Jdi na obsah Jdi na menu

Moravské enklávy ve Slezsku

9. 9. 2021

V češtině vyšel už nejeden článek o bezstátních a polostátních územích a různých podobných zvláštnostech. Namátkou jmenujme články o Neutrálním Moresnetu, Svobodné Cospaii, Svobodném Schirgiswalde, Kalifornii 19. věku anebo o před cromwellovském Irsku, či středověké regulované anarchii v některých zemích Evropy, Janovské republice řízené soukromou bankou apod. Nyní se podíváme takřka za humny, a to na zvláštní stav, který panoval v tzv. Moravských enklávách ve Slezsku. Šlo o území, které bylo součástí jedné země, ale jeho správu na vrub této země provozovala země jiná.


Wikipedie tvrdí, že Moravské enklávy ve Slezsku je původně označení pro exklávy Moravského markrabství obklopené Slezskem. Od roku 1783 šlo o části Moravského markrabství spravovaného až do roku 1928 sice slezskými úřady, ale podle moravských zemských zákonů. Šlo především o moravské exklávy obklopené Slezskem, ale v jednom případě šlo o výběžek Moravy, který měl s Moravou krátkou hranici.

 

morava.png


Dále platilo, že: "V roce 1850 z hlediska daňového byly enklávy podřízeny úřadům c. k. místodržitelství Vévodství Horního a Dolního Slezska v Opavě. Daně však byly odváděny na Moravu, s níž byly enklávy spojeny také po stránce právní (platily zde moravské zemské zákony), daňové (daně zde sice vybíraly slezské úřady, ale odváděly je na Moravu) a volební (tvořily jeden z moravských volebních okresů, který vysílal jednoho poslance do moravského zemského sněmu a jednoho poslance na říšskou radu království a zemí do Vídně). Moravě byla tato území podřízena i v oblasti školství či spolkového života. Ze slezských zemských zákonů zde platily jen zákony o odstřelu zvěře a silniční zákony, vydané pro slezské okresy Opava a Bílovec. Mezi moravským a slezským zemským sněmem se v 19. století konala i jednání o možném plném začlenění enkláv do Slezska. K dohodě však nedošlo." (1).


Enklávy v podstatě patřily k zemi Moravské, ale jejich zprávu zajišťovalo Slezsko. Netýkalo se to úplně všech enkláv, protože dvě z těchto enkláv (Butovice a Nové Vrbno) byly spravovány přímo z Moravy (2). Slezský statistik Karl Berthold roku 1908 napsal, že: "Obce moravských enkláv jsou obce ležící ve Slezsku, jejichž autonomní zemská správa je zajišťována moravským zemským zastupitelstvem (zemským sněmem a zemským výborem), avšak pokud jde o státní správu náleží ke Slezsku." (3). Od roku 1861 měly zemské sněmy v Habsburské říši zákonodárnou moc (4). A tedy v enklávách platily jiné zákony (čili moravské zákony) než ve Slezsku.


Rozloha těchto enkláv se v pramenech poněkud různí. Na wikipedii stojí 308 km2 (vyjma enklávy s městem Ketrž, kterážto enkláva ležela od roku 1742 v Prusku) (5). Jiný pramen uvádí rozlohu jen 288 km2 (6). Rozdíl je možná dán započítáním či nezapočítáním enkláv Butovic a Nového Vrbna(?). Největší enklávou byla tak jako tak Osoblažská enkláva s městem Osoblahou. Toto město bylo největším sídlem v enklávách.


Historický vývoj enkláv přiblížíme jen ve stručnosti. Původně bylo celé Opavsko a Krnovsko součástí Moravy. Roku 1318 bylo Opavsko prohlášeno králem Jenem Lucemburským samostatným knížectvím. Statky biskupa olomouckého však zůstaly jako tzv. enklávy při Moravě. Odlučování Opavska pokračovalo majestátem císaře Karla IV. z roku 1348, kterým bylo prohlášeno přímým lénem korun České. Roku 1377 se z Opavska vydělilo Krnovské knížectví. Definitivní oddělení Opavského a Krnovského knížectví od Moravy nastalo začátkem 17. věku. Moravské eknlávy ve Slezsku však zůstaly i nadále při Moravě (7). Pro dnešního člověka to může být značně překvapivé, ale ve středověku bylo běžné, že se země skládala z celé řady jurisdikcí. Vlastně šlo svým způsobem o regulovanou anarchii. Olomoucké biskupství nepodléhalo od určité doby ani moravským údělným knížatům ani později moravským markrabatům. A už vůbec ne slezským knížatům (vévodům).


Roku 1782 císař Josef II. spojil zbylou část Slezska (po ztrátě většiny Slezska ve prospěch Pruska) s moravským guberniem. Nové krajské dělení zahrnulo moravské enklávy do Krnovského kraje. Tento kraj měl vybírat daně, ale částky za enklávy nesměšovat se slezskými. Roku 1791 byly enklávy připojeny k Přerovskému kraji a krajský úřad byl přeložen do Opavy. Od roku 1797 byly enklávy pro velkou vzdálenost od krajského města (Přerov) předány ke správě Opavskému kraji. Ale: "...ani tím se mnoho nezměnilo. Naopak, vytvořila se jistá dvoukolejnost. Pro území enklávy platily i nadále moravské zákony. Daně vybíraly sice slezské úřady, avšak odevzdávaly je moravské stavovské pokladně (8). Historik Dan Gawrecki k tomu píše, že už před rokem 1782 slezská knížata odevzdávala zemské dávky z enkláv přerovskému krajskému úřadu, tedy na Moravu. A následně: "Rezolucí z 15. března 1782 bylo nařízeno, aby kontribuční, komorní a bankální dávky z moravských enkláv byly odevzdány do slezské zemské pokladny a jejím prostřednictvím odváděny do moravské hlavní pokladny. Tyto peníze musely být samostatně evidovány a neměly být směšovány s prostředky získávanými a odváděnými moravské hlavní pokladně ze Slezska." Po roce 1797 platilo, že: "Zeměpanské (tj. státní) daně platily do opavské krajské pokladny a ta je odváděla moravsko-slezské zemské hlavní pokladně. Situace přetrvala do roku 1850, kdy byly krajské úřady zrušeny, resp. do vydání nové moravské zemské ústavy z 31. prosince 1849." (9). Po roce 1848 byly enklávy přičleněny k slezským daňovým úřadům, a pokud šlo o přímé daně, podléhaly enklávy slezskému daňovému ředitelství v Opavě. Pro enklávy měly slezské daňové úřady vést samostatné knihy a výkazy, peníze z přímých daní pak směřovaly na Moravu. Nepřímé daně spravovalo na Moravě a ve Slezsku moravsko-slezské finanční ředitelství (10). Města Osoblaha a Jindřichov měla sídla soudních okresů, pro něž stejně jako ostatní obce enkláv byl soudním dvorem první instance c. k. zemský soud v Opavě (11).


Veškeré snahy Slezanů o připojení enkláv ztroskotaly. Enklávy zůstaly moravským územím až do vzniku Československé republiky (12). Dle badatele stran průběhu moravské zemské hranice Jiřího Vaňáčka ovšem existují ve vlastivědných spisech doklady, že enklávy existovaly ještě v době první republiky. Platily v nich například staré moravské zemské zákony, pokud nebyly zrušeny.


Slezané si ovšem i nadále stěžovali na některé skutečnosti spojené s enklávami. Slezský konvent ve svém usnesení a zprávě z roku 1850 uváděl, že ačkoliv enklávy předepsanou sumu přímých daní odváděly na Moravu, musely jejich vybírání provádět slezské daňové úřady, čímž na ně bylo naloženo břímě dvojitého úřadování. Musely totiž záležitosti projednávat jak se slezským, tak moravským zemským zastupitelstvem. Poslanec Hofer tehdy tvrdil, že v opavském obvodu připojené enklávy využívají komunikace, nemocnice, školy a ubytování vojska, pro něž mají být stavěny kasárna. A žádal, aby se enklávy na tomto podílely (13). Později platilo, že: "Obce moravských enkláv okresů Opava a Bílovec patřily do obvodů příslušných slezských okresních silničních úřadů. Podle moravských a slezských zákonů byly také daňové přirážky zmíněných obcí určené na výstavbu a údržbu okresních silnic odváděny slezským okresním silničním výborům." Obce i nadále odváděly zemské daně moravskému zemskému výboru do Brna, ale na základě dohody obou zemí přispívaly obce enkláv na výdaje slezského zemského a domestikálního fondu. Tyro výdaje se týkaly správních výloh, výloh na péči o nemocné, očkování, hrazení postrků různých individuí, přípřeží, ubytování vojska a některých dalších nákladů. Každoročně se konalo vyúčtování mezi zeměmi. Slezsko totiž také odvádělo do Brna určité sumy pro moravsko-slezské instituce v Brně a Olomouci. Pro příklad v roce 1906 odvedlo Slezsko na Moravu 21 435 korun a naopak moravský zemský fond předal Slezsku obnos ve výši 42 888 korun (14). Dan Gawrecki nakonec píše k situaci moravských enkláv za Rakouska-Uherska: "...sporné finanční záležitosti, které byly nebo se zdály být rozhodující, se nakonec urovnaly oboustrannými dohodami." (15). Jiný pramen uvádí, že mezi slezskými a moravskými zemskými institucemi docházelo i k vyrovnávání finančních záležitostí, které se týkaly přiškolených moravských či slezských obcí (16).


Roku 1676 žilo v enklávách asi 17 tisíc lidí. Město Osoblaha mělo někdy kolem roku 1880 nějakých 3 386 obyvatel (17). Roku 1850 měly moravské enklávy už kolem 36 tisíc obyvatel. V roce 1869 pak jen 24 646 obyvatel. A roku 1921 už jen 18 079 obyvatel (18). Dostavil se zde efekt útěku z vesnice do továren a průmyslových center a hlavního města mocnářství. I tak však šlo stále o poměrně dost lidí.


Mimochodem zřejmě jedním z důvodů proč obyvatelé enkláv neusilovali o připojení ke Slezsku byl ten, že výše příspěvků do slezského domestikálního fondu byla větší než ve srovnání s moravským, jak nás informuje návrh tří poslanců slezského sněmu (konventu) z roku 1848 (19). A druhé mimochodem: existence moravských enkláv umožnila Čechům na Opavsku (například v Jaktaři, dnes části Opavy) rozvíjet některé české národní aktivity, které by ve Slezsku zemské a opavské městské úřady nepřipustily (20).  

 

(1) Česká wikipedie, heslo "Moravské enklávy ve Slezsku", stav k II/2021. Označení c. k. není dle mého na místě, protože se používalo až v době Rakouska-Uherska, tedy od roku 1867. Každá enkláva je zároveň enklávou.
(2) Tamtéž.
(3) Gawrecki, D. Slezský zemský sněm a moravské enklávy v letech 1742-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 1, 2007, str. 4.
(4) Tamtéž, str. 7.
(5) Česká wikipedie, heslo "Moravské enklávy ve Slezsku", stav k II/2021. Totéž tvrdí pramen Gawrecká, M. Moravské enklávy ve Slezsku v letech 1848-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 2, 2007, str. 6.
(6) Moravské enklávy ve Slezsku: http://www.moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/Enkl_MS.pdf, stav k II/2021.
(7) Trávníček, D. Příspěvek k historicko-geografickému vývoji moravských enkláv ve Slezsku. In. Acta Universitatis Palackiane Olomoucensis: Facultas Rerum Naturalium. Tom 20 Geographica-Geologica VII. Olomouc: 1966, str. 343:'8)
(8) Tamtéž, str. 346.
(9) Gawrecki, D. Slezský zemský sněm a moravské enklávy v letech 1742-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 1, 2007, str. 4-5.
(10) Tamtéž, str. 6.
(11) Tamtéž, str. 7.
(12) Trávníček, D. Příspěvek k historicko-geografickému vývoji moravských enkláv ve Slezsku. In. Acta Universitatis Palackiane Olomoucensis: Facultas Rerum Naturalium. Tom 20 Geographica-Geologica VII. Olomouc: 1966, str. 347. Viz i Gawrecki, D. Slezský zemský sněm a moravské enklávy v letech 1742-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 1. 2007, str. 5.
(13) Gawrecki, D. Slezský zemský sněm a moravské enklávy v letech 1742-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 1, 2007, str. 6.
(14) Tamtéž, str. 8.
(15) Tamtéž, str. 8.
(16) Gawrecká, M. Moravské enklávy ve Slezsku v letech 1848-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 2, 2007, str. 11.
(17) Trávníček, D. Příspěvek k historicko-geografickému vývoji moravských enkláv ve Slezsku. In. Acta Universitatis Palackiane Olomoucensis: Facultas Rerum Naturalium. Tom 20 Geographica-Geologica VII. Olomouc: 1966, str. 349.
(18) Gawrecká, M. Moravské enklávy ve Slezsku v letech 1848-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 2, 2007, str. 7.
(19) Gawrecki, D. Slezský zemský sněm a moravské enklávy v letech 1742-1918. In. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. Časopis pro dějiny, umění, přírodu a dnešek, číslo 1, 2007, str. 5
(20) Tamtéž, str. 8.