Návrat inflace - recenze
Inflace za leden 2022 dosáhla prakticky 10 % (a za únor 11%) a už druhá polovina minulého roku se vyznačovala značnou inflací. Není proto divu, že Institut Václava Klause vydal knihu o inflaci. Autorem této knihy je samotný někdejší president Václav Klaus. A my se na tuto knihu nyní podíváme v krátké recenzi. Klaus stran inflace tvrdí, že jednou z nejúčinnějších cest k rozvratu ekonomiky k politickému chaosu a k ožebračení (a tím i k radikalizaci) tisíců či milionů lidí je právě inflace (1). Jde tedy podle něj o vážnou věc.
Co stojí dle profesora Klause za současným růstem inflace? Klaus na tuto otázku odpovídá více ze široka. Tvrdí, že docházelo k nadměrnému zadlužování a extrémně rychlému růstu množství peněz, což probíhalo na Západě bez přerušení minimálně již od finanční a ekonomické krise z let 2008 až 2009. Ceny však zůstávaly při zemi, což bylo z toho důvodu, že se snižovala rychlost oběhu peněz. Lidé a všechny další ekonomické subjekty drželi vůči svým ekonomickým transakcím více peněz, než bylo obvyklé v minulosti. Najednou to ale v posledních měsících přestalo platit a ceny se již při zemi nedrží (2). Dle Klause je peněz v ekonomice příliš mnoho. Jejich růst předbíhá růst HDP a předbíhal ho celé desetiletí. Jinde v knize stojí, že agregátní poptávka se v poslední době vzdalovala od agregátní nabídky, jak z důvodu samotného růstu poptávky, tak z důvodu lockdownů a bottlenecků všeho druhu na straně nabídky (3). To, že problém je především v tom, že peněz bylo prostě "vytištěno" příliš moc plyne explicitně třeba i z této citace: "Centrální banky tiskly peníze v historii neznámým tempem a na inflaci se neohlížely. Bály se deflace a strašily nás deflací. Statisticky vykazovaná tempa růstu měnové zásoby byla bezprecedentní. Inflaci to dlouhou dobu nevyvolávalo, a proto tato politika pokračovala řadu let. Všechno bylo zdánlivě v pořádku." (4). Anebo to i z toho, že dle Klause je předpokladem nákladové inflace, a proto i konečným viníkem inflace, přetrvávající laxní měnová politika (5). Viníkem inflace je tedy podle profesora Klause především to, že centrální banka (spolu s ní podřízenými bankami) vytvořila bezprecedentní množství nových peněz.
Nová publikace zdarma!
Nicméně, k inflaci dost (nepřímo) přispívá i další skutečnost. Dle profesora Klause jsme totiž také svědky zcela nové fáze radikální vzpoury proti ekonomickému myšlení, proti ekonomickému uvažování, proti ekonomii. A součástí této "vzpoury" je rychlý nárůst akceptace nárokového stylu uvažování soudobé společnosti, výrazné přetrhání vazby výkonu a nároku, zásluhy a odměny. A: "Nárokovost ve svém důsledku znamená - pro ekonoma - popírání fenoménu vzácnosti jako definiční charakteristiky existence člověka na zemi. Díky tomu mají potřeby (a nároky) přednost před respektem k vytváření hodnot. To - jak ukazuje historie - nebývá bez následků. V takových okamžicích civilizace obvykle hynou." (6). To, že roste zadlužování a centrální banky se přeměňují v instituce "velkoryse" přidávající, při každém ekonomickém vychýlení a při každém vyslovení "nároku" těch, kteří mají pocit, že mají málo, další a další balíky peněz do ekonomiky, znamená změnu společenského paradigmatu (7). Pro příklad u nás je situace taková, že státní dluh v České republice i díky vládě Andreje Babiše dosáhl v roce 2020 37,7 % Hrubého domácího produktu (HDP) a podle odhadu ministerstva financí by to mělo být v roce 2021 43,3 %. Dnes už také navíc skoro nikdo nehájí trh a vyprchalo i přesvědčení o nezastupitelnosti a obrovském přínosu trhu, protože efekty trhu se zdají být samozřejmostí (8).
Klaus uvádí ve své knize i tuto šokující skutečnost: presidentem Trumpem jmenovaný šéf Fedu (americké centrální banky) Jerome Powell se před časem nepřímo přihlásil k new monetary theory tím, že řekl, že centrální bankovnictví musí brát v úvahu i sociální a ekologické aspekty své makroekonomické politiky, a že musí dojít k tomu, aby sociální a ekologické aspekty dnes a denně braly v úvahu i komerční a investiční banky ve své mikropolitice (9). New Monetary theory (Moderní monetární teorie) lze zjednodušeně popsat jako tiskněme peníze více a více a ožebračme majitele bankovních depozit. Záchranou dnes není ani big byznys. Big byznys dnes přejímá extrémní levicovou ideologii a ovlivňuje společnost jako celek. Vydělává na spojení se státní mocí a je proto ve svém vlastním zájmu nadměrně politicky korektní (10).
V knize je i řada dalších poznatků. Spotřebitelský koš pro měření inflace s více něž 300 položkami dle Klause tak nějak odráží to, co si lidé kupují ve stabilní ekonomické situaci, ale to přestává platit v době dynamických změn struktury spotřeby, forem spotřeby, způsobu placení, cenové politiky firem, struktury nabídky atd. A právě to se stalo v letech 2020 až 2021. Dle autora se dá odhadovat, že oficiální cenové indexy - nikoliv záměrně nebo politicky záludně - inflaci podceňují. Je také navíc možné i to, že peníze obsluhovaly transakce mimo HDP, tedy mimo produkt (11). Soukromě bych poznamenal, že v ekonomice jsou desetitisíce různých položek. Ale vraťme se ke knize. Dle autora navíc při měření řadu cen vědomě vynecháváme, aby se snadněji cílovala inflace. "Hlavně však došlo v poslední době k velkým strukturálním posunům ve spotřebě, což cenový index - sebelépe konstruovaný statistiky... není schopen vyjádřit. Inflaci to zatím a úspěšně skrývá a dává to špatný signál. Rozbíhající se inflaci i proto strašlivě podceňujeme." (12).
Zapomenout bychom neměli ani na to, jak profesor Klaus píše, že dopady inflace jsou větší na chudší než na bohatší, bohatí jednotlivci a firmy investují do akcií (nemovitostí, drahých kovů, umění apod.), zatímco běžní příjemci tyto možnosti nemají (13). Inflace má tak i nějaké ty sociální dopady.
Čtenář se z knihy dozví o tom, jak jsme k inflaci přišli. Co, ale bývalý president v boji s inflací navrhuje udělat? Dle něj by mělo být pro zastavení inflace uděláno několik věcí. Předně by měly být zvýšeny úrokové sazby, což se již děje, dále by měly býti přijaty restriktivní opatření, což vyžaduje tzv. utažení opasků. Ovšem má to i svá rizika. Zasáhnout proti bující inflaci v Evropské unii by znamenalo prakticky ze dne na den položit hospodaření řady předlužených vlád (14). A ochota k tomu to udělat nebude jistě nějak velká.
Kniha "Návrat inflace" stojí za přečtení. Týká se palčivého problému současnosti a nastiňuje, co nebo kdo je za tento problém převážně odpovědný. Kniha se čte dobře a je čtením na pár hodin. Určitě ji lze velmi doporučit, a to nejen zájemcům o ekonomii, inflace se ve svých důsledcích nakonec přece týká nás všech.
Poznámky:
(1) Klaus, V. Návrat inflace. Praha: Institut Václava Klause 2021, str. 18.
(2) Tamtéž, str. 20.
(3) Tamtéž, str. 22 a 48.
(4) Tamtéž, str. 49.
(5) Tamtéž, str. 51.
(6) Tamtéž, str. 10-11.
(7) Tamtéž, str. 27.
(8) Tamtéž, str. 33 a 30.
(9) Tamtéž, str. 57.
(10) Tamtéž, str. 31.
(11) Tamtéž, str. 22 a 50.
(12) Tamtéž, str. 45.
(13) Tamtéž, str. 39.
(14) Tamtéž, str. 19 a 25.