Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Kult vědy, jak bychom stav mohli nazvat, může kdykoliv posloužit k potlačení lidské svobody s odkazem na vyšší, vědou prokázané cíle, jejichž dosažení svoboda brání.

Ne, ne! Právě naopak! Cílem pro všechny (většinou socialistické) technokraty a byrokraty, kteří sedí a líhnou se v Bruselu není zbavit se cel a kvót vůči zbytku světa, ale „srovnat“ jejich úroveň; nechtějí radikálně snížit daně, ale zvýšit je; nechtějí eliminovat stát blahobytu, ale rozšířit jej do všech zemí. Ve zkratce: Evropská unie (EU) je noční můrou pro ty, kteří by rádi viděli v budoucnosti ve Švédsku svobodnou tržní ekonomiku! 

Potíž se sektáři, ať už to jsou libertariáni, marxisté nebo zastánci světové vlády, je ten, že mají sklon spokojeně opomíjet kořen jakéhokoliv problému a niky se neobtěžují s detailnějšími či bližšími příčinami. Nejlepším a téměř směšným příkladem slepého, neinteligentního sektářství je Socialistická strana práce, úctyhodná strana bez jakéhokoliv vlivu na americký život. Na jakýkoliv problém, který před ně může stav světa předložit – nezaměstnanost, automatizace, Vietnam, jaderné testy, či cokoliv jiného – SSP bude jednoduše papouškovat: „Přijměte socialismus“. Poněvadž kapitalismus je údajně kořenem těchto i jiných problémů a jen socialismus s nimi zamete. Tečka. Tímto způsobem se sektář, i kdyby bylo jeho spatření kořene příčiny správné, izoluje ode všech problémů reálného světa a, což je ještě ironičtější, zbavuje sám sebe jakéhokoliv vlivu na konečný cíl, o nějž usiluje.

V debatě o imigraci mezi laisez-faire liberály a libertariány se rychle vyjeví jeden aspekt otevřených hranic: diskuse obecně ignoruje problémy spojené s geopolitikou jako je mezinárodní konflikt, etnické spory a expansionistické státy. Spíše mají libertariáni obhajující otevřené hranice tendenci se zaměřovat převážně na to, proč by měly bohaté země otevřít hranice migrantům se zemí s nízkým příjmem. Tyto argumenty pro otevřené hranice obecně lpí na seznamu praktických přínosů migrace co se týká ekonomických faktorů, jako je produktivita a HDP na hlavu. Předpokládá se, že otevřené hranice nutně povedou k rostoucímu standardu života obyvatel hostitelské země. No, málokdy tyto argumenty pro otevřené hranice vidíme přesvědčivě aplikované v kontextu mimo země rozvinutého světa.

Bibliografie Ludwiga von Misese na webu Bawerk.eu.

Spor o Jeana-Baptistu Saye (1767-1832) respektive o Sayův zákon patří k jedněm z nejdůležitějších sporů, které kdy v ekonomii panovaly. Navíc v podstatě pokračuje do současnosti. Přestože samotný autor tohoto zákona jinak upadl docela do zapoměnní, jeho dílo, které je mnohými považováno za pouhé přepracování a zpopularizování díla Adama Smitha, obsahovalo v řadě případů velmi originální příspěvky o ekonomické vědě, na kterých mohly směle stavět pozdější ekonomické školy, a to včetně Rakouské ekonomické školy.

Konkrétní příklad anarchokapitalistického řádu existoval ve Španělsku, na současné hranici mezi Španělskem a Portugalskem, v království Kastílie a Galície. „Anarchií“ myslím zrušení centralizované moci, ne zrušení autority, jak si levičáci představují, že má nastat. Jeden takový režim byl nazván Coto Mixto. Šlo o malou oblast v povodí řeky Salas. Obyvatelé Coto Mixto se vyhýbali kontrole Španělska a Portugalska přibližně od roku 1143 do roku 1868. Coto Mixto měřilo asi 30 kilometrů čtverečných (přesně 27 km²) a patřilo pod Orsenské biskupství