Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karanténa-recenze

14. 5. 2020

Začátkem května jsem v knihkupectví Beta-Dobrovský na Joštově ulici v Brně zaslechl rozhovor mladé prodavačky s jejím mladým pomocníkem. Ten rozhovor byla zhruba následující. Prodavačka říká svému kolegovi, že něco přišlo od Institutu Václava Klause, a že existuje i Institut Václava Havla (ve skutečnosti myšlena zřejmě Knihovna V. Havla), který je mnohem lepší, než prvně zmíněný. Píšou na něm prý velmi dobře. A dodala: "A kam toto zašijeme? Dáme to do politologie." Načež nějaké knihy zastrkala do spodního patra regálu politologie (některé jiné knihy institutu se nacházejí o patro výše*). To jest tam, kam se dívá zřejmě méně lidí, protože je nutné se dosti ohnout (?). No, nelenil jsem a jdu se podívat na to, co nového Institut Václava Klause vydal. Šlo o knihu "Karanténa". Ta pojednává o palčivém problému dnešního světa. A proto se zde na ní podíváme. Jen pro pořádek, kniha je složena z textů, které vydal již dříve web Idnes.cz.


Zdraví a svoboda
Nemalý prostor je v knize věnován samozřejmě postavení svobody v této nelehké době. Autoři (Václav Klaus starší a kolektiv) poukazují v knize na oslabení individuální zodpovědnosti jednotlivce v naší "nanny" (pečovatelské) společnosti, v nadměrně pojišťované (a zajišťované) společnosti, která spoléhá více na stát než na sebe samu. Přičemž jak se nyní ukázalo a jak se více a více lidí přesvědčilo, tak stát nemůže tuto péči zajistit (1). Zároveň autoři upozorňují, že je třeba zabránit tomu, aby léčení (celospolečenské léčení, nikoliv léčba konkrétního nemocného) nebylo větší újmou než choroba sama (2). Dle nich se současná vláda nijak svým rozhodováním nevymyká tomu, co dělají vlády jiných zemí. Avšak co je potřeba, je to, aby se nalezlo nějaké optimální a nikoliv maximalistické řešení. Mělo by jít o nějaký kompromis (3). Přirozeně ani takováto epidemie není jen a pouze o zdravotnictví. Ostatně jedna kapitola knihy se přímo jmenuje "Nelze přijmout zdravotnický absolutismus". Václav Klaus a jeho kolegové v této kapitola citují třeba doktora profesora Pavla Koláře, který uvádí, že 98 % z tisíce mrtvých v Itálii byli lidé starší 67 let s onemocněním plic, srdce, vysokým krevním tlakem či cukrovkou. Citují i studii Institutu preventivní medicíny při univerzitě ve švýcarském Bernu, založenou na datech z čínské provincie Chu-pei, kde leží i město Wu-chan, která ukazuje, že toto onemocnění má vyšší smrtnost především u starších lidí. V knize nechybí ani srovnání se statistikou Worldometers.info. V době napsání textu například od začátku roku zemřelo na sezónní chřipku skoro 118 tisíc lidí, na malárií 238 tisíc lidí a na obtíže způsobené rakovinou skoro 2 miliony lidí a tak dále (4). 


Autoři v knize varují před omezováním svobody: "Zásadně odmítáme nezodpovědné výzvy k masovému zastavování práce českých podniků a firem. Zásadně odmítáme masové omezování lidské svobody zneužíváním dat mobilních telefonů či platebních karet (či navigací v autech atd.), o tzv. chytré karanténě prof. Prymuly radši ani nemluvme. Nedovedeme si představit, jak citlivě bude ten či onen úředník zacházet s těmito osobními daty, jak budou skladována, v jakém časovém horizontu a jak demokraticky bude probíhat jejich využívání." (5). V kapitole "Dlouhodobé důsledky nejen této epidemie" autoři píší: "V boji s tímto koronavirem však padla velká část dosavadních a společenských tabu. Došlo k ohromnému posílení moci státu nad občany. Řada politických aktivit byla zastavena. Pohyb lidí byl omezen. Moc bezpečnostních složek vzrostla (ministerstvo obrany by si jinak nedovolilo navrhovat suspendování parlamentu). Vzrostl dohled nad celou společností a nad jednotlivci prostřednictvím digitálních technologií." A dále dle nich nevypadá budoucnost dvakrát růžově: "Bude pokračovat posilování moci státu. Nastane oslabování volného trhu a svobody jednotlivce. Posilovat budou vlády a centrální banky. Dojde k rozšíření všestranné a trvalé kontroly občanů. Dojde k zesílení státního řízení ekonomiky." (6). 


Přičemž stát mnohdy není schopen nahradit spontánní podnikatelské aktivity na trhu a navíc některá opatření situaci i zhoršují. Pro příklad: "Striktní a nesmyslně komplikovaný zákon o veřejných zakázkách se svými lhůtami a byrokratickými požadavky neumožňoval v normálních poměrech vládě přiměřeně jednat a preventivně se na zdravotní krizi takovéto dimenze připravit. Zákon o veřejných zakázkách vyžaduje realizovat jen "nejlevnější" nákupy, takže se dá nakupovat téměř jedině v Číně, což diskriminuje naše výrobce. Prostřednictvím zákonů tohoto typu se výroba stěhuje do Číny." (7). Přičemž pokud se člověk podíval kolem sebe, lze v zásadě říci, že v době krize toho hodně dokázal zajistit trh a ne zrovna malá část z toho byla realizována skrze internetové aplikace a sdílenou ekonomiku. Což je dle mého malinká naděje na to, že společnost je již natolik složitá, že ji nebude možné úplně zcela ze strany státu ovládnout. Nicméně i tak platí, že koronavirus je zdravým státu, abych parafrázoval známé tvrzení. Nejspíše nás čeká v budoucnosti masivní státní intervencionismus. Ten vynikající ekonom Ludwig von Mises popsal jako systém soukromého vlastnictví výrobních faktorů, v kterém vláda intervenuje příkazy a zákazy, které se týkají vlastnictví (8) 


Udržení chodu ekonomiky
Postupme dále. Dle Václava Klause a spoluautorů je prioritou maximální udržení chodu ekonomiky, neboť to je předpokladem dlouhodobé možnosti zajišťovat na patřičné úrovni ochranu lidského zdraví (9). Státní zdravotnictví je přirozeně zcela odkázáno na fungování a prosperitu soukromého sektoru. Výrazné výpadky v daních budou míti samozřejmě dopad na funkčnost tohoto zdravotnictví, a to v době již za několik měsíců. Tedy v době kdy se již začnou projevovat i důsledky odkladů řady neakutních vyšetření apod. I to pravděpodobně může ovlivnit budoucí úmrtnost, a to přirozeně negativně. Nejde ale jen o to, ale jde i oběžnou výživu lidí: "Klesne-li ekonomika o 2 %, 20 %, nebo 40 % (kdy již budou zásadně ohroženy životy milionů lidí a jejich rodin) je veliký rozdíl." Dle autorů může ekonomika klesnout o 15 až 20 % (HDP) (10). Václav Klaus a jeho spoluautoři nevolají po tom, aby se nedělalo nic, ale tvrdí, že je nezbytně nutné odpovědně vážit protikladné cíle a jako výsledek nalézt a zvolit optimální bod jejich kombinace (11). Standardní to uvažování ekonoma, řekl bych. Ekonomika prostupuje a ovlivňuje celou společnost, ať se to komu líbí nebo nelíbí. Navíc už před příchodem nemoci Covid-19 česká ekonomika zpomalovala. Václav Klaus a jeho kolegové k tomu praví: "Patříme mezi ty ekonomy, kteří i před koronavirem neviděli pro rok 2020 velkou šanci na pozitivní ekonomický růst. Všechno nasvědčovalo tomu, že by se naše ekonomika dostala k zastavení růstu i bez dnešní pandemie. Úkolem vlády i ČNB sice bylo udržovat optimismus, ale ekonomický útlum už klepal na dveře." (12). 


Rozvrat veřejných financí
Václav Klaus se svými spoluautory varuje před rozvrácením veřejných financí. Neříká, že stát by neměl někomu pomoci (nejzranitelnějším skupinám našich spoluobčanů, ohroženým živnostníkům a neméně poškozeným firmám). Ale mělo by dojít k radikální revizi existujících rozpočtových priorit a tedy i výdajů. Čili někde budou nutné škrty. Jinak hrozí extrémní zadlužení státu (13). Rozhodně bychom se neměli vracet k dávno zdiskreditovanému keynesiánství a věřit tomu, že více a více státních výdajů něčemu pomůže. Autoři zmiňují stran škrtů nesmyslný boj s globálním oteplováním, nákupy vojenské techniky, dotace pro politické neziskovky, dotace pro profesionální sport a podobně (14). Je přitom dosti paradoxní, že tzv. pravicová opozice kritizuje vládu a žádá, aby byla mnohem štědřejší a rozhazovačnější (15). Jinde v knize stojí, že se stále mluví o nejrůznějších kompenzacích, náhradách, odškodnění, podporách, úlevách. Ale neříká se vůči komu nebo na úkor koho. Pro každou vládu je lákavé selektivně rozdávat a kupovat si tím vděčnost různých zájmových skupin. Je snadné ulevovat dlužníkům na úkor střadatelů, podpořit "potřebné" na úkor daňových poplatníků, vyhovět privilegovaným sektorům a skupinám lidí na úkor všech ostatních (16). Výdaje státu bude prostě někdo muset zaplatit ať už dříve anebo později. Já sám jsem již část svých úspor na bankovním účtu raději už převedl do jiných aktiv, a totéž doporučuji i mým čtenářům.


Co doporučují vládě autoři knihy? Doporučují místo přerozdělování volný, svobodný a minimálně regulovaný trh. Jinde mimo dalšího vybízejí přímo k opuštění tzv. nárokové společnosti, ve kterou se dnes proměnil Západ (17).


Evropská unie nepotřebná
Václav Klaus a jeho kolegové si všímají i toho, že Evropská unie v čase koronavirové úplně vymizela. Například národní vlády potřebují jednat doma a summity v Bruselu je zdržují. Hledání nadnárodního konsensu v situaci každodenního mikromanagementu chodů států se ukazuje jako vyloučené. Hranice, které EU Schengenem prakticky zrušila, znovu prokázaly svou funkčnost. A tak dále (18). Autoři však upozorňují: nenechme se však mýlit, až přejde to nejhorší, přijde hvězdná hodina EU, doba „velké evropské solidarity“ řízené orgány EU a velmocemi. Vzniknou další „záchranné finanční valy“, bude znovu nastolen požadavek na „evropskou koordinaci hospodářských a sociálních politik a jejich harmonizací a podobně" (19). Máme se tedy na co těšit.


Knihu lze zájemcům vřele doporučit. Na zamyšlení o poměrně velké křehkosti naší rozvinuté společnosti a i na zamyšlení stran mizející svobody. Ostatně žijeme ve státě, kde politiku, zdá se, dělají už i knihkupkyně.

 

Poznámky:
(1) Klaus, V. aj. Karanténa: Přežije naše svoboda éru pandemie? Praha: Institut Václava Klause 2020, str. 10.
(2) Ibid, str. 11.
(3) Ibid, str. 14.
(4) Ibid, str. 18-20.
(5) Ibid, str. 21.
(6) Ibid, str. 44 a 45. Na tzv. efekt západky autoři upozorňují i v závěrečné kapitole knihy na str. 66.
(7) Ibid, str. 41.
(8) Interventionism: An Economic Analysis. Indianopolis: Liberty Fund 2011, str. 1.
(9) Klaus, V. aj. Karanténa: Přežije naše svoboda éru pandemie? Praha: Institut Václava Klause 2020, str. 21.
(10) Ibid, str. 22.
(11) Ibid, str. 21.
(12) Ibid, str. 30.
(13) Ibid, str. 35 a 36.
(14) Ibid, str. 36-37.
(15) Ibid, str. 32.
(16) Ibid, str. 65.
(17) Ibid, str. 33 a 47.
(18) Ibid, str. 53-55.
(19) Ibid, str. 56.

 

* Aktualizace: dne 15.5. jsem zjistil, že se i kniha Karanténa posunula o polici výše.