Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jednou z často připomínaných inovací kterou přinesl John M. Keynes do světa ekonomie je koncept animal spirits. Do češtiny lze přeložit jako životní elán nebo také zvířecí pudy. Tato teorie v podstatě kritizuje koncept homo economicus a má dokazovat, že žádný homo economicus neexistuje a lidé jednají v zásadě dost často iracionálně. Zatímco s tím, že homo economicus neexistuje lze s určitou výhradou souhlasit (lidé do jisté míry skutečně musí ekonomizovat své rozhodování), s tím, že lidé jednaní často iracionálně už lze souhlasit méně. Respektive přesněji koncept animal spirits vylévá s vaničkou i ono pověstné dítě, a tedy vedle konceptu homo economicus i člověka (jednajícího člověka) vůbec. Citát z Obecné teorie k tomu praví: "Ponecháme-li stranou nestálost vyvolanou spekulací, setkáváme se ještě s nestálostí vyplývající ze zvláštností lidské povahy, která způsobuje, že velká část naší pozitivní činnosti závisí ve větší míře na spontánním optimismu než na matematickém výpočtu opírajícím se o zásady mravní, hédonické nebo ekonomické. Pravděpodobně většina našich rozhodnutí udělat jakýkoliv pozitivní krok, jehož plné následky se projeví v řadě příštích dnů, může být považováno spíše za projev našeho životního nadšení, za výsledek náhlé potřeby činnosti než nečinnosti, a tudíž nikoli za výsledek nějakého váženého průměru kvantitativní výhody násobené kvantitativními pravděpodobnostmi. Podnikání si osvojuje jen nárok na to, že jeho motorem jsou zjištění obsažená v jeho vlastních prospektech, i kdyby tato zjištění nebyla upřímná a pravdivá. Přesný výpočet budoucích výnosů hraje zde úlohu sotva větší než u výpravy k Jižnímu pólu. Jestliže životní nadšení ochabuje a náhlý optimismus vázne, takže jsme již odkázáni jen na matematické výpočty, podnikání rovněž chřadne a zmírá, ačkoli pro obavy ze ztrát nejsou dány rozumnější důvody, než byly dříve pro naděje na zisk."

Web „Seznam Zprávy“ nedávno přinesl článek o tom jak Česká republika přesedlá na zelené teplo. V něm si přečteme hned na začátku: "Odchod teplárenství od uhlí sníží emise zhruba o šest milionů tun ročně. Výrobu nahradí především zemní plyn. Teplo z něj však bude dražší. Dopad na spotřebitele zmírní dotace z Modernizačního fondu." Tak jednoduché to ovšem není. 

Nedávno mi padl do rukou "Magazín M" Masarykovy univerzity. Se zájmem se si v něm přečetl článek "Se studentkou ekonomicko-správní fakulty", domníval jsem se, že se něco dozvím o studiu ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy university v současnosti, ale to byl omyl. Naopak se člověk hodně dověděl o environmentalistice a udržitelnosti. Jistě klíčových ekonomických záležitostech:-)

Někteří čeští ekonomové žijí právě schváleným německým plánem na zvýšení rozpočtových deficitů a zvýšení státních investičních výdajů na infrastrukturu a na zbrojení. Vesměs tuto, jak píší fiskální bazuku, nadšeně vítají. Budou však opravdu její přínosy takové?

Knihovny našich universit obsahují stovky knih o nezaměstnanosti, hospodářských cyklech, inflaci a tak dále. Ale zřídka obsahují jednu jedinou monografii o deflaci. Její špatnost je mimo diskusi. Tato esej je tedy výjimkou a rozebírá měnové záležitosti a zejména právě DEFLACI. Snaží se deflaci rehabilitovat. A to i v případě sekundární deflace, která následuje po vzniku větší hospodářské krise. Je pravdou, že v případě hospodářské krise zde bude bez další vládní intervence – čili další inflace - deflační spirála. Není však pravdou, že tato spirála bude bezedná a zničí ekonomiku. Nebude to smrtelné risiko pro životy a blahobyt široké populace. Zničí v zásadě ty firmy a odvětví, které žijí parazitickou existencí na náklady zbytku ekonomiky, a které vděčí za svoji existenci našemu současnému systému neplnohodnotných peněz. I v krátkém období tak deflace snižuje naše reálné příjmy v dosti omezených mantinelech. A zamete půdu pro výraznou míru růstu ve středním a dlouhém období. Neměli bychom se obávat deflace. Měli bychom ji míti rádi tak moc jako naše svobody.

Mohou 100 % cla zabránit tomu, aby skupina BRICS přestala používat americký dolar? 

Tento článek se zabývá tím, že hospodářské krise z poslední doby jsou zpravidla mělčí, ale jsou následovány poměrně dlouhou stagnací. Důvodem proto je ta skutečnost, že hospodářské boomy mají spíše charakter transferových expanzí než úvěrových expanzí, které vedou k boomu v investicích. Toto je navíc v souladu s tím, že pokročilá demokratická společnost má větší sklon ke spotřebě než k úsporám a investicím a nehledí tak daleko do budoucnosti.

Vysokoškolské učebnice ekonomie dost často obsahují málo užitečné koncepty, které nad to předpokládají, že v jejich pozadí se uskutečňují další jevy, které zůstávají nevyřčené. Jedním z těchto konceptů je (či byla) i míra nezaměstnanosti neakcelerují inflaci. Tato míra nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci (dále jen NAIRU) představuje podle běžných vysokoškolských učebnic ekonomie nezaměstnanost, která nezvyšuje inflaci. Například učebnice „Základy makroekonomie: učebnice pro ekonomické a podnikatelské fakulty“ tvrdí, že NAIRU: „… je míra nezaměstnanosti, při níž v dané ekonomice nedochází, jak ke zrychlování, tak ke zpomalování inflace.

Oswald Mosely, prominentní britský fašista, považoval za intelektuální předchůdce fašismu pány Pareta, Nietzscheho, Hobbese, Bolingbrokeho, Stafforda a Carlyla. Ve dle nich ale i socialisty jako byli Proudhone a Sorel. Naopak dle něj hnutí pravice představované Yeatsem, T. S. Eliotem, Ezrou Poundem a jinými nemá s fašismem, co do činění. Fašismus je totiž revoluční, ale není reakcionářský. Koncept fašismu byl pro Moselyho v podstatě čerstvým myšlením, které bylo přidáno k původním ekonomickým konceptům vytvořeným v rámci Labour Party! Aspoň tedy ve Velké Británii. Mosley byl před svým fašistickým obdobím členem této strany. Fašismus dle něj pak samozřejmě bere něco od Pravice a něco od Levice a k tomu přidává nová fakta, aby vyhověl moderní době. 

Fašistický režim rozvinul dle P. Milzy mnohem smělejší sociální politiku a zavedl mnohem odvážnější sociální zákonodárství než liberální stát. "Mimo opatření, která se týkala rodiny a měla za cíl zvýšení porodnosti, byla tak přijata v letech 1928 až 1930 opatření na zvýšení dělnických penzí, změnu výše starobního pojištění a invalidního pojištění a k zabezpečení pracujících před pracovními úrazy. Dalšími výnosy byly založeny pojistky proti tuberkulose a proti pracovním nemocem, a všechna tato pojištění byla povinná, financovaná z dělnických příspěvků fašistickým odborům, rozděleným podle odvětví a sdruženým v Národním fondu sociálního pojištění." Vedle toho existovala i péče o volný čas pracujících a sociální a zdravotní pomoc Opera nazionale dopolavoro, největší organizace lidové zábavy na planetě (biografy, divadla, orchestry, knihovny, profesní a kulturní spolky a sportovní organizace), a to i když vezmeme v úvahu Sovětský svaz.