Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Za posledních několik měsíců stouplo napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem. Čínský president Si Ťin-pching nedávno vyjádřil touhu sjednotit ostrovní národ s čínskou pevninou a nevyloučil možnost použít armádní síly k dosažení tohoto cíle. Již od konce čínské občanské války v roce 1949, která oddělila Tchaj-wan od čínské pevniny, hrozí Čína Tchaj-wanu jako vzbouřené provincii a nechce ho uznat za nezávislý národ. Ani v roce 2019 nejsou tyto dva národy mezi sebou přátelské. Tchaj-wan v současné době provádí velké vojenské cvičení zaměřené na případnou čínskou invazi. Čínští komunisté nemají nic v oblibě více, než je anexe Tchaj-wanu a jeho přivedení do jejich politické sféry zájmu. Tchaj-wan na druhou stranu má velký strach z toho, že by spadl k rukám Pekingu. Integrita relativně volné ekonomiky ostrova by mohla býti v ohrožení spolu s vysokým standardem života jeho obyvatel.

Porovnání toho jak každý z předních rakousko-libertariánských myslitelů převážně obhajuje základy své obrany svobody.  Následující stať je zamýšlena jako nápomocné vodítko po porozumění drobným rozdílům mezi v nadpisu uvedenými třemi klíčovými představiteli rakouské libertariánské tradice. Ačkoliv všichni tři patří zcela jistě do rakousko-libertariánské tradice, a v mnoha věcech představují hlavní tvůrce jejího rámce, je užitečné porozumět lehkým rozdílům v jejich myšlení. Neshoda mezi nimi je zdravého charakteru a povzbuzuje aspekty doktrín, které rozvíjeli

Ve své knize „Co jsem řekl své dceři o ekonomii: stručná historie kapitalismu“ řecký ekonom a bývalý ministr financí Janis Varufakis podává mimo jiné historii vývoje lidstva (vlastně pokrok lidstva) až téměř k současné civilizaci a vysvětluje proč nakonec zvítězili Evropané, které zřejmě dle dikce nemá zrovna v lásce. Klíčem pro vzestup Evropanů je dle Varufakise několik skutečností, které zde nyní rozebereme. Naopak některé skutečnosti Varufakis s jistotou odmítá. I o těch se zmíníme, a to hned zkraje. 

Varufakisův nástin vývoje historie lidstva čili jeho pokroku je velmi slabý. Autor poukázal jen na velmi omezený počet faktů a jiné opominul či přímo zavrhnul – jako třeba inteligenci a genetické rozdíly. Jeho nástin vývoje historie lidstva nedokáže vůbec vysvětlit to proč nakonec triumfovali Evropané a ne třeba Číňané anebo Indové či jiné národy a země, které měly dost často výhodnější startovní podmnínky. Z Varufakisova nástinu vývoje lidstva navíc čiší autorova politická korektnost a vlastně se ukazuje i to, že i v této oblasti je Varufakis jen výhonkem dnešního mainstreamu.