Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 7. 2021

Keynes, člověk - recenze

Kniha "Keynes, člověk" patří v Českých zemích k méně známým Rothbardovým knihám. A do češtiny nebyla nikdy přeložena. Protože na těchto stránkách se mimo jiné často věnujeme Rakouské ekonomické škole, a občas se tu vyskytují i recenze knih ekonomických velikánů této školy, nastal čas se podívat i na tuto Rothbardovu knihu, jejímž předmětem je nejznámější ekonom 20. století J. M. Keynes (1883-1946). O Keynesovi se lze v této docela slušně ozdrojované knize dozvědět řadu zajímavostí.

 

Avantgarní Keynes
Jakožto absolvent univerzity v Cambridge se Keynes stal členem zdejšího elitářského spolku Apoštolů. Během studia strávil téměř všechen svůj soukromý život mezi těmito Apoštoly a jeho hodnoty a postoje tím byly tvarovány. Navíc většinu svého dospělého života strávil se staršími či mladšími Apoštoly, jejich přáteli anebo jejich příbuznými. Tito lidé hleděli na ostatní lidi docela z patra. Jak se sám Keynes předtím, než absolvoval univerzitu vyjádřil v dopise jednomu příteli: "Nabyl jsem pocit, že většina zbylých lidí [ze světa mimo Apoštoly] nikdy neuvidí vůbec nic - příliš hloupá nebo příliš zkažená.“ (1). Rothbard v knize upozorňuje, že Keynes si mimo jiné odnesl z této společnosti pohrdání jakýmikoliv obecnými pravidly nebo principy, které by mohly omezovat vlastní ego členů společnosti a animnositu a opovržení směrem ke středostavoským hodnotám a morálce. Mezi to patřilo vychvalování avantgarního způsobu života, považování homosexuality za nadřazenou a nenávist k tradičním rodiným hodnotám jako je šetrnost nebo jakýkoliv důraz na budoucnost nebo dlouhou dobu, ve srovnání se současností (2). Tato skutečnost měla velký vliv i na jeho pozdější dílo.

 

j.-m.-keynes.jpg


Ostatně Keynes v roce 1938 napsal o knize profesora filosofie G. E. Moora "Principia Ethica": "Dle našeho názoru jedna z největších výhod jeho [Mooreho] vyznání, bylo to, že učinilo morálku zbytečnou... Zcela jsme zapudili osobní zodpovědnot, abychom se podrobovali obecným pravidlům... Zavrhli jsem celou zvykovou morálku, konvence a tradiční moudrost. My jsme byli, to musí být řečeno, ve striktním smyslu termínu, nemorální." (3). Jinde Keynes uvedl, že: "Preferování pravdy nebo upřimnosti jako metody může být předsudkem založeným na nějakém estetickém nebo osobním standardu, neslučitelném v politice s praktickým dobrem." (4). S tím úzce souvisí i tento Keynesův názor: "Je hlavní povinností vlády a politiků zajistit blaho komunity v pádu současnoti a neriskovat příliš pro budoucnost." (5). Čímž jsou dobře demonstrovány Keynesovy poměrně nízké časové preference (v dlouhém období jsme všichni mrtvi), a také i určitá bezcharakternost.


Ekonomické názory
Keynes bývá běžně považován za apoštola svobodného mezinárodního obchodu. Ovšem situace je poněkud složitější. Původně jím skutečně byl, ale potom náhle na jaře 1931 začal hlasitě volat po protekcionismu a během 30. let 20. století byl za ekonomický nacionalismus a pro politiky bez obalu vytvořené k ožebračení sousedů. Dokonce si této změny Keynesova názoru všiml i tehdejší tisk (6). Připomeňme, že rozbitím mezinárodního obchodu tehdejší vlády významně prodloužily a prohloubily Velkou depresi (6). Keynes dále samozřejmě vychvaloval amerického presidenta Franklina D. Roosevelta jako první hlavu státu, která přijímala teoretické rady jako základ pro aktivity velkého rozsahu (8). Zajímavé je, že podle Rothbarda Keynes v podstatě absolvoval jen jednokvartální absolventský kurs Alfreda Marshalla a nikdy nezískal akademickou hodnost v oboru ekonomie (9). Keynes se přirozeně těšil na doby, kdy zmizí úplně zlatý standard a bude nahrazen více "vědeckým" systémem založeným na několika klíčových národních papírových měnách. Dávání přednosti komoditní reservní měně, bylo jen reliktem časů, kdy vlády byly méně důvěryhodné v těchto záležitostech, než jsou dnes. Ostatně už v době, kdy působil v Indii, se zde snažil některé své ideály stran peněz prosadit (10). Dnešní svět by se mu jistě zamlouval. Český ekonom Dominik Štrougal ve své knize „Ekonomické bubliny“ píše, že v období před založením Federálního rezervního sytému (založeného roku 1913) se rovnala průměrná inflace 0,4 % za rok. Mezi roky 1941 až 2016 šlo už o 3,5 % za rok (mezi roky 1988 až 2016 o 2,2 %) (11). A to chce ještě poměrně velkou dávku důvěry, že inflace dnes není "kreativně upravována".   


Dostáváme se k slavné Keynesově knize "Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz". Vedle jiného Rothbard upozorňuje na hrubé zkreslení Sayova zákona (nabídka si vytváří svoji vlastní poptávku), z kteréhožto zkreslení Keynes vytvořil slaměného panáka (strawmana), pročež ho lehce vyvrátil. Sayův zákon ve skutečnosti tvrdí, že nabídka jedno zboží vytváří poptávku po jednom nebo více jiných zbožích (12). Lidověji situaci popisuje populárně naučná kniha "Ekonomické nepravidelníky: "Rozhodující revoluční úder vedl [Keynes, pozn. autora] na dvou frontách: 1. napadnul Jeana Baptista Saye a jeho Zákon trhů, který byl formulován následovně. Produkce zboží přináší spotřebitelům a producentům takové příjmy, že vyprodukované zboží bude prodáno a koupeno. Z toho plyne, že k žádnému celkovému přebytku zboží nemůže dojít. Pro pozorné a pozornější okamžitě prohlašuji, že jeden nebo několik producentů může vyrobit nadbytečné množství zboží. Tzn. ve struktuře nabídky a poptávky může dojít k převisu. Ale to se srovná snížením ceny nadbytečného zboží, takže o celkový převis se jednat nemůže. Zkrátka a dobře Jean Baptiste Say konstatoval, že celková nabídka a celková poptávka se rovnají. Struktura nabídky a poptávky jsou na sobě nezávislé a lišit se mohou, ale navzájem se přizpůsobí prostřednictvím cen. John Maynard Keynes si nejprve Zákon trhů upravil do podoby, že "nabídka si tvoří poptávku" a následně ho rozcupoval na kusy. Z takové formulace vyvodil, že planeta trpí nedostatkem poptávky, což je důkazem hlouposti francouzského klasika." (13).


Rovněž tak Keynes o sobě prohlašoval, že je prvním ekonomem, který se pokusil vysvětlit nezaměstnanost a dostat se za předpoklad, že peníze jsou jen závojem, který nemá vliv na hospodářský cyklus nebo ekonomiku. Přičemž Keynes znal velmi dobře F. A. von Hayeka, který již tou dobou působil na Londýnské ekonomické škole. Rakouští ekonomové v Londýně připisovali pokračující masovou nezaměstnanost tomu, že jsou mzdové sazby drženy nad tržními mzdami kombaincí odborářských a vládních aktivit (14). Keynes důvody strnulosti mezd v podstatě nikdy nijak nevysvětlil. Keynes také vyrobil slaměného panáka stran významného ekonoma Arthura C. Pigoua, kterému podsouval údajné abstrahování od vlivu peněz na ekonomiku, přičemž sám Pigou měl ten názor, že od peněz nemůže být abstrahováno a nemůžou působit neutrálním způsobem (15). Keynes také popouzel své studenty k tomu, aby rušili jeho ne-Keynesiánské kolegy, a obzvláště je popouzel proti svému bývalému blízkému příteli ekonomu Dennisu Robertsonovi (16).


Keynesova ekonomická opatření
Keynes neměl přirozeně rád buržoazní šetřílky, pevné puritánské ctnosti šetrnosti a myšlení na budoucnost. Keynes oddělil ve své teorii evidentní spojení mezi úsporami a investicemi, místo toho tvrdil, že spolu nesouvisí. „Ve skutečnosti napsal, že úspory jsou brzdou systému; ‚unikají‘ z proudu utrácení, proto zaviňují recese a nezaměstnanost.“ (17). Keynesovo řešní bylo jasné. Narozdíl od robotických a ignorantských spotřebitelů se měla ujmout řešení skupina plná svobodné vůle, aktivismu a znalostí ekonomických záležitostí. Která na rozdíl od nešťastných investorů není iracionální, není předmětem změn nálady a zvířecího ducha (animal spirit). Tato skupina, kterou bychom dle Masarykova slovníku mohli nazvat skupinou (lidských) titánů, samozřejmě představuje státní aparát, vedený přirozenou vládnoucí eitou a vedenou moderními platonskými králi filosofie (18). Čili ve zkratce řečeno, řešení spočívá v tom, že lidé jednaní příliš animálně, a proto tomu musí zabránit vláda lidí, přičemž lidé tvořící či podporující vládu z nějakého důvodu ovšem animálně nejednají. Řešením měli být, pokud možno státní investice, což ovšem představuje v podstatě vynucené úspory, přičemž Keynes sám proti úsporám, jak bylo již demonstrováno, bojoval. Americký ekonom a spisovatel H. Hazlitt o tom poznamenal, že: „Investice je klíčové rozhodnutí při provozování jakéhokoliv ekonomické systému. A vladní investice jsou formou socialismu.“ Ostatně, když v roce 1933 Keynes volal po národní soběstačnosti skrze státní kontrolu, pochvaleně mínil, že soudruhu Mussolinimu pravděpodobně narostly zuby moudrosti (19). A v roce 1936 se v úvodu k německém překladu jeho „Obecné teorie“ objevilo Keynesovo slavné prohlášení: „Nicméně teorie výstupu jako celek, což je to, co tato kniha tvrdí, že poskytuje, je mnohem jednodušeji přizpůsobitelná podmínkám totalitního státu, než je teorie produkce a distribuce pro daný výstup vyrobený za podmínek volné soutěže a opatření laissez-faire.“ (20).


Rothbard také uvádí, že Keynes nebyl žádnou revoluční autoritou v reálném slova smyslu. Ovládal taktický důvtip, aby převlékl staré etatistické a inflacionistické omyly do moderního hávu, pseudovědeckého žargonu, aby se jevily jako nejnovější nálezy ekonomické vědy (21). V tomto směru se skloňuje především jméno Silvo Gesel (22), kterého lze v některých bodech považovat za přímého předchůdce J. M. Keynese.


Závěr
Ve své monumentální knize „Dějiny ekonomických teorií“ význačný (a již zvěčnělý) český keynesiánský ekonom Milan Sojka věnoval Keynesovy pochopitelně velký prostor, ovšem v Sojkově textu se nalézá i tato vcelku nenápadné tvrzení, Keynes: „V roce 1920 se stal profesorem ekonomie na King’s Colledge Cambridgeské univerzity, kde působil až do roku 1940. Toto akademické působení vždy spojoval se snahou podílet se na formování britské hospodářské politiky. Jeho teoretická práce byla ve významné míře motivována snahou o zdůvodnění politických stanovisek přesvědčivou ekonomickou teorií.“ (23). Nejprve bylo tedy politické stanovisko a k němu se hledala vhodná ekonomická teorie, místo toho, aby se především hledala ekonomická teorie, co nejvíce se blížící pravdě!


Rthbardova kniha „Keynes, člověk“ ukazuje údajně největšího ekonoma 20. století vcelku v dosti negativním světle. Nepůvodního, své odpůrce překrucujícího, po teoretické stránce pokulhávajícího a ctnosti nenávidějícího hedónistického ekonoma a politika. Kniha je poměrně stručná a čte se docela dobře a navíc je dobře ozdrojovaná, a to včetně vlastních Keynesových citací.  

 
Poznámky:
(1) Rothbard, M. N. Keynes, the Man. Auburn, Alabama: Ludwig von Mises Institute 2010, str. 14-15.
(2) Ibid, str. 15.
(3) Ibid, str. 20. Podobná citace viz na str. 21. Keynes ovšem Mooreho názory překroutil.
(4) Ibid, str. 24.
(5) Ibid, str. 23.
(6) Ibid, str. 25-26.
(7) K tomu viz nejlépe kniha Smiley, G. Nový pohled na velkou hospodářskou krizi. Praha: Liberální institut 2009.
(8) Rothbard, M. N. Keynes, the Man. Auburn, Alabama: Ludwig von Mises Institute 2010, str. 26.
(9) Ibid, str. 31.
(10) Ibid, str. 34-36.
(11) Stroukal, D. Ekonomické bubliny. Praha: Grada 2019, str. 165.
(12) Rothbard, M. N. Keynes, the Man. Auburn, Alabama: Ludwig von Mises Institute 2010, str. 43.
(13) Čmolík, J. (Modrý pták). Ekonomické nepravidelníky. Praha: Stříbrný standard 2011, str. 64.
(14) Rothbard, M. N. Keynes, the Man. Auburn, Alabama: Ludwig von Mises Institute 2012, str. 43.
(15) Ibid, str. 44-45.
(16) Ibid, str. 46.
(17) Ibid, str. 49.
(18) Ibid, str. 52.
(19) Ibid, str. 53.
(20) Ibid, str. 54.
(21) Ibid, str. 57.
(22) Silvio Gesel a kazící se peníze: http://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/silvio-gesell-a-kazici-se-penize.html
(23) Sojka, M. Dějiny ekonomických teorií. Praha: JUDr. Karel Havlíček, Havlíček Brain Team 2010, str. 244.