Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podpůrný spolek zaměstnanců firmy Max Kohn aneb, když státní dávky nestačí

18. 1. 2021

Podpůrný spolek pro nezaměstnané zaměstnance firmy Max Kohn, továrna na látky v Brně je poněkud zvláštním spolkem v tom ohledu, že doplňoval již existující státní pojištění a poskytoval svým členům, tj. zaměstnancům firmy Max Kohn, továrny na látky v Brně, a bývalým zaměstnancům, jakož i jejich příbuzným podporu v případě nezaměstnanosti nebo neschopnosti k práci, pokud by státní a jiné podpory nedostačovaly k zabezpečení živobytí podpory potřebného. Nešlo o jediný takový spolek. V Moravském zemském archivu se nalézají například materiály k podobnému spolku zestárlých dělníků chemických závodů v Brně (zde šlo o příspěvek k důchodu).


V červenci roku 1921 byl v Československu přijat zákon, jehož základem byl tzv. gentský systém, který spojoval podporu v nezaměstnanosti se členstvím v odborové organizaci (1). Kdo nebyl členem v odborech mohl dostávat jen chudinskou podporu. To se však některým lidem zjevně nelíbilo a podle toho se zařídili

 

morava.png


Přejděme nyní k archivním pramenům. Firma Max Kohn v Brně byla jako pobočka vídeňské firmy založena na přelomu 60. a 70. let 19. století. Továrna sídlila na ulici Vlhká (dříve Offermannově) (2). Budovy této továrny dodnes stojí. Sídlem spolku bylo město Brno.


Spolek byl v rejstříků spolků zaznamenán 19. října 1939. A ustavující valná hromada se konala 28. prosince 1939 (3). Z archivního materiálu ovšem plyne, že spolek byl starší, vznikl před okupací a byl dotován firmou Max Kohn ve výši půl milionu korun (4). První předsedou spolku se stal Karel Dvořák z Újezda u Sokolnic (dnes Újezd u Brna) a jeho zástupcem Josef Sekanina z Ruprechtova (5). Ti setrvali ve vedení spolku i o rok později (6).


Účel spolku byl následující: "Účelem spolku jest poskytovati svým členům, tj. zaměstnancům firmy Max Kohn, továrny na látky v Brně, a bývalým zaměstnancům, jakož i jejich příbuzným podporu v případě nezaměstnanosti nebo neschopnosti k práci, pokud by státní a jiné podpory nedostačovaly k zabezpečení živobytí podpory potřebného. Toto by platilo jen pro ten případ, že podpory potřebný nenalezl žádnou jinou práci a jinou dostačující mzdu. Právní nárok na poskytování podpor členům nepřísluší. Podporu přiznává podle pohotových prostředků správní výbor. Prostředky k těmto podporám získává spolek dobrovolnými dary nebo členskými příspěvky. Ideální prostředky spolku jsou: pořádání poučných přednášek o upevnění zdraví členů a zřizování podniků sloužících k upevnění zdraví členů." (7)


Členství spolku bylo exkluzivní a členy mohli být je zaměstnanci firmy Max Kohn, továrny na látky v Brně. Mělo jim býti nejméně 18 let a měli plnit stanovy, zachovávati spolková usnesení a řádně platit příspěvky stanované valnou hromadou. Členem spolku nemohl být učeň. Členství ve spolku zanikalo vedle úmrtím člena a vyloučením i vystoupením člena ze služeb závodu (tedy pokud se ze závodu rozhodl odejít zaměstnanec). Přičemž: "Vyloučení může jen nastati, poškodil-li člen jakýmkoliv způsobem spolek, zejména snažil-li se získati podpory lživými údaji, nebo nezaplatil-li příspěvků za dobu 3 měsíců" (8). To ukazuje, že tento spolek měl zájem na podpoře jen skutečně potřebných jednotlivců, což v té době byl naprosto běžný standard (9). Spolek tedy rozlišoval zasloužilé a nezasloužilé chudé (potřebné). Ti druzí měli smůlu.


O podporu směl žádat člen spolku, který pracoval v závodě nepřetržitě 12 měsíců a o přiznání podpory a její výši rozhodoval správní výbor. Výše příspěvku a způsob jak se odvádějí stanovovala valná hromada (10). Ovšem původně ve stanovách nebyl požadavek na nepřetržitou práci 12 měsíců uveden, jak o tom svědčí starší verse stanov a přípis jednoho neuniformavého strážníka (11). Zajímavostí je, že při stanovení členských příspěvků a směrnic pro poskytování podpor podobně jako při změně stanov a usnesení o rozejití se spolku bylo třeba přítomnosti 3/4 všech k hlasování oprávněných členů a 3/4 většiny přítomných (12). Žádná prostá většina. Příjmy spolku byly tvořeny následovně: "Jmění spolkové, které pozůstává se z příspěvků členstva, jich zúrokování, z darů neb jiných věnování, musí výhradně sloužiti účelům ve stanovách spolkových vytčených." V případě zániku spolku mělo jmění spolku připadnout dobročinným účelům ve prospěch zaměstnanců firmy Max Kohn, továrny na látky v Brně (13).
Podobně jako řada jiných spolků měl spolek paragraf o řešení sporů. Vznikl-li spor ze spolkového poměru, měla zvolit každá strana po jednom rozhodci, kteří se usnesou o předsedovi. V případě, že by nedošlo k dohodě měl předsedu rozhodčího soudu ustanovit vedoucí závodu firmy Max Kohn, proti rozhodnutí soudu bylo možné se odvolat k valné hromadě, z jejíhož usnesení nebylo odvolání (14).


Materiálů k činnosti spolku se příliš nedochovalo. Poměrně málo. Na valné hromadě ze dne 18. prosince 1940 bylo přítomno 152 členů spolku. Tehdy bylo stanoveno, že členský příspěvek na rok 1941 bude ve výši čtyř korun. Výbor spolku měl taktéž rozhodovat o tom, zda již z firmy vystoupivší zaměstnanci, kteří v podniku dlouhá léta pracovali, dostanou vánoční nadílku ve výši 200 korun (15).


Později továrnu, kterou ovládala známá brněnská židovská rodina Tugendhatů, převzal (arizoval) Dr. Otto Weiss a provozoval ji pod názvem "Brünner Feintuchfabrik Dr. Otto Weiss, Kom.-Ges. (16). Nový majitel zřejmě na spolek tlačil, protože v archivním materiálu se nachází zpráva, že se dostavil na předvolání ouřadů předseda spolku Karel Dvořák, zaměstnaný u firmy Weiss v Brně a udal, že mu není ničeho známo o změně stanov a názvu spolku. Členové spolku si dle něj nepřáli stanovy měnit, návrh na změnu stanov respektive zřízení nového spolku vyšel od majitele továrny Dr. Otty Weisse. Proti zřízení nového spolku nebylo námitek, ale v podstatě členstvo bylo ochotno přistoupiti pouze ke změně názvu spolku, a to sice v tom směru, že místo názvu Max Kohn bude v názvu spolku uvedeno Otto Weiss (17). Již zpráva poplatkového úřadu ze dne 19. května 1943 uvádí, že spolek zanikl, a že bude ze spolkového rejstříku vyškrtnut. Podle další, již poválečné zprávy, byla činnost spolku pod tlakem okupace zastavena a spolek byl převeden na německý spolek "Unterstützungsverein für Arbeiter und Angestellte der Firma Brünner Feintuchfabrik Dr. Otto Weiss, Kom. Ges., Brünn" s autoritativními stanovami (18). Spolek sice po druhé světové válce skutečně obnovil svoji činnost, ale již v roce 1947 se rozešel. A byl dne 11. prosince 1947 vymazán ze spolkového rejstříku (19).

 

Poznámky:
(1) Kodymová, P. Historie české sociální práce v letech 1918-1948. Praha: Univerzita Karlova v Prase-Nakladatelství Karolinum 2013, str. 25.
(2) Ryšková, M. Brnem textilním: Brno's Textile Heritage. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě 2018, str. 118.
(3) Moravský zemský archiv, B26, kartón 3166, sig. 50292/47, Číslo 82.023/I: Zřízení spolku a Číslo 83.631/I: Zemskému úřadu ze dne 3. ledna 1940.
(4) Tamtéž, Ředitelství Národní stráže bezpečnosti, spolkové oddělení v Brně zde dne 26. října 1945.
(5) Tamtéž, And die Polizeidirektion in Brünn ze dne 30. prosince 1939.
(6) Tamtéž, And die Polizeidirektion in Brünn ze dne 23. prosince 1940.
(7) Tamtéž, Stanovy pro Podpůrný spolek pro nezaměstnané zaměstnanců firmy Max Kohn, továrna na látky v Brně, § 2.
(8) Tamtéž, § 3. a 4.
(9) Srovnej s knihou Svět brněnských svépomocných a charitativních spolků divokého kapitalismu. Brno: Institut Eugena von Böhm-Bawerka 2017.
(10) Moravský zemský archiv, B26, kartón 3166, sig. 50292/47, Stanovy pro Podpůrný spolek pro nezaměstnané zaměstnanců firmy Max Kohn, továrna na látky v Brně, § 5. a 7.
(11) Tamtéž, K čís. 1319/II-41: Zpráva ze dne 13. února 1941.
(12) Stanovy pro Podpůrný spolek pro nezaměstnané zaměstnanců firmy Max Kohn, továrna na látky v Brně, § 9.
(13) Tamtéž, § 12. a 13.
(14) Tamtéž, § 11.
(15) Tamtéž, Protokoll über die am 18. Dezember 1940 abgehaltene Generalversammlung.
(16) Tamtéž, An die Polizeidirektion Brünn zde dne 25. listopadu 1941.
(17) Tamtéž, K číslu 70.857/I ze dne 9. května 1942.
(18) Tamtéž, An das Gebührenamt in Brünn zde dne 19. května 1943 a Ředitelství Národní stráže bezpečnosti, spolkové oddělení v Brně zde dne 26. října 1945.
(19) Tamtéž, Ředitelství Sboru národní bezpečnosti, spolkové oddělení ze dne 30. října 1947 a Číslo 58002-II/12-1947 ze dne 11. prosince 1947 a Číslo 50.892/I-47 ze dne 22. prosince 1947.