Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jednou z často připomínaných inovací kterou přinesl John M. Keynes do světa ekonomie je koncept animal spirits. Do češtiny lze přeložit jako životní elán nebo také zvířecí pudy. Tato teorie v podstatě kritizuje koncept homo economicus a má dokazovat, že žádný homo economicus neexistuje a lidé jednají v zásadě dost často iracionálně. Zatímco s tím, že homo economicus neexistuje lze s určitou výhradou souhlasit (lidé do jisté míry skutečně musí ekonomizovat své rozhodování), s tím, že lidé jednaní často iracionálně už lze souhlasit méně. Respektive přesněji koncept animal spirits vylévá s vaničkou i ono pověstné dítě, a tedy vedle konceptu homo economicus i člověka (jednajícího člověka) vůbec. Citát z Obecné teorie k tomu praví: "Ponecháme-li stranou nestálost vyvolanou spekulací, setkáváme se ještě s nestálostí vyplývající ze zvláštností lidské povahy, která způsobuje, že velká část naší pozitivní činnosti závisí ve větší míře na spontánním optimismu než na matematickém výpočtu opírajícím se o zásady mravní, hédonické nebo ekonomické. Pravděpodobně většina našich rozhodnutí udělat jakýkoliv pozitivní krok, jehož plné následky se projeví v řadě příštích dnů, může být považováno spíše za projev našeho životního nadšení, za výsledek náhlé potřeby činnosti než nečinnosti, a tudíž nikoli za výsledek nějakého váženého průměru kvantitativní výhody násobené kvantitativními pravděpodobnostmi. Podnikání si osvojuje jen nárok na to, že jeho motorem jsou zjištění obsažená v jeho vlastních prospektech, i kdyby tato zjištění nebyla upřímná a pravdivá. Přesný výpočet budoucích výnosů hraje zde úlohu sotva větší než u výpravy k Jižnímu pólu. Jestliže životní nadšení ochabuje a náhlý optimismus vázne, takže jsme již odkázáni jen na matematické výpočty, podnikání rovněž chřadne a zmírá, ačkoli pro obavy ze ztrát nejsou dány rozumnější důvody, než byly dříve pro naděje na zisk." (1).

Profesor Milan Sojka k tomu píše, že u Keynese mají důležitou úlohu očekávání, která se jen zčásti zakládají na známých veličinách a jsou převáženě založena na osobních odhadech budoucího vývoje s výrazným subjektivním prvkem. Každá investice tak představuje do značné míry dobrodružnou záležitost a vyžaduje zvláštní povahové vlastnosti podnikatelů. Jde o jistou zálibu v risiku, tvůrčích aktivitách a uspokojení z vytváření nejrůznějších nových kombinací výrobních činitelů (budování továren, dolů, zemědělských podniků, obchodních organizací aj.) (2). Propočet mezní efektivnosti kapitálu je pouze jedním z aspektů odhadu, zda má danou investici smysl uskutečnit či nikoli, je však výrazně ovlivněn pesimismem či optimismem podnikatele. V Keynesově pojetí jde spíše o jakousi "berličku" podnikatelských rozhodnutí. V situaci pesimistických očekávání se nejvýhodnější formou udržování bohatství mohou stát peníze a podnikatelé investiční rozhodnutí raději odloží na dobu, "až se věci vyjasní". Peníze tak plní úlohu nástroje, který umožňuje v určité míře překonávat nejistotu. Důsledkem pro celou ekonomiku však je recese a zvyšování nejistoty. Při podnikatelských rozhodnutích hraje v Keynesově teorii zásadní úlohu stav důvěry, který je spjat s vývojem situace na trhu a je podle něho ve významné míře dán psychologií podnikatelského světa (3). 

Andres Cervenka ve své jinak výtečné knize "Peníze: Jakou mají cenu?" cituje ekonomy Akerlofa a Shillera podle nichž je nemožné pochopit, jak bubliny a krise vznikají aniž by se bralo v potaz, že mnohé naše chování je iracionální a je řízeno psychologickým fenoménem. Oba tito ekonomové tvrdí, že vzestupy a pády se vždy dějí podle stejného vzoru. Optimismus sám sebe posiluje a stává se přehnanou vírou a důvěrou - a nakonec naráz skončí a je nahrazen mnohonásobnou nedůvěrou a pesimismem. Zastávají názor, že obraz světové ekonomiky se šíří pověstmi, jež jsou nakažlivé jako virus a schopné přeskakovat ze země do země. Cesta nahoru je velký optimismus 'tentokrát to bude zcela jiné', a cesta dolů je brutální pesimismus černý jako noc. Akerlof a Shiller rovněž ukazují, jak je moderní makroekonomie budována na chybných předpokladech. Například, že lidé přijdou na to, že hodnota jejich peněž klesá s inflací (4).

Ke Keynesově konceptu Animal spirits (životní elán) je nutné hned na začátku uvést, že sám J. M. Keynes vlastně tak nijak nevysvětluje proč někdy dochází u podnikatelů k akumulaci optimismu či pesimismu a jindy nikoliv. Nevysvětluje to ani Akerlof, Shiller (okud se bere počáteční optimismus nebo počáteční pesimismus) ani Cervenka. Přece jen větší část lidské ekonomické aktivity se odehrává mimo období hospodářských depresí a recesí a je tedy dosti pravděpodobné, že optimismu či pesimismus podnikatelů se v těchto normálních dobách vlastně navzájem nějak vykompenzují (Keynes jak uvidíme dále předpokládá, že k určitému vykompenzování může skutečně dojít). A navíc, i pokud se nevykompenzují tak nejde přece vždy o tak závažný problém. Podnikatelé, kteří špatně odhadli budoucí vývoj trhu, prodělají a přijdou o možnost využívat výrobní faktory (práce, půda a kapitálové statky) ve prospěch podnikatelů, kteří správně budoucí vývoj trhu odhadli a utržili zisky. Výrobní faktory se tak budou přesunovat od málo úspěšných podnikatelů k těm úspěšnějším. Podobně pokud lidé investují peníze do drahých akcií a následně prodělají, tak přijdou o peníze, které do akcií vložili, ale jiní lidé díky tomu realizovali dobrý obchod, protože se včas zbavili akcií, které byly na svém cenovém vrcholu nebo nedlouho před ním. Tito lidé tak utržili zajímavé peníze. Výrobní faktory a peníze každpodáně v obou případech zamíří od těch neúspěšných k těm úspěšnějším a znalejším. Jako dosti absurdní se pak jeví tvrzení, že lidé nechápou to, že hodnota peněz klesá s inflací, čili že nechápou to, že ceny rostou. Rostoucí ceny jsou ve skutečnosti jednou z nejčastějších hospodářských stížností lidí. A to dokonce v takové míře, že lidé celkem často dokonce vyjadřují pochybnosti ohledně oficiální statistiky inflace. Ekonomičtí experti pak významně pokašlávají a říkají, že je to vše jen dojem a musí to mít, co dočinění s "vnímanou inflací." Lidé "nevnímají" inflaci prý správně a myslí si, že je ve skutečnosti větší než tvrdí experti (5). Pánové Akerlof a Shiller zřejmě považují lidi za hlupáky.

Dále je nutné uvést, že myliti se je přece lidské. Dokonce velmi lidské. A to zvláště pokud jde o to, co se stane v budoucnosti. Nikdo nemá kouzelnou věšteckou kouli, ve které by byla budoucnost vidět. A ostatně metoda pokusu a omylu je běžně používanou metodou lidského jednání. Zkusím v byznysu něco, a pokud to vyjde, budu to využívat i nadále, a pokud to nevyjde, vím aspoň, že tudy cesta prostě nevede. Samotný omyl má tak významnou informační hodnotu. Mají být lidi snad dle Keynese neomylní? Bez animal spirits bychom byli neomylní, no ale pak bychom nebyli ani lidmi. Navíc, pokud jsou vaše znalosti o budoucnosti nedostatečné a oni do jisté míry jsou nedostatečné vždycky, je metoda pokus-omyl vlastně docela racionální metodou. Zároveň také platí, že určitá míra risika k podnikání patří, a to už z podstaty toho, že budoucnost je nejistá. Ekonom Ludwig von Mises tvrdil, že budoucnost je dokonce radikálně nejistá. Jisté podnikání téměř neexistuje. 

Konečně Keynesem zmiňovaný přesný výpočet budoucích výnosů (čili kalkulace) je sám o sobě podroben radikální nejistotě (pro příklad nevím, zda zákazníci budou nové zboží kupovat tak, jak si myslím nebo nevím, zda někdo nepřijde s nějakým podobným a lepším zbožím) a je čistě subjektivní, byť používá pro svůj základ objektivní ceny. Oddělovat tento přesný výpočet od dalších komponentů podnikatelského rozhodování jednoduše nelze. Keynes tu zavedl do jinak, jak správně dokládá, subjektivního hodnocení situace, zdánlivě objektivní a zdánlivě jistou kategorii, která ovšem v realitě jistá a objektivní vůbec není, přestože jí jako nutný podklad slouží objektivní tržní ceny. 

Sám Keynes ostatně píše ve své Obecné teorii: "Významnou skutečností je naprostá nejistota základny vědění, z níž naše odhady perspektivních výnosů musejí vycházet. Naše znalosti činitelů, jimiž bude určován výnos investic o několik let později, je obvykle velmi malá a často bezvýznamná. Otevřeně řečeno, musíme přiznat, že máme-li odhadnout na deset nebo jen pět let dopředu výnos železnice, dolu na měď, textilní továrny, patentované léčebného prostředku, zaoceánského parníku nebo budovy v londýnské City, je naše základna znalostí fakt příliš nepatrná a někdy ji vůbec postrádáme." (6). Čili i dle Keynese je budoucnost vlastně nejistá, a to poměrně dost nejistá. 

Psát zde ovšem o základně znalostí je poněkud nesmyslné, protože to vypadá, že kdyby v budoucnosti byla tato základna znalostí velká či aspoň větší než je dnes, tak bylo možné říci o potencionálním výnosu investic více, ale samotná základna znalostí dost často neobsahuje žádné informace o budoucnosti a o budoucím stavu společnosti! Pokud vláda příjme nějakou hospodářskou politiku, může ekonomická věda určit k čemu tato politika povede, ale nemůže určit to, že za pár měsíců bude taková politika vůbec přijata a následně uvedena v účinnost a nemůže ani určit to, jaké jiné vlivy budou v daný čas na trhu působit, dokud tyto vlivy nenastanou anebo nebudou aspoň bezprostředně hrozit. Navíc je jasné, že samotný růst vědecké základny vede ve skutečnosti k dalšímu zesložitění společenských vztahů a ekonomické reality. Informace tak budou ještě více rozptýlené, zkratkovité a praktické. Budoucí stav společnosti je a bude nejistý, pokud by byl opak pravdou, tak by v podstatě nebyli podnikatelé ani potřeba a stačili by místo nich pouze společenští vědci s robustní základnou vědění. 

Mimochodem pokud nahlédneme do Obecné teorie, tak zde najdeme třeba tvrzení, že investice založené na skutečném dlouhodobém očekávání jsou dnes tak obtížné, že jsou v podstatě těžko proveditelné (7). Přesto je zřejmé, že od doby napsání Keynesovy nejslavnější knihy byla učiněna řada investic. Ale poukazovat zde chci především na to, že to vypadá asi tak, jako by v raném novověku nebo středověku byly investice nějakým způsobem jistější a lépe proveditelné. V době, kdy člověk investoval třeba do zboží a poslal ho po krkolomných cestách nebo pomocí vachrlaté plachetnicí do cizí země, měly být investice jistější? Proč? Keynes si zřejmě uvědomoval, že hospodářské krise v minulosti neexistovaly v takové podobě jaké se začaly objevovat v 18. a zejména 19. věku a pokusil se možná tuto skutečnost nějak vysvětlit. Zřejmě tím, že dříve byla prostě doba jistější!

Konečně pokud připustíme, že animal spirits existují. A já zde pak k tomu tvrdím, že mýliti se je zcela lidské a metoda pokus-omyl je běžně používanou metodou lidského jednání. Vlastně lze říci díky Bohu za ně! Je také zcela jasné, že jimi budou "trpět" i voliči, politici a úředníci. I to jsou přece lidé a nikoliv andělé. A tedy i politika bude animal spirits ovlivněna. Ta má ovšem ze své podstaty mnohem menší možnosti, jak odstínit negativní jevy spojené s animal spirits a zachovat ty dobré jevy, které jsou s animal spirits spojené. Ale to by bylo na jiný článek, ve kterém bych jen opakoval teze Ludwiga von Misese a Fr. A. von Hayeka a Teorie veřejné volby. 

Konečně většina ekonomů přistupuje k animal spirits v podstatě ve stylu po bitvě je každý generál. Před hospodářskou depresí a krisí veřejnost ujišťují, že žádné hospodářské potíže nehrozí a vysmívají se té hrstce ekonomů, která před hospodářskými obtížemi varuje, pak zaznamenají se značným zpožděním, že hospodářské potíže skutečně nastaly a následně zaujmou pozici generála po bitvě. Je docela vtipné, že Keynes sám na začátku Velké hospodářské krise, která vypukla v roce 1929, přišel o tři čtvrtiny svého majetku (8). Zřejmě měl malou vědeckou základnu. Ostatně pokud přímo nahlédneme do Keynesovy knihy Obecné teorie najdeme tam třeba tuto skvostnou citaci: "Konvenční ocenění, stanovené jako výsledek masové psychologie velikého počtu neznalých osob, je náchylné k prudkým změnám v důsledku náhlého výkyvu názorů způsobeného faktory, které ve skutečnosti příliš nezmění očekávaný výnos. Přesvědčení totiž nebude mít žádné silné kořeny, aby tento výkyv stabilizovaly. Zejména v nestandardních dobách, kdy je hypotéza o neomezovaném pokračování stávajících poměrů méně věrohodná než obvykle, i když neexistují žádné výslovné důvody k předvídání určité změny, bude trh podléhat vlnám optimistických a pesimistických nálad. Ty budou neopodstatněné a přesto v určitém smyslu legitimní tam, kde neexistuje pevný základ pro racionální výpočet." (9). Jak můžou v nestandardních dobách neexistovat žádné výslovné důvody k předvídání určité změny? Pokud doba byla standardní a stala se z ní doba nestandardní muselo navíc už přece dojít k určitým změnám, které navíc budou míti nějaký vliv na to, že pokračování stávajících poměrů nebude pokračovat v zaběhnutých kolejích. Nereagovat na změny, které se odehrávají, stěží může považovat za racionální jednání. 

Věc je ještě horší, protože Keynes ve své Obecné teorii píše, že se nejen přehání rozsah poklesů a krizí, ale že je ekonomická prosperita nadměrně závislá na politické a společenské atmosféře, příznivé pro průměrného podnikatele. Jestliže strach z dělnické vlády nebo souboru New Dealu oslabuje podnikání, nemusí to být výsledek ani rozumného výpočtu, ani spiknutí s politickým záměrem - je to pouhý důsledek narušení křehké rovnováhy spontánního optimismu. "Při odhadování perspektivy investic musíme tedy brát ohled na nervy a hysterii, a dokonce i na trávení a reakce na počasí těch, na jejichž spontánní činnosti do značné míry záleží." (10). Keynes tak tvrdí, že strach ze znárodnění vlivem nástupu dělnických (a rolnických) vlád, vlastně zbytečně oslabuje podnikání, bylo by zřejmě lepší, kdyby podnikatelé tento strach neměli a investovali vesele do podnikání ještě v situaci, kdy už se znárodnění vyhlašuje. Podnikatel, který v prosince roku 1947 v Československu neudělal velkou investici, byl vlastně iracionální! Totéž lze v podstatě říci o New Dealu a jeho souboru regulací a omezení byznysu. Pokud se vás však chystá někdo oloupit o podnik, je rozhodně na místě si dát pozor a raději svoje investice přesměrovat jinam. Podle Keynese, zdá se, jde však o zbytečnou obavu. V této citaci se vlastně dobře odráží to, že pro Keynese bylo vcelku jedno, zda nějaký podnik provozuje podnikatel nebo vláda. 

Přesto je zřejmé, že existuje jeden případ, kdy mají animal spirits jisté negativní dopady na hospodářství. Jde o peněžní iluzi, která je způsobena peněžní inflací, kdy komerční banky vlivem státní monetární politiky vytvářejí nové peníze. V tomto případě vlivem cantillonových efektů dojde ke změnám ve směnných relacích u cen statků, k umělému snížení úrokové tržní míry a i ke vzniku peněžní iluze, kdy se lidé domnívají, že mají k dispozici více peněz. Následuje hospodářský boom, který končí hospodářskou krisí. Podnikatelé, kteří špatně odhadli budoucí vývoj trhu, prodělají a přijdou o možnost využívat výrobní faktory (práce, půda a kapitálové statky) ve prospěch podnikatelů, kteří správně budoucí vývoj trhu odhadli a utržili zisky. Výrobní faktory se tak budou přesunovat od málo úspěšných podnikatelů k těm úspěšnějším. Podobně, pokud lidé investovali peníze do drahých akcií a následně prodělali, tak přišli o peníze, které do akcií vložili, ale jiní lidé díky tomu realizovali dobrý obchod, protože se včas zbavili akcií, které byly na svém cenovém vrcholu nebo nedlouho před ním. Tito lidé tak utržili zajímavé peníze. Avšak věc má ten háček, že komerční banky vlivem vládních privilegií hospodaří pouze s částečnými reservami. To jest mají na svých účtech jen část peněžních prostředků, zbytek těchto prostředků je vypůjčen. No, a pokud podnikatelé, kteří vlivem hospodářské krise utržili ztráty a podobně i lidé, kteří si půjčili na nákup akcii, a kteří také díky krisi trpí ztrátami, přestanou komerčním bánkám splácet své úvěry, dostanou se komerční banky na hranici krachu nebo i za ní. Potíže bank a jejich krachy pak už vykonají své. Tady mají animal spirits tedy nějaké negativní dopady, avšak jen díky tomu, že komerční banky hospodaří díky státní měnové politice s částečnými reservami, a pak díky peněžní inflaci vyvolané státem a jeho centrální bankou. K tomu blíže viz Josef Šíma: Trh v čase a prostoru. V tomto případě nejsou problémem tedy animal spirits, ale prostě to, že banky mají státní privilegium hospodařit s částečnými rezervami. Bez animal spirits by každopádně lidé byli na úrovni nemotivovaného kamení. Které nic necítí a nemá žádné emoce a vlastně vůbec nejedná. 

(1) Sojka, M. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team 2010, str. 253. Viz i zde: Keynes, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Cicero 2020, str. 142.
(2) Sojka, M. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team 2010, str. 253.
(3) Tamtéž, str. 254. V této stati se nebudeme věnovat chybám konceptu mezní efektivnosti kapitálu ani mzdové strnulosti.
(4) Cervenka, An. Peníze: Jakou mají cenu? Praha: Práh 2014, str. 104-106.
(5) Marquart, An. a Bagus, Ph. Blind Robbery! How the Fed, Banks and Government Steal Our Money. Mnichov: FinanzBuch Verlag, str. 94-95.
(6) Sojka, M. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team 2010, str. 254. Podobně Keynes, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Cicero 2020, str. 143.
(7) Keynes, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Cicero 2020, str. 138.
(8) Čmolík, J. Ekonomické nepravidelníky. Praha: Stříbrný standard 2011, str. 62.
(9) Keynes, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Cicero 2020, str. 136.
(10) Tamtéž, str. 143.