Projekt Rapid Re-Housing v Brně příliš neuspěl II
Mezi úspěchy projektu Rapid Re-Housing (zkráceně RRH) se realizoval v Brně se ještě objevuje úspora výdajů z veřejných rozpočtů. Zpráva „Dosledování dopadů Housing First pro rodiny s dětmi v Brně po pěti letech: Závěrečná evaluační zpráva“ přináší cost-benefit analýzu přínosů projektu a dochází k závěru, že úspora veřejných výdajů díky intervenci byla až 1 573 300 Kč za rok. A: „Analýza veřejných výdajů spojených s projektem ukazuje, že intervence může ročně ušetřit 31 466 Kč z veřejných rozpočtů za každou nastěhovanou rodinu, což pro celkových 50 intervenčních rodin odpovídá částce 1 573 300 Kč za rok.“ Počítaje v to i úhrnný dluh na nájemném v celkové výši 1 909 612 Kč vedený u Městské části a Magistrátu města Brna u domácností, které bydlení už opustily. (Průměrný dluh za celé sledované období vychází na 38 192 Kč na jednu domácnost, pokud částku rozložíme v čase, je to 7 638,5 Kč na rodinu za rok.) A dále náklady na údržbu bytů a na opětovné opravení bytů, ze kterých se intervenční rodiny již vystěhovaly. Tyto náklady činily celkem 685 527 Kč, což přepočteno na rodinu a rok odpovídá částce 2 742 Kč. (20). Na základě výše uvedené ovšem víme, že reálný počet rodin v projektu RRH nebyl po dobu celých pěti let 50 rodin, ale měl klesající tendenci. Po pěti letech si bydlení získané v rámci projektu RRH udrželo jen 24 rodin. To by vedlo v pátém k roce k roční úspoře už jen 755 184 korun. Uvedená cost-benefit analýza obsahuje nějaká zjednodušení a není dle mého názoru úplná. Mezi zjednodušení patří předpoklad, že: „Kontrolní skupině se nedostalo žádné projektové intervence, je však možné, že některé rodiny a pečující osoby z kontrolní skupiny ve sledovaném období vyhledaly podporu neziskových organizací nebo sociálních či jiných služeb a stejně tak se mohly rodiny z kontrolní skupiny stát nájemníky v městských bytech podle pravidel jednotlivých městských částí o pronájmu jejich bytového fondu.“ Nepodařilo se dále získat částku průměrného neumořeného dluhu v městských bytech v Brně, která měla být použita pro kontrolní skupinu, předpokládalo se, že takový dluh existuje. Ale v případě kontrolní skupiny je tedy pro tuto položku počítáno v citovaném materiálu s nulou a rozdíl mezi skupinami se díky tomu považuje za konzervativní v tom smyslu, že pokud by u kontrolní skupiny vznikl také náklad, došlo by vlivem intervence k ještě větším celkovým úsporám veřejných výdajů (21). je velmi pravděpodobné, že i rodiny v kontrolní skupině nějaké ty sociální služby využily a některé z nich mohou mít docela dobře i dluhy na nájemném v bytech, které patří městským částem. Právě uvedené by tedy posilovalo úspory, které projekt RRH generoval. Existují však i jiné záležitosti, které by úspory generované tímto projektem RRH zmenšovaly. Třeba do cost-benefit analýzy se nepočítal ušlý příjem v důsledku sníženého nájemného, protože od druhého roku se nájem v bytech RRH vyrovnal nájmům nastaveným v ostatních sociálních bytech (22). Z toho mimo jiné plyne, že rodiny účastnící se projektu RRH měly pro první rok projektu zvýhodněné nájemné.
Dále se ve zprávě „Dosledování dopadů Housing First pro rodiny s dětmi v Brně po pěti letech: Závěrečná evaluační zpráva“ píše, že při posuzování nákladů je důležité brát v potaz také další celospolečenské náklady, jejichž vyčíslení ale není zahrnuto do cost-benefit analýzy, a to především proto, že u řady z nich je to velmi obtížné. Jedná se o náklady spojené s dopady bytové nouze na vzdělávání, kriminalitu a vězeňský systém, náklady spojené s prací tzv. „na černo“, dále náklady na sociální kohezi, na kvalitu života a další náklady spojené s negativními jevy, které může bytová nouze generovat. V rámci cost-benefit analýzy jsou spočítány pečlivě náklady na sociální práci, ale člověk se nikde nedozví, zda je pro výpočet použita hrubá mzda anebo jsou pro výpočet použity celkové náklady na pracovní sílu sociálních pracovníků a pomocných profesí (23). Celkové náklady by měly zahrnovat odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem, tedy v tomto případě veřejným sektorem, za zaměstnance. Osobně se mi jeví jako pravděpodobnější použití hrubé mzdy jako podkladu pro výpočet nákladů na sociální práci ve prospěch rodin účastnících se projektu RRH. Ale jistě to nevím. Dále, jak bylo vzpomenuto výše, sociální pracovníci si v pozdější fázi projektu stěžovali na nedostatek finanční podpory (24), díky čemuž měli pracovníci na projekt méně času. Aby projekt tedy lépe fungoval musely by se logicky zvýšit náklady na sociální práci, což by ale dále projekt podražilo a snížilo výši úspor.
Hlavním problémem této cost-benefit analýzy je však to, že pokud je dělána z pohledu přínosů a nákladů veřejného sektoru, tak by logicky měla zahrnout do výpočtu i náklady na samotné sociální byty, které byly v projektu RRH použity. Ty musel veřejný sektor zaplatit a nechat postavit anebo musel již hotové byty zakoupit. Do analýzy šlo třeba vložit pořizovací cenu bytu podělenou dobou jeho odhadované životnosti v rocích. Výsledná částka - pořizovací náklady na byt na jeden rok odhadované životnosti - by pak mohla být jako náklad zanese do celkových nákladů na tento projekt. Účastníci projektu bydleli bez výjimky v těchto městských sociálních bytech. Takže by šlo o docela pohodlné počty. Poněkud horší by to však už bylo s kontrolní skupinou. Muselo by se zjistit, kde dané rodiny pobývaly. Jisté však je, že rozhodně ne všechny musely nutně bydlet v sociálních bytech, které patří veřejnému sektoru. To je dobře patrné i z toho, kam se odstěhovaly rodiny, které z projektu RRH vypadly. Zpráva „Dosledování dopadů Housing First pro rodiny s dětmi v Brně po pěti letech: Závěrečná evaluační zpráva“ uvádí dílčí výsledky projektu, kdy už některé z rodin o sociální bydlení v projektu RRH přišly. A je zajímavé se podívat, kam se rodiny, které se projektu účastnily, odstěhovaly: „Ve výsledku tedy k 1. 5. 2022 73 % rodin z intervenční skupiny bydlelo ve vyhovujícím bydlení (byty RRH, vyhovující soukromé byty – 4 rodiny, vyhovující městské byty – 4 rodiny), 69 % si udrželo vyhovující bydlení po celé sledované období, tj. od nastěhování do bytu RRH po současnost a zbývající 4 %, tj. 2 rodiny, mezi bytem RRH a současným vyhovujícím bydlením zažily nějakou formu bytové nouze. Zbylých 27 % rodin z intervenční skupiny bylo v době dotazování v bytové nouzi, nejčastěji v ubytovnách (13 %) nebo v soukromých bytech (11 %), které spadají do kategorie bytové nouze (bez smlouvy, technicky nevyhovující, přelidněné).“ (25). Část rodin tedy žila po opuštění sociálních bytů v soukromých bytech. Část v ubytovnách, které bývají často také soukromé. Soukromé byty a ubytovny ovšem netvoří náklady veřejného sektoru, ale jde o náklady, které jdou za soukromým sektorem. Proto by tyto byty a ubytovny nebyly do výpočtu, který se zabývá výnosy a náklady veřejného sektoru, započítány. Zahrnuty by byly náklady na pořízení sociálních bytů u kontrolní skupiny jen za rodiny, které bydlí v sociálních bytech pořízených veřejným sektorem. Je docela pravděpodobné, že by se díky zahrnutí nákladů na pořízení sociálních bytů ukázal projekt RRH jako nákladnější než jiné běžnější formy sociální pomoci (nejprve vytváření kompetencí a až následné přidělení sociálního bydlení atd.). Náklady na rodiny v kontrolní skupině by se tak ukázaly jako nižší než náklady na rodiny, které se projektu RRH účastnily.
Rodiny účastnící se tohoto projektu RRH bydlely a asi některé z nich bydlí v brněnské městské části Medlánky. Již krátce po nastěhování do objektu v Medlánkách se objevily stížnosti obyvatel ze sousedství na rodiny, které se tohoto projektu účastnily. Lokalitu jsem v době počátků tohoto projektu navštívil. Vedle menších projevů vandalismu na stěnách a pavlačích domu jsem si všiml poněkud zvýšeného hluku a hlavně drobných odpadků pod okny domu. U sousedních domů člověk nic takového nepozoroval. V listopadu 2017 přinesl web iDnes nepříliš povzbudivé informace o brněnském projektu RRH. Zdá se, že projekt měl významné problémy již od počátku, přestože v Bruselu získal ocenění: "Jedním z domů, do kterého město nastěhovalo rodiny v rámci projektu Rapid Re-Housing, je ten v Jabloňové ulici v Medlánkách. Ostatní obyvatelé si ale stěžují na hluk, nepořádek a konflikty. Devětašedesát nájemců dokonce sepsalo petici, kde žádají řešení problémů s nepřizpůsobivými sousedy. Podle šéfa brněnské ČSSD Olivera Pospíšila navíc rodiny dluží na nájemném téměř 330 tisíc korun. ... Podle něj mělo k 30. září dluh 27 z 50 rodin, z toho v 17 případech byl dluh vyšší než 10 tisíc korun. 'Byli tam i takoví lidé, kteří mají dluh 39, 43 nebo 44 tisíc korun,' sdělil Pospíšil.“ Někdy musela přijet řešit záležitosti i policie (26). Je otázkou, zda nezahrnout i takovéto problémy jako hluk, nepořádek a konflikty do nákladů na projekt. Samozřejmě, ale takové věci se těžko převedou do podoby finančního vyjádření, i když nesporně vedou ke ztrátě užitku u ostatních nájemníků. Výjezdy policie by šlo však finančně ohodnotit. Ale bylo by i nutné zjistit podobné údaje o výjezdech za kontrolní skupinu. Problémy na Jabloňové ulici se řešily i v dalších letech. Třeba koncem roku 2024, kdy se řešilo rušení nočního klidu, nepořádek, injekční stříkačky na chodbách a nebezpečné lidé pohybující se v okolí domu. V tu dobu bylo v celém bytovém komplexu Jabloňová vyčleněno sedm sociálních bytů, ale využíváno bylo pouze pět. Z toho byly pouze tři takzvané zabydlovací byty. Bytový ombudsman Milan Berka tehdy tvrdil, že aktivní dluhy na sociálních bytech v domě byly za rok 2024 podle údajů Odboru správy majetku více než 700 tisíc korun (27).
Závěr
V rámci uvedeného projektu Rapid Re-Housing (RRH) nebyla pro klienty stanovena povinnost abstinence či postoupení léčby závislostí na návykových látkách. Samotné přidělení sociálního bydlení mělo (spolu s jinými opatřeními) napomoci tomu, aby se členové rodin, které se účastní projektu, závislosti na návykových látkách a alkoholu zbavili. Tak se ale u části osob zjevně nestalo. Článek "Vymístění rodin ze sociálního bydlení v projektu Rapid Re-Housing pohledem sociálních pracovníků" uvádí různé důvody, které považuje za spouštěče procesu vymístění ze sociálního bydlení a vedle nějakého násilí, které se často také objevovalo, se rodiny potýkaly i s dalšími problémy, a to právě problémovým pitím alkoholu, užíváním drog a s psychickými problémy (úzkosti a deprese). Užívání návykových látek a psychická nepohoda se pak navzájem posilovaly. Dále byly problémem i narůstající dluhy na bydlení. Peníze ze sociálních dávek byly použity jiným způsobem, než by bylo v souladu s dlouhodobější snahou o udržení bydlení. A dluhy za bydlení v kombinaci se sousedskými stížnostmi výsledně pak vedly k vystěhování rodin z bytů RRH. To by svědčilo o velmi vysoké časové preferenci u části rodin, které se projektu RRH účastnily. V některých případech se objevil u rodin dokonce i nezájem o sociální pomoc, který vyústil až do vyhýbání se kontaktů se sociálními pracovníky. Některé rodiny pak ze sociálního bydlení prostě zmizely. V některých oblastech bylo nějakých úspěchů dosaženo. Pro příklad rodiny, které prošly programem Rapid Re-Housing, strávily v posledních pěti letech od dotazování v průměru 6,2 měsíce v bytové nouzi, zatímco rodiny z kontrolní skupiny, které tímto programem neprošly 3,6 let. A děti z účastnických rodin měly stále výrazně nižší riziko pobytu v náhradní rodinné nebo ústavní péči. Výzkum však také odhalil, že o původní městské sociální bydlení přišlo 26 (z 50) účastnících se rodin, tedy 52 %. Pouze menší polovina rodin nadále bydlela v bytech poskytnutých v rámci projektu RRH. Slabá polovina, což činí tento projekt v delším období ne zrovna moc úspěšným. Je patrné, že takovéto projekty je nutné hodnotit s delším odstupem v řádu let a hodnocení po roce či dvou brát spíše za orientační. Dále je patrné, že reálně jsou takovéto projekty vzhledem k hospodářské úrovni České republiky velmi nákladné a vyžadují rozsáhlé veřejné bydlení. Projekty typu RRH navíc působí jako projekty, které v podstatě po jejich účastnících ani moc nevyžadují změnu jejich životního rytmu a postojů. Neučí je aktivně se snažit o zlepšení svého údělu.
POZNÁMKY:
(20) Dosledování dopadů Housing First pro rodiny s dětmi v Brně po pěti letech: Závěrečná evaluační zpráva. Praha 2023, str. 5 a 48 [online, 2023]. Dostupný z (přístup IX/2026): https://socialnibydleni.org/wp-content/uploads/2023/11/Dosledovani_dopadu_Housing_First.pdf.
(21) Tamtéž, str. 8 a 48-49.
(22) Tamtéž, str. 48.
(23) Tamtéž, str. 52 a 47.
(24) „Tvůrci návazného projektu předpokládali, že některé rodiny již budou fungovat zcela samostatně, a proto byla snížena kapacita projektu na 2 úvazky sociální práce a 1 úvazek pracovníka poskytujícího podporu zaměřenou na kontext. Výše zmíněné předpoklady se však nepotvrdily. Některé rodiny oproti plánu stále potřebovaly podporu, a projektovým pracovníkům proto byla poskytována výpomoc ze strany mimoprojektového terénního týmu."
(25) Tamtéž, str. 18.
(26) Nepořádek a konflikty. Sousedé sepsali petici proti rodinám v nouzi 2017 [online, 2017]. Dostupný z (přístup IX/2026): https://www.idnes.cz/brno/zpravy/rapid-re-housing-petice-oliver-pospisil-martin-freund.A171106_140218_brno-zpravy_dh.
(27) Napětí na Jabloňové. Obyvatelé domu kritizují sociální projekty [online, 2024]. Dostupný z (přístup IX/2026): https://stisk.online/a/S64Ah/napeti-na-jablonove-obyvatele-domu-kritizuji-socialni-projekty.