Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lanškrounský masakr 1945 a jeho (ne)vinné oběti

18. 5. 2020

Lanškrounský masakr
Jiří Padevět ve své monumentální práci "Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích" uvádí, že tzv. Lanškrounský masakr proběhl 17. května 1945 na náměstí před radnicí. Prováděl ho 1. partyzánský oddíl brigády Václavík, který byl pod velením Josefa Hýbla-Brodeckého. Oběti byly popravovány oběšením nebo zastřelením. Někteří byli jen odsouzeni k výprasku holí a po exekuci propuštěni. Poprava se konala ještě následující den. Docházelo při ní i k mučení odsouzenců na smrt. Počet obětí se různí od 17 do 27 lidí. Vedle toho zde od 9. do 31. května 1945 spáchalo asi 26 místních Němců sebevraždu. (1). Lanškrounskému masakru se dostává v posledních letech pravidelné pozornosti. Dost často jsou však informace o něm neúplné a vlastivědné literatuře je toho možné najít vícero.


A jeho oběti
Tolik tedy okolnosti dané události a nyní se můžeme podívat na to kdo byli oběti. Začneme s tím, co uvádí sám Jiří Padevět ve zmíněné knize. Mezi popravenými bylo hned několik lidí, kteří se účastnili nějakým způsobem na nacionálně socialistickém režimu anebo rozbití Československa. Šlo dle historika Jiřího Padevět o Roberta Schwaba z Horního Třešňovce, který měl být místní vedoucím NSDAP a nositelem pamětní medaile za 1. říjen 1938, udělované za pomoc při rozbití Československa. Dále mělo jít o jistého Josefa Jurenku z Lanškrounka, který měl být podle Lanškrounské kroniky údajně konfidentem Gestapa. Dále šlo o Richarda Rottera, úředníka obávaného pracovního úřadu (Arbeitsamtu) (nucené nasazení); Karla Piffla, truhláře z Lanškrouna, držitele pamětní medaile za 1. říjen 1938; Leo Janische, opět úředníka pracovního úřadu z Lanškrouna (dle jiného materiálu měl být přímo vedoucím tohoto úřadu ve městě); Josefa Faltejska z Dolní Čermné, mělo jít o zrádce a snad se údajně pokusil o útěk; Johanna Klementa, elektrotechnika z Lanškrouna, údajně šlo o konfidenta Gestapa; Rudolfa Gertha, zámečník z Lanškrouna, který se dle lanškrounské kroniky měl vytrhnout eskortě a byl zastřelen při pronásledování, šlo o držitele pamětní medaile za 1. říjen 1938. Viktor Benesch z Lanškrouna, údajný udavač měl být zastřelen, když prchal před partyzány, šlo opět o držitele pamětní medaile za 1. říjen 1938. Josef Neugebauer byl stavitelem a předválečným činovníkem Henleinovy SdP a Otto Dietrich byl taktéž stavitelem a byl činný dříve v Deutscher Turnvereinu a v roce 1935 byl vyšetřován pro protistátní činnost. Dále Padevět uvádí Johana Haflera z Lanškrouna jako příslušníka SA a Karla Langera, zaměstnance pracovního úřadu (2). To máme celkem 13 lidí.

 

Podpořte tento web!


V Dolní Čermné nebydleli prakticky žádní Němci, je tedy možné, že Josef Faltejsek byl ve skutečnosti Čech. Možné je, že Čechem byl i Jurenka. V roce 1930 se k československé národnosti hlásilo 1093 občanů Lanškrouna, k národnosti německé 5 272 občanů a žilo zde ještě 85 cizinců (3). Celkem by tedy tehdy Lanškroun obnášel 6 450 obyvatel, šlo tedy o malé město. 


Zvláštním případem je Theodor Benesch z Lanškrouna, který byl dle kroniky zastřelen před svým domem, když měl údajně ohrožovat partyzány při domovní prohlídce pistolí. A dále Richard Reichsmidter z Lanškrouna, který měl klást partyzánům ozbrojený odpor. Již 15. května měl být zastřelen Leopold Leschniger, který se měl při zatýkání bránit střelnou zbraní (4). To máme 3 lidi.


Dále Padevět uvádí tyto jména popravených: Ing. Reinhard Schwab z Horního Třešňovce; Karel Kowarsch, řezník z Lanškoruna; Heinrich Kohler, Erwin Stefan Schmid (Schmidt), klempíř z Lanškrouna; Filip Antel, rolník z Rudoltic; Leopold Hana (Hafl), dělník z Lanškrouna; Franz Mark, železničář z Lanškrouna; Josef Langer, Hubert Lug, mechanik z Lanškrouna; Wilhelm Langer z Lanškrouna a Rudolf Kam taktéž z Lanškrouna (5). Je zde uvedeno i několik dalších úmrtí, snad zabití, sebevražd anebo přirozených úmrtí (v případě posledního pravděpodobně 77 letý Josef Koblischek). To máme 11 lidí.


Celkem jde tedy o 27 osob, nicméně o pohřbu některých z těchto lidí neexistují žádné doklady (třeba Karel Langer, Wilhelm Langer). Zda to je důvod proto, že se někdy uvádí jen 17 popravených lidí  17. a 18. května 1945 ovšem netuším. 


Nacionální socialisté Schwabové
O Ing. Reinhardu Schwabovi historik Padevět píše, že dle pamětnice Amálie Vávrové byla jeho smrt pomstou za pracovní spor v továrně, kde Schwab dělal mistra, dle jiné pamětnice měli být Schwabové ortodoxními nacionálními socialisty (6). Pokud ovšem zalistujeme ve Vlastivědném sborníku Městského muzea Lanškroun "Lanškrounsku", ročník 12/2014 vykoukne na nás na stránce 14 fotografie dočasného průkazu politického vedoucího NSDAP Reinharda Schwaba (nar. 4. 7. 1919) jakožto místního komisaře pro rasovou politiku (7). Když se podíváme do smlouvy o darování tzv. Třešňoveckého pokladu do musea v Lanškrouně, tak zjistíme, že Ing. Reinhard Schwab toho stihl opravdu hodně. "Poklad" totiž obsahuje na jméno Reinhard Schwab průkaz Národně socialistické péče (NS-Vokswohlfahrt), již uvedený průkaz náčelníka pro rasovou politiku, průkaz NSDAP a potvrzení o přijetí Schwaba do Německé pracovní fronty (DAP). Dále je zde informace o tom, že Schwab po nějakou dobu pracoval na pracovním úřadě. Ještě více angažovaná byla jistá Marie Schwabová (nar. 1911), Reinhardova žena, a jsou zde i průkazy jiných příslušníků této rodiny (8). V zásadě se dá říci, že šlo o hodně angažovanou nacionálně socialistickou rodinu. A je vůbec pochybné zda za smrt Reinharda Schwaba mohla skutečně jen pomsta za spor v továrně. 


Ve Vlastivědném sborníku Městského muzea Lanškroun, ročník 12/2014 se ve vzpomínkách již zmíněné Amálie Vávrové (ze smíšené česko-německé rodiny) lze také dovědět, že Robert Schwab byl tajemníkem starosty určený okresem (z tohoto důvodu je nutné předpokládat, že byl skutečně členem NSDAP). Podílel se dle pamětnice na akci gestapa při zatýkání českých odborářů, kde údajně pod pohrůžkou ukázal domy hledaných osob (9). Ovšem tyto vzpomínky evidentně vyznívají pro Schwaby docela dost příznivě (viz případ Reinharda Schwaba výše) a je otázka nakolik jsou nestranné.


Článek "Lanškroun v letech 1938-1946" z vlastivědného sborníku "Lanškrounsko" uvádí, že u zdi lanškrounské radnice bylo 17. a 18. května popraveno 17 osob, z nichž (dle seznamu archiváře Milana Skřivánka) Ing. Reinhard Schwab byl politický vedoucí NSDAP a místní komisař pro rasovou politiku, Josef Jurenka měl být konfidentem, Johan Hafler prý SA-manem. V kronice města Lanškrouna se pak ještě uvádí, že Richard Rotter byl úředníkem Arbeitsamtu, Johan Hafler byl SA-manem a Leo Janisch byl úředníkem Arbeitsamtu (10). To odpovídá tomu, co uvádí výše Jiří Padevět.


Přesto je nutné z článku "Lanškroun v letech 1938-1946" uvést jednu podstatnou informaci. Vedoucím odboje v Lanškrouně a okolí byl Josef Hrabáček z Výprachtic (asi 7 km od Lanškoruna). Členové odboje nejen že připravovali převrat a konali špionážní činnost a podporovali postižené rodiny po popravených a do Protektorátu posílali potravinové balíky. Ono se také dělo to, že: "Připravovaly se přesné seznamy příslušníků SS a SA i konfidentů v celém kraji, byly získávány podrobné plány města, protokoly ze zasedání městské rady." (11). Tentýž Josef Hrabáček seděl pak v Lidovém soudu v Lanškrouně v květnu 1945, a to jakožto předseda. Vedle něho zde seděl další odbojář z Výprachtic Josef Hejl a Wilhelm Pfitzner (Němec?), za války vězněný v koncentračním táboře, tento byl i sociálním demokratem (12). Mimochodem Hejl a Pfitzner byli oba dva jakožto členové ilegálního výboru v Lanškrouně Gestapem za války zatčeni (13). U soudu tak seděli lidé, kteří popravené dobře znali (možná tam seděla i místní odbojářka Marie Losserová, taktéž zatčená za války Gestapem). Hrabáček se později dostal do křížku i s komunisty a tvrdil, že mezi popravenými Němci byli i nějací nevinní lidé, a že hlavním aktérem popravy byl Josef Hýbl-Brodecký. Není však jasné zda se na Hrabáčka vyšetřovatelé nesnažili toho co nejvíce hodit a Hrabáček se nesnažil toho co nejvíce zase odrazit. Každopádně Lanškroun byl v době 2. světové války maloměstem s necelými 7 tisíci obyvatel. Je tedy dost pravděpodobné, že o zdejší situaci mohli mýt odbojáři poměrně dobrý přehled, jak už to tak na maloměstě často bývá. Výběr popravených činovníků nacionálně socialistických organizací a nositelů vyznamenání za 1. říjen 1938 by tomu odpovídal. Hned 14 z popravených se toto týká. Další tři zabití zřejmě kladli při zatýkání či domovní prohlídce odpor. Jen o 10 popravených není nic bližšího známo.


Další informace o některých dalších popravených by mohlo přinést studium archivních materiálů místní skupiny NSDAP Králíky případě i některých materiálů Gestapa. Pokud tedy jsou dochované a přístupné k nahlížení. I když nelze vyloučit v některých případech majetkový motiv, což bych si dovedl představit třeba u Karla Kowarsche, který jako řezník z Lanškoruna mohl  být zámožný. Dokonce jeden internetový pramen uvádí, že právě Karl Kowarsch byl zastřelen svým pomocníkem (14). Proč však byl popraven třeba pouhý dělník Leopold Han (Hafl) anebo mechanik Hubert Lug, je poněkud záhadou. Možná, že zase tak neviní také nebyli? Dále je také docela možné, že mezi popravenými mohl být také nějaký Čech, a že u partyzánského soudu mohl sedět i jeden Němec (Pfitzner). Každopádně další výzkum je žádoucí a bylo by dobře kdyby se ho některý z místních chopil.


Pro představu, jak to bylo s udělováním medaile na připomínku 1. října 1938. Když žádal jistý Franz Oslzly z Letovic o její udělení, tak žádalo krajské vedení NSDAP z Olomouce vedoucího místní skupiny NSDAP Ing. Karl Hankeho o informace a osobní vyjádření k této žádosti. Vedle požadovaných údajů jako jsou data k narození, bydlení a povolání, se vedení ptalo i na členství v SdP, ve straně (NSDAP), organizaci a na odůvodnění návrhu (15). Tato medaile se neudělovala tak nějak automaticky, ale za skutečné zásluhy.


Pohodový život v nacionálně socialistickém Lanškrouně?
Je možné, že život v nacionálně socialistickém Lanškrouně byl poměrně bezproblémový, jak kdosi tvrdil v jedné z diskusí, která se zkoumané události týkala. No, některé údaje o tom moc nevypovídají. Pár příkladů. Když 1. května 1938 řečnil Konrad Henlein, bylo jeho projevu přítomno 15 tisíc Němců z Lanškoruna a okolí (16). Pamětnice Matylda Parentová (Češka, ale manželka Němce) k situaci v Lanškrouně uváděla: "Byl to šok, když se musela vrátit ze služby domů, kde uviděla obrovské přípravy na příjezd Němců. Na oknech visely vlaječky, všude byly položeny obrovské věnce a nikdo nedokázal povědět ani dobrý den, nýbrž jen křičeli "Heil Hitler!". Byla to velice těžká doba. Vzpomíná, jak její sousedka Šlézová, když vybírali příspěvky na válku, si postěžovala na Hitlera a byla za to zatčena a odvedena na práce do Reichu. V tu chvíli si Matylda uvědomila, že si musí dávat větší pozor na to, co a komu řekne, aby se jí něco podobného nepřihodilo." (17). 


Roku 1938 se do České Třebové přestěhoval jistý krejčí Miroslav Dušek s rodinou, který bydlel předtím v převážně německém Lanškrouně. Důvodem bylo to, že česká krejčovská firma neměla v tomto městě za nových pořádků perspektivu, ovšem dalším důvodem bylo to, že se tam Duškovi necítili již bezpečně (18). Nebyl to jediný takový případ. Před příchodem Němců: "Lidé ze strachu utíkali do vnitrozemí a zanechali na místě svůj majetek, který buď lacino prodali anebo opustili... V těchto podzimních dnech odešlo z Lanškrouna přes 1 000 Čechů. (Někteří zemřeli na útěku z nachlazení nebo spáchali sebevraždu.)" (19). To moc o bezproblémové situaci v Lanškrouně nevypovídá, i když je docela pravděpodobné, že někteří Češi se po nějaké době vrátili. 


O radikalizaci některých Němců v té době vypovídá i sloh žáka třetí třídy zdejší německé měšťanské školy Kurta Fischera: „S uzlíkem pod paží přišli Češi do Lanškrouna. Nyní potřebovali často několik aut, aby mohli odvézti množství věcí. Vysmíval jsem se potichu Čechům a židům a těšilo mne, že my, sudetští Němci, máme přijíti tak brzy k Říši. Neboť 20 let česko-židovského panství bylo pro nás, sudetské Němce, přece trochu mnoho.“ Anebo následující případ: "Po záboru Lanškrouna zde byla i SS, která své sídlo našla v opuštěné vile žida Waltera Pama. SS ale neobsadila všechny místnosti vily a toho chtěl využít zfanatizovaný dav asi 150 lidí, který se 10. listopadu pokusil vilu vyrabovat. Některým se podařilo do objektu proniknout a vilu poničit a vykrást. Ušetřeny zůstaly jen místnosti, které měla zabrána SS. Ta se po incidentu z vily odstěhovala." (20). Je možné, že některý z těchto rabiátů se ocitl 17. anebo 18. května 1945 na opačném konci hole, kterou sám roku 1938 a i později používal. Takový už někdy osud je. 
Na Lanškrounském hřbitově se nachází pomník obětí masakru v Lanškrouně, či chcete-li lidového soudu (o události ovšem přímo nereferuje). Ovšem ne všichni zde pohřbení lidé se za svého života chovali ucházejícím způsobem. Další výzkum této události lze jen doporučit.

 

Poznámky:
(1) Padevět. Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích. Praha: Academia 2016, str. 464-467. V poznámce č. 1202 ovšem stojí, že jeden partyzán uváděl počet 40 až 50 obětí.
(2) Tamtéž, str. 466-467.
(3) Borkovcová, M. Lanškroun v letech 1938-1946. In. Lanškrounsko 13/2015. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2015, str. 8.
(4) Padevět. Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích. Praha: Academia: 2016, str. 466-467.
(5) Tamtéž, str. 466.
(6) Tamtéž, str. 466.
(7) Kolomá, J. Neodsunutí občané německé národnosti na Lanškrounsku, vzpomínky pamětnice Matyldy Parentové a Amáli Vránové. In. Lanškrounsko 12/2014. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2014, str. 14. Připomeňme, že už jen pasivní členství v NSDAP anebo jiných nacionálně socialistických organizacích znamenalo placení členských příspěvků těmto v podstatě zločineckým organizacím.
(8) Marek, J. Darovací listina "Třešňovecký poklad" [online, 2011]. Dostupný z (přístup XI/2019): http://www.hornitresnovec.cz/2011/02/darovaci-listina-tresnovecky-poklad/.
(9) Kolomá, J. Neodsunutí občané německé národnosti na Lanškrounsku, vzpomínky pamětnice Matyldy Parentové a Amáli Vránové. In. Lanškrounsko 12/2014. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2014, str. 15.
(10) Borkovcová, M. Lanškroun v letech 1938-1946. In. Lanškrounsko 13/2015. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2015, str. 10-11.
(11) Tamtéž, str. 10.
(12) Padevět. Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích. Praha: Academia: 2016, str. 464.
(13) Borkovcová, M. Lanškroun v letech 1938-1946. In. Lanškrounsko 13/2015. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2015, str. 10-10.
(14) Na takové věci se nesmí zapomínat. Lanškounsko.cz. 2010. Dle téhož materiálu byl Viktor Benesch zástupcem předsedy místních zemědělců. Vzhledem ke zglajchšaltování zemědělství šlo pravděpodobně o člena nějaké nacionálně socialistické zemědělské organizace. Theodor Benesch byl lesnickým ředitelem na penzi, teoreticky mohl mít loveckou pušku. Uvedený Kohler byl Heinrichem Köhlerem či Heinzem Kohlerem a měl být vedoucím závodu, dle citovaného Lanškrounka č. 15 šlo o pracovníka svitavských strojíren.
(15) MZA, G360, NSDAP-místní skupina Letovice (1939-1945), Karton 1, inv. č. 4, An die Ortsgruppeleitung d. NSDAP Ing. Hanke, Olomouc, 24. 11. 1939.
(16) Borkovcová, M. Lanškroun v letech 1938-1946. In. Lanškrounsko 13/2015. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2015, str. 8.
(17) Kolomá, J. Neodsunutí občané německé národnosti na Lanškrounsku, vzpomínky pamětnice Matyldy Parentové a Amáli Vránové. In. Lanškrounsko 12/2014. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2014, str. 14.
(18) Šebela, M. Zmizelá Česká Třebová III. Ústí nad Orlicí: Oftis 2008, s. 10.
(19) Borkovcová, M. Lanškroun v letech 1938-1946. In. Lanškrounsko 13/2015. Lanškroun: Městské museum Lanškroun 2015, str. 8.
(20) Brýdl, M. 1938 - Lanškroun se stal součástí Třetí říše. Trpěli Češi i někteří Němci [online]. Dostupný z (přístup XI/2019): http://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/20stoleti/5627-pred-77-se-lanskroun-stal-soucasti-treti-rise-trpeli-cesi-i-nekteri-nemci.