Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lhoťanova Eurabia-recenze

11. 4. 2021

Kniha „Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti?“ od nejznámějšího českého (moravského) ex-muslima je už nějaký ten pátek na světě. A právě proto se na ni dnes v této recenzi podíváme. Máme už nějaký odstup a může být zajímavé, jak někdo jako je Lukáš Lhoťan, viděl situaci před pěti lety.

 

Umírněný islám a islám jako regulace všech aspektů života
Začneme hned asi nejzásadnějšími sděleními z knihy. Teda aspoň dle mého názoru. "Oficiálním dogmatem multikulturalismu a dnešního liberalismu je tvrzení, že islám je stejný jako jiná náboženství či ideologie. Zejména se tvrdí, že jinak mírumilovné islámské teologické texty jsou pouze zneužívány radikály, kteří překrucují význam islámu." (1). Sám Lhoťan nabízí jinou teorii stran této otázky: původní islám je netolerantní a násilný a teprve vzdálením se od některých jeho hodnot a dogmat dochází ke vzdání se násilí a netolerance.

 

morava.png

 

Další důležitý poznatek je tento. V knize ‘Základy tauhídu-Islámský koncept Boha‘, která byla vydaná Ústředím muslimských obcí v České republice se k tomuto píše: "A proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. Podobně i muslimské země, kde islámské právo je zakotveno v knihách, ale řídí se světskými zákony, musí tyto zákony usměrňovat v souladu se šaríou, vzhledem k tomu, že pokrývá všechny aspekty života. Přijetí neislámských pravidel místo šaríi v muslimských zemích je aktem polyteismu (širk) a nevíry (kufr). Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti, kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd)." (2). Zvláště důležité v této citaci je i to, že pokrývá všechny aspekty života. Islám tedy není jen náboženství, ale v podstatě reguluje život jako takový, a to i co se týká nevěřících.

 

Jinde jsem citoval: „VELMI důležitým faktem, který je velmi často ignorován, a který si zaslouží plnou citaci je tento fakt: ‚Islám nepředstavuje pouze náboženství, ale společenský systém, který zahrnuje náboženství a tradici. Pro muslimy také v mnohem větší míře, než u Evropanů hraje náboženství stěžejní roli ve všedním životě jedince, společnosti a rodiny. Tradice, která je úzce provázaná s islámem, obsahuje podrobná pravidla ohledně oblékání, jídla, svátků, chování mužů a žen, manželství a rozvodu, vztahu muslimů k nemuslimům, válce a míru. Protože tradice a víra jsou spolu vzájemně provázané, a protože je tato tradice zakořeněná v náboženství, udržuje si tradice ve všedním životě zásadní vliv. Již jen z tohoto důvodu není snadné oddělit politickou sféru od sféry náboženské v otázkách, které se týkají například významu zahalování hlavy nebo funkce mešity.‘ V islámském světě také zatím nedochází ke kritickému přezkoumání Koránu, a tedy neprobíhá ani diskuse o oddělení náboženské praxe od politického dědictví minulosti, kterou by teologické autority uznávaly.“ (3). Lhoťan dále jinde ve své knize píše, že: "Mohamed svým příkladem (tzv. sunnou) určil, že islám je neodlučitelný od vládnutí a vládnout mají pouze ti, kdož jsou pravověrní muslimové." (4) Jde tedy o skoro vše zahrnující systém. Náboženství, právo a politika v jednom balíčku. Doplňme na tomto místě ještě jednu citaci z Lhoťanovy knihy, která toto tvrzení podporuje, a kdy autor cituje materiály určené pro muslimy: "Takovým prvním a nejdůležitějším závěrem je určitě závěr o neslučitelnosti islámu s neislámskými systémy. Neexistuje mírová koexistence mezi islámským náboženstvím a neislámskými společenskými a politickými institucemi... Laický princip tedy není přípustný a stát by měl ztělesňovat a podporovat náboženskou morální koncepci." (5)

 

Násilí v islámu
Lhoťan se věnuje i násilí v islámu. Uvádí, že třeba dle jednoho výzkumu 35 % muslimů ve Francii se domnívá, že je ospravedlnitelné použití násilí na civilistech a sebevražedné útoky při "obraně" islámu - tedy islámu jako ideologie, ne v konfliktech jako je střet mezi Palestinci a Izraelci. Cituje zde také Korán: "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, ze těch, kterým se dostalo Písma (tj. křesťané a židé), dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi." (6). Jde o známý verš z Koránu 9:29. Existuje řada podobných citací z Koránu a hadísů (výroky připisované Mohamedovi). Třeba tyto: „Bůh chtěl dokázat pravdivost pravdy a vyhubit nevěřící do posledního.“; „Střetnete-li se s nevěřícími, udeřte je do šíjí.“; „A budou-li prosit o vodu, dáme jim napít roztaveného kovu, který jim spálí tvář.“ (7). Ve své knize „Antialkorán“ tvrdí spisovatel P. Ouředník, že: „Ve své novodobé edici obsahuje Korán 6 235 veršetů; zhruba deset jich hlásá milosrdenství, nějakých dvě stě padesát jich volá po svaté válce a zkáze nevěřících.“ (8)


 
Islám je kolektivistický
Lhoťan uvádí, že zásadním rozdíl mezi evropskou, anticko-křesťanskou civilizací a islámskou civilizaci leží v pohledu na člověka. V Evropě je jedinec velmi významný, ale: "V případě islámu je to naopak. Muslim především neexistuje jako jedinec. To je základní pohled i samého Koránu... Islám je tedy spíše systémem teorií o tom, že jedinec nemá smysl jinak než jako součást celku a musí se nadřazovat zájem celku nad zájem jednotlivce." (9). Dle Lhoťana to, že se islám dívá na jednotlivce kolektivisticky ba totalitně, ukazuje i k dalším podstatným rysům islámu a muslimské teorie, a to k absenci sekularismu a odporu k principu laickosti. "Nejedná se o žádný výmysl islámských extrémistů, ale o základní zákon Koránu a islámské praxe." (10). Jinde jsem k tomuto uvedl, že: „…islám je poměrně dost kolektivistickým náboženstvím (a kolektivistickým právním a politickým systémem), už tedy z této podstaty zde nebude význam svobody jednotlivce tak významný jako na Západě. Zdá se také, že vůle jednotlivce neznamená mnoho a jeho osud je již de facto dopředu předurčen… v Káhirské deklaraci lidských práv v islámu, kterou vyhlásila Organizace islámské spolupráce 31. července 1990, stojí i třeba to, že tato práva byla stanovena Stvořitelem, neboť Bůh dává člověku jen to, co pro něj poznává jako dobré. Není dobré, když muslim opustí své náboženství.“ (11) To v podstatě potvrzuje Lhoťanova tvrzení.

 

Demografie
Autor uvádí v knize i několik dat k demografické situaci v některých evropských zemích. V Německu bylo roku 1948 kolem 200 tisíc muslimů. V roce 2012 to již bylo kolem 5 milionů muslimů. Ve Španělsku žilo na konci režimu generála Franka (1975-1977) jen pár tisíc muslimů. V době vydání knihy jich tam bylo už přes milion. A tak podobně (12). V muslimských zemích je vývoj také prudký. Třeba Pákistán měl v roce 1947 zhruba 33 milionů obyvatel. V době vydání knihy měl kol 180 milionů obyvatel, tedy zhruba 6x více. Podobně enormní nárůst počtu obyvatel zaznamenaly i jiné země jako Irán, Egypt, Saudská Arábie a další (13). Dnes má Pákistán dle odhadů asi 210 milionů obyvatel. Tím lze vysvětlit proč i přes určitý hospodářský růst a některé moderní technologie příjem na hlavu v některých těchto muslimských zemí stagnuje nebo i klesá. Dále v evropských zemích žilo v roce 1990 zhruba 29,6 milionu muslimů, v roce 2000 zhruba 37 milionů, v roce 2010 44 milionů a předpokládá se, že k roku 2030 to bude zhruba 58 milionů muslimů (14).

 

Negativní vliv sociálního státu a (neo)marxismu
Na celou existenci problému imigrace a islámu má vliv i sociální stát blahobytu. Autor knihy k tomu píše: "Buďto zrušíte sociální stát a lidé se budou muset opět starat sami o sebe a své blízké, což je řešení, pokud nechcete povolit masovou migraci, což zastánci sociálního státu z ČSSD již svým voličům neříkají." (15). Samozřejmě zmenšování stávající populace evropských států bude míti především velký vliv na systém průběžně vyplácených důchodů (16). Ale myslet si, že imigranti budou pracovat na důchody není moc moudré. Lhoťan na straně 45 své knihy cituje výzkum Institutu pro hospodářský výzkum (Leibniz-Institut für Wirtschaftsforschung z Halle) podle kterého je většina imigrantů do Německa z letošního roku (čili 2015) nevhodná pro německý pracovní trh a je velkou otázkou, jestli vůbec budou schopni naučit se pracovat a získat potřebné vědomosti. Dále tehdejší německý ministr vnitra Th. De Maiziere uváděl, že minimálně 20 % imigrantů z roku 2015 tvoří analfabeti a dalších zhruba 50 až 60 % má nejvyšší dosažené vzdělání základní (17). Thilo Sarrazin ve své velmi známé knize „Německo páchá sebevraždu: Jak dáváme svou zemi všanc“ píše, že vzhledem k výdělečně činnému obyvatelstvu žije mezi muslimskými migranty čtyřikrát víc lidí z podpory a dávek Hartz IV: zatímco na 100 muslimských migrantů, kteří se živí převážně výdělečnou činností, připadá 43.6 lidí, kteří žijí převážně z podpory v nezaměstnanosti a dávek Hartz IV, u německé populace je to 10.4 lidí (tyto data dle mého neberou v úvahu uměle nižší nezaměstnanost vlivem různých rekvalifikací a dotovaných míst a rovněž nezohledňují to, že muslimové sociální dávky utrácí především u svých, čímž vyživí větší množství vlastních lidí, pozn. autora). Navíc problémy muslimských migrantů projevující se v jejich nedostatečném podílu na pracovním trhu a ve vysoké závislosti na transferech se objevují i ve druhé a třetí generaci, a jako by se předávaly z generace na generaci. Z Němců a německých migrantů (přistěhovalci z německých menšin) nemá ukončené žádné alespoň středoškolské vzdělání 12 a 14 %, zato 20 respektive 17 % z nich má vysokou školu, z tureckých státních příslušníků jsou procenta 54 a 2 % a z Němců tureckého původu je to 33 a 10 % (18).

 

Lhoťan se ve své knize zabývá i vlivem (neo)marxistického učení na situaci stran imigrace: "Jejich cílem je zničit národní kultury a umožnit tak vznik skutečně marxistické společnosti. Tuto myšlenku nejvýrazněji formuloval italský marxista Antonio Gramsci (1891-1937). Podle jeho názorů je třeba rozvrátit jednotlivé národní společnosti, protože kulturní hegemonie národa či společnosti kulturní hegemonie národa či společnosti zachovává kapitalismus a brání vítězství marxismu (19).

 

Další zajímavosti
Autor ve své knize připomíná, že přední muslimský duchovní Muhammad Ajíd v roce 2015 ve třetím nejposvátnějším místě islámu v mešitě Al-Aksá v Jeruzalémě vyzval věřící k využití imigrantských kvót Evropské unie za účelem 'dobytí' Evropy pomocí muslimské imigrace (20). Dále mimo jiné píše ve své kritice Martina Konvičky, že: „… problémy jsou se všemi kulturně odlišnými uprchlíky, bez ohledu na to, jestli jsou či nejsou muslimové (21). Podle něj tedy není problémem jen imigrace muslimů.

Jistý prostor věnuje Lhoťan i přetvářce (takíjji) v islámu. Tu dle něj nepovažují islamisté za špatnou, ale za součást boje při rozšiřování islámu. A dále například uvádí, že: „Mou osobní zkušeností je i poznání, že mnozí islamisté takíjju praktikují i vůči konvertitům a umírněným muslimům, kteří jsou odpůrci islamismu (22). Podle teoretika islámské ortodoxie imáma Abu Hammida Ghazaliho je povoleno lhát, pokud nelze cíle dosáhnout jiným způsobem. V rámci islámského práva šaría má koncepce přetvářky v dnešní době obdobu v termínu Tajsira, kdy jde o popření platnosti některé z částí islámského práva šaría s cílem otupit obavu z islámu u nemuslimů, ale nejde o odmítnutí dané části šaríi (23). Mimochodem v knize v této souvislosti zmíněný imám Samer Sehadeh byl nedávno v ČR odsouzen za účast na teroristické skupině a financování terorismu k deseti letům vězení (24)! Opravdu je Lukáš Lhoťan šarlatánem?

 

V knize nechybí ani kapitola o islámu v Českých zemích. Zajímavé informace zde člověk najde o Světovém shromáždění mladých muslimů (The World Assembly of Muslim Youth čili WAMY), které patří mezi největší organizace věnující se šíření islámu a podporování muslimských komunit v Evropě. Tato organizace byla založena saúdskoarabským králem v roce 1972 pod vlivem islamistů z Muslimského bratrstva. A: "Tito islamisté mají svou ideologickou základnu mezi vysokoškolsky vzdělanými islamisty a mají úplně jinou strategii než konzervativní islamisté. Na rozdíl od konzervativců jsou tito islamisté zastánci 'pronikání' do veřejného života evropských zemí a participace na občanském životě." (25). U nás sponzoruje WAMY výstavbu a provoz mešit a pravidelné každoroční kongresy českých muslimů. Autor k tomu píše: „Na těchto kongresech, jichž jsem se osobně několikrát účastnil, jsou českým muslimům vysvětlované zásady islámského práva šaría a jak ho praktikovat, metody jak islamizovat společnost a přivádět ‚špatné‘ muslimy zpět k praktikování správného islámu, který je ‚nejen náboženstvím, ale i politikou.‘.“ Dle Lhoťana jde o úspěšnou strategii (26).

 

Tolik k Lhoťanově knize „Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti?“. Její čtení lze doporučit. Navíc jde o knihu poměrně čtivě napsanou a krátkou, což se v naší době jistě hodí. Kniha obsahuje i obrazový materiál včetně reprodukcí některých interních dokumentů z prostředí českého islámu.

 

Poznámky:
(1) Lhoťan, L. Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti? Pstruží: Lhoťan Lukáš 2015, str. 20.
(2) Tamtéž, str. 22-24.
(3) Společnost islámu a společnost Západu. České Budějovice: KKnihy.cz 2020, kapitola Pár faktů. A Schirrmacherová, Ch. Islám a západní společnost. Praha: Návrat domů 2017, str. 12-13 a 52.
(4) Lhoťan, L. Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti? Pstruží: Lhoťan Lukáš 2015, str. 33.
(5) Tamtéž, str. 54.
(6) Tamtéž, str. 33.
(7) Společnost islámu a společnost Západu. České Budějovice: KKnihy.cz 2020, kapitola E. Islám je náboženství míru.
(8) Ouředník, P. Antialkorán: aneb nejasný svět T. H. Praha: Volvox Globator 2017, str. 32.
(9) Lhoťan, L. Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti? Pstruží: Lhoťan Lukáš 2015, str. 32.
(10) Tamtéž, str. 32.
(11) Společnost islámu a společnost Západu. České Budějovice: KKnihy.cz 2020, kapitola O. Islám a demokracie (a i svoboda). A dále: Laurentová, An. Islám: pro ty, kdo o něm chtějí mluvit, ale zatím o něm mnoho nevědí. Praha: Karmelitánské nakladatelství 2019, str. 92.
(12) Lhoťan, L. Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti? Pstruží: Lhoťan Lukáš 2015, str. 16.
(13) Tamtéž, str. 26.
(14) Tamtéž, str. 28.
(15) Tamtéž, str. 14.
(16) Tamtéž, str. 15.
(17) Tamtéž, str. 49-50.
(18) Sarrazin, Th. Německo páchá sebevraždu: Jak dáváme svou zemi všanc. Praha: Academia 2011, str. 247-248. Výpis z knihy najdete na tomto webu.
(19) Lhoťan, L. Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti? Pstruží: Lhoťan Lukáš 2015, str. 43-44.
(20) Tamtéž, str. 29.
(21) Tamtéž, str. 38.
(22) Tamtéž, str. 59.
(23) Tamtéž, str. 60-62. K tomu viz i str. 74.
(24) Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/byvaly-imam-samer-shehadeh-soud.A200228_122851_domaci_knn.
(25) Lhoťan, L. Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti? Pstruží: Lhoťan Lukáš 2015, str. 62-63.
(26) Tamtéž, str. 64-65.