Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V diskusi o soběstačnosti Československé socialistické republiky často zaznívá, že tato byla soběstačná, pokud se týká produkce potravin mírného pásmu. Avšak  tomuto tvrzení neodpovídají ani poznatky ekonomických historiků a ani dobová statistika. 

Ve své nástupnické řeči president Trump nazval presidenta Williama McKinleyho (1843-1901, v úřade 1897-1901) „velkým“ a hrdě oznámil, že změnil jméno hory Mount Denali na Aljašce nazpět na název Mount McKinley. Důvodem proč president vyzdvihl McKinleyho ze všech minulých presidentů je velké ocenění toho, že McKinley byl dlouhodobým politickým nástrojem velkého byznysu, zvláště výrobců ze severních států, který obhajoval daně v podobě cel tak zuřivě, že byl nazýván „apoštolem protekcionismu“ a „Napoleonem protekcionismu.“ 

V srpnu a září roku 2014 vyšla díky překladu Vladimíra Krupy na stránkách Ludwig von Mises Institutu stať „Člověk proti státu“ britského sociologa a filozofa 19. století Herberta Spencera. Samotná toto stať slouží za přečtení, zejména proto, že ukazuje demokracii a její výsledky v poněkud jiném světle než jsme zvyklí. Jako by šlo v podstatě jen o něco jinější formu diktatury. Také by si ji měl přečíst ten, kdo se zajímá o to jak si zákonodárcí a státní úředníci (ne)poradí s nedokonalostmi v informacích, a o tom jak jsou vůbec někdy „informovaní“. A tak dále. Přestože byla tato stať napsána již před drahnými léty (roku 1884), tak je aktuální i pro naši současnou společnost. Nicméně mi se zde podíváme na to, co Spencer v této své stati (speciálně ve III. díle) napsal o bydlení chudších vrstev v Británii jeho časů. Bude to vhodné doplnění mých vlastních starších statí na toto téma.

Takylibertarián je určitě rodu mužského, protože hnutí bylo vždy samozřejmě převážně mužskou záležitostí. A naneštěstí to málo libertariánských aktivistek trpí stejným syndromem jako muži. Chová se jako dvacetiletý, i když je čtyřicátník. To sice zní banálně a laskavě, bohužel to ale znamená, že hnutí za dvacet let nedokázalo dospět, ti samí nudní lidé jen zestárli o dvacet let. Takylibertarián není hloupý, a v libertariánské teorii leží od rána do večera. Méně ho však vzrušuje historie, kultura či kontext světových událostí (přesněji řečeno – neví o nich vůbec nic). Výlučným zdrojem jeho znalosti o světě je žánr science fiction; na které je takylibertarián expertem, a které ho velmi dobře izoluje od skutečnosti. Výsledkem toho je, že průměrný řadový člen trockistické sekty toho ví mnohem více o světových záležitostech než všichni kromě hrstky libertariánských vůdců.