda (figh) vychází ze čtyř pramenů práva: Koránu; sunny (tradice proroka Mohameda uchovaná v hadísech); analogie (hledání principů, jež lze analogicky vztáhnout na další "analogické" situace neuvedené v Koránu a hadísech) a konsensu (konsensus muslimských věřících či přesněji obvykle teologů). Existují čtyři hlavní školy této vědy: Hanafiovská (vedle uvedených čtyř pramenů přidává i ještě osobní úvahu a ohled na blaho společnosti), Málikovská (vedle čtyř pramenů přidává už jen veřejný zájem), Šáfiovská (uznává jen čtyři uvedené prameny práva) a konečně Hanbalovská škola, která uznává v podstatě jen Korán a hadísy a důrazně se staví proti lidskému úsudku. Tato škola se rozšířila až v 18. století, kdy její vliv obnovil Muhammad ibn Abd al Wahháb a její myšlenky se staly základem wahhábismus, který následně silně ovlivnil Arabský poloostrov, ale také Afriku, Egypt, Indii a jeho vliv neslábne ani v současnosti (2).


Spis Imáma ibn Hanbala
Spis Imáma ibn Hanbala tvoří menší část knihy, ale je poměrně brzy zřejmé, jaké jsou jeho hlavní devizy o základech sunny: "Dodržování toho, čím se řídili druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a jejich napodobování. A zřeknutí se novot, neboť každá novota je zblouděním. I zanechávání sporů a sedávání se svévolníky i upuštění od hádek, debat a sporů o náboženství. Za sunnu považujeme skutky a slova Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Sunna vysvětluje Korán a je vodítkem k němu. V sunně se nepoužívá analogie ani připodobňování. A člověk si ji neosvojuje rozumem ani svévolí; naopak sunna spočívá v následování a zřeknutí se svévole." (3) Sunna je tak de facto nadřazená i samotnému Koránu. Teprve ona ho totiž dokáže řádně vyložit. Diskutovat se o ní nemá a musí být celá otrocky sledována. Ostatně to naznačují i další části spisu: "Součástí nezbytné sunny je to, že zřekne-li se člověk jediného jejího příznaku, nikdy ji nepřijal a nikdy v ni neuvěřil; a takový člověk nepatří mezi její stoupence. Mít víru v předurčení, ať už je dobré nebo zlé, a potvrzovat vyprávění o předurčení a mít v tato vyprávění víru. Nemáme se ptát proč ani jak, naopak tato vyprávění máme potvrzovat a věřit v ně, což je dostatečné i pro toho, kdo vyprávění nedokáže vysvětlit a kdo nemá dost rozumu na to ho pochopit. Takto to pro něj bylo učiněno dokonalým... Naopak člověk v ně musí věřit a nesmí z nich ani z jiných vyprávění, jež předávali důvěryhodní tradenti, zavrhnout jediné slovo. Člověk se nemá s nikým svářit ani dohadovat a ani se nemá učit diskutovat." (4) Čili pokud bude někdo uznávat celou sunnu, ale JEDNU věc z ní zavrhne, tak je v podstatě kacířem a nevěřícím (káfirem). Novoty jsou pak zcela vyloučené.  


Pár dalších zajímavostí ze spisu. Ten, kdo upustil od modlitby, se stal nevěřícím. Kdo od ní upustil, ten je bezvěrec a Bůh učinil jeho zabití dovoleným! Dále: "Je oprávněné kamenovat toho, kdo poté, co vstoupil v manželství, zesmilnil, pokud se přiznal nebo byl jeho čin prokázán. I Posel Boží... kamenoval a kamenovali i správně vedení vůdcové." Páteční modlitba za vůdcem je dovolená a úplná se dvěma rakami (část muslimské modlitby). Kdo je opakuj, ten je novátor, který upouští od vyprávění a jedná v rozporu se sunnou. (5)


Ibn Hanbal na druhou stranu žádal naslouchání a poslušnost vůdcům a knížeti věřících, ať už je zbožný, nebo hříšný, a tomu, kdo vykonává funkci chalífy a k němuž se lidé připojili a nalezli v něm zalíbení, i tomu, kdo nad nimi pozvedl meč tak, až se stal chalífou a byl nazván knížetem věřících. Navíc nikomu z lidí není dovoleno bojovat proti sultánovi ani proti němu povstat. Kdo tak činí, ten je novátor, který jedná v rozporu se sunnou a sešel z cesty (6). Něco takového musí znít velmi příjemně zvláště panovníkům na Arabském poloostrově. Ostatně tam hanbalovská právní věda převládá.


Maďarský badatel na poli islámu Ignác Goldziher napsal k hanbalismus, že: „Žádný z mnoha proudů islámské teologie nikdy nebyl a není poháněn duchem tak důsledným a energickým v odsuzování a stíhání bidy [tj. novoty případně i hereze, pozn. autora] jako škola, která uznává za svého zakladatele slavného imáma Ahmada ibn Hanbala, jehož jméno nese. Z této skupiny povstali nejhorlivější sunnitští fanatici, kteří co nejostřeji odsoudili všechny bidy v teologii, rituálu i každodenních zvycích. Kdyby se věci ubíraly směrem, který si hanbalité přáli, obsah islámu by se smrskl na to, čím byl v nejstarším medínském období. Přetavil by se do podoby, v níž se podle jejich představ nacházel v době ‚druhů‘.“ (7). Myslím, že tato citace spis Imáma ibn Hanbala velmi dobře vystihuje.


Spis Imáma al-Barbahárího
Imám al-Barbahárí, středověký muslimský teolog, je dnes populární mezi konzervativně smýšlejícími muslimy, hlavně salafisty. Jeho spis předkládaný knihou je delší než spis Imáma ibn Hanbala. Nese se však v podobném duchu: "Každá novota je zblouděním, a zbloudění a jeho stoupenci budou v ohni." Nebo jinde: "Věž, že lidé nikdy nezavedli žádnou novotu, dokud neopustili to, co se jí v sunně podobá. Měj se na pozoru před tím, co je zakázané, protože vše nově zavedené je novotou a každá novota je zblouděním, a zbloudění a jeho stoupenci budou v ohni." (8). Podobně, jiný verš: "Nikomu není povoleno přijímat za své to, čeho se nedrželi druhové Posla Božího... ani vyzývat k něčemu, co před ním nově zavedl některý z novátorů, protože pak by se takový člověk rovnal tomuto novátorovi. A kdo něco takového tvrdí nebo se k tomu hlásí, ten zavrhl sunnu, odporuje pravdě a společenství a schvaluje svévoli." (9).


A dále spis pokračuje v podobném duchu. Kdo se vědomě staví proti pravdě a odporuje zbožným, kteří byli před ním, zbloudil a na scestí svádí další lidi a je tak vzpurným satanem. Řeči, hádky, debaty a spory jsou novotou, vnáší do srdce pochybnosti, a to i když jeho majitel dosáhl pravdy a sunny. Řeči o Pánu byly nově zavedeny a jsou tedy novotou a zblouděním. Kdo vysloví nedobré slovo o druzích Posla Božího, čili Mohameda, ten je svévolník. Učenec je podle al-Barbahárího ten, kdo se řídí Koránem a sunnou, a to i když ví jen málo a nečetl mnoho knih. Naopak, kdo se staví proti Koránu a sunně, ten je novátorem, přestože zná mnohá vyprávění a četl mnoho knih (10).

 

morava.png


Dojde zde také i na kamenování, které je dle al-Barbahárího skutečné. Dovoleno je pak dokonce i otírání přes kožené papuče anebo modlitba v širokých kalhotách. Ukamenovaným pak snad může býti útěchou to, že je možné se za ně potom pomodlit. Krev muslima nesmí být prolita kromě tří případů. Cizoložství po uzavření sňatku, odpadnutí od přijaté muslimské víry a po zabití věřícího neprávem (11).


Samozřejmě podobně jako u ibn Hanbala nechybí chvála vůdců, ať už jsou dobří nebo špatní: "Naslouchání vůdcům a následování jich patří mezi to, co Bůh miluje a v čem nachází zalíbení. Kdo vykonává funkci chalífy na základě souhlasu lidí a jejich spokojenosti s ním, ten je knížetem věřících. Nikomu není dovoleno strávit, byť jen jedinou noc v domnění, že nemá žádného vůdce, ať už zbožného nebo hříšného." Jinde stojí, že není dovoleno bojovat proti sultánovi ani proti němu povstat, a to i kdyby byl nespravedlivý. Dále je svévolníkem ten, kdo proklíná sultána (12). Další text senese v dosti podobném duchu. A tedy uvedu už jen pár zajímavostí.


Ekonomové by měli zbystřit u tohoto verše: "Věž, že nákup a prodej jsou povoleny, pokud se prodává na muslimských tržištích v souladu s Knihou a sunnou a dokud přitom nedochází k podvodům, nespravedlnostem, zradám nebo čemukoliv, co je v rozporu s Koránem nebo v rozporu s tím, co se ví." (13). Z této citace plyne, že obchod, trh, a tím i výroba jsou podřízeny nejen obecným pravidlům slušného chování (vyhýbání se podvodům atd.), ale navíc i svatým knihám a náboženství. To je něco, co je nám dnes naprosto cizí. Nemá se také moc hledět na hvězdy, vyjma situací, kdy je to potřeba pro určení času modliteb. Proč? Může to vést k bezvěrectví! Nemá se také sedávat s těmi, co diskutují a vůbec zabývat se diskusemi (14).


Je, ale třeba také dovoleno prolít krev stoupence džahmíje (popírači toho, že má Bůh vlastnosti, které jsou mu připisovány v Koránu): "Přívrženec džahmíje je bezvěrec, není stoupencem qibly [směr, kterým se muslimové modlí, pozn. autora], prolít jeho krev je dovoleno, není dědicem a ani po něm se nedědí, protože řekl: Není žádná páteční ani společná modlitba ani sváteční modlitba nebo almužna; a také řekli: Kdo neříká, že Korán je stvořený, ten je bezvěrec." Všechny sekty jsou navíc odpadlické a vyzývají k tomu, aby se lidé chopili mečů. Není doporučeno provdat svoji dceru novátorovi a ani mu jít na pohřeb, protože ten, kdo následuje pohřební průvod novátora, ten setrvá v Božím hněvu, dokud se nevrátí (15).


A tak by se dalo dlouho pokračovat. Tolik jen výběr z toho nejzajímavějšího, co je uvedeno v knize. Kniha je malého formátu a nemá mnoho stránek, a tak ji zájemce přečte za dva večery. A i ten, kdo není velký čtenář ji pohodlně zvládne. Navíc narozdíl od některých jiných muslimských spisů, jsou oba v knize uvedené spisy velmi jasné a neponechávají možnost pro více výkladů. Závěr si udělá čtenář jistě sám. Jen na závěr ještě podotknu, že je velmi zajímavé bojovat proti jakýmkoliv novotám a hanebným novátorům, pomocí nejmodernějších zbraní, internetu a sociálních sítí. A využít při tom USA nebo Izrael? Žádný problém! Vždyť ve verši 130 al-Barbahárího stojí jasně: "Pojím s židem i s křesťanem, ale nikoliv s novátorem. A chtěl bych, aby mezi mnou a novátorem stála železná hradba (16).

 

Poznámky:
(1) Ibn Hanbal a al-Barbahárí, Základy islámu a jejich výklad. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2021, str. 3 a 7.
(2) Společnost islámu a společnost Západu srovnání, Pár faktů, G. Šaría.
(3) Ibn Hanbal a al-Barbahárí, Základy islámu a jejich výklad. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2021, str. 14.
(4) Ibid, str. 14-15.
(5) Ibid, str. 18-19; 23-24; 21.
(6) Ibid, str. 20-21.
(7) Ťupek, P. Salafitský islám. Praha: Academia 2015, str. 20.
(8) Ibn Hanbal a al-Barbahárí, Základy islámu a jejich výklad. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2021, str. 34 a 35.
(9) Ibid, str. 65 a 63.
(10) Ibid, str. 36; 37; 45 a 41.
(11) Ibid, str. 43 a 44; 46.
(12) Ibid, str. 41; 42 a 73.
(13) Ibid, str. 55.
(14) Ibid, str. 68 a 79.
(15) Ibid, str. 60; 77 a 87.
(16) Ibid, str. 87.