Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Slovník Merriam-Webster definuje slovo bottleneck jako „někoho nebo něco, co zpomaluje nebo zastavuje volný pohyb a pokrok.“ Vezmeme-li tuto definici, očekávám, že mezi nabízenými synonymy uvidím vládu, když nahlédnu do pokladnice Merriam-Webstera. Ale není tomu tak. Pravděpodobným důvodem pro tuto absenci může být to, že v případech, kdy vláda dělá to, co se předpokládá, že bude dělat, a dělá to dobře, pak může být dobrou na místo toho, aby byla bottleneckem. Bohužel tyto případy se zdají být rostoucí měrou vzácné.

Průmyslová politika a industrializace japonské vlády po svržení šógunátu je někdy popisována jako úspěšný příklad industrializace země z hora. Japonsko se díky ní mělo během pár desetiletí zařadit mezi poměrně vyspělé průmyslové státy světa. Anglická wikipedie ve svém heslu „Meiji era“ uvádí: „V roce 1871 skupina japonských politiků známá jako Iwakurova mise projela Evropu a USA, aby se přiučila západním způsobům. Výsledkem byl promyšlená státem vedená průmyslová politika, která umožnila Japonsku rychlé dohánění. Japonsko rozvíjelo moderní průmysl pomocí přímých státních investic. Vládou vlastněné podniky byly důležité pro rozvoj klíčových ekonomických sektorů jako železnice. Pomocí vládních konexí, hlavní soukromé podniky obdržely různé formy finanční podpory od státu… Byly zde přinejmenším dva důvody pro rychlou japonskou modernizaci: zaměstnání více než 3 000 zahraničních expertů (nazývaných o-yatoi gaikokujin nebo ‚najmutí cizinci‘) v různých oblastech jako je učení cizích jazyků, věd, inženýringu, armády a námořnictva, mezi jinými; a vyslání mnoha japonských studentů do zámoří do Evropy a Ameriky, založené na pátém a posledním článku Charty pěti bodů od 1868: ‚Znalosti by měli být hledány ve světě tak, aby se zesílily základy císařské vlády.‘ Proces modernizace byl úzce monitorován a velmi dotován vládou Meiji, posilující moc velkých firem zaibacu jako Mitsui a Micubišui.“. Věc je však poněkud složitější a ani zdaleka tak jednoznačná.

Na tomto webu se zabýváme čas od času děním v Argentině, kde nový president Javier Milei po dlouhé hospodářské agonii přistoupil k výrazným hospodářským reformám. V dnešní době je u nás a obecně v Evropě nedostatek inspirace stran hospodářských reforem, a proto je nutné dívat se jinam, třeba i na druhý konec světa. Zajímají nás širší souvislosti i aspekty takovýchto reforem. Níže uvedený článek se zabývá tím, zda je argentinská libertariánská revoluce hnutím zdola anebo ze shora.  

Od finanční krise zažívá průmyslová politika v západním světě renesanci. Termíny „mise“ nebo „let ke hvězdám“ jsou používány tvůrci politik ve snaze se vypořádat se společenskými změnami. Jsou zahajovány vládní programy, potom velké dávky dotací, zacílení na výzkumné a rozvojové fondy a levné půjčky se stávají dostupnými pro velké korporace.

Pád Sýrie do chaosu a násilí je jinou tragickou připomínkou toho, že washingtonští neokonzervativci jsou velmi dobří v tom, aby podminovali a svrhli cizí vlády, které odmítají hrát podle pravidel Washingtonu D. C., ale pokud přijde na to, aby skutečně vytvořili něco hodnotného z chaosu, který vytvořili, jsou zoufale nekompetentní. V Sýrii byla škoda již udělána a budoucí generace bude nadále trpět kvůli kruté hlouposti těch, kteří jsou přesvědčeni, že vědí, jak ostatním řídit životy.