Jdi na obsah Jdi na menu

Současný stav ruského hospodářství

21. 9. 2021

V této stati si přiblížíme stav současného ruského hospodářství. Využijeme k jeho popisu převážně materiálů vydaných na Západě. Ekonom Richard Connolly dělí ruskou ekonomiku na tři sektory. Stručně je tu popíši. Sektor A je dle Connollyho tvořen převážně podnikáními z odvětví ropy, plynu a dolování, stejně jako některými velkými zemědělskými korporacemi a podnikáním zabývajícím se konstruováním zbraní a zařízení pro atomové elektrárny. V tomto sektoru dominuje stát, buď pomocí přímého vlastnictví (ropa, plyn, výroba pro atomové elektrárny, zbraně) anebo pomocí silného vlivu nad soukromými firmami (dolování, zemědělství). Ovšem také o této skupině platí, že: „Firmy v tomto sektoru jsou globálně konkurenceschopné, když prodávají své zboží na globálním trhu stejně jako v rámci Ruska. Nepotřebují státní dotace k tomu, aby přežily.“ (1). V podstatě jde většinou o takový byznys (zejména pokud jde o ropu, zemní plyn, zbraně a atomovou energetiku), který je i jinde na světě součástí státu (třeba firma Saudi Aramco je převážně státní) anebo i pokud jde o nominálně soukromé společnosti, má v nich stát či státy (dozajista i vláda USA) významné slovo. A naopak vrcholní představitelé těchto společností mají přístup k nejvýše postaveným politikům. Celkem se v tomto dnes Rusko neliší od zbylého světa. Co je však poměrně důležité, je to, že tyto společnosti jsou podrobeny v nemalé míře trhu: „…jsou globálně konkurenceschopné, když prodávají své zboží na globálním trhu stejně jako v rámci Ruska…“ Trh těmto společnostem umožňuje jakousi takous kalkulaci, nutí je inovovat a rozvíjet se. Stejně tak je poměrně snadné pro jejich vlastníky určit to, zda firmy prosperují, či neprosperují. Potud by tedy nešlo o něco tak neobvyklého ve srovnání s ostatním světem. Takovéto hybridní (státně-tržní) výrobní vztahy jsou v těchto oborech docela běžné (s výjimkou zemědělství) i jinde. Tomu nasvědčuje i to, že dle Connollyho většina faktů nasvědčuje tomu, že ruské firmy v cizině vykazují, na rozdíl od údajných politických cílů, stejný motiv hledání zisku jako jiné firmy z celého světa (2). 

 

rusko-vlajka.jpg

 

Druhá část – ‚sektor B‘ – zahrnuje odvětví, která nejsou globálně konkurenceschopná, protože firmy tohoto odvětví neprodávají svoje zboží anebo služby na světovém trhu. Místo toho se zaměřují na domácí ruský trh. Tyto firmy mají tendenci spoléhat se na dotace anebo na podporu od státu, který jim buď převádí zdroje nebo je chrání před konkurencí. I přesto, že dostávají tento druh pomoci od státu, tyto firmy často zápasí o dosažení zisku. Tyto odvětví zahrnují část zbrojařského průmyslu, automobilový průmysl a stavbu lodí.“ (3). Ono: „… Rusko je ve skutečnosti jedním z světových největších top 10 výrobců. To je v ostrém kontrastu k mnoha jiným ropu produkujícím státům jako je Saudská Arábie nebo Irák. Široký sortiment průmyslového zboží je v Rusku vyráběn, sektorem, který zaměstnával v roce 2015 odhadem okolo 10 milionů lidí. Nicméně; velmi málo je z tohoto výstupu prodáno mimo Rusko. Místo toho je to koupeno Rusy. Tato obrovská mezera mezi objemem domácí výroby a ve srovnání s tím hubenými prodeji do zahraničí je vysvětlována tím faktem, že je to zisk vytvořený sektorem A, a potom přerozdělený státem, který podporuje domácí poptávku po výstupu sektoru B. Bez této podpory, je nepravděpodobné, že by domácí spotřebitelé byli nakupovali tak mnoho ruského průmyslového zboží, jak nyní nakupují.“ (4).

 

Podpora webu

 

Předně je nutné k tomu říci, že to, že tyto firmy neprodávají svoje zboží nebo služby na světovém trhu, může, ale stejně tak docela dobře nemusí indikovat nekonkurenceschopnost jejich výrobků na domácím ruském trhu. Přímo to, z této skutečnosti plynout nemusí. Například kvůli tomu, že dodávání zboží ze zahraniční někam hluboko do ruského území znamená nemalé náklady na dopravu, což může u domácí produkce odpadnout. Ruský trh je navíc tak rozsáhlý, že řada firme může vystačit jen s ním. Navíc ruský trh je do jisté míry trhem specifickým. Vyžaduje, aby část výrobků byla odolná vůči drsnému klimatu a životu (robustní, odolné, trvanlivé a jednoduché věci), což nemusí být pro výrobce ze zahraničí zajímavé (když se rozpadl sovětský trh, shledala celá řada dodavatelů z východní Evropy, že o boží vyvážené do SSSR není nikde jinde zájem. To nebyla rozhodně náhoda, šlo o zboží šité pro specifické sovětské/ruské potřeby). Jediný podobný trh představuje o dost menší Kanada. Takovéto věci je ovšem velmi těžké podchytit a nějak kvantifikovat pro účely ekonomického bádání. O něco snadnější by bylo zjistit úroveň dotací, ta může být a bude u různých oborů i firem různá. Tam kde bude podíl veřejných dotací na příjmu firem relativně malý, bude velmi pravděpodobně životaschopnost firem větší než v případě firem, u kterých tvoří dotace na jejich příjmu podstatnou část. Vzít tedy výše uvedené tvrzení a tvrdit sakum prásk, že jde o nekonkurenceschopné firmy, je tedy dosti odvážné. Byť tím nerozporujeme to, že tomu tak často bude. Další výzkum by tu byl nanejvýš nutný. Mimochodem, podobně tomu bude třeba i v EU, kde dotace také jen kvetou. K roku 2015 se odhadoval podíl těchto dvou sektorů (A+B) na ekonomice dle různých odhadů na nějakých 60 až 70 % ruského HDP (5).

 

Connolly dále píše: „Tržní reformy z 90. let vytvořily významnou soukromě vlastněnou část ekonomiky, nebo-li sektor C. Ten existuje většinou mimo státem kontrolovanou část ekonomiky a zahrnuje mnoho stavebních a retailových skupin, služby pro podnikání, malé a střední podnikání ve všech částech ekonomiky. Tyto malé a střední firmy běžně působí v retailu, dopravě, službách pro podnikání a v některých informačních a komunikačních technologiích, které intenzivněji využívají znalosti. Firmy z tohoto sektoru nevytvářejí tak mnoho daní jako firmy ze sektoru A, ale ani nevyžadují státní podporu k tomu, aby přežily, tak jako sektor B. Na místo toho jsou firmy v rámci sektoru C předmětem tvrdých rozpočtových omezení, které znamenají, že jejich přežití závisí na jejich ziskovosti spíše než na politických kontaktech. Stát neintervenuje do ekonomické aktivity v tomto sektoru tak mnoho jako jinde. Výsledkem je, že konkurence je vyšší, s tomu odpovídající vyšší mírou inovací a růstem produktivity než v sektorech A a B.“ (6).

 

Hrubý domácí produkt a jiné ukazatele

Connolly k úrovni hrubého domácího produktu (HDP) měřeného dle parity kupní síly (PPP) píše: „… měřeno v PPP - to jest přizpůsobeno rozdílům v nákladech na život - obrázek je nápadně jiný. HDP v roce 2018 bylo přes 4 biliony dolarů, což činilo asi 3,5 % světového HDP. Podle těchto měření, Rusko bylo šestou největší ekonomikou na světě a druhou největší v Evropě, jen lehce za Německem. Měřeno v PPP, příjem na hlavu byl téměř 28 000 dolarů, polovina úrovně v USA a téměř tři čtvrtiny průměru Evropské unie. Ačkoliv Rusko není ekonomický gigantem podobně jako USA nebo Čína, přísluší do druhé řady regionálních těžkých vah jako Japonsko, Indie, Brasilie a Německo.“ (7). Poznámka na okraj, která některé určitě stejně nepřesvědčí, Richard Connolly podle textu knihy, kterou tu převážně cituji, není rozhodně nějaký přítel Ruska ani Putina, jeho kniha je v mnoha ohledech k obému dosti kritická. Já jsem k podobným závěrům došel nezávisle studiem západních (!) statistik: „Dle samotného Mezinárodního měnového fondu je ruská ekonomika skoro tak velká jako Německá ekonomika: cca 4,15 bilionu Int$ versus cca 4 biliony Int$ (Int$=mezinárodní dolar). Faktem ovšem je, že HDP Ruska roste za posledních ca 20 let více, než HDP ČR anebo Evropské unie a mezera mezi těmito ekonomikami se tak zmenšuje. Údaje o HNP jsem našel na webu Světové banky. Pro ČR šlo asi o 34 100 Int$ dle parity kupní síly na hlavu. U Ruska šlo o 26 115 Int$ a pro srovnání u Německa o 52 120 Int$. Rusko podle této statistiky tak dosahuje asi 77 % HNP ČR na hlavu.“ (8).

 

Pár dalších údajů: „Oficiální zlaté rezervy (zřejmě u centrální banky) dosahují v ČR výše 0,3 milionů uncí (1 unce = 28,3495 gramů), kdežto v Rusku 38,8 milionů uncí. Vypočteno na hlavu je to asi 0,028 unce zlata na hlavu v ČR a 0,27 unce zlata na hlavu v Rusku čili skoro 10x tolik… Ovšem na to zlato si stejně řadový člověk nemůže sáhnout, ale na druhou stranu v době těžkých hospodářských problémů se zlato může hodit aspoň na dovoz základních potravin. Výdaje na zdravotnictví představovaly v ČR 7,4 % HDP a v Rusku 7,1 % HDP: Počet doktorů byl na 1 000 obyvatel v ČR 3,6 a v Rusku 4,3. Pro zajímavost v Německu jde o výdaje silných 11,3 % HDP, ale doktorů je jen 3,9 na 1 000 obyvatel. Ovšem není doktor jako doktor. Kvalita doktorů může být a bude jistě různá. Výdaje na vzdělání byly dle statistické ročenky „Pocket World in Figures: Edition 2017“ v ČR 4,3 % HDP a v Rusku 4,2 % HDP.“ (9).

 

Dále: Přístup k dobré vodě má v ČR prý 100 % obyvatel a v Rusku 96,9 % obyvatel. Automobilů bylo v ČR na 1 000 obyvatel 461 a v Rusku 304, tedy skoro jako v Maďarsku (314). Mobilních telefonů bylo v ČR 129,5 na 100 obyvatel a v Rusku dokonce 155,1 na 100 obyvatel. Uživatelů internetu bylo 79,7 % v ČR a 70,5 % v Rusku, což mimochodem bylo více než v Polsku (66,6 %). (10). Aktuálně (2019) by mělo být automobilů v Rusku asi 380 na 1000 obyvatel (11) Dochází zde tedy k prudkému rozvoji automobilismu.

 

Connolly upozorňuje, že v statistických termínech je Rusko poměrně otevřenou ekonomikou. Tj. je dost zaintegrováno do světové ekonomiky! Čili i v tomto ohledu je nutné považovat reformy Jelcinovy a Putinovy éry za poměrně ekonomicky liberální. Otevřenost se měří obvykle jako suma importů a exportů jakožto podíl na HDP daného státu. Podle Světové banky to bylo v roce 2018 u Ruska 47 %. Pro srovnání u USA je to jen 28 %, u Japonska 36 %  a u Číny 38 % (12). Jistě, v případě Ruska má na to značný vliv i vývoz nerostných surovin. Rusko se navíc v současnosti stává důležitým vývozcem zemědělských produktů. V roce 2018 se stalo největším vývozcem pšenice na světě, lehce před Spojenými státy. Jaký to rozdíl oproti době Sovětského svazu, kdy bylo do něj nutno dovážena pšenici z USA a Kanady! Po Spojených státech je Rusko dlouhodobě druhým největším vývozcem zbraní a je světovým lídrem ve vývozu zařízení pro atomové elektrárny (13). Pro zajímavost během končícího brežnevismu nakupoval Sovětský svaz až 50 milionů tun pšenice ročně. A za celou dobu své existence nedokázal vyrobit tolik obilí, kolik ho produkovalo ruské impérium v roce 1913 (14). Každopádně na údajně rozvojovou zemi má Rusko značně neobvyklý vývoz. Rusko je dnes také středně velkým vývozcem softwaru a patří v tomto oboru k nejrychleji rostoucím (15). Ono i letmý pohled na složení vývozu surovin ukazuje na jeden poměrně mylný názor. Web Countrystudies.us uvádí, že: „Suroviny, zvláště ropa, zemní plyn, kovy a nerosty v ruském vývozu dominovaly a v roce 1993 čítaly 65 % celkových exportů.“ (16). Dnes je situace dosti podobná. Ale už se jaksi zapomíná na to, že část vývozu ropy není jen formou surové ropy (která má ovšem za sebou také již nějaké základní zpracování). V roce 2020 bylo sice z Ruska exportováno surové ropy za 72,6 miliardy dolarů. Ale vedle toho se z Ruska vyváží mnoho již rafinované ropy, v roce 2020 to bylo za 45,4 miliardy dolarů (17). V tomto případě však již nejde jen o nějakou jednoduchou surovinu, ale jde o produkt rozsáhlých a složitých rafinerských provozů a sofistikovaných výrobních procesů. Moderní rafinerie (pro něž jsem více jak 10 let projektoval) jsou plné složitého zařízení. Pecí, kolon, filtrů, destilačních jednotek, flér, čerpadel, kompresorů, výměníků, chladičů, incinerátorů atd. Nadto jsou vybaveny složitými měřícími a regulačními přístroji. Takové rafinerie se v Rusku samozřejmě nacházejí. Například rafinerie v Omsku, pro kterou jsem před několika lety pracoval. Když nám ruský zákazník tehdy předával tzv. vendor list s povolenými dodavateli, měl na něm asi u o něco více jak čtvrtiny zařízení předepsány i domácí výrobce, a to i co se týká složitých měřících přístrojů. Čtvrtina se může zdát někomu málo, ale ve skutečnosti šlo o slušný podíl, zvláště ve srovnání s jinými ropnými státy, které se na nic takového většinou nezmohly. Pro příklad jeden z ruských výrobců, kterého si pamatuji jménem: https://aliter.spb.ru/en/o-kompanii/. Rozhodně nelze považovat částečně zpracované ropné produkty za vývoz pouhých surovin, ale jde zde o vývoz poměrně pokročilého kapitálového statku ve formě meziproduktu.

 

Slabý dopad sankcí

Ekonomové obecně považují sankce za podobné clům, kterážto z dlouhodobého hlediska patří k méně účinným státním hospodářským politikám. Slavný ekonom M. N.  Rothbard uvádí, že dovozy jsou nahrazeny v dlouhém období rozšířením domácí výroby na úkor domácích vývozních odvětví (18), samozřejmě za předpokladu, pokud má daná země na to potřebné zdroje, což Rusko beze sporu má už jen kvůli své velikosti a lidnatosti. Právě proto bych tu chtěl zmínit reakci Ruska na sankce zavedené Západem během 10. let 21. věku, které uvedené tvrzení dobře ilustruje. Britský ekonom Connolly píše, že: „Dovoz zařízení na zpracování ropy a plynu z ne-Západních zemích narostl, snížil tak předchozí závislost Ruska na západních technologiích. To bylo doprovázeno nárůstem v užívání ne-Západních zdrojů kapitálu, s Čínou jako vedoucí zemí, kterážto investovala do několika velkovýrobních petrolejářských a plynařských projektů. Během této doby Rusko podepsalo nové dohody o dodávání energie do Číny, Indie a jiných rychle se rozvíjejících asijských ekonomik.“ (19). Samozřejmě i dovozy vojenského materiálu byly nahrazeny domácí výrobou. Podobně začaly nové zdroje potravin například z Číny, Chile a Brasilie nahrazovat západní potravinářské produkty. Stimulováno bylo i místní zemědělství, které si připsalo v letech 2014 až 2016 růst o 5 %. Rusko také zaregistrovalo rekordní sklizeň obilí a jeho vývozu. Ano, jistě došlo i nárůstu cen pro spotřebitele, ale převážně jak se dalo očekávat, v prvních měsících po zavedení těchto politik (20).

 

I tak pořád v EU roku 2018 skončilo nějakých 46 % ruských vývozů a 38 % ruských dovozů odsud pochází (21). Z tohoto údaje plyne, že tyto politicky k sobě poněkud nepřátelské celky spolu čile obchodují. Nicméně ostře roste podíl asijských zemí na ruském obchodě. Dnes je největším ruským obchodním partnerem Čína, kam míří 10 % ruských vývozů, a odkud je 22 % ruských dovozů. Významný podíl na ruském obchodě má Indie, Jižní Korea, Japonsko, Vietnam nebo Turecko (22). Zde si zavěštím: Asie za čas významně nahradí v ruském obchodě Evropskou unii.

 

Závěr

Jak je vidno. Rusko je dnes v mnoha ohledech poměrně tržním hospodářstvím. A to zejména, pokud je srovnáme s evropskými poměry. V ekonomice má silnou roli stát zejména pokud jde o ropu, plyn a některé jiné suroviny a částečně i v zemědělství. No, ale tak je tomu dnes i v celé řadě vyspělejších zemích. Naše doba je prostě dobou státu. Nicméně i dost ruského státního podnikání je podrobeno působení tržního testu. A v Rusku existuje i velký sektor zcela soukromého podnikání. I když je toho mnoho k vylepšování, nezdá se, že by Rusko bylo v průměru nějak chudou zemí. Jde o zemi středně bohatou až bohatší. Některé ukazatele sice odpovídají spíše chudším zemím (vývoz surovin), jiné naopak odpovídají zemím bohatým (vývoz sofistikovaných technologií, co se týká zbraní a atomových elektráren, velká průmyslová výroba). Od konce 90. let 20. století se významně zvýšila hospodářská úroveň Ruska, a i průměrná životní úroveň jeho občanů. Současné Rusko daleko za sebou zanechalo neduživý Sovětský svaz. Rusko i podle západních standardů patří k velkým ekonomikám. Makroekonomická stabilita Ruska je dokonce velmi dobrá zejména, co se týká státního dluhu. Dlouhodobější dopad sankcí na ruské hospodářství se nezdá být příliš významný.  

 

Poznámky:

(1) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 63.
(2) Tamtéž, str. 100.
(3) Tamtéž, str. 63 a 64.
(4) Tamtéž, str. 66.
(5) Tamtéž, str. 65.
(6) Tamtéž, str. 66-67.
(7) Tamtéž, str. 97.
(8) Ruská ekonomika ve světle západní statistiky [online, 2019]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/ruska-ekonomika-ve-svetle-zapadni-statistiky.html. Mezinárodní dolar (Gearyho-Khamisův dolar) je hypotetická měnová jednotka, která by měla v daném místě stejnou kupní sílu, jako měl americký dolar ve Spojených státech v nějakém časovém okamžiku (u časových řad se často používá mezinárodní dolar fixovaný k roku 1990 či 2000). Prostřednictvím této jednotky je pak možno porovnávat údaje jak z různých zemí s odlišnou cenovou hladinou, tak z různých období.
(9) Tamtéž.
(10) Tamtéž.
(11) Russia Number of Registered Vehicles [online, 2019]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.ceicdata.com/en/indicator/russia/number-of-registered-vehicles.
(12) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 97.
(13) Tamtéž, str. 98.
(14) Švankmajer, M. aj. Dějiny Ruska. Praha: NLN-Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 504-505.
(15) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 99.
(16) Foreign Economic Relations [online]. Dostupný z (přístup VI/2021): http://countrystudies.us/russia/67.htm.
(17) List of products exported by Russian Federation: Metadata detailed products in the following category: 27 Mineral fuels, mineral oils and products of their distillation; bituminous substances; mineral   [online, 2020]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.trademap.org/Product_SelCountry_TS.aspx?nvpm=1%7c643%7c%7c%7c%7c27%7c%7c%7c4%7c1%7c1%7c2%7c2%7c1%7c1%7c1%7c1%7c1.
(18) Rothbard, M. N. Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut 2001, str. 130-136.
(19) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 84.
(20) Tamtéž, str. 84-85.
(21) Tamtéž, str. 99.
(22) Tamtéž, str. 99-100.